Sedm Stran

Strana 2 z 2 Previous  1, 2

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down

díl 24

Příspěvek  Dragon za 28.11.09 18:43


24



V galaxii Mléčná Dráha
Tok‘rové na své nynější domovské planetě připravovali vše pro případ náhlého útoku ze strany neznámých. Většina jejich flotily se seskupovala na orbitě planety nebo jen krátký hyperprostorový skok od planety, aby mohli neznámým lépe vletět do zad.

Mateřská loď neznámých ale dále nečinně poletovala ve volném prostoru a o Tok‘ry či někoho jiného očividně neměla žádný zájem.
Mezitím se ona „průzkumná loď“ blížila ke svému cíli, k planetě, která se v galaxii stala symbolem začátku a konce všeho…Chulak.

Planetární systém Země
Veškerá planetární obrana se ještě naposledy kontrolovala. Lodě lidí i Jaffů se řadily mezi satelity tak, aby se lodě Wraithů dostaly na dostřel všem lodím a prvním obranným satelitům ve stejný okamžik, přičemž se neustále upravovaly a opravovaly.
Obranné základny na Měsíci, Marsu a Jupiterových měsících měly mlčet, dokud si jich nepřítel nevšimne, nebo dokud neobdrží signál. Každá z těchto obranných pozic byla jednoho druhu. Mohutné stavby z několika čísel silného triniobetonu byly navíc vyztuženy mnoha sloupy a silným plátováním z trinia.
Jednalo se o komplexy o rozloze jednoho čtverečního kilometru, na kterém byla umístěna kasárna až pro dvě stě vojáků určených na obranu komplexu a dalších padesát pilotů F302. Samozřejmě nechyběla ani lépe startovací a přistávací dráha, která byla přizpůsobená k rozlišným gravitačním podmínkám. A jako třešnička na dortu byly základny doplněny o generátory štítů a samozřejmě hangáry a zbraně
Vše se zdálo maximálně připraveno na Wraithský vpád.

Na planetě se lidé zatím pokojně přesouvali do nejrůznějších krytů ve své oblasti, ať už do sklepů, metra, jeskyní, hlubinných dolů nebo do válečných krytů.

Kamelot
O‘Neill stál stále u zdi, zatímco ostatní se pomalu sbírali ze země.
„To je vtip, ne?“ utrousila Vala směrem na Jacka.
„Pravděpodobně je to tím mečem.“ utrousil jako odpověď Teal‘c
„Spíš antickým genem.“ oponoval Daniel.¨
„Nebo jsem tak inteligentní“ poznamenal Jack, ale potom se zaměřil na Carterovou, která se snažila ze sebe opucovat stoletý prach a dodal. „to ale asi nehrozí, co?“
Všichni chvíli na sebe koukali a čekali, co bude dál. Jack to nemohl vydržet a chtěl nějak jednat, když v tom se vedle něj objevil hologram starého Merlina
„Již dlouho jsem očekával tvůj příchod, bratře.“ pronesla postava Merlina a poté zmizela. Ale aby toho nebylo na těch pár minut málo, tak se z oné zdi pomalu začal doslova vysouvat celý dům.
Lidé, kteří mu stáli v cestě, museli chtě-nechtě okamžitě uhnout, jinak by je jistě dům nemilostivě pod sebou pohřbil.
Dům po architektonické stránce plně zapadal do prostředí Kamelotu, ale při delším pohledu na onen dům se naskytl pohled na jakési vlnící se pole modrozelené barvy.
„Vypadá to jako nějaký druh silového pole.“ oznámil Teal’c.
Jack se na něj krátce podíval a následně sáhl po klice na dveřích.
Ono silové pole se kolem jeho ruky rozestoupilo a nikterak mu nebránilo kontaktu s klikou. Pomalu otevřel dveře a vkročil dovnitř. Ostatní ho po chvíli následovali.
Když vstoupili dovnitř, tak se jim naskytl nebývalý pohled na tajné Merlinovo pracoviště, kde si nehrál na žádného starého čaroděje či alchymistu.
V místnosti bylo velké množství nejrůznějších knih, které byly posloupně zařazeny do polic, které tvořilo opět silové pole. Na stěně se nacházelo Antické zařízení pro práci s daty doposud neznámého typu a uprostřed místnosti vévodil velký kamenný ovládací pult a nedaleká antická obrazovka, kterou doposud viděli jen na Atlantis. U zdí se též nacházelo mnoho stolů, na nichž se nacházely nejrůznější pergameny s poznámkami či nákresy.
Na jednom ze stolů byl dokonce na první pohled rozpoznatelný náčrtek Merlinovy zbraně proti povzneseným.
Daniel se dlouho nerozmýšlel a vrhl se vstříc knihovně, zatímco další si vše dál prohlíželi.

Několik minut nikdo nepromluvil, až….
„Danieli, můžeš na moment?“
„Jacku?…“ odpověděl krátce Daniel a pomalu šel k němu, přičemž měl stále nos v jedné z knížek.
„Píše se tu něco o Fu..Furlinzích“ dodal Jack a podal svitek s poznámkami Danielovi.
Daniel se okamžitě na svitek podíval. Téměř celý svitek byl pokryt antickým písmem až na jeden jediný řádek, který byl ve staré angličtině…Daniel ho okamžitě přečetl nahlas
„Furlingovi, který mě sleduje: Ten, kdo následuje někoho dobrého, naučí se být dobrým.Ale pokud bude sledovat tygra, naučí se kousat. Já sledoval svého sledovatele.“
„Co to znamená?“ Ptala se okamžitě jako první Vala, ale Daniel měl pro ní jednoduchou odpověď.
„To nevím.“ a dál přitom studoval onen Pergamen.


Chulak
Uvězněné pozemské jednotky na planetě sváděly boj o holé přežití. Byly doslova naháněny jako divoká zvěř vojáky Ori s převory v čele a lodě Ori nad planetou celou situaci jenom zhoršovaly.
Převorové na palubách lodí neváhali a klidně z orbity ostřelovali oblasti, kde by se nepřítel mohl schovávat. Pro lidské jednotky byla už jen jediná naděje, a to, že se jejich lodě vrátí a vysvobodí je dříve, než bude pro všechny pozdě.

Lodě Ori byly většinou otočeny zády k okolnímu prostoru a pokojně ostřelovaly planetu, když se náhle objevilo něco, co už nikdo neočekával.
Nedaleko planety se otevřelo hyperprostorové okno. Z okna pomalu a plynule vylétla ona „malá“ loď neznámých.
Lodě Ori neváhaly ani vteřinu a okamžitě vyslaly pokyny, aby se neznámí vzdali, přičemž sami namířily veškeré zbraně na neznámou loď.
Když se nějakou chvíli nikdo neozýval, tak všechny lodě, které byly na dostřel, okamžitě zahájily plnou palbu, ale střely Ori doslova prolétaly neznámou lodí, jako by tam vůbec nebyla.

Loď neznámých se vznášela poblíž planety bez jakékoliv zjevné činnosti. Jen tam stála a skenovala veškeré lodě a povrh planety.
Asi po pěti minutách se ale celá scenérie opět změnila.
Z lodě neznámých náhle vylétla jakási obří koule směrem k planetě. Lodě Ori se na ní okamžitě zaměřily, ale ona koule byla příliš rychlá na to, aby jí byli schopni zasáhnout.
Koule dopadla do lesa nedaleko místa, kde Jednotky Ori obklíčily další pozemšťany.
Ale zem se neotřásla a ani se nekonala žádná nárazová vlna a to i přes skutečnost, že celou cestu měla rychlost nad deset tisíc km/s.
Vojáci Ori, kteří mířili na pozemšťany, se s nejistotou otočili k převorovi a očekávali nějaká slova, nebo rozkaz. Převor však mlčel a díval se do očí pozemšťanům. Vtom se celá země začala otřásat.
V místě, kde dopadla ona koule, začaly padat stromy jejich směrem a z onoho místa se též ozývaly ohromné kroky, které se překrývaly s praskáním dřeva.
Čím více se dusot přibližoval k vojákům Ori, tím se rytmus oněch kroků zrychloval a mohutné otřesy, doprovázené údery ohromných chodidel, sílily.
Nad korunami stromů se začala objevovat jakási hlava a o několik okamžiků později i ramena, jako by onen neznámý tvor neustále rostl.
Během vteřin se z hustého lesního porostu přímo u vojáků Ori vynořila postava, která nápadně připomínala tu lidskou, jediný viditelný rozdíl byla výška neznámého tvora.
Převor, který doprovázel vojáky Ori, okamžitě svou pozornost stočil na onoho tvora a vynaložením všech sil se ho snažil pomocí svých schopností ovládnout. Tvor se ale jen podíval dolů přímo na převora, který mu stál téměř u nohou.
Převor, který se snažil zasáhnout, se začal vypětím všech sil mírně otřásat, ale tvor, který to očividně shledal jako velmi nudné vystoupení, zvedl nohu a převora zašlápl jako obtížný hmyz.
Vojáci Ori okamžitě začali s palbou na tvora, ale ten se sehnul a mávnutím ruky téměř všechny odhodil pryč, přičemž druhou rukou chytil do ruky jednoho z vojáků. Ostatní neváhali a utíkali co jim nohy stačily, jen lidé ze Země setrvávali na svém místě, beze zbraně přikrčeni u země doufajíc, že neznámý bude mít slitování.
Tvor vojáka Ori vyzdvihl na své dlani do výšky svých očí a upřeně se zahleděl do těch jeho. Voják Ori téměř okamžitě ve své hlavě uslyšel svůj vlastní hlas: „řekni mi vše.“
Po pár okamžicích vojáka zahodil jako kus hadru a stočil svou pozornost na pozemšťany, když vtom spatřil, jak k němu ve výšce letí trojice Ori stíhačů.
Když se stíhači přiblížili, tak se tvor s nečekanou rychlostí sehnul, tak aby přeletěly přes něj a posléze se otočil na vlastní patě a již narovnaný se rukou po stíhačích ohnal jako kdyby to byl obyčejný hmyz, ale stíhačky jeho obrovské ruce uhnuly a připravovaly se k dalšímu útoku.
Stíhačky se stočily daleko z jeho dosahu a opět letěly na neznámého tvora, ale tentokrát mu mířily na nohy. Tvor, který chtěl opět uhnout, se skácel na zem a přitom téměř zalehl pozemšťany. Z jeho úst vyšel řev, který se nesl celou krajinou, jeho řev ale nebyl pln bolesti, nýbrž vzteku. Stíhači se již s větším klidem připravovali na další útok, ale tvor se opět postavil i přes skutečnost, že jedna jeho noha byla ošklivě popálená.
Jak se stíhači přibližovali, tak se tvor sehnul k jednomu ze stromů a i s kořeny ho vyrval ze země a mrštil jím po stíhačích.
Ti měli co dělat, aby se mu vyhnuli a přerušili proto i svůj útok, na což tvor opět ze svých úst vypustil další řev.
Jeho tělo se začalo opět protahovat a ze zad mu vyrazila velká ptačí křídla z bílého peří, zatímco jeho kůže se začala barevně měnit k zelenému a následně přes černý až k bílému odstínu. Navíc se zničehonic v jeho blízkosti na zemi objevil jakýsi na pohled obyčejný meč. Stíhači, kteří se opět vzpamatovali se již přibližovali k dalšímu útoku, když vtom tvor sáhl po meči na zemi, který během okamžiku znenadání změnil svou velikost z rozměrů obvyklých pro člověka na rozměry, které proporčně odpovídaly rozměrům tvora.
Tvor náhle zamával svými křídly a z nebývalou lehkostí se zvedl, ale lidé na zemi měli co dělat, aby se udrželi na nohou.
Tvor ve vzduchu s mečem v ruce zamířil ke stíhačům, kteří byli o mnoho menší nežli on sám. Během setin se ve vzduchu potkali a tvor se svým mečem ohnal po jednom ze stíhačů. Meč prošel štítem jako by tam vůbec nebyl, dokonce onen štít ani nereagoval, a tak meč nerušeně přetnul trup stíhačky, která následně explodovala, ale veškerou sílu exploze zachytil jakýsi štít, který velmi těsně obklopoval jeho tělo.
Zbylí dva stíhači ve snaze zachránit se, okamžitě začali stoupat do volného vesmíru ke svým mateřským lodím. Tvor je ale bez váhání následoval.
Během vteřin se všichni tři dostali do svrchní atmosféry, ale tvor nezpomaloval, pravě naopak, kupodivu zrychloval.
Během okamžiku se na něho zaměřily i mateřské lodě na orbitě.
Když tvor ale opustil i svrchní atmosféru, tak se jeho tělo změnilo do jakéhosi podlouhlého barevného oblaku a dál pokračoval v pronásledování stíhačů.
První střely Ori lodí minuly svůj cíl a zasáhly planetu v místě, kde se nacházela jedna skupinka lidí ze Země, která toho všeho byla svědkem. Druhá salva výstřelů mateřských lodí svůj cíl již zasáhla a onen oblak, neboli ten tvor, nečekaně explodoval, ale po explozi se na místě objevilo jasné bílé světlo, které okamžitě zmizelo.

Poté loď neznámých prudce vyrazila vpřed k planetě, na což lodě Ori opět začaly střílet, ale střely již neprocházely skrze loď, ba naopak…nemilosrdně se zahryzávaly do štítu jejich lodě.
Po krátkém průletu nad planetou, během kterého okamžitě neznámá loď transportovala veškeré naháněné pozemšťany na svou palubu opět skočila do hyperprostoru.

Planetární systém Země
Zatímco na Zemi probíhal plný průzkum města Kamelot, tak na orbitě se očekával přílet Wraithské flotily, která měla dorazit každým okamžikem.
Zbylé lodě Země byly co nejlépe v tak krátký čas opraveny.
V blízkosti planety se objevila náhle pětice hyperprostorových oken.
Velitelé lodí si nechali nepřítele okamžitě dát na obrazovku na maximální zvětšení, ale spatřili jen samé křižníky, které si to k nim směřovaly plnou rychlostí.
„Pane, budou na dostřel za půl minuty.“ oznamovali výkonní důstojníci všech lodí.
Po půl minutě se Wraithské lodě skutečně dostaly na dostřel, ale z jejich lodí nevylétla ani jediná střela. Wraithové totiž věnovali plné úsilí do zjišťování stavu Země.
Pozemské lodě ale na nic nečekaly a zahájily na nepřítele palbu, na což reagovaly křižníky tím, že čtyři lodě obklopily pátou a daly jí tak možnost úniku i s informacemi, které získali, zatímco ony zůstaly a byly během okamžiků zničeny.
Zatím bylo po boji, ale přitom nezačal…blížící se nepřítel teprve oťukával svou kořist… kořist, která neměla šanci na přežití…nebo snad ano?


Na Zemi prezidenti jednotlivých zemí měli nejrůznější projevy, ale nejsledovanější byl projev prezidenta Spojených států, který byl překládán do několika jazyků.
„Jak již jistě víte, tak se k naší planetě blíží mimozemská armáda. Je též pravdou, že naše síly byly značně oslabeny naším útokem na nepřátelské line.
Cílem těchto mimozemšťanů není naše konvertování, nebo zotročení, ale naše postupné vyhubení. My jsme pro ně jen pouhou potravou. Před desetitisíci let vyhnali dokonce i Antiky z Pegasu, což byla ta největší rasa, jakou jsme kdy ve vesmíru potkali a podlehli jen kvůli malému počtu svých jednotek a kvůli neochotě bojovat se svým nepřítelem všemi prostředky, ale my takoví nebudeme. Od nynějšího dne nejsme Američané, Číňané, Rusové či jiná národnost naší planety, ale jsme lidé Země, které sjednotila krev vlastních lidí!
Jestli to má být náš konec, tak to bude konec, na který se bude ve vesmíru ještě dlouho vzpomínat.
Veškeré letecké síly Země budou neustále ve vzduchu připraveny k boji s nepřítelem, stejně tak i pozemní jednotky. Vyzívám i vás, občany, pokud máte v držení zbraně neváhejte a použijte je.“

I přes vědění toho, že v nadcházející bitvě o přežití Země jsou mizivé naděje na úspěch lidí, nebyli svoláni jediní spojenci. Ze začátku IOA podceňovala hrozbu Wraithů, a v přítomnosti veškeré vysílače byly z naprosto neznámých důvodů nefunkční.


Na hranicích sluneční soustavy Země se znenadání a bez varování odehrálo něco, co ještě nikdo nikdy neviděl, alespoň ne nikdo, kdo přežil, aby o tom mohl vyprávět.

Po celém rozhledu jaké oko jen mělo se ve vesmírném prostoru otevřelo neskutečně mnoho hyperprostorových oken, z niž následně začaly vylétávat jednotlivé Wraithské lodě.
Jakmile se zavřelo poslední hyperprostorové okno, tak senzory shodně hlásily přítomnost sta wraithských křižníků a třiceti pěti mateřských lodí. Všechny lodě navíc začaly okamžitě vypouštět veškeré stíhače, které nesly.

Na celé planetě se okamžitě rozezněly sirény, veškeré televizní a rádiové vysílání nahradilo vysílání zpravodajců, kteří začali veřejnosti hlásit postup mimozemských armád.

Kdesi jinde v galaxii
V místě, kde se nacházela loď neznámých cestovatelů, se objevilo hyperprostorové okno a z něj vyletěla ona menší loď, která byla vyslána k Chulaku.
Během okamžiků se loď opět spojila se svou mateřskou lodí.
Velitel průzkumného člunu se vydal okamžitě podat hlášení veliteli lodě.
„Pane, je to pravda. Planeta začátku je okupována silami Ori.“ Velitel lodě se ohlédl a spatřil příslušníka své rasy, jak před ním klečí na kolenou s tváří k podlaze a s nataženými pažemi směrem k němu. Velitel ho krátce prohlédl a konečně promluvil.
„Vstaň.“ Ale druhá postava se zdráhala poslechnout.
„Pane, vy jste byl ale zvolen naší…“ ale než klečící domluvil, tak ho jeho velitel přerušil
„A já zvolil tebe příteli. A teď povstaň a pověz mi vše.“ Oslovenému se evidentně do vstávání příliš nechtělo, ale když nakonec uposlechl rozkaz, tak se stále neopovažoval pohlédnout svému veliteli do očí.
„Na planetě Začátku jsme ztratili Hledače, ale dříve než byl zastaven, stihl odeslat důležité informace.“ Oznámil velitel člunu.
„Pověz mi, pověz, učinil velké ztráty silám Ori?“ Zeptal se velitel neznámých.
„Pane, pěšáci Ori jsou stále velmi naivní. Jeden jejich dozorce se na Hledače dokonce snažil působit. Nakonec Hledač způsobil silám Ori ztrátu jednoho dozorce, několika pěšáků a jednoho stíhače.“ Oznámil velitel člunu a následně předal slovo svému „nadřízenému“, který se ho okamžitě ujal.
„Máš štěstí…kdyby jim nezpůsobil žádné ztráty, tak bych to považoval za drzost a urážku naší rasy.“ Při těchto slovech se veliteli objevil v ruce naprosto totožný meč, který předtím měl na Chulaku onen Hledač. „Velký meč musí být vždy vzpomínán jako meč, který udělal nepříteli škodu a ne jako meč, který se na nic nezmohl.“
Velitel si ještě chvíli meč prohlížel a následně ho nechal zmizet stejně náhle jako se objevil.
„Pověz, co Hledač zjistil a proč na svém člunu máš tolik známek života?“
Velitel člunu se na chvíli zarazil, ale svojí nerozvážnost nedal znát a reagoval, jak nejlépe mohl.
„Pane, Hledač zjistil jen jednu věc, kterou jsme neznali…na planetě se nacházeli lidé ze Země.“ Po těchto slovech sebou velitel škubl.
„Lidé…ze Země? Co tam ti hask-maksové hledali!?“
Druhá postava před ním z respektu couvla a pokračovala.“podle informací, které Hledač našel, tak několik okamžiků před naším objevením probíhal jejich útok na planetu Začátku…jejich cílem bylo pravděpodobně její osvobození.“
„Kashana!!“ vykřikl velitel a rychlou chůzí se vydal směrem k průzkumnému člunu. „Doufám, že ty známky života jsou oni!“ vykřikl velitel už téměř v běhu.
„Ano, pane.“ Oznámil mu jeho pobočník, který mu sotva stačil. Až téměř u člunu se velitel zastavil…
„Okamžitě urychlete proces obnovy systémů a nastavte kurz k planetě s městem, jenž dává jméno. Já musím najít odůvodnění pro náš čin.“ Po těchto slovech velitel odešel do svých komnat a pobočník vyrazil na můstek.
Během okamžiků se lodí začalo ozývat nejrůznější bzučení, které oznamovalo proudění velkého napětí v lodním trupu. Během několika okamžiků po vnější straně trupu začaly proudit i velké energetické výboje.



Planetární systém Země
Jak se Wraithská flotila přibližovala k Zemi, tak se veškeré obranné linie připravovaly na obranu vlastní domovské planety. Planety, která jim vdechla život.
Tváří v tvář smrti a s kamenným výrazem ti v první linii, jenž tušili, či i věděli, že se nedožijí nového úsvitu, vykonávali své úkony podle postavení s vědomím, že každý pohyb může být jejich poslední, ale také, že může zachránit milióny jiných životů a dát lidstvu šanci.


_________________
Vše nám bylo dáno darem. Dar života. Dar umění... A důkaz že vše je dar a ne naše vlastnictví je ten že si z toho nic po smrti neodnášíme

Říkej co říci chceš, ale mysli to vážně

"Myšlenka, i když nebyla převedena do podoby obrazu, je sama uměleckým dílem. Myšlenkový proces umělce bývá často zajímavější než výsledná realizace."
Sol LeWitt

Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 26
Location : Kdesi v dáli...

http://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

díl 25

Příspěvek  Dragon za 28.11.09 18:44



25


V galaxii Mléčná Dráha
Wraithské lodě několik okamžiků setrvávaly téměř nečinně na své pozici a zkoumaly situaci v okolí Země. Tímto váháním daly možnost McKayovi dokončit propojování křesla na Atlantis s oběmi zbraňovými platformami.

Poté, co Wraithové zjistili, jak na tom Země je, tak okamžitě vyrazili vstříc bitvě, která měla rozhodnout.
Jako první vyrazily Hive Ships, které v jakési formaci obklopovaly křižníky, zatímco stíhači vyrazili až o několik okamžiků později. Nejprve se veškeré Darty shlukly do jakéhosi mračna, které bylo ve stálém pohybu, až nakonec se všichni jako na povel rozdělili na pět proudů, přičemž každý mířil jiným směrem. Následně se z těchto hlavních proudů oddělovaly další a další menší proudy, ze kterých se oddělovali další stíhači až nakonec předletěli své mateřské lodě a utvořili před nimi jakousi křížovou formaci [size=55](BSG let fénixe)[/size].

Jako první reagovaly satelity již plně automatizovaného obranného systému. Silně explozivní a tříštivá munice udělala z prostoru mezi Zemí a Wraithy stěží prostupné pole. Energetické paprsky, které zběsile křižovaly celý prostor, neúprosně ničily vše, co jim zkřížilo cestu.
Na reakci obranného systému Wraithové reagovali vysláním všech stíhačů mezi satelity s nadějí, že obranný systém zasáhne sám sebe, zatímco jejich křižníky a Hive Ships začaly z větší vzdálenosti postupně likvidovat jednotlivé satelity. Jenže s čímž už Wraithové nepočítaly, byla přítomnost asgardských štítů na jednotlivých satelitech a hlavně existence inteligentního zaměřovače, který prioritně zaměřoval to, co ho nejvíce ohrožovalo a následně vesmírné souřadnice posílal ostatním satelitům. V tomto případě to byly Hive Ships a křižníky.
Překvapení Wraithové začali rychle přehodnocovat svoje počínání, ale z myšlenkového pochodu deseti přeživších královen, je vytrhl prostý lidský rozkaz, který byl vydán v SGC, jakožto ve středisku celoplanetárních akcí. Rozkaz, který zněl: „Všem obranným jednotkám. Okamžitě zahajte akce dle předchozích rozkazů.“
Po tomto prostém rozkazu ze stínů měsíce vylétly veškeré stroje F-302, které měly svůj původ na Zemi. Zároveň s tímto rozkazem veškeré lodě skočily do HP a vynořily se Wraithům v zádech, přičemž okamžitě vypustily veškeré svoje F-302 či glidgery. Nezahálely ani obrovské pevnosti na přilehlých vesmírných tělesech.
Každá základna okamžitě jako první krok zapnula svůj ochranný štít, čímž na sebe upoutala pozornost, ale zároveň vypustila veškeré stroje a zahájila palbu.
Jejich pulzní zbraně střílely „projektily“ o nebývalé hustotě a teplotě s velikostí malého osobního automobilu.
Během mžiku se wraithské lodě ocitly pod nepříjemným tlakem, který je velmi zaskočil. Ale jejich početní převaha byla i pro nejlepší stratégy silný oříšek.

Poškozené lodě Wraithů se pomalu začaly stahovat za ty silnější či nepoškozené, zatímco ostatní wraithské lodě svou veškerou palbu přesměrovaly na útočící lodě.
Lodě lidí a Jaffů ale neměly ani pomyšlení na vlastní ústup a dál se plně věnovaly bitvě, ale i přes veškerou snahu o manévrování byly tyto lodě likvidovány, jako by byly jen zástupci obtížného hmyzu.
O poznání větší starost dělali Wraithům kupodivu stíhači, kteří se díky přichystané scenérii vyhnuli veškerým Dartům a díky své pohyblivosti se mezi wraitskými loděmi stali smrtící zbraní, nehledě na nepřetržitou střelbu ze všech satelitů a pevných stanovišť, které měly Wraithy v dostřelu.
Wraithové se snažili poškozené lodě stahovat z dostřelu a krýt je jinými, zatímco se ony poškozené lodě budou regenerovat, ale díky palbě z několika směrů to bylo absolutně nemožné. Wraithové měli sice početní převahu, ale zároveň měli tu nevýhodu, že se nacházeli na silně chráněném nepřátelském území.
Několik dlouhých okamžiků Wraithové snášeli tlak obránců, ale ten trval pouze do doby návratu Dartů.
V okamžiku, kdy se wraithští stíhači opět dostali do působnosti svých mateřských lodí, tak se vše opět změnilo.
Tisíce Dartů se vrhly prioritně na stíhače obránců, přičemž zastaly i funkci jakéhosi štítu.
Od tohoto okamžiku se veškeré lodě Wraithů poprvé plně spojily a započaly spolupracovat. Všech deset přeživších královen se dohodlo na plné spolupráci, což se naposledy stalo za dob bojů s Antiky. Již se nejednalo jen o honbu za potravou, ale za boj o galaktickou nadvládu.
Spojení Wraithové okamžitě započali likvidovat koncentrovanou palbou jednu loď po druhé, kdy vždy útočily na jednu loď minimálně tři wraithské “

Na Zemi v Atlantis mezitím seděl v antickém křesle Sheppard a zlostně řval McKayovi do vysílačky.
„Rodney! Myslím, že už je čas odpálit ty nálože!“
„Já se snažím…!!“ reagoval pohotově Rod, který se snažil přes počítače na Atlantis vyslat aktivační kód pro výbušniny na wraithských lodích. „…ale ruší signál.“ Dodal Rodney.
„Ty svině zelený, je snad našli či co, sakra?!“ zařval ve své mateřštině do vysílačky Zelenka, který spolupracoval s McKayem, na což všichni na příjmu ztuhli a přemýšleli, co tím český vědec myslel.

Zatímco vědci na Atlantis přemýšleli, jak zasáhnout, tak SG-1 hledala v Kamelotu něco, čím by mohli přispět svou troškou, ale stále bezúspěšně.
„Danieli. Vaše planeta je na pokraji zkázy a ty tu čteš pitomý knížky!“ vyjela znenadání Vala, ale Daniel ji nevnímal, byl začten do jedné z knížek.

Ve vesmíru se mezitím konala jatka.
Wraithská flotila měla před sebou Zemi, po stranách a za sebou obranné základny a lodě, přičemž mezi nimi bojovali stíhači.
Wraithové pomalu, ale jistě, ničili jednu loď obránců za druhou. Jaffské lodě byly pro Wraithy tím nejslabším článkem, který se snadno likvidoval…od začátku přestřelky mezi loděmi způsobili Wraithové Jaffům nadpoloviční ztráty, zatímco sami Wraithové ztratili pouhý zlomek svých křižníků.

Zemský admirál vydával rozkazy pro všechny lodě jak na běžícím pásu, ale jen do doby, než přímo před ním explodovala loď Independence, se kterou počítal. Admirál chvíli setrvával mlčky, zatímco se boje dál a dál vyvíjely. Během tohoto mlčení se ztráty stíhačů zvýšily, zatímco koordinovanost všech lodí prudce klesla.
Admirál se díval ještě na několik desítek menších záblesků od stíhaček obou stran a v duchu přemýšlel o nějakém zázraku, když vtom ho výbuch posledních tří Hataků vytrhl ze zamyšlení.
„Všem stíhačům, stáhněte se do bezpečí základen, kde budete odvšiveni a potom si to namiřte na orbitu Země! Daedalus za námi, postavení na šesti hodinách! Ucelená palba!“ vykřikl po delší době admirál a následně dal rozkazy pilotovi.
Xerxes se stočil a zamířil si to přímo skrze Wraithskou flotilu na druhou stranu. Wraithové byli tímto počinem zaskočení, ale to nikterak neovlivňovalo styl jejich palby. Nejvíce zásahů jakožto největší a nejsilnější dostal Xerxes, ale sám jich přitom rozdal taky hodnou várku. Stejně tak i Daedalus, díky jejich spojené síle se během okamžiku začalo rozsvěcet několik křižníků a nejedna Hive Ship, přičemž jedna dokonce pod vlivem sekundárních výbuchů byla naprosto roztržena a její trosky začaly poškozovat další lodě, zatímco dvojice lidských lodí skočila do HP.
Hned po skoku do HP Caldwell otevřel komunikační kanál s Xerxem.
„Admirále, to, co jsme právě udělali, je a bude klasifikováno jako zrada, okamžitě se s námi vraťte na bojiště!“ Admirál na svém můstku jen zavrtěl hlavou a následně odpověděl.
„Plukovníku, okamžitě se uklidněte, nemá cenu zemřít zbytečně.“
„Admirále, tímto vás zbavuji velení pro vlastizradu a věřím, že se za mě vaše posádka postaví!“ křičel již nepříčetně Caldwell, kterého admirálův klid ještě více rozrušoval. Před
admirála se náhle postavil jeho pobočník tak, že vlezl do záběru a s naprostou vážností a stěží nepovšimnutelnou rázností plukovníkovi odpověděl.
„Plukovníku, myslím, že mluvím za všechny, když říkám naserte si!!!…s admirálem jsme jako posádka zažili již mnoho a určitě má pro toto velice dobrý důvod a jestli ne, tak vám slibuji, že ho na místě zastřelím, ale pokud se do té doby o něco pokusíte, tak zastřelím vás.“ Caldwell nevěděl, co si myslet. Na jedné straně věděl, že pravda je na jeho straně, ale zároveň věděl, že proti sobě má nejsilnější loď v držení lidstva s mnohem větší posádkou.
„Plukovníku, jistě nevíte, kam míříme, tak dovolte, abych vám to vše vysvětlil.“ Začal admirál a plukovník stále otřesen nedávnými událostmi jen chabě kývnul. „…Právě jsme na cestě k nejbližší zabezpečené planetě s hvězdnou bránou, kde vaše loď transportuje posádku na povrch a ponechá jen minimální posádku složenou z dobrovolníků, podobně učiníme i my.. Vaším úkolem bude vrátit se na Zem a transportovat na palubu co nejvíce lidí, zatímco my vás budeme krýt, ale než se tak stane, tak obě naše lodě musí obnovit štíty, jinak to bude sebevražda!“ Caldwell na admirálova slova odpověděl jen: „Staniž se.“ A následně ukončil komunikaci.


V oblasti Země se mezitím veškeré stíhačky rozdělily do několika proudů směrem k vnějším základnám, kde očekávaly ono odvšivení. Wraithové je samozřejmě následovali, ale to ještě nevěděli, jak moc velkou dělají chybu.
Ve chvíli, kdy se přiblížili k základnám, tak lidské stroje s nebývalou obratností změnili směr, čímž se před Wraithy objevil důvod lidského počínání. Z povrchů planety a měsíců k nim směřovalo několik desítek, ne-li stovek střel s tříštivou municí, kterou doprovázela palba z energetických zbraní a pulzních kanónů.
„Pane, naše stroje jsou mimo dosah.“ Oznámil jistý důstojník veliteli základny.
„Tak těm příživníkům pošlete Termit.“ Rozkázal s naprostou vážností velitel dané základny. Na jeho rozkaz bylo vypáleno na pět set nábojů, které obsahovaly směs práškového hliníku a oxidu železitého a ne v zrovna v malém množství. Tato směs po zažehnutí dosahuje až tří tisíc stupňů Celsia tyto náboje vyletěly až nad stíhače Wraithů, kde explodovaly a Termit v nich byl zažehnut.
Wraithové neměli kam uniknout. Pod nimi byla čím dál tím hustší palba a následně štít a nad nimi se směrem k nim pohybovala roztavená struska o teplotě tří tisíc stupňů.
Lidské stíhačky se zatím nerušeně přesunuly na orbitu Země, zatímco wraithské byly bez milosti ničeny ve smrtící pasti.
Wraithské lodě, které se zatím povětšinu času držely stranou, se nyní již naprosto sjednocené začaly přesouvat tak, aby měly na dostřel vždy jen jediný cíl. Nejprve započaly s bombardováním pevných základen. Jejich asgardský štít jim dával čas na učinění co nejvíce škod, ale wraithská přesila si se štítem hravě poradila a základna pod ním byla bez milosti vybombardována bez prodlevy nějakého obsazování.
Tímto postupem nakonec vybombardovaly veškeré základny až na tu, co se nacházela na Měsíci, ta jediná byla chráněná i obrannými satelity, ale ani ty nebyly pro Wraithy velkým problémem. Jen jednoduše postupovali pomaleji, nikam nespěchali, prostě pomalu likvidovali jeden satelit za druhým. Jejich slabý štít sice úspěšně odolával náporu stíhačů, ale se silou velkých lodí se již rovnat nemohl a tak se obranná síť Země rychle bortila. Navíc přeživší stíhači se řadili až za lodě, pod jejich ochranu, kde vyčkávali na proražení bariéry.

Na povrchu planety se mezitím u všech letadel doplňovalo palivo a munice…v případě transportních letadel či bombardérů místo bomb byli parašutisté, připraveni udeřit tam, kde udeří Wraithové.

Jak se Wraithové blížili blíže k Zemi, tak se do nich zahryzávalo čím dál tím více satelitů, ale i přesto jejich ztráty byly zanedbatelné…dokonce ani základna na Měsíci pro ně nebyla problémem. Co si ale už nikdo z nich neuvědomoval byla skutečnost, že kdesi dole v Atlantis sedí člověk v ovládacím křesle a má pod kontrolou sílu, která by jim způsobila velké škody, ale i tak by je nezastavil.

„Shepparde, tady generál Landry. Máte povolení k vypuštění všech dronů…hodně štěstí a bůh s námi.“ Po těchto slovech na Atlantis opět zavládlo ticho.
John, který dosud seděl v neaktivním křesle, zavřel oči a začal se soustředit, na což se okamžitě aktivovalo ovládací křeslo.
„Shepparde, stop!“ zařval najednou McKay. „Ten nový zdroj začal dodávat moc energie…musíš jí nějak uvolnit, jinak exploduje.“ Oznámil McKay.
„Tak ho oprav!“ rozkázal rázně John, ale i pro tentokrát měl Rodney odpověď.
„A jak, když o něm nic nevím? Vždyť jsem ho viděl jen….“
„Cože?!! Vždyť jsi ho měl prozkoumat a zjistit jeho širší využití!“ začal na něj řvát John, ale Rod se nedal.
„Jak o tom mám něco zjistit, když to vytvořila povznesená bytost?“
„Rodney, jestli tohle přežijeme, tak tě zavřu do prostoru toho generátoru a všechny východy zatarasím citrusovníky a nechám tě tam o hladu dokud na to nepřijdeš!“oznámil velmi naštvaným a útočným tónem Sheppard a dál se řídil McKayovou radou.
Okamžitě zapnul inerciální tlumiče a motory a až poté se rozhodl vypálit dávku dronů.
Drony si to namířily přímo na nejbližší wraithské lodě. V tentýž okamžik se nad zemí objevila dvě hyperprostorová okna, byl to Xerxes a Daedalus.

Xerxes okamžitě zahájil maximální palbu při velmi těsných přeletech,. Wraithové si i přes na ně letící drony všímali prioritě Xerxa, zatímco Daedalus v poklidu teleportoval na svou palubu co nejvíce lidí mohl.
Zatímco Xerxes byl na sebevražedné misi, aby jiní mohli žít, tak mu z povrchu planety letěla záchrana. Tisíce žlutě zářících dronů, které si to směřovaly jeho směrem, aby zničily společného nepřítele.
Drony se začaly zahryzávat do wraithských lodí, jako před lety do lodí Anubisových, ale jen s tím rozdílem, že tentokrát dronů nebylo dost. Oba proudy dronů jak z Atlantis, tak z Antarktidy, by zdaleka nevydaly na celý sklad.

Zatímco drony doslova trhaly jednotlivé Wraithské lodě na kusy, tak se Xerxes zaměřil na zbylé stíhače, které na něj začaly útočit.

Síla dronů ale vyhasla stejně rychle jako přišla. Na orbitě Země se sice nacházelo o dost méně lodí a o hodně více trosek, ale Země byla již bez satelitů, bez obranných vnějších základen a zbylé 302 se schovávaly v atmosféře, kde měly podpořit atmosférické stíhače.
Daedalus měl již plno, svou část úkolu splnil a podle plánu skočil do HP, ale Xerxes již takové štěstí neměl.
Úkol Xerxa byl jednoduchý…zajistit Daedalu možnost úspěchu. Všichni na jeho palubě počítali s tím, že je to jednosměrná jízdenka, ale přesto se dobrovolně přihlásili všichni.
Po útoku dronů z povrchu měli Wraithové jen několik cílů pro své zbraně a jedním z nich byl právě Xerxes. Síla všech zbývajících zbraní se opřela do jeho štítu. Nápor, který vznikl, nemohl ani ten nejpokrokovější generátor udržet navěky a i přes veškerou snahu posádky nezbývalo dost energie na pohon….měli na výběr HP skok, bez štítů, nebo štíty a snažit se alespoň minimálně bojovat.
Dříve než-li se stačilo rozhodnout, tak se štít dostal pod kritickou úroveň a následně zkolaboval. Nápor wraithských zbraní trup Xerxa nemohl vydržet a během okamžiků explodoval.

Země nyní byla zcela bez ochrany….
Wraithské lodě se začaly rozmisťovat okolo planety a útočit na vojenské síly, které se nacházely na moři, ale také na různá hnízda odporu, která jim začali hlásit stíhači, kteří začínali výsadek na planetě.

Takřka tisícovka zbylých stíhačů jednotně sestoupila do atmosféry, přičemž naprosto ignorovala stíhače lidí. Mířila si to jednotně k Zemi, kde okamžitě provedla výsadek a následně opět zamířila k mateřským lodím, kde nabrala další vojáky…celé toto kolo stíhači opakovali celkem 5x na různých místech planety, až potom se začali věnovat stíhačům.
Boje v atmosféře byly velmi vyrovnané. Lidské atmosférické letouny Dartům velmi stěžovaly operace, ale Dartů bylo na jednom místě vždy více a navíc díky své technologii pohonů, kde se nemusely bát o kolaps systémů, měly o mnoho větší manévrovatelnost a neomezenou operační hladinu. Tento lidský nedostatek vynahrazovaly stíhače F-302, které od všeho pochytily jen to nejlepší.

Boje v atmosféře ovšem byly velmi vzácné. Stíhači se většinou soustředili pouze na podporu svých vojáků formou sklizní a palebné podpory, nebo hlásili mateřským lodím, kde se nachází opevněné základny.

V Kamelotu na Zemi zatím dále Daniel a spol. pročítali Merlinovu knihovnu…do tichého šustění stránek občas Daniel prohodil něco, co nikdo nechápal, něco, na co se nikdo ani neptal.
„Sakra, tady to někde musí být!“ popřípadě „Kde ten medailon je?!“


Sem tam je ovšem vyrušila prolétávající stíhačka, ale jelikož byli všichni chráněni Merlinovou knihovnou, tak nikdo neočekával větší potíže.


Na jedné z posledních šesti Hive Ships ke královně přinesli desítku lidí na krmení.
Královna se vrhla mezi ně a jednoho přede všemi vysála až na kost, pote do ruky uchopila jakousi dýku z kosti a jinému podřízla hrdlo. Poté královna zasyčela.
„Ten, kdo mi řekne, co váš lid drží v naději, bude odměněn rychlou smrtí.“
Lidé zbledli, ale mlčeli a tak královna přistoupila k dalšímu člověku a pomalu ho vysála.
Takto pokračovala ještě u pěti skupin než se jeden člověk během vysávání podvolil.
„Město Kamelot!“ vykřikl nahlas, když k němu královna přiložila ruku.
Na víc už královna nečekala a začala vyzvídat další informace o umístění města. Když se dozvěděla vše potřebné, tak vydala rozkaz k útoku na ono místo.

Během okamžiků se poklidná scenérie v Kamelotu změnila na horor.
Celé město začaly ničit jednotlivé výstřely z orbity a navíc se začali slétávat i stíhači z okolí.
Jack vyběhl mezi dveře, aby se podíval, co se děje a hned uskočil zpět dovnitř.
„Musíme zmizet!“ rozkázal Jack, ale Daniel se bránil
„Ne! Ještě jsem to nenašel!“ ale Jack se nedal a jednoduše Danielovi vyrval knihu z ruky a hodil skrze otevřené dveře.
„Musíme!!“ zařval Jack a jako příklad vyběhl ze dveří, přičemž se kryl u zdí. Ostatní ho chtě-nechtě následovali a udělali dobře, protože další výstřel z Hive ship zasáhl právě budovu, ze které vyběhli. Jako poslední byla Carterová, která okamžitě zařvala.
„Kryjte se!“
Tedy alespoň doufala, že něco zařvala, v důsledku exploze totiž dočasně ztratila sluch.
Vše bylo tiché a přitom všude byla zkáza.
SG-1 s Jackem a několika mariňáky už vybíhala z města a stíhači si jich zatím nevšímali…jejich jediným cílem byla devastace města.

Vtom to Daniel spatřil. To, co hledal celou dobu a mohlo snad i zachránit jeho planetu, se pohupovalo na jakémsi obojku kočky domácí.
Daniel se vrhnul po kočce hlava-nehlava, stíhači-nestíhači. Kupodivu jí zaskočil nepřipravenou a celou svou vahou ji zalehl. Kočka se ale nedala tak snadno a ušetřila mu svými drápy několik ran na ruce, které měl ovšem kryté jakousi bundou. Kočka, ale byla bojovnice a poškrábala Daniela pod levým okem.
Daniel sykl bolestí a serval kočce její obojek a potom ji pustil a běžel za svým týmem, přičemž ještě opucovával jakýsi prach z medailonu, aby ho mohl lépe přečíst.


Kdesi jinde v galaxii
Na lodi neznámých se velitel dostavil na můstek.
„Na moje pověření spusťte motory.“ Jeho rozkaz se obešel bez komentářů a loď vstoupila do HP.


V oblasti Země
Jen pár zanedbatelných okamžiků od vydání rozkazu se loď objevila za zády Wraithské flotily.

Velitel si sedl do jakéhosi silového křesla a vydal další nařízení.
„Sledujte hovor a určete způsob komunikace.“ Po chvíli se mu ozval jeho zástupce.
„Pane, je to univerzální jazyk T859 stvořený za dob….“ ale než domluvil, tak ho velitel zarazil.
„Já vím. Já stvořil ten jazyk….otevřete komunikaci jen s nepřítelem.“ Na jeho rozkaz pobočník kývnul a velitel spustil v angličtině.
„Okamžitě se otočte a odleťte. Odměnou vám bude delší život.“ Ale místo odpovědi se mu dostalo syčící odpovědi.
„Pche, kdo jste, že nám nařizujete?“ Velitel udržel klid a odpověděl.
„My jsme ti, kterým dluží všichni.“ Tentokrát se mu ale dostalo jiné odpovědi, s více hrdostí…tentokrát odpovídala sama královna.
„My jsme Wraithové. My jsme rasa, která porazila a vyhnala Lanteany. My jsme se na nich krmili a jestli neodletíte vy, tak se nakrmíme na i vás!“ velitel okamžitě změnil jazyk, ve kterém mluvil, na svůj rodný a začal nařizovat.
„Okamžitě zaměřte velitelské lodě těch zrůd a vyšlete signál Genetos!“ to se ale už ozval jeho pobočník
„Pane, ale Rada rozhodla…“ velitel ho nenechal domluvit a zařval.
„Mě Rada jmenovala spravováním tohoto vesmíru. Mně Rada svěřila moc. Tady vládnu já a ne Rada. Já jsem pán tohoto vesmíru a budu ho spravovat podle svého nejlepšího úsudku!“ Celý můstek zamrzl, ale pobočník si opět našel něco, čím by oponoval.
„Pane, ale toto je jediná naše loď ve vesmíru a není zrovna nejmladší a dokonce ani bitevního…“ ale ani tentokrát nedomluvil.
„Tyto zrůdy se přiznali ke zničení naděje velkého prostoru!!“ následně dal velitel gestikulací najevo, že už se o tom nechce bavit a opět začal mluvit anglicky
„My jsme vládci, my jsme tvořitelé, my jsme dozorci. MY! Jsme Furlingové a vy, vy jste rasa na pokraji vyhubení.“
Po další gestikulaci velitele z lodě Furlingů vylétly dva proudy energetických střel mířící na dvojici Hive Ship s posledními královnami. Mezitím se dál šířil signál Genetos.
Wraithové na útok reagovali okamžitým stažením stíhačů a přesměrováním veškeré palby na loď Furlingů, ale již bylo pozdě, během okamžiku se jejich dvě Hive Ships změnily na ohnivé koule. Wraithové ale i přes ztrátu svých královen dál pálili na loď Furlingů, když v tom se přímo před nimi objevila loď Daedalus, která si to směřovala pro další várku uprchlíků, ale mohutná palba wraithských lodí, do které loď vlétla, ji okamžitě připravila o štít a následně loď následovala ostatní pozemská plavidla.

„Pane, štít této staré lodi již dlouho nevydrží.“ Oznámil pobočník veliteli. Ten se na něj už díval výrazem uraženého Furlinga, když v tom se ozvalo
„Pane, zaznamenávám další lodě.“ Velitel se usmál
„Já se smrti nebojím, vy ano? Nebo se snad bojíte, že nebudete schopen?“ Na velitelovu otázku pobočník jen zavrtěl hlavou, na což velitel vydal rozkaz k opuštění prostoru.
Po jeho rozkazu se před lodí otevřelo HP okno, které se začalo zakřivovat a obklopovat loď Furlingů. Poté, co loď byla obklopena, tak se okno začalo zmenšovat až nakonec zmizelo.

Zároveň se stáhnutím Furlingů se z HP vynořila třicítka asgardských lodí, které operovaly v galaxii a hned za nimi následovaly další desítky lodí Noxů.

Během okamžiku začaly lodě Noxů a Asgardů likvidovat vše wraithské a prioritně se zaměřovaly na lodě ustupující do HP, zatímco jedna loď Asgardů začala sestupovat do atmosféry a klouzat v ní…následně tatáž loď začala pomocí paprsků likvidovat pozemní jednotky Wraithů.

Ještě několik okamžiků předtím, než byla zlikvidována poslední loď Wraithů, tak se z nenadání objevila tři hyperprostorová okna, ze kterých vylétly dohromady tři lodě třídy Aurora. Všude zavládlo ticho. Veškeré lodě se jim snažily dovolat, ale nikdo nedostával žádnou odpověď. Lodě neměly dokonce aktivované ani podsvětelné motory či štíty…vše bylo deaktivováno a na palubách se nacházela jen minimální posádka

Země byla prozatím zachráněna a Wraithská rasa snad vyhubena. Jediný otazník zůstával nad původem lodí třídy Aurora

Nedlouho poté se v SGC v přítomnosti generála a několika dalších vojáků objevili zástupci Asgardů a Noxů.

„Jménem celého lidstva vám děkuji, že jste nám přiletěli na pomoc.“ Začal generál, který byl zjevením obou zástupců překvapen.
„Kdybyste zavolali dříve, tak nemáte tolik mrtvých!“ oznámil stroze Nox.
„Ale my vás nevolali.“ Bránil se generál, na což se Asgard začal usmívat.
„Já věděl, že to budou Furlingové.“ Na to reagoval Nox.
„Šance, že signál vyslali Furlingové jsou stejně velké, jako že se na mě vrhnete a holýma rukama mě přemůžete“
„Být na vašem místě, tak nepodceňuji asgardskou rasu.“ Reagoval Asgard, ale Nox se snadno nedal.
„Oba moc dobře víme, že byste byl mrtev dříve, nežli byste zvedl ruce.“ Asgard se ale opět jen usmál.
„A co když jsem Furling?“ zeptal se téměř nevinně Asgard a dostalo se mu odpovědi.
„Tak jsou všichni v této místnosti mrtví dříve, nežli bych stačil pomyslet….tak či tak Země byla zachráněna.“ Po těchto slovech Nox zmizel a Asgard ho následoval.


Po pár hodinách se do SGC dostala i SG-1 s O’Neillem.
Generál Landry jim dal jen kolem půl hodiny na opláchnutí a vyžádal si je na hlášení, kterého se ale již Jack nezúčastnil…on jakožto vyšší šarže již měl svoje tempo, ve kterém třicet minut na opláchnutí a převléknutí bylo sci-fi
Jako poslední dorazil Daniel, který se omluvil, že byl u doktorky a přitom ukázal na nalepovací stehy na obličeji pod levým okem. Generál jen přikynul a vyzval ho, aby se posadil. Následně začal.
„Zatímco vy jste měli placený výlet po Evropě, tak nás naštěstí zachránili naši spojenci…“následně si generál sedl a pokračoval. „…tak a nyní mi řekněte…“ Ale generál už nedomluvil. Daniel se totiž ze židle svalil na podlahu, kde již zůstal a zpod stehů mu začala vykukovat zčernalá tkáň.
kód:

(Termit =  http://cs.wikipedia.org/wiki/Termit_%28chemie%29 )

_________________
Vše nám bylo dáno darem. Dar života. Dar umění... A důkaz že vše je dar a ne naše vlastnictví je ten že si z toho nic po smrti neodnášíme

Říkej co říci chceš, ale mysli to vážně

"Myšlenka, i když nebyla převedena do podoby obrazu, je sama uměleckým dílem. Myšlenkový proces umělce bývá často zajímavější než výsledná realizace."
Sol LeWitt

Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 26
Location : Kdesi v dáli...

http://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

díl 26

Příspěvek  Dragon za 28.11.09 18:46


26


Lodě v prostoru sluneční soustavy Země se stále pokoušely dovolat trojici neidentifikovaných Auror. Lidé ze Země o těchto lodích doposud nebyli informováni a na Atlantis kvůli kritickému stavu generátoru nikdo nevěnoval senzorům pozornost.
Sheppard stále seděl v křesle a létal nad oceánem jen pár čísel od hladiny, zatímco Ronon doprovázel McKaye do míst, kde se nacházel onen zdroj energie. Nikdo, ani oni sami, nevěděl, jestli Ronon má roli toho, kdo má vědce dotlačit ke generátoru, nebo jestli mu dělá ochranku.

Na palubách všech Auror se nacházela minimální posádka, která mezi sebou horlivě komunikovala pomocí jakýchsi divných vysílaček.
Na jedné z Auror na velitelském křesle se nacházel člověk, který ještě donedávna žil jen ve snu…Ford.
„Pane, podařilo se nám obnovit komunikaci, ostatní systémy by měly naběhnout v řádu několika minut.“ Oznámil jakýsi člen posádky přímo Fordovi. Ten se ale jen usmál a sám otevřel komunikační kanál.
„Hovoří k vám poručík Aiden Ford, velitel trojice lodí, které se snažíte jistě kontaktovat, naše lodě jsou momentálně mimo provoz, prosíme vás o pomoc.“ Ford okamžitě ukončil komunikační kanál z jeho strany a začal si levou rukou mnout čelo. Během okamžiku se mu dostalo odpovědi.
„Hovoří k vám Filimos od Asgardů. Pokud se přemístíte do prostoru hangárů, budeme ochotni vás transportovat do pozemského zařízení, kde si vás lidé převezmou.“ Ford krátce kývnul na jednoho z lidí na můstku a sám se vydal do příslušných prostor, během příštích okamžiků se nacházel v zabezpečené místnosti uvnitř SGC.


Na ošetřovně zatím doktorka Lamová dělala vše možné pro Daniela, když do toho přišel generál Landry.
„Jak je na tom?“ Zeptal se krátce, na což ona již obsáhleji odpověděla.
„Jeho tkáň začala odumírat a nenašli jsme nic, co by to mohlo způsobovat, tedy nic až na ten šrám od té kočky, od kterého se to šíří, antibiotika nezabírají…“
Generál ji ale gestem zarazil.
„To chceš říct, že není nic, co by ho mohlo zachránit?“ Doktorka se nadechla…
„Je tu možnost, že by mu mohlo pomoci odstranění nekrotické tkáně, ale morfium ani jiné utišující látky nezabírají, dokonce ani etherem se nám ho nepodařilo uspat. A všichni červi hned po nasazení zemřeli…ať je to cokoliv, tak je to velmi zákeřné.“ Generál se chvíli koukal na Daniela, jak leží na posteli, ze které již nemusí nikdy vstát. Chvíli se mu dokonce i zdálo, že s Danielem je na jakési zvláštní úrovni komunikuje…
„Odřízněte mu to.“ Nařídil generál a přitom se neustále díval na Daniela, který mrknul na znamení souhlasu a odpuštění.
Doktorka na generála chvíli nevěřícně koukala, ale ten pokojně odešel řešit jiné, celosvětově důležitější věci, než záchranu člověka, který v minulosti již mnohokrát svět zachránil.

Kolem Auror začaly létat nejrůznější lodě, zatímco ty asgardské lidem poskytovaly jakousi transportní výpomoc. Asgardé na oplátku žádali jen, aby mohli být u toho. Oni totiž na rozdíl od Noxů stéle věřili v přítomnost a náklonnost Furlingů a chtěli být u toho. Lodě Noxů se ovšem vydaly již jinam, jejich posláním bylo zabezpečení vlastních planet.
Málokdo to věděl, ale dokonce i Noxové měli síť několika soustav, které takříkajíc pasivně ochraňovali, ale nyní již byl čas přejít na ochranu aktivní.
Hromady replikátorského šrotu, nálety Lucianské Aliance a křížová výprava Ori, ti nejvíce v současnosti ohrožovali jejich planety.


Atlantis zatím stále létala nad oceánem, zatímco se McKay konečně dostavil do určených prostor, kde se již nalézali všichni vědci ve městě. McKay se nenápadně otočil a rozešel se pryč, ale sotva udělal krok, tak narazil na Ronona. Rodney pochopil a šel přímo do záplavy vědců, kde začal hledat okamžitě Zelenku. Asi po minutě hledáni ho konečně nalezl, ale český vědec už Rodneyho znal a okamžitě reagoval na nevyslovenou otázku.
„Čerpá energii z paralelních vesmírů, vždy na jednu vteřinu otevře jeden vesmír a vyčerpá z něj maximum energie, následně onen most okamžitě uzavře.“ Rod vzal okamžitě nabízený tablet do ruky a začal v něm číst údaje, když v tom si toho všimnul.
„Moment, říkal jsi jednu vteřinu, ale podle těchto údajů je každý další most otevřen o jednu miliontinu vteřiny déle.“ Oznámil mírně na rozpacích McKay, ale Zelenka na něj okamžitě hodil svůj pohled.
„Ano, Rodney, to už víme. A ano, proto z generátoru dostáváme čím dál tím více energie.“ Rodney ale nasadil svůj samolibý úsměv a zatímco odcházel, prohodil:
„Takže, už mě tu nepotřebujete…asi půjdu do jídelny něco zakousnout.“ Zelenka si promnul své čelo a ve své mateřštině vykřikl:
„DEBIL! Prostě debil.“ Všichni se na něj podívali, ale on si to namířil k McKayovi a vrazil mu do ruky laptop a ukázal na údaje, které si předtím Rodney prohlížel...
„Až okno dosáhne něco málo přes dvě sekundy, tak generátor exploduje silou supernovy.“ Mckay okamžitě zrudnul a následně změnil barvu přes zelenou na bílou.
„Ale to nám dává asi tak jedenáct a půl dne.“ Oznámil velmi zaraženě Rodney, ale Zelenka pokračoval.
„Ano, Rodney, takže běž se pokojně najíst a potom oslň zázrakem, nebo ten generátor oslní svým výbuchem nás.“
„Myslím, že mě hlad přešel.“ Oznámil rozklepaným hlasem Rodney a chopil se laptopu a ihned se dal do práce spolu s ostatními. Radek se na Roda usmál a ve své mateřštině prohodil.
„A dobře tvůj žaludek udělal…jinak bys ochutnal pomerančovou směs alá Pohlreich,“ ale přitom se neustále na Roda usmíval a pokyvoval hlavou…až později se přidal do pracovního nasazení.


Kdesi jinde v galaxii
Lodě Noxů se vynořily nad velmi řídce obydlenou planetou a trpělivě tam vyčkávaly příletu replikátorů, kteří se měli každým okamžikem z logického hlediska dostavit…pro replikátory to byla jen další planeta v cestě. Oni nikam nespěchali, jejich zájmem bylo množení a ochrana sama sebe, ale pokud ve vesmíru existovala trpělivější rasa, tak to byli právě Noxové, a právě pro ně to nebyla jen jedna planeta z mnoha.


Prostor Země
Trojice lodí Aurora již byla plně obsazená dobrovolnou posádkou z Pegasu a doplněna o vedení a vůbec o veškerý personál z pozic Země.

Ze všech lodí od Asgardů již zbyla pouze jedna, která pomáhala lidem s transportem, zatímco ostatní lodě vyrazily hledat svůj cíl, který byl naprosto shodný s cílem Noxů.

Na Atlantis se vědci neustále snažili opravit onen zdroj energie a doufali přitom, že se stane zázrak a pomůže jim povznesená bytost, nebo někdo odpovědný.


V SGC zatím doktorka Lamová čekala na operačním sále s vybraným specialistou na svého pacienta, kterým byl Daniel.
Po několika okamžicích čekání do sálu dostrkalo několik sester postel s Danielem a následně ho přenesli na operační stůl.
Daniel těkal očima po obou doktorech a očekával, co přijde.
Doktorovi se evidentně nechtělo řezat do neuspaného člověka, ale nakonec se podvolil vzniklé situaci a ujal se příslušného načiní, které mu podávala doktorka Lamová jakožto asistentka.
V momentě, kdy se doktor dotkl nástrojem nekrotické tkáně, tak Danielovi vyhrkly do očí slzy. Doktor ani nechtěl pomyslet, co bude, až začne operaci. Ještě chvíli opět váhal a poté se pustil do operace.
Jako první začal skalpelem odřezávat tkáň a následně odumřelé maso. Daniel byl při tom všem při plném vědomí. Jeho postižení, které si nikdo nedokázal vysvětlit, totiž nedovalovalo uspání, narkózu a dokonce nedokázal ani z bolesti upadnout do bezvědomí.
Čím více doktor odřezával Danielovi obličej, tím více se doktorka Lamová děsila toho, co přijde.
Netrvalo dlouho a doktor na postu chirurga se dostal k čelisti a oční bulvě.
Jediné, co Daniel zaregistroval, bylo, jak oznamuje doktorce, že bude muset odstranit čelist a že oko pravděpodobně téže padne, aby mohl zaručit, že veškerá nákaza bude odstraněna.
Daniel sice zůstával neustále při vědomí, ale kdykoliv se bolest dostala k určité hranici, tak okamžitě ztrácel přehled o tom, co se děje kolem něho.
Ale hlasy lidí na operačním sálu nebyly jediné, co slyšel během operace. Z jakési hlubiny mysli se mu ozývalo několik hlasů. Všechny dokázal přiřadit k dané osobě - ať už Omě, Merlinovi, Morgan či někomu jinému. Byly to vesměs slova, co dané osoby v minulosti pronesly, ale jediný hlas mu nezapadal do vzorce, který si utvářel ve své hlavě. Jen ten jediný neodpovídal ničemu, co dosud slýchával. Dokonce ani daná slova, co mu paměť sahala, od nikoho neslyšel. Slova: „Pamatuj, mysl nemusí vždy putovat spolu s tělem.“
Ačkoliv tomu sám Daniel nechtěl příliš uvěřit, tak mu právě tato slova otevřela další cestu, kterou předtím neviděl. Nyní se snažil proti nesnesitelné bolesti bojovat vlastní myslí. Snažil se myslet na vše dobré, co kdy zažil a převážně na svojí ženu Sha’re.

Když operace po několika hodinách skončila, tak Daniela opět odvezli na lůžko s nadějí, že má to nejhorší snad už za sebou, ale sotva mu sestra upravila polštář pod hlavou, tak zpod obvazů, které obklopovaly již téměř celou hlavu, opět vykukovala zčernalá tkáň, ale tentokrát v oblasti krku.


Na Atlantis se zatím stále vědci potýkali s vážným nedostatkem znalostí o daném generátoru. Mckay si ale i tak nalezl dostatek času na to, aby něco zakousnul, ale jeho chutě mu pořád kazil Zelenka, který házel na jeho časté svačinky zlostné pohledy. Rod samozřejmě nevěděl, na co Zelenka myslí, ale jeho pohledy (a po nějaké té svačince i pohledy ostatních) mu jasně naznačovaly, že by si měl začít dávat pozor na to, kdo mu jídlo přináší.
Sheppard po konzultaci s vědci navedl město ještě blíže k hladině, aby povrch štítu neustále narážel do vodní hladiny, přičemž vědci samotný štít rozšířili o tři sta procent, k jejich zděšení ovšem žádné z opatření nikterak nesnižovalo hladinu energie v bufferu daného generátoru a mezihvězdného pohonu se všichni obávali, protože nikdo nevěděl, jak se generátor bude chovat v HP.



Kdesi jinde v galaxii
Zatímco Noxové pokojně čekali u jedné jediné planety, tak Asgardé začali jednat dle ustanovení rady.
Jelikož jejich primární cíl, neboli replikátoři, byli zatím stále mimo dosah, tak se začali zaměřovat na sekundární cíle, kterými byla stanoviště Ori a příležitostně i Lucianské Aliance.
Jejich útoky měly vždy stejnou charakteristiku.
Nenápadný vpád následovaný rychlým přeletem s devastující palbou na zaskočený cíl a následně okamžitý ústup do HP, kde se stočili a celé to zopakovali ještě jednou z jiného místa jakožto výchozího bodu. Až po druhém přeletu se vydali někam jinam nehledě na to, jestli byl cíl zničen, nebo ne.

Nad planetou, kde sídlí flotila Noxů
Lodě Noxů dokonale obklopovaly planetu, kterou se Noxové rozhodli před tisíci lety ochraňovat. Během těch tisíců let byla planeta několikrát vydrancovaná Goauldy a v nedávné minulosti se stala terčem Ori, které vyhnali Wraithové při svém honu za potravou. Tisíc let Noxové poskytovali pasivní ochranu tak, jak uměli, ale nyní přišel čas splatit staré dluhy.

čtveřice replikátorských lodí vystoupila z HP poblíž planety a zároveň s tím se aktivovala hvězdná brána na povrchu planety, ale během okamžiků se celá, již aktivní brána přenesla do vesmírného prostoru.
Noxové nečekali na reakci a sami navázali rádiový kontakt.
„Okamžitě odleťte z prostoru Velkého společenství stávajících pěti a budete ušetřeni.“
Jak předpokládali, tak jedinou odpovědí od replikátorů byla střelba ze všech lodí v podobě několika velkých projektilů z jejich vlastních bloků.
Lodě Noxů projektily pohotově zaměřily a následně sestřelily, ale to nebyla jediná akce Noxů, jako další krok neustálou palbou začali likvidovat veškeré lodě.
Štít replikátorů neměl proti zbraním Noxů žádnou šanci. Noxové, jakožto hrdí spoluvynálezci dronů a vynálezci mnoha jiných zbraní a nejrůznějších technologií, se nebáli použit veškeré prostředky. Jednotlivé bloky replikátorů u sebe nedržely dosti pevně na to, aby mohly odolat tak intenzivní palbě.
Replikátoři se ovšem také snažili a pálili vším, co měli, ale jediné, co měli, byly projektily bloků, které Noxové bez milosti sestřelovali.
Bitva netrvalo dlouho a po jejím konci se lodě Noxů rozletěly.


Prostor Země
V SGC doktoři připravovali Daniela na další operaci, aby mohli odebrat další nekrotickou tkáň, když vtom na jeho „soukromý“ pokoj vtrhl dr. Keml z SG-5. Jeho první slova vlivem zadýchání byla velmi nesrozumitelná, ale po chvíli se opakoval.
„Okamžitě zastavte tu léčbu…vše, co děláte, mu jen přitíží.“
Všichni na něho samozřejmě nevěřícně upnuli svůj zrak, ale Keml pokračoval.
„Nevím, co to je, ale vždy, když se nasadila nějaká léčba, tak se průběh onemocnění jen urychlil.“
Dr. Lamová, která byla u toho přítomná, tomu příliš nechtěla věřit, ale poté, co projela veškeré záznamy o daném onemocnění, tak musela uznat, že dr. Keml má pravdu.
Veškeré přípravy na operaci byly okamžitě zastaveny…

Během následujících okamžiků se u jeho postele objevila Vala s Teal‘cem, ale téměř okamžitě je vyrušila Carterová, která si již mezi dveřmi navlékala něco na ruku.
Všichni přítomní v tom okamžitě rozpoznali ruční goauldské zařízení pro léčení.
Carterová pomalými pohyby začala kroužit svou rukou, na které bylo ono zařízení, nad Danielovým tělem. Zařízení se takřka okamžitě rozzářilo a Sam započala léčebný proces.
Carterové se začala okamžitě motat hlava, ale to přisuzovala vysílení a emocím, ale během dalších okamžiků již i ztrácela barvu v obličeji. Teal’c ani Vala si toho nevšímali, jelikož stáli za Carterovou, ale Daniel se jí díval přímo do očí a spatřil v nich smrt.
Daniel se snažil sebrat své poslední síly, což se mu nakonec i podařilo, a prudce uchopil svou levačkou ruku, ve které Sam držela ono zařízení.
Sam okamžitě přerušila léčbu a dříve, nežli stačila pomyslet, tak se svalila na podlahu. Během okamžiku v pokoji byly sestry a doktorka Lamová, která ji okamžitě přidělila vlastní postel a podrobila sérii testů, ale všechny testy, stejně jako u Daniela, byly negativní.
Doktorka ačkoliv nerada, tak ji musela propustit, ale v okamžiku, když si Carterová brala ponožky, zjistila, že lůžko pod nehtem na malíčku u levé nohy je černé. Sam se na daný prst chvíli upřeně dívala a přemýšlela.
Z myšlenkového pochodu ji vytrhla až přítomnost doktorky Lamové, na což Sam reagovala rychlým navlečením ponožky.

U Danielovy postele mezitím seděl Jack.
„Tohle mi nikdy nešlo….“ Začal Jack a v okamžiku, kdy se nadechl, aby mohl pokračovat, tak se ze všech přístrojů začal šířit varovný tón.
Jack okamžitě vystartoval ze židle s úmyslem zavolat doktora, ale zarazila ho oslepující záře, která se objevila v místě, kde ležel Daniel, který se nyní již povznášel.
Jack chvíli sledoval jak povznášející se Daniel směřuje ke stropu…
„Už zase! Sakra, Danieli, že tě tenhle ohraný trik pořád baví!“ zařval O’Neill na povznášejícího se Daniela a následně si to zamířil ke dveřím s úmyslem odejít, ale ještě mezi dveřmi se zastavil a s úsměvem na tváři prohodil.
„A příště, až budeš umírat, tak vymysli něco jiného.“ Následně odešel směrem k řídící místnosti. Jen kousek od svého cíle narazil na celou SG-1, jak jde proti němu.
„Jestli jdete za Danielem, tak už je pozdě.“ Oznámil Jack, a přitom šel v klidu dál, ale na skupinku to mělo velký vliv.
Carterové téměř okamžitě zrudly oči a Vala se zmohla jen na jednoduchou otázku, kterou ani nedokončila.
„On je…“ Vala se zasekla a nedokázala pokračovat, ale Jack jí pomohl.
„Mrtvý? Ne, ale zas se ten parchant povznesl.“
„Už zase?….“ začal Mitchell „….jak jen to dělá?“ dokončil a následně začal odcházet.

_________________
Vše nám bylo dáno darem. Dar života. Dar umění... A důkaz že vše je dar a ne naše vlastnictví je ten že si z toho nic po smrti neodnášíme

Říkej co říci chceš, ale mysli to vážně

"Myšlenka, i když nebyla převedena do podoby obrazu, je sama uměleckým dílem. Myšlenkový proces umělce bývá často zajímavější než výsledná realizace."
Sol LeWitt

Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 26
Location : Kdesi v dáli...

http://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

díl 27

Příspěvek  Dragon za 28.11.09 18:47



27


Krátce po povznesení se Daniel ocitnul ve velmi jasném prostředí. Hodnou chvíli se rozhlížel, ale nic kromě světla a stříbrné mlhy na podlaze neviděl.
„Háló!! Tady Daniel Jackson ze Země, je tu někdo?!“ Zařval po chvilce Daniel pln nadějí, jak už to v minulosti mnohokrát zkoušel, ale zatímco v minulosti se mu nikdy nikdo neozval, tak tentokrát ano.
„Já jsem zde, Fursi Termofilusi.“ Ozvalo se znenadání za Danielem. V mžiku, kdy se otočil, spatřil tvář člověka, který ho okamžitě objal a dodal.
„Je to již dávno, příteli.“ Následně se od něho člověk odtáhl a dodal „je mi líto, čím vším sis prošel.“ Daniel naprosto nechápal, o čem neznámý mluví, ale to ho znepokojovalo ze všeho nejméně.
„My jsme mrtví?“ Zeptal se krátce Daniel a neznámý reagoval krátkým úsměvem.
„Nikoliv, příteli, můj život je pln, ale tvůj je teprve na počátku.“ Daniel si chtěl automaticky posunout své brýle na nose, ale zjistil, že je nemá a přesto vidí.
„Povznesl jsem se? A kdo vůbec jste, že si Vás nepamatuji?“ Optal se opět Daniel s mírně omluvným tónem. Ale neznámý opět s úsměvem odpověděl.
„Promiň mi to, příteli, já zapomněl, že tys to ještě neprožil a ano, jsi na vyšší úrovni bytí.“
„Vyšší úrovni?“ zeptal se pohotově Daniel.
„Ano, jak jsi sám kdysi řekl, tak existuje mnoho sfér mezi lidskou sférou a sférou povznesených tak, jak je znáte. Stejně tak existuje mnoho sfér mezi mou a jejich sférou a jelikož jsem ti pomohl povznést se, tak se nacházíš pouhou jednu sféru pod tou mou. Pod sférou nás, Furlingů.“ Oznámil neznámý jako by to bylo jasné už od začátku, ale úsměv mu přitom nezmizel.
Zatímco se neznámý a údajný Furling usmíval, tak Danielovi poklesla mírně čelist.
„Fu...Furlingů?“ zakoktal se mírně Daniel. „To jako že Vy, tedy Ty, jsi Furling? A pokud jsem povznesený, tak jak to, že nepociťuji žádné schopnosti?“
Údajnému Furlingovi ale úsměv nezmizel.
„Raději se posaďme.“ Oznámil Furling a rukou vybídl Daniela. Ten se okamžitě podíval, kam Furling ukazuje, a spatřil jakësi energetické křeslo. Daniel si do něj opatrně sedl, ale jeho pocity z onoho křesla byly naprosto jiné, než očekával. Bylo velmi pohodlné.
Furling si sedl do jiného a začal k Danielovi promlouvat.
„Nejprve bych se ti chtěl omluvit jménem naší rasy za Tvé utrpení. To extrakt z Furgilií, které rostou jen na naší planetě a na planetě Zemi, kde jsou téže známé jako orchideje, Ti způsobil onu otravu. Je to náš jed, který se musí vždy dostat do rány. Bohužel kvůli pokusu Tě uzdravit se otrava změnila na nákazu a nyní se nákaza bude chovat tak, jak nikdo nedokáže odhadnout.
Jak jsem již naznačil, já jsem Furling a Ty jsi můj učitel, jen o tom doposud nevíš. Jsem nositelem jména, které jsi mi dal krátce po mém zrodu: Tal Quien Ayudar la Siempre Habrá Remedia, což ve tvém jazyce tuším znamená Ten, jenž pomohl a vždy bude pomáhat. Důvod, proč nic nepociťuješ je ten, že jsi na vyšší úrovni, nežli jsou Tvé schopnosti, ale až sestoupíš na svou úroveň, tak věz, že vše bude, jak má býti.“
Danielovi při pomyšlení, že je ještě někdo nakažen zatrnulo a chvíli musel přemýšlel, ale po několika okamžicích usoudil, že o tom raději více nechce vědět a tak se zeptal.
„Jak jsem Ti mohl dát takové jméno, když Tě vidím poprvé v životě?“ Na to Furlingovi zmizel úsměv a Daniel se zalekl.
„Na to ti bohužel odpovědět doposud nemohu, jelikož jsi si to sám přál. Nicméně to, že tu s Tebou mluvím, má svůj důvod.“
Daniel se už chtěl ptát jaký, ale dříve, nežli se zeptal, tak ho napadlo, že se ho stejně dozví a tak volil jinou otázku.
„To Furlingové vypadají jako lidé?“
Furling na okamžik zamrznul, ale dříve, nežli Daniel stačil reagovat, tak se Furling hlasitě zasmál.
„Ne, to opravdu ne. My Furlingové jsme dosáhli toho, čemu vy říkáte povznesení, už v dobách vzniku naší rasy. My se nemuseli vyvíjet k dokonalosti, my jsme dokonalí vznikli a to daleko od tohoto vesmíru, hluboko ve Velkém prostoru. Ano, měli jsme svá těla, své proporce, ale také jsme měli schopnost pobývat jako energie, stejně jako Alteriané, jen bez většiny schopností již od samého zrodu naší rasy. S touto schopností se pojí možnost měnit svůj vzhled, sílu a schopnosti dle potřeb.
Furling umírá jen je-li zraněn a zabit, nebo nemocen, ale v okamžiku své smrti se ocitne na rozcestí a nabízí se mu možnost povznesení, většina volí povznesení před smrtí a co nejdříve sestupuje.“
Daniela to velmi zaujalo a na nějaký důvod jeho bytí zapomněl a ptal se dál.
„Moment, jak jsi vůbec starý? A proč Furlingové opouští sféru vyššího bytí? Já to pořád nechápu…“
„Zajímavé jak se ptáš…ptáš se totiž i na věci, kvůli kterým jsi chtěl, abych s tebou promluvil.“ Oznámil Furling a následně se dal do odpovídání.
„Já jsem stár jedenáct oběhů, přičemž jeden oběh se rovná časovému úseku, za který oběhne první vesmír náš rodný svět, ale od dob vzniku tohoto vesmíru lze počítat i s tím, že jsem stár něco přes jeden oběh, přičemž je to doba, za kterou oběhne tento vesmír náš rodný svět. Tento vesmír je stár deset oněch prvních, neboli standardních oběhů a Ty jsi vstoupil do Furlingské říše před padesáti standardními oběhy.
A co se Tvé druhé otázky týká, tak jistě Ti něco říká pojem Pravidla povznesených…“ Daniel jen přikývnul a Furling pokračoval „…tato pravidla nejsou vůbec jejich, ba ani to nejsou pravidla. Je to pouhopouhá dohoda o tom, že povznesený nesmí nakukovat a ovlivňovat děj na základní formě a to z toho důvodu, že doposud žádný Furling nevydržel býti povzneseným déle, nežli jeden pozemský rok. Alteriané tyto dohody pouze převzali, upravili a udělali z nich pravidla, přičemž naprosto zanikla jejich podstata. U nás, když někdo ony dohody poruší, tak je potrestán jen tím, že o tom všichni vědí a podle toho s ním všichni zacházejí. Jeho přečin je jeho trest, ale to neplatí v případech, kdy je to povolené či i nařízené.“ Daniel opět přemýšlel a snažil se to vše vstřebat, ale Furling mu tentokrát nedal příležitost ptát se.
„Věř, že až odtud odejdeš, tak se Tě ostatní budou ptát, kdo Ti pomohl a podobně. Nesmíš se podvolit. Oni na Tebe nemohou, neboť jsi první a poslední, přičemž stojíš výše, než oni. Ať už s tebou budou chtít dělat cokoliv, tak se jim to nikdy nepovede, ne tak, jak by chtěli.

Až získáš volnost pohybu, tak si vzpomeň na Alterianské město, jenž dává jména planetám.“
„Počkat, myslíš Atlantis?…“ načal Daniel, ale Furling byl rychlejší.
„Nikoliv, myslím Terreus Atlantis, také známé jako Terra Atlantis. Hlavní město Alterianské říše. Město, do kterého Furling vstoupil jako pozvaný host jen jednou, přičemž si myslel, že ho nemůže nic na rozestavěné chloubě jedné rasy překvapit, ale opak byl pravdou. Jedinečná myšlenka skloubená s maximálním odhodláním a nejlepší technologií dala vzniknout městu, které ukrývalo jakési samostatné město jménem Atlantis, ve kterém sídlila sama Nejvyšší rada Alterianské říše. Atlantis je pouhopouhá část velkého města, tak na to nezapomeň. Čas koloběhu již nadchází.“
„Moment!“ řekl Daniel s větším důrazem, nežli by chtěl.
„Tím koloběhem myslíš co?“ Furling se ale ani tentokrát neusmál.
„V nejbližší době tento koloběh skončí a následně se z krve a prachu utvoří koloběh nový. Ale nezoufej, příteli, již je znám jeden koloběh jedné osamocené galaxie, ze kterého jedna rasa vyšla bez újmy. Ty musíš zajistit, aby Tvá rasa přežila nynější koloběh a byla součástí nového koloběhu.“ Daniel se zarazil.
„Jestli to dobře chápu, tak mé rase hrozí zničení, stejně tak i celým galaxiím…“ Furling jen mlčky přikývnul „… Ok, hádám, že za to bude moci Adria, nebo někdo podobný…tak pošlete armádu, jste přeci členové Velkého společenství…“ Ale tentokrát nedomluvil, jelikož ho Furling zarazil.
„V celé naší historii bylo uskutečněno jen jedno velké tažení. Tažení cti.“
Furling jen mávl rukou ve vzduchu, načež se veškerá mlha rozestoupila a pod nohami se jim objevila scenérie.

[img][./images/thumbs/p0316aa_1255375692.jpg]http://img246.imageshack.us/img246/3785/p0316aa.jpg[/img]

„Toto vidím, když se na Furlinosu podívám na odvrácenou oblohu. Je to okraj tohoto vesmíru. Tam někde za okrajem vesmíru je hlavní oblast naší říše. Ale v druhé polovině, ještě v tomto vesmíru, tam někde u toho nejasnějšího bodu, se nachází největší galaxie tohoto vesmíru. Galaxie, jenž zažila naší válečnou flotilu.
Kdysi dávno, ještě v nejslavnějších dobách Velkého společenství tento vesmír přestal být okrajovým v naší říši a tudíž započalo stahování lodí.
V té době, jako vždy do vesmíru, jenž měl být zbaven flotily, zamířila celá naše Nejvyšší rada. Eskortu jí dělala poslední desítka válečných lodí ve vesmíru a další desítky lodí Noxů, Antiků a Asgardů.
Ale v jedné galaxii byli přepadeni a zmasakrováni Venatory, tak jim alespoň započali říkat Alteriané, jakožto tehdy největší naděje Velkého prostoru.
Technologie Venatorů byla na vysoké úrovni a velmi podezřele kopírovala tu naši.
Vládu u nás poprvé (a snad i naposledy) převzal Velký kruh, který okamžitě jednohlasně odsouhlasil vyslání všech lodí na nepřátelské území, co jim jen jejich moc dovolovala - jednu jedinou tisícinu naší celé válečné flotily.
Ale dříve, nežli tam lodě dorazily, tak naši zvědové zjistili přítomnost již dávno vypovězeného Furlinga, který představoval jejich Boha. Žil z obětí, které mu jeho služebníci přinášeli. Jeho fyzická a mentální síla s každou obětí rostla.
Bylo velmi obtížné bojovat proti vlastní technologii, ale jejich počet ani s oním vyhoštěncem nedokázal zastavit vlnu tisíců válečných lodí s posádkou odhodlanou pomstít se, při vědomí, že když padnou, tak se vrátí zpět. Neexistovaly žádné zábrany, celá uskupení planet byla ničena po desítkách i s obyvateli. Byl to osobní boj, boj pro znovuzískání naší cti. Boj, který skončil dříve, nežli do galaxie dorazila armáda Společenství.
V okamžiku, kdy se tam objevila ona armáda Společenství, tak na naše lodě již z vyšších sfér sestupovala naše Rada a všichni padlí, zatímco v největší galaxii ve vesmíru zbyly jen trosky života.
Opravdu chceš, příteli, aby se toto stalo opět?“ Daniel několik okamžiků přemýšlel, ale než stačil přijít na to, jak by mohl odpovědět, tak reagoval Furling.
„A nyní příteli běž a konej!“
Daniela okamžitě pohltil jakýsi vír a on zmizel. Během okamžiku se ale objevil v pro něj již známějších sférách.
Jeho paměť ožila a on již věděl opět vše.
„Co tu děláš? Kdo Ti pomohl tentokrát?“ ozvalo se mu za zády. Daniel se tedy pomalu otočil a spatřil za sebou jakousi ženu s tmavými vlasy, které jí sahaly pomalu až po kotníky.
„Theio, pokud vím, tak povznést se ještě není v rozporu s těmi směšnými pravidly.“ Odpověděl jí Daniel
„Odpověz na otázku!“ Ozval se další hlas a Daniel se okamžitě otočil za ním. Tentokrát spatřil postaršího muže a několik dalších povznesených, jak se scházejí.
„Vida, dokonce i Mofok, Alastón, Férés, Hyspipyla…“ pokračoval dál Daniel v jmenování příchozích.
„Jestli Ti můžu poradit, tak je poslechni.“ Ozval se další ženský hlas.
„Vida, dokonce i Morgan. Víte, opravdu mě takhle nemusíte vítat.“ Pokračoval dál Daniel ve své hře.
„Tak dost, Jacksone! Oni to myslí vážně. Kvůli Tobě se scházejí všichni a to jen aby tě měli pod kontrolou.“
„No dobře Merline, že jsi to zrovna Ty, tak odpovím. Nepomohl mi nikdo, nebo jste snad oslepli a vaše moc není dokonalá?“ Odpověděl mírně útočně Daniel.
„Nemáš pravdu, my jsme se nedívali a to kvůli přítomnosti Furlingů, kteří opět začínají křižovat tento vesmír.“ Reagovala velmi stroze Morgan.
„Ha! Ta vaše takzvaná pravidla, která ve skutečnosti nejsou pravidly a už vůbec ne vaše!“ reagoval již rozčíleně Daniel, na což jeden z Antiků vyjel.
„Jak si dovoluješ…“ Při těchto slovech onomu Antikovi zajiskřilo v očích, ale Daniel mu oplatil onen vražedný pohled a Antik kupodivu couvnul.
„Jak to, že Ti nevidím do hlavy?!“ zařval svou otázku onen Antik.
„Ta vaše pravidla sepsali Furlingové a vy jste je jen převzali a upravili k horšímu. Za jejich porušení hrozíte krutými tresty a na samotné Furlingy se ani nepodíváte…“ Daniel ale nedomluvil, jelikož mu Theia skočila do řeči.
„Jak se Ty, člověče, můžeš byť jen v myšlenkách rovnat nám? My tu byli dříve nežli Ty, tak si to koukej uvědomit, nebo tě pošleme zpátky na tvou planetu, kde si z Tebe již dělají legraci.“ Po těchto slovech ona Antička hodila Danielovi k nohám hromadu novin, z kterých na něj číhaly nejrůznější titulky.
„Doktor archeologie a lingvista Daniel Jackson zavražděn kočkou.“
„Velký pozemský hrdina a člen SG-1 podlehl zranění, které mu způsobila kočka domácí. Nákaza neprokázána. Byl opravdu slaboch?“
„Velký Daniel pokořen malou kočkou.“ A mnoho dalších.
Daniel při čtení těch titulků zamrznul. Až když si přečetl poslední titulek, tak mu Theia hodila poslední noviny, tentokrát „povznesenecké“, kde byl velký článek.
„Doktor archeologie a lingvista Daniel Jackson podlehl otravě Furlingským jedem.
Jed se doktoru Jacksonovi dostal do těla ránou, kterou mu způsobila kočka domácí v okamžiku, kdy Wraithové útočili na jeho domovský svět…“
Daniel si změřil pohledem osazenstvo všech povznesených, kteří stále přicházeli a následně pronesl
„Běžte do háje.“ Po těchto slovech zmizel.

_________________
Vše nám bylo dáno darem. Dar života. Dar umění... A důkaz že vše je dar a ne naše vlastnictví je ten že si z toho nic po smrti neodnášíme

Říkej co říci chceš, ale mysli to vážně

"Myšlenka, i když nebyla převedena do podoby obrazu, je sama uměleckým dílem. Myšlenkový proces umělce bývá často zajímavější než výsledná realizace."
Sol LeWitt

Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 26
Location : Kdesi v dáli...

http://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

28

Příspěvek  Dragon za 11.12.09 19:04


28




Zatím co SG1 a všichni ostatní oplakávali opětovnou ztrátu svého člověka, tak v okolním vesmíru panoval chaos.
Se zničení Jaffů, Wraithů a znovu objevením Furlingů, které nikdo z přeživších za svůj dosavadní život nespatřil, se v galaxiích opět rozrostly potyčky.


V galaxii Ori
Zatím co Adria stále bojovala s Termofilem, tak její říši řídili jen a jen převorové, kteří se drželi posledních rozkazů. A to tím způsobem že neustále chodili čím dál tím častěji na různé světy, aby obyvatelům dali možnost zničení, nebo konvertování. Mimo toho chodili i po stávajících planetách. Zároveň však dodržovali stavební plány, podle kterých měli stavět co nejvíce lodí nového typu v co nejkratších intervalech. Pracující lid si nedovolil povolit ze strachu z Adrie a z převorů, navíc pomáhali i sami převorové, a tudíž stavby pokračovaly opravdu rychle.
Pokračující stavby ovšem velmi zajímaly Ori Odboj, který se neustále snažil nějak něco sabotovat, ale již málokdy úspěšně. Navíc s každou úspěšnou sabotáží přibývali vojáci, kteří měli za úkol střežit potencionální cíle čímž se úspěšnost sabotáží opět zmenšovala.


V galaxii Pegasus
Aliance planet, kterou založil Ford se začala zevnitř rozpadat. Rada, která byla založena si začala hledět hlavně sebe samotné, a na různé záležitosti se kolikrát ani v jednání nedostalo, kvůli vlastní hádkám, či řešením toho jak si zpříjemnit život, byť na úkor ostatních.

Ale hluboko v galaxii, kam měla každá loď zakázáno cestovat se nacházela planeta s bránou, která byla zapovězena. Nikdo kdo měl svůj život v oblibě nesměl vytočit onu bránu a projít skrze ní. Na druhé straně červí díry se totiž nacházela planeta Arcturus.
Zdánlivě pustá a nehostinná planeta, jenž byla vybombardovaná takřka dokonale. Zatím co na značné části planety v okolí hvězdné brány tekly lávové řeky a ovzduší bylo plné prachu, tak na druhé části planety, byl oproti těmto podmínkám hotový ráj. Nanobotický ráj.

Několik nanobotů z Asuránů přežilo a okamžitě se začalo množit, ale již je nesvazovaly žádné omezující programy. Pokus o vybombardování způsobil náhodné programové řetězce, volné řetězce jenž se samy vyvíjely.
Právě vznikal zcela nový druh, nikoliv replikátoři či Asurané, ale Nanoti, jak se začali sami nazývat. Jejich cíl byl prostý a plán dokonalý.
Zničit každou životní formu, na kterou narazí.


V galaxii Mléčná Dráha
Definitivní porážka Wraithů uvolnila další prostor replikátorům, kteří pokračovali ve své devastující cestě skrze galaxii.
Lodě Noxů se od posledního střetu opět uvedly do zdánlivého klidu ve vesmírném prázdnu, zatím co lodě Asgardů neustále napadaly náhodné cíle náhodných ras, přičemž dávaly neustále přednost chráněním planetám.

Přes to vše co se dělo v okolním vesmíru měli lidé pocit že ztráta Daniela je přednější…ovšem až do okamžiku kdy se aktivovala hvězdná brána a počítače v SGC dostaly zprávu od Tok’rů. Zprávu ve které byla mimo žádosti o pomoc i zpráva o jednom přeživším Wraithovi, který se údajně snaží vzkřísit vlastní rasu a pomstít se Zemi za porážku.
Této zprávě lidé už pozornost věnovali. Generál Landry měl stejný názor jako O’Neill v minulosti a tudíž trval na vyslání SG-1.
Po následujícím rozhovoru generála s jednotlivými členy SG-1, stála již připravená SG-1 na rampě před bránou.

V okamžiku kdy se hvězdná brána aktivovala byla vyslána sonda, která nezjistila žádné nebezpečí v okolí brány a SG-1 dostala zelenou.

SG-1 se poté co prošla skrze bránu objevila na planetě, podobné mnoha jiným, které již v minulosti navštívili.
Mitchel se několik okamžiků spolu s ostatními rozhlížel a posléze natáhl svojí zbraň a vydal se směrem k hustému lesu, který byl nedaleko. Cestka k lesu trvala týmu jednu hodinu. Hodinu během, které nikdo nepromluvil.
V okamžiku kdy vstupovali do lesa, se Teal'c začal každou chvíli zastavovat a pozorně naslouchal, ale vždy jen povytáhl obočí a šel několik metrů dál. Takto to pokračovalo několik minut…nakonec otrávená Vala totálně rezignovala a sedla si na zem.
Mitchel se na ní podíval a už jí chtěl nadávat, ale v okamžiku kdy se podíval jejím směrem si své úmysly rozmyslel a chopil se své zbraně. Vala se s leknutím přitiskla na zem a očekávala že Mitchel bude střílet na Wraitha za ní. Ale Mitchel neustále mířil na ní a pomalým krokem se začal přibližovat.
Vystrašená Vala si netroufala ani pořádně nadechnout.



V galaxii Pegasus
Planeta Arcturus se měnila nebývalou rychlostí. Nanoboti začali tvořit celé krajiny, jejich prostředí se opět zelenalo, na horizontu se tyčily celé pohoří a lávové toky se měnily na toky vodní. Ale pod rouškou toho všeho na mikroskopické úrovni se nacházeli právě Nanoboti. Celý planetární povrch byl tvořen velkou masou nanobotů.
Nanoti mezi sebou neustále komunikovali pomocí svého vlastního rozraní, ale i pomocí své řeči. Celá planeta byla pohlcena hlukem, který se nesl na neslyšitelné frekvenci, slova Nanotů byla plná vzteku, touze po odplatě a taktizování. Jedním slovem byly vyjadřovány celé věty.

Jednou za čas se z povrchu planety ať už z nějakého pohoří, pustých plání či oceánů, doslova začala odlupovat masa Nanitů.
Nejprve se začala všelijak měnit a kroutit, vznikaly nejrůznější pestrobarevné výběžky, které okamžitě zanikaly a objevovaly se jinde. Ve finální fázi, ale z daného úseku vzlétal zcela nový a neznámý typ lodí.



Tyto lodě s nesmírnou rychlostí vystartovaly směrem na orbit planety, kde se formulovaly do jakési flotily.


V galaxii Mléčná dráha
Mitchel se neustále s připravenou zbraní blížil k Vale, zatím co ostatní se pomalu připravovali pro bleskový útok na neznámý cíl.
Mitchel nakonec přišel přímo k Vale a neustále mířil jejím směrem. To už ale i ostatní začínali pochybovat o Psychickém stavu plukovníka, když v tom Vala pochopila a rychle se přes bok stočila do strany.
Mitchel okamžitě jak měl prázdné palebné pole začal pálit do země, ze které okamžitě začaly odletovat kusy zeminy, kusy, které se začaly zbarvovat do ruda, ale Mitchel nepřestával, zastavil ho až prázdný zásobník.
Po okamžitém přebití začal nohou odhrnovat kusy zeminy a napadaného listí. Netrvalo dlouho a na Mitchela ze země vykouknul mrtvý lidský obličej, ale již na první pohled bylo poznat že ho tam zanechal Wraith, který se na něm nakrmil a ono místo pravděpodobně byla jeho spižírna.
Během okamžiku se celá SG-1 shromáždila u mrtvoly, ale dříve než kdokoliv stačil co říci, tak se Teal'c bleskově otočil a své zbraně namířil kamsi do lesa. Na tento signál se všichni chopili svých zbraní a udělali kolem sebe jakýsi ochranný kruh, ve kterém si všichni kryli záda.
„Kde?“ sykl opatrně Mitchel na Teal'ca. Ten mu na otázku bleskově odpověděl.
„Nejsem si jist.“ Jeho slova nikomu na jistotě nepřidaly.
Během okamžiku ovšem všichni odpověď na otázku znali velice dobře. Všude kolem nich se ozval zvuk nabíjejících se energetických zbraní. Další věc, kterou členové SG-1 mohli vidět, bylo jak na ně letí ze všech směrů bezpočet purpurových střel, před kterými již nebylo úniku.
Korekci provedl St0rm Děkuji Smile

_________________
Vše nám bylo dáno darem. Dar života. Dar umění... A důkaz že vše je dar a ne naše vlastnictví je ten že si z toho nic po smrti neodnášíme

Říkej co říci chceš, ale mysli to vážně

"Myšlenka, i když nebyla převedena do podoby obrazu, je sama uměleckým dílem. Myšlenkový proces umělce bývá často zajímavější než výsledná realizace."
Sol LeWitt

Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 26
Location : Kdesi v dáli...

http://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

29

Příspěvek  Dragon za 15.12.09 20:44



29




Zatím co na jiné planetě SG-1 bojovala o holé přežití tak Jack ležel ve své posteli otočen na svém pravém boku. Na jeho těle spočívala pouze lehká deka a jeho ruce se nacházely pod hlavou. když v tom se vedle něj z nenadaní objevil Daniel.
Daniel se nacházel za O'Neillovými zády. Chvíli si ho prohlížel a potom promluvil.
„Jacku?“ Jack, ale nereagoval.
Daniel na chvíli zavřel oči a v těsné blízkosti Jackovo chaty udeřil blesk.
Jack se s trhnutím na posteli otočil, přičemž vytáhl zbraň z pod polštáře a vystřelil na Daniela, ale kulka proletěla skrz něho přímo do jeho prádelníku, kde jistě nadělal více paseky, než-li by generál chtěl. Po chvíli se Jack podíval mírně omluvně na Daniela, ale Daniel byl rychlejší.
„Jacku, ty mě chceš snad zabít ne?“ Jack si opět lehnul a prohodil.
„Děláš jako bych měl šanci.“To Daniel přešel bez povšimnutí.
„Jacku, máme problém.“Na to se Jack otočil k Danielovi.
„Ó Bože Danieli je půlnoc! slušní lidi spí!“
„Jacku tohle je ale důležité.“ to už Jack nevydržel, vstal ze své postele a vydal se směrem k prádelníku, přičemž Danielovi odpověděl.
„Danieli mám pro tebe novinku....vždy je to důležité.“ Daniel se ale nedal tak snadno odbýt.
„Musíš projít hvězdnou bránou a zachránit....“ než ale domluvil, tak ho Jack přerušil.
„Ó ne tohle je špatný.“
„Jacku?“ zeptal se opatrně Daniel.
Jack se otočil směrem k Danielovi a rozložil před sebou trenýrky, které nyní připomínaly kus hadru.
„Jacku.“ pokračoval Daniel, který pomalu ztrácel trpělivost. „unesly SG-1“ na to Jack už slyšel.
„kdy?“
„právě teď“ odpověděl mu Daniel.
Jack se začal s rychlostí oblékat a přitom dál mluvil s Danielem.
„Sakra Danieli to jsi nemohl něco udělat?“
„Co?“ zeptal se pohotově Daniel.
„nevím!“ odpověděl Jack „Co třeba to co vždy?“
„vždy?“ ptal se nevěřícně Daniel.
„jo vždy! třeba nějak nasměrovat někomu mouchu do oka a podobně!“
Daniel i toto přešel bez přímé reakce a vrátil se ke svému plánu.
„unesli je na PG-350 musíš se tam vydat sám, neozbrojen a zachránit je.“ poté Daniel zmizel.

Zatím co Jack byl odhodlán poslechnout Daniela na slovo, ačkoliv mu to nedávalo žádný smysl, tak SG-1 na planetě byla přemístěna do jakési klece a veškeré osazenstvo bylo v bezvědomí a naprosto odzbrojeno.

Jako první se probral Teal’c, ale brzy ho následovali ostatní.
Nacházely se v jakési kleci jenž byla ze tří stran, zatím co ona čtvrtá byla zděná, na dohled od jejich vězení se nacházela jakási budova, podobná těm co stavěli lidé na svých Alfa, Delta a Gama základnách. Při bližším pohledu, ale bylo znatelné jakési silové pole, které onu budovu, ale i jejich celu obklopovalo.

V momentě kdy se Mitchel rozkoukal začal řvát a dožadovat se rozhovoru s velitelem, ale zpoza zdi se ozvalo:
„Šetři dechem člověče.“ To Mitchela zarazilo a svojí pozornost soustředil na dotyčného za zdí.
„A ty jsi jako kdo?“ Zeptal se Mitchel, ale místo odpovědi se zpoza zdi ozval jakýsi smích.
Členové SG-1 se na sebe nechápavě podívali, právě teď jim chyběl někdo kdo by se zeptal…
„promiňte, ale co je tu k smíchu?“ zeptala se po chvíli váhání Cartrová
„Myslím že vy Lidé tomu říkáte Déjà vu.“ Oznámil hlas za zdí, ale po chvíli pokračoval. „Je to již dávno co jsem vedl podobný rozhovor. Tehdy mi dal člověk jménem Sheppard jméno Tod.“
„Wraith“ pronesl s naprostým klidem Teal’c na což se už zpoza zdi nic neozývalo.


Jack mezi tím na zemi přijel do SGC a bez ohledu na veškeré dění vstoupil přímo do kontrolní místnosti ve své parádní uniformě a rozkázal.
„Seržante vytočte planetu PG-350“
Walter na nic nečekal a okamžitě začal s vytáčením, přičemž do rozhlasu oznamoval: “…chevron1 zadán…“
Což ovšem nemohl nepostřehnout veškerý personál a hlavně generál Landry, který nic podobného nenařídil. Během okamžiku již generál sbíhal schody a zařval svojí otázku.„Na čí rozkaz!?“
„Na můj Hanku“ odpověděl Jack „Věř mi“ dodal ještě pochvíli
Generál chtěl nechat vytáčení brány okamžitě i přes přítomnost Jacka stornovat, ale v hlavě uslyšel Danielův hlas, který mu radil opak, ba ho dokonce i ovlivňoval. Nakonec Generál jen přikývnul a Jack se vydal k bráně.

V okamžiku kdy vstoupil do červí díry byl již jeho osud zpečetěn.

Na Atlantis se zatím veškeří vědci snažili odvrátil blížící se katastrofu, která hrozila jak Atlantis, tak i celé planetě, ale ať kdokoliv dělal cokoliv, tak odpočet na hodinách se rychle a neúprosně blížil k nule.


V galaxii Ida
V síni velké rady Asgardů bylo neobvykle rušno, nic v novodobé historii, dokonce ani hrozba replikátorů nezpůsobilo takový rozruch, jako předmět, který ležel na zemi uprostřed síně rady a červeně blikal.
Asgardé ho s napětím sledovali a horlivě mezi sebou diskutovali, když v tom předmět zazářil modře a opět zhasnul.
Po této změně všichni Asgardé utichli. Během okamžiku celou síň naplnil hlas z předmětu.
„Já jsem Ódin. Ten jenž se nechal zachytit v tomto předmětu, aby dokázal že měl pravdu. Nyní můj čas nastává a já jakožto hlavní vůdce Asgardské říše se navracím.“
Po těchto slovech se z předmětu začalo vynořovat tělo mnoho desítek tisíc let starého Asgarda.
V momentě kdy se Asgard zhmotnil již méně zkresleným hlasem oslovil veškeré přihlížející.
„Vidím že naše rasa si toho za dobu mé nepřítomnosti mnoho vytrpěla, ale to není podstatné, neboť konec vesmíru tak jak ho známe přichází. Ano mluvím tu o ragnaroku, který přichází k našemu dómu, ale naše posvátná Valhalla zůstane nedotčena a každý kdo se mnou vyrazí do boje bude mít tu čest v ní spočinout na věky věků.“
Jeho slova působily na dav velmi silně, ale i tak se našlo mnoho pochybovačů.
„Tvé znovuzhmotnění nic nedokazuje.“ Oznámil jaký si člen rady, ale Ódin si to nenechal tak snadno odbít.
„Pokud mé znovuzhmotnění nic nedokazuje, tak otočte své zraky do pásma mrtvých galaxiích, pokud měl První a poslední pravdu tak se velikáni právě připravují na stáhnutí.“ Tyto slova vyvolaly další diskusi, ale i ty ustaly v momentě kdy Thor, jakožto dosavadní nejvyšší Asgard spolu s Lokim po své pravici předstoupil před Ódina, který měřil bezmála dva metry a jeho postava byla velice podobná té lidské.
„Jdeme s tebou. Veď nás a spolu se svými vojáky do Valhally…“ započal Thor, ale byl přerušen jiným Asgardem, který vtrhnul do síně a okamžitě vykřikl.
„Asgerdi…Asgerdi se vracejí!!“ Ódin se jen pousmál a pronesl.
„Přesně jak první a poslední předpověděl, jaký jiný důkaz chcete?“
Po těchto slovech do síně vkročil asgard v ochranném obleku.



„Ódine ty jsi nám Asgerdům byl vždy tím nejvyšším...“ při těchto slovech Asgard uvnitř obleku začal vystupovat „…a proto se dnes přidáváme k tvé armádě. Hlásíme se do bitev bez naděje, do bitev bez šance, hlásíme se ke svému osudu. Budeme bojovat a umírat při bojích ragnaroku.“ Ódinovi na obličeji přelétl letmý úsměv a navázal tam kde Asgerd skončil.
„Při bojích Ragnaroku není vítězství, ale přesto se Asgerdé hlásí, nechť jsou od nynějšího dne označováni jako praví Asgardové.“
Během několika dalších okamžiků se na Ódinovu stranu hlásilo čím dál tím více Asgardů.
Kostky byly vrženy a celé Asgardské Impérium se začalo připravovat na poslední bitvy dobra proti zlu.“


V galaxii Mléčná Dráha
Lodě Noxů se opět daly do pohybu, veškerá jejich plavidla směřovala k jednomu bodu v galaxii, k místu s nejmenším množstvím zbytkového světla. Do míst jenž se nalézala další destinace Noxů ze starých dob, místo kde byly uchovány veškeré vzácné dokumenty a artefakty ze starých dob.
Mezi Artefakty se nacházela i malá hliněná tabulka, tabulka jenž byla z obou stran dokonale hladká a jenž nešla nikterak rozbít.

V momentě kdy dorazilo i poslední plavidlo Noxů, ať už loď, či celé město, tak přímo ve středu největší tmy zaplála hvězda a následně se začaly objevovat i další planety.
Z jednoho jediného města vylétl jeden transport jenž měl jako posádku pouze svého pilota.

Během okamžiků transport dosedl na jednu z planet a Nox vystoupil. Posléze udělal jen pár kroků a natáhl svojí paži dlaní vzhůru. Během zlomku vteřiny se mu v ní objevila ona malá hliněná tabulka.
Nox tabulku odnesl dovnitř transportu a položil jí na podlahu do místa, které snímalo hned několik zařízení, která přenášela živý zvuk a obraz na ostatní lodě.

Nox si kleknul na kolena a ruce položil vedle tabulky.
„Ty jenž jsi byl Poslední, ty jenž jsi byl první. Dnes je den jenž jsi určil jako okamžik začátku konce. Konce ve kterém je nutno bojovat pro lepší budoucnost. Ukaž nám své informace prostřednictvím tabulky jenž jsi tu zanechal.“
Po těchto slovech tabulka několikrát modře zablikala a objevil se na ní nápis v jazyce, jaký žádny nox nikdy nespatřil. Ale dříve než se mohli dát do překládání tak se nad tabulkou objevil hologram postavy ve dlouhém plášti s kápí a holí.
“Mocní Noxové přichází vaše chvíle.
Je čas na vyvážení všech sil, čas vzpomínek. Asgardé budoucnost označují jako Ragnarok. Furlingové jako okamžik naplnění, Alteriani ho označili okamžikem pravdy, Lidé mu budou říkat začátek konců, ale pro vás je to okamžik jednoty, okamžik kdy ukážete svojí pravou tvář a sílu, okamžik konce se blíží. Buďte plně připraveni.“



V pásu mrtvých galaxií
na kraji samotného Vesmíru se nacházelo uskupení galaxií bez přirozeného života. Tomuto uskupení se nazývalo mezi členy velkého uskupení pásem mrtvých galaxií.
V jedné z galaxií, která se svým okrajem již téměř „dotýkala“ konce samotného Vesmíru, ale bylo živo. Byla to galaxie, kterou kolonizovali Furlingové…více než sto miliard žijících bytostí od jinud se usídlilo téměř na všech planetách jinak mrtvé galaxie.
Po milióny let si hleděli prioritně sami sebe a nevměšovali se, ale to vše se již změnilo v momentě kdy obdrželi signál ze své sondy. Od té doby se změnilo mnohé, ale asi nejvýraznější změnou procházela jediná ozbrojená Furlingská loď ve vesmíru, loď jež nyní procházela rozsáhlou inovací, aby mohla co nejdříve bránit Furlingské hranice.


V galaxii Mléčná Dráha
V okamžiku kdy Jack vystoupil z brány se mu naskytl pohled na planetu, jakých již viděl stovky, ne-li tisíce, ale i přesto narazil na jeden obrovský rozdíl, který nešel přehlédnout.
U brány se nacházel tucet lidí, kteří na něj mířili nejrůznějšími zbraněmi, jaké jen se v galaxii daly sehnat.
Jack po chvíli zvedl ruce a s úsměvem prohodil:
„Zdravím.“ Při čemž jim již zvednutou rukou zamával.
Během následujících okamžiků ho odvedli do klece ve které se již nacházela SG-1
„pane?“ zeptala se opatrně Cartrová a Mitchel současně, ale Jack jen spíš sám sobě oznámil:
„To se ti opravdu povedlo Danieli.“ A následně si sednul
„To jsem rád.“ ozval se hlas za ním.
Jack okamžitě nadskočil, jako by si sedl do mraveniště. A následně se otočil.
Přímo za ním stál Daniel, který následně prošel skrze mříže jako by tam vůbec nebyly.
„Potřeboval jsem aby jsi sem přišel, nemusím mít totiž dostatek času.“ Oznámil Daniel, nacož se na něj všichni nechápavě podívali, ale on v klidu pokračoval.
„Ostatní si myslí že jsem tady abych vás poprosil, aby jste světu oznámili pravdu o mém úmrtí.“ Načal, Daniel, ale do jeho symbolické pauzy mu vletěl Jack se svojí otázkou.
„A ta je?“
Daniel se na něj podíval a usoudil že pro dobro všech bude lepší mu odpovědět.
„Byl jsem otráven jedem Furlingů, který byl na tom medailonu…“ po těchto slovech se omluvně podíval směrem ke Cartrové a pokračoval. „…To Furling mi pomohl se povznést, ale kvůli tomu jsem sem nepřišel. Vaším úkolem je najít hlavní město Antiků Terreus Atlantis, V naší pozemské Literatuře též známé jako Terra Atlantis, či jen jako Kontinent Atlantis. S tímto městem získáte šanci na ochranu Země.“
„Počkej chceš jako říci že někde je ještě další město jako je Atlantis?“ zeptala se pohotově Cartrová, ale Daniel začal kroutit hlavou.
„Atlantis jak jí znáte je jen částí onoho města.“ Odpověděl Daniel.
V následujícím okamžiku se mu, ale zamotala hlava a on byl nucen se opřít o mříže aby se vůbec udržel na nohou. Ale dříve než ostatní nějak začali reagovat, tak je gestem ruky zastavil.
„Nemáme mnoho času.“ Oznámil Daniel „Ten medailon vložte do středu Stonehange v Salisbury, měla by se vám zpřístupnit cesta do Avalonu a do Artušovy hrobky kde kromě Excaliburu najdete i malou hliněnou tabulku na které jsou potřebné…“ Dál ale Daniel nedomluvil, on sám totiž zaslechl hlasy a myšlenky ostatních povznesených.
„Nemají naději, v okamžiku kdy tě zdoláme jim v hledání hrobky zabráníme…“
„Na to nemáte právo!“ zařval Daniel na což veškeré hlasy ustaly.
Hlas Daniela ale okamžitě strhnul pozornost únosců, kteří v nemalém počtu běželi k zadržovacím celám ochotni veškeré vězně postřílet, což samozřejmě Daniel jako povznesený věděl.
V momentě kdy ke kleci doběhli první únosci tak vykřikli svojí otázku, kterou již nemínili opakovat.
„Kdo Jsi a jak jsi se sem dostal?!!“ Daniel ale ve zdánlivém klidu prošel skrze mříže..
„Žádný Lucián na mě nebude mířit zbraní.“

Únosci, neboli členové Luciánské Aliance chtěli Daniela ztrestat nemalou dávkou svých střel, ale zabránila jim v tom jakási ohlušující rána.
„Sonický třesk.“ Oznámila Cartrová a hledala cosi na obloze.
Během zlomku vteřin nedaleko silového pole dopadl asteroid, ale během další vteřiny se celá planeta zahalila do naprosté tmy, jediným zdrojem světla byly ohnivé „ocasy“ stále častěji do atmosféry sestupujících asteroidů.
Lucáni již dál neváhali a rozhodli se postřílet vězně, ale cela již byla prázdná.

Místo neznámé:
Celá SG-1 s Jackem a Danilem se objevila v jaké si místnosti, která byla osvětlována jen velmi chabě světlem jenž proudilo skrze okna.
„Vítejte v hlavním městě…“ začal Daniel, ale dříve než mohl domluvit, tak skrze jeho postavu prolétlo několikrát několik desítek zářících bytostí. Během okamžiku celé světelné představení zmizelo.
V následující situaci nikdo nevěděl jak se zachovat a všichni si nějakou dobu vyměňovali vzájemné pohledy, když v tom se místností ve které se nacházeli ozval čísi hlas.
„Jackson byl anulován a toto místo se nyní stane místem vašeho věčného odpočinku, není cesty.“
Cartrová to tak snadno vzdát nechtěla, ale v okamžiku kdy se pořádně rozhlédla jí bylo jasné že nic nezmůže.
Nacházeli se totiž v místnosti, ve které nebylo nic kromě zdí, okna a jedné půlící přepážky. Zatím co dveře byly pernamentně uzavřeny.

Všichni se nějaký ten čas věnovaly aktivnímu přemýšlení o útěk, ale nakonec všichni odpadly.
Teal’c si sednul doprostřed jedné ze dvou místností a začal meditovat, Vala si na zemi zabrala místo s výhledem z okna, Mitchel se opíral o zeď naproti dveřím v naději že se otevřou. Zatímco Cartrová a O’Neill se uvelebili za přepážkou.
S narůstající dobou pobytu všichni začali pociťovat stéle větší chlad, což se rozhodli až na Teal’ca řešit vzájemným zahřívání…


V galaxii Ori
V Boji Termofila s Adrií došlo ke zlomovému bodu.
Adria svého protivníka přelstila a veškerou energii věřících převzala na sebe, s čímž Termofil nepočítal.
Adria svojí mocí okamžitě změnila místo bojiště na obydlenou planetu v galaxii Ori a svého protivníka dostala na zem. Termofil se na ní podíval:
„Dnes tě neporazím to vím již dlouho, dokonce jsem tě neporazil ani v minulosti, ale tvůj den nastane již brzy.“
Na tyto slova Adria nikterak nereagovala, a spolu s Termofilem se přenesla na naprosto jinou planetu s jakýmsi podivným strojem.
„Jistě tento stroj poznáváš?“ zeptala se Adria, zatím co vysíleného termofila poutala k části stroje, ale ten jen zavrtěl hlavou.
„Říkám mu Propast Prvních.“ Oznámila Adria „…jako jeden z mála přístrojů přímo ovlivňuje povznesené. Přesněji z nich čerpá energii a převádí jí mě.“
„Já věděl že s tebou prohraji, dokonce jsme věděl že mě nezabiješ, ale tento stroj je pro mě novinkou.“ Oznámil Termofil.
„Vynaložila jsem a stále i vynakládám spoustu sil aby toto místo bylo před všemi skryto, bylo vystavěno před více jak tisícem let a nikdo ho zatím neodhalil.“ Oznámila Adria a zapnula stroj.


V galaxii Mléčná Dráha
Na úrovni povznesených se bouřlivě projednávala výhra, které dosáhla Adria a její možné následky. Když v tom se celé okolí mírně zatřáslo.
Nikdo z povznesených nechápal co se děje.
Po chvíli oznámila Morgan.
„Adria právě pomáhá se stavbou desítek lodí a oživuje mrtvé vojáky její síla neustále roste!“
toto sdělení ve všech vyvolalo vlnu zděšení.
„Tak jednejte!“ ozval se znenadání neznámý hlas.
„Kdo jsi?“ zeptal se Merlin hlasu.
„copak mě nepoznáváš?“ odpověděl hlas.
Merlin a ostatní již chtěl namítnout že nikoho nevidí, ale dříve než tak mohli učinit, tak se poblíž Merlina objevil Daniel Jackson, jehož tvář nyní měla blíže k tváři převorů.
„nedivte se to vy jste mi toto učinili.“ Oznámil Daniel a vkročil mezi ostatní.
Všichni se chtěli ptát jak je to možné, ale díky okolnostem se k této otázce nikdo nedostal…Vše se totiž opět zatřáslo jen mnohem mohutněji.
„Co to je?!“ zařval netrpělivě jeden z Antiků.
„To právě vaše milovaná Adria likviduje poslední uprchlíky Venátorské říše, jenž přežili Furlingský útok. A teď mě omluvte jdu zachránit své přátelé dokud není pozdě.“
Po těchto slovech nechal Daniel ostatní povznesené o samotě a kamsi zmizel

Daniel se jako první vrhnul na Atlantis a problém s generátorem během mžiku vyřešil tím nejjednodušším možným řešením…odstraněním problémového generátoru. Na což se Atlantis vrhla bez energie přímo do oceánu, ale Daniel jí svojí mocí podržel, zapojil ZPM a následně položil.
Posleźe svojí pozornost obrátil na hlavní město tehdejší Antické říše.
V řídící místnosti se na konzole začaly zadávat nejrůznější data a město se pomalu rozsvěcovalo. V okamžiku kdy celé město naběhlo začala fáze vynořování.
Otřesy, které nastaly vytrhly Teal’ca z meditací a Valu s Mitchlem probudily, zatím co Cartrová a O’Neill naprosto nereagovali.
Vala se nadně nahnula, ale již jen smutně a zaraženě mohla oznámit že jsou oba mrtví. Mezitím se město celé vynořilo a přeživším se objevil nebývalý pohled na město jenž se vynořilo


Korekci provedl St0rm Děkuji Smile

_________________
Vše nám bylo dáno darem. Dar života. Dar umění... A důkaz že vše je dar a ne naše vlastnictví je ten že si z toho nic po smrti neodnášíme

Říkej co říci chceš, ale mysli to vážně

"Myšlenka, i když nebyla převedena do podoby obrazu, je sama uměleckým dílem. Myšlenkový proces umělce bývá často zajímavější než výsledná realizace."
Sol LeWitt

Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 26
Location : Kdesi v dáli...

http://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

30

Příspěvek  Dragon za 28.12.09 14:38


30



V galaxii Ori
Celou galaxií se nesly zprávy o návratu Adrie, která je nyní silnější nežli dříve. Mezi zbylými členy odboje se špitalo o tom jak Adria údajně zničila poslední zbytky prastaré a mocné rasy, ale vše to byly zatím jen dohady.
Členové onoho odboje se chystali na další velkou sabotáž. Byli ve fázi posledního plánování, ale jejich úkryt nebyl tak tajný, jak se domnívali.
Nejdůležitější členové odboje seděli u jednoho stolu a chystali se na kritický zásah, který měl podrýt autoritu převorů a Adrie samotné, to ovšem Adria nemohla nechat bez povšimnutí a uprostřed plánování se objevila v téže místnosti.
Nikdo se po jejím objevní neodvážil udělat rychlejší pohyb.
„Vždycky jsem se bavila při těch vašich trapných pokusech, ale už vás mám dost.“ Pronesla Adria a všemi v místnosti mrštila pomocí svých schopností o zeď. Náraz byl tak silný, že to nikdo nepřežil.
Adria přišla k jednomu mladíkovi a následně ho pomocí svých schopností oživila.
„Běž, řekni všem co se tu stalo.“ Po těchto slovech Adria zmizela a nechala mladíka obklopeného mrtvolami svých přátel a spolupachatelů samotného.


V galaxii Mléčná Dráha
po té co se kompletně vynořilo město Terrus Atlantis na hladinu oceánu, tak se Atlantis automaticky začala navádět na přistání v samotném srdci Terrus Atlantis. Do srdce nejpokrokovějšího města co bylo kdy Antiky vytvořeno.

Zbylí členové SG-1 co se nacházeli stále ve městě Terrus Atlantis nevěřícně zírali na právě přistávající Atlantis, jenž se vůči okolí jevilo, jako nicotný trpaslík. Dokonce i hlavní věž Atlantidy ostatním věřím na Terrus Atlantis nesahala ani do poloviny, zatím co nejvyšší věže Terrus Atlantis sahaly až do mraků.
Přeživší členové SG-1 nevěřícně sledovali scenérii za oknem natolik že si ani nevšimli záhadné postavy, která stála za nimi.
Postava je několik okamžiků sledovala a poté náhle zmizela. Jen zlomek okamžiku po zmizení osoby zmizely i mrtvoly O’Neilla a Cartrové, následně ale i přeživší. Všichni se až na postavu, zhmotnili v SGC před hvězdnou bránou.

Na úrovni povznesených se po krátké pauze opět začalo vše otřásat. Nikdo z povznesených nevěděl co se děje. Věděli jen to co jim oznámil Daniel, kterému ještě předtím anulovali energii a tudíž by měl být definitivně mrtev.


V galaxii Ida
Asgardé se ve velkém připravovali na nadcházející boje, které již byly nevyhnutelné. Dokonce stahovali veškeré své lodě ze všech akci, ať už v mléčné dráze, nebo dokonce i hlídkové lodě, které střežily okraj Asgardského impéria.
Mimo tohoto hromadného přeskupování veškerých lodí, se Asgardé soustředili na výstavbu zcela nových lodí z ještě odolnějších kovů.
Doposud nejpevnější co kdy poznali bylo Montrium. Ale i to se s příchodem Ódina změnilo. Dal totiž Asgardům „recept“ na slitinu z Montria, Trinia a další stovky různých kovů. Výsledná slitina si zachovala schopnosti Montria proti Replikátorům, ale zároveň byla mnohokrát pevnější a měla i schopnost odvodu jistého procenta energie při zasáhnutí energetickými zbraněmi.
Na otázky odkud tuto slitinu zná, Ódin odpovídal: „Sdělil mi jí prví a poslední.“ Ale již neříkal jak a kdy.


kdesi ve vyšší úrovni
Adria i nadále likvidovala poslední přeživší Venatory. Bála se jejich tesáků a byť jen okrajové znalosti Furlingské technologie natolik, že ničila celé planety, celé planetární systémy jen aby měla jistotu že žádný Venator nepřežije, přičemž nebrala ohledy na jiné životní formy.
„Zdá se že se bavíš“ oznámil chladně jaký si hlas v blízkosti Adrie.
Adria neváhala a okamžitě nechala všeho co dělala a začala se soustředit na svůj nový cíl.
Při tomto soustředění nabrala opět formu postavy, která se pohybovala na vyšší úrovni. V tomtéž okamžiku se za Adrií objevil Daniel a bez jakéhokoliv varování jí odhodil.
Adria se ale ještě před dopadem na „zem“ zastavila ve vzduchu.
„ať jsi kdokoliv, tak věř že mě již nikdo nemůže zastavit.“ Oznámila Adria, ale Daniel reagoval.
„Vím o tom tvém stroji, taky vím že tě sám nezastavím, ale ty mě taky ne, dokonce vím i že to co děláš se dříve, nebo později přestane Furlingům líbit…“
Adria již na víc nečekala a vrhla se přímo na Daniela, ten se začal bránit, ale překvapivý útok Adrie nemohl nikterak zvládnout a pod jejím útokem se doslova vypařil.
Adria se dívala na místo kde naposledy byl Daniel s vítězoslavným výrazem, který jí ovšem velmi rychle splasknul.
„Jak jsem řekl ty mě nemůžeš nezastavit.“ Pronesl Daniel, který se objevil za jejími zády.
„Kdo jsi?“ zeptala se Adria, ale Daniel jí neodpovídal.
Ještě několik okamžiků na sebe koukali, a následně Danielovi svojí schopností sundala kápi pod kterou se ukrýval obličej podobný tomu, který měl Daniel jako převor. Celé jeho tělo bylo pokryto nejrůznějšími jizvami a postupně vytrácelo pigment…
Adria poté co spatřila Danielův obličej více neváhala a opět udeřila. Daniel se, ale tentokrát nebránil. Poté co podlehl útoku se objevil opět za Adrií, ale jeho tělo bylo pokryto již větším počtem jizev.
„Teď já.“ Oznámil Daniel a prudce mávnul rukou směrem k Adrii, která následně odletěla a tvrdě dopadla.
Daniel zavrtěl hlavou a zmizel jí z dohledu, ale to co udělal cítila velmi silně.

Celá úroveň povznesených se opět zatřásla a Adria ztratila část svých sil..s porovnání se zbytkem zanedbatelnou, ale přesto cítitelnou. Daniel svými schopnostmi zničil celou soustavu, kde žilo více než tři milióny fanatických uctívačů Ori. Celá soustava byla rozptýlena v prach.


Poté co Daniel zmizel se naštvaná Adria pustila ještě s větší vervou do postupného ničení Galaxie Proxima Venatrix. Zatímco Daniel předstoupil před ostatní

„Ptám se vás, teď když vidíte čeho je Adria schopná budete konečně zasahovat?“ zeptal se Daniel, který již byl zahalen ve své kápi, opírajíc se o jakousi hůl.
Na jeho otázku ovšem nikdo nereagoval, a tak pokračoval.
„Až se Adria vypořádá s Venatory, tak budou na řadě další světy a v neposlední řadě vy, a pak už bude pozdě na to něco udělat.
Ostatní povznesení, ať už Antikové či příslušníci jiných ras začali postupně přikyvovat.


V galaxii Mléčná Dráha
V SGC byly mrtvá těla odnesena na patřičné místo, kde doktoři začali zkoumat důvod úmrtí, zatím co zbylí členové SG-1 zdrceni onou ztrátou podávali své hlášení generálovi a zástupci IOA.
Během podávání hlášení, které spíše připomínalo výslech přiběhl do místnosti jakýsi poručík.
„Pane promiňte že ruším, ale dostali jsme subprostorovou zprávu od Tok’rů. Žádají si naší pomoc při evakuaci, údajně se na ně zaměřili replikátoři.“ Jako první reagoval zástupce IOA
„Tok’rové počkají máme tu mnoho vlastních problémů.,“
„říkám to nerad,ale musím s ním souhlasit“ ozval se Mitchel, který měl do teď sklopenou hlavu.
„Pane?“ zeptal se krátce voják. Generál se již chystal odpovědět…
„To by byla chyba.“ Ozval se náhle neznámý hlas.
Do místnosti naklusalo okamžitě několik vojáků a SG-1 se chopila zbraní, které si vzali od vojáků.
„Kdo a kde jste?“ zeptal se generál…. Po jeho otázce se vedle něj zhmotnila postava zahalená v dlouhém plášti s kápí. Postava se téže opírala o hůl. Nebyl to nikdo jiný než Daniel.
„Kdo jsem není podstatné.“ Pronesl zkresleným hlasem Daniel.
„Myslím že je to podstatné.“ Reagoval zcela automaticky zástupce IOA.
„V tom případě jsem přítel.“ Odpověděl Daniel a svými schopnostmi opatrně odstrčil zástupce z IOA čímž podráždil všechny přítomné ozbrojence.
„Jestli vám to udělá dobře, tak klidně střílejte, ale myslím že Jack by to nechtěl, nicméně mě to neublíží, ale neuslyšíme se.“
„co nám chceš říc?“ zeptal se Mitchel.
„musíte se spojit s co největším počtem spojenců a podniknout rázné kroky, Adria totiž chce aby jste mezi sebou bojovali, aby jste se oslabili a zničili mezi sebou.“ Odpověděl Daniel.
„jak ti máme věřit? Vypadáš jako převor.“ Zeptala se Vala.
„Věřit, nebo nevěřit. To je otázka, která vás trápí?“ zeptal se Daniel. „tak věřte tomuto:
Adria má dostatek sil na to aby se vyrovnala s ostatními povznesenými, ale ne dostatek sil nato aby se věnovala oběma sférám na ráz. Pokud zaútočí na vás tak ji Ostatní budou moci ohrozit a pokud zaútočí na ostatní, tak vy jí budete moci svými kroky omezit přísun energie a dát ostatním alespoň šanci.“ Dopověděl Daniel a čekal na reakce.
„takže nám chceš naznačit že pokud se sjednotíme, tak nám povznesení pomůžou?“ zeptala se opět Vala.
„Ne, já nic nenaznačuji, já oznamuji, že já a spolu se mnou i ostatní jdeme do války proti Adrii.“ Dodal Daniel a poté zmizel.

Všichni přítomní si vyměnili několik pohledů…
„Může mi někdo…“ začal generál, ale Daniel se nečekaně vrátil
„Ještě jsem zapomněl. Musíte do Pegasu vyslat posly a sjednotit lidi, které sjednotil již Ford, jeho práce se začíná rozpadat a pokud padne Pegasus, tak se do vesmíru rozšíří další zlo musíte jim pomoci.“ Po těchto slovech chtěl Daniel opět zmizet, ale mluvčí IOA byl rychlejší.
„Přijde vám normální sem jen tak vtrhnout a začít všem rozkazovat? Nehledě nato že nemáme ani dost energie…“ dál už ale nedomluvil. Sice dál otevíral ústa, ale žádný zvuk ven nevyházel.
„Ano přijde mi to normální, pokud to zachrání miliardy lidí, a ani nezkoušejte mluvit o tom že nemáte dostatek energie, jen na Atlantické části, tedy ve městě Atlantis máte několik modulů ZPM, které jste ukořistili a samotné město Terreus Atlantis, je přímo propojeno s Atlantis, přičemž Terrus Atlatis je napájeno 6 velkými generátory, 5 středními podpůrnými a 20 malými nouzovými generátory, ten nejmenší generátor má stejnou energetickou kapacitu jako ten jenž byl Merlinem namontován na Atlantis. A to nemluvím o přítomnosti dvou set pevných Modulů Energetického Maxima [MEM] páté generace, jenž mají stejné kapacity jako vámi známý modul ZPM jen s tím rozdílem že se automaticky dobijí. A to vše v kombinaci s nejdokonalejší technikou jakou kdy disponovali samotní Antikové.“ Po těchto slovech Daniel mávnul rukou a člověku z IOA se vrátila řeč, na což Daniel zmizel.

Veškeré osazenstvo na sebe ještě několik okamžiků mlčky koukalo. Celé ticho přerušil až generál směrem na Mitchela.
„sežeňte co nejvíce lidí, ochotných pomoci Tok’rům při evakuaci, je to čistě dobrovolná mise.“
Mitchel přikývnul a bleskově odešel. Chvíli po něm se za ním rozeběhla i Vala spolu s Teal´cem.
„Doufám že Vás nenapadne poslat někoho do Pegasu.“ Pronesl člověk s IOA, ale generál se na něj usmál a mlčky odešel do své kanceláře kde zvedl červený telefon.


Zatímco generál mluvil s prezidentem, se síly Ori v galaxii přestaly rozpínat a setrvávaly na aktuálních pozících. Dokonce ani převorové nechodili na nové planety, jen na ty již konvertované.

Zatím co veškeré lodě Replikátorů pomalu,ale jistě, mířily k Tok’rům, kteří se snažili zvládnout vlastní evakuaci, ale jednoduše neměli dostatek lidské síly.
Jednotliví Tokr‘ové již své naděje pohřbívali a pomalu začínali proklínat Zemi a obviňovat z jejich brzkého pádu. Nikdo již nedoufal že se otevře hvězdná brána, přes kterou by lidé ze Země prošli.


V galaxii Ori
Poté co Adria zničila celou galaxii Proxima Venatrix, se vrátila do vlastní galaxie, kde začala požadovat rychlejší stavby lodí, přičemž sama do určité míry pomáhala, zatím co převorové ve větší míře odešli do Mléčné Dráhy, aby na již konvertovaných světech začali vyrábět téže lodě, popřípadě obrané satelity, zatímco Adria mezi pomocí při stavbách lodí v jiných galaxiích zkoušela konvertovat jiné inteligentní životní formy, ale docílila jen toho že si získávala více a více nepřátel.


V galaxii Mléčná Dráha
Poté co generál domluvil s prezidentem, po značně dlouhém hovoru odcházel ze své kanceláře se smíšenými pocity.
Zástupce IOA čekal neustále před generálovou kanceláří se samolibým úsměvem, ale generál si nenechal zkazit dobré rozpoložení a naznačil mu jen aby ho následoval.
Po té co sestoupili ze schodů do kontrolní místnosti vydal generál jasný a jednoduchý rozkaz.
„Spojte mě s Atlantis.“ Okamžitě se mu dostalo odpovědi v podobně změny na monitorech ze stále otáčejícího se znaku na obličej plukovníka Shepparda
„Generále.“ Reagoval okamžitě John
„plukovníku jak jste na tom?“ zeptal se generál.
„Vědci analyzují to nové město ke kterému jsme připojeni, McKay si myslí že má Atlantis nějaký zásobník energie, který je propojením právě dobíjen, údajně by měl být vystačující na výstup na orbit planety, ale není si jist. Myslím že sám by vám to vysvětlil lépe. S Vaším dovolením ho zavolám.“
„Není potřeba.“ Zarazil Johna generál „Okamžitě stáhnete své lidi zpět na Atlantis a připravíte se cestu hyperprostorem, během Vašich příprav, které budou co nejrychlejší bude na Atlantis dopraven Pan Elix, který bude poradcem doktorky Weirové. Bližší podrobnosti vám zašleme.“ Tímto generál ukončil hovor a s blaženým úsměvem se podíval na zástupce IOA.
„Ó ano hodili vás přes palubu.“ Prohodil generál směrem na ztrnulého zástupce a odešel.

Během hodiny na Atlantis přistál vrtulník amerického letectva, který vyložil Elixe z IOA a následně odletěl. U přistávací rampy na něj již čekal major Lorne, který mu měl udělat uvítací výbor.
„Už bylo načase pane, čekalo se jen na vás!“ zahulákal major oznámení na Elixe v hluku odlétající helikoptéry.
Sotva Elix udělal pár kroků tak se celá Atlantis začala mírně otřásat a město následně začalo stoupat.
„Myslím že bychom si měli pospíšit.“ Prohodil vystrašeně Elix a rychlou chůzí až skoro během si to mířil směrem ke dveřím. Město se ale zvedalo až neobvykle pomalu.

„Rodny?“ zeptal se Sheppard, který seděl ve křesle.
„To je ten zásobník energie, nedokážu z něj čerpat více energie najednou.“ Oznámil v klidu Rodny, čímž Johna umlčel.
V tutéž dobu do kontrolní místnosti dorazil i Lorne spolu s Elixem z IOA.
Elix přišel k Elizabeth a chystal se představit, ale do jeho představování mu skočil alarm.
„Zapínám štít.“ Oznámil pohotově McKay.
Okamžitě nato alarm skončil a městem se na krátko rozlehl zvuk právě zvedajícího se štítu.
Elizabeth po ukončení alarmu naznačila Elixovi aby jí následoval do kanceláře. Ale ještě když odcházeli, tak se v kontrolní místnosti ozval Shepprdův hlas.
„Nastavuji kurs na základnu Tok’rů.“ Po tomto krátkém oznámení město skočilo do HP


Tok’rové nad svojí planetou měli celou svojí flotilu, která se skládala ze tří velkých vlajkových lodí, desítky hataků, patnácti alkeshů a bezpočtu nákladních lodí a kluzáků.
Veškeré lodě byly připraveny na bitvu s replikátory a skok do HP.

Mezitím na planetě dělali vše co bylo v jejich silách aby dokončili nakládání věcí a urychlili zarůstání tunelů.

S každým okamžikem se replikátorská flotila blížila a Tok’rové to dobře věděli, jejich lodě již byly rozmístěny do formace, která umožňovala jak obranu planetytak okamžitý vstup do HP. Ale z Hyperpohonu se vynořil, někdo koho nečekali.

Spatřili město Antickeho původu, o kterém čtveřice jejich zvědů shodně vypovídala že je v držení samotných Antiků, kteří se chystali navrátit, ale z veškerých představ Tok’ry vytrhla krátká zpráva z Atlantis, která proběhla v klasické angličtině.
Ve zprávě se Elizabeth představila a sdělila úmysly lidí, tedy pomoc při evakuaci. Z města vylétlo patnáct Jumprů, ty si to namířily přímo na planetu do oblasti s transportními kruhy, ale ještě než dosedly, tak si v bezpečné sekci prostřílely vlastní vchod u něhož následně přistály.
Nyní mohla evakuace pokračovat pod ochranou Atlantis.

S pomocí lidí ze Země stěhování vybavení šlo o mnoho rychleji, nejnáročnější ale bylo stěhování celých líhní a larev Tok’rů. Tok‘rové se natolik obávali o bezpečí své královny Egerie, že si vyžádali její přenos pomocí Atlantis.
Jumper s Egérií právě startoval, když se objevila třicítka replikátorských lodí.
Žádná loď Tok’rů neváhala ani zlomek vteřiny a okamžitě začaly směrovat svojí palbu na relikátory. Ti se ale i nadále přibližovali a pochvíli započali vlastní palbu, která byla pro lodě Tok’rů zdrcující.
Sheppard v křesle se, ale téže zapojil do bojů.
Město začalo s neočekávanou rychlostí manévrovat a vypouštět drony, které si to namířily na replikátorské lodě, popřípadě i na jejich pevné projektily.
„Shepprde tohle není stíhačka!“ zařval do vysílačky McKay, ale odpovědi se mu nedostalo žádné. John dál seděl v křesle a v duchu si řekl: „teď už je.“.
Toto přirovnání ovšem nebylo marné, město se opravdu zmítalo jako obří stíhačka. Sheppard s ním prováděl nejrůznější manévry.
Ovšem netrvalo dlouho a veškeré lodě replikátorů se zaměřily na Atlantis jejíž štít pomalu ale jistě slábl.
Několik lodí Tok’rů již bylo obsazeno a své zbraně směrovaly taktéž na štít Atlantis.


kdesi ve vyšší úrovni
Zatím co Adria zasahovala jak jen mohla, tak ostatní povznesení i přes svůj slib byli nadále nečiní. Což Daniel nemohl nechat jen tak na pokoji a opět před ně předstoupil.
„Proč nic neděláte?“ zeptal se Daniel ještě, krátce před svým zhmotněním.
„A proč ty kladeš otázky na které znáš odpověď?“ zeptal se jaký si Antik.
„Ano znám vaše myšlenky ano vím že se bojíte, ale taky vím že nerozumíte.“ Oznámil Daniel a otázku Antika ignoroval. „Bojíte se zasáhnout, protože by to mohlo přitáhnout pozornost Adrie, ale na to jste měli myslet již dávno.“
„Tobě se to mluví když jsi nesmrtelný.“ Oznámil jiný Antik. Daniel si dotyčného prohlédl a sundal svojí kápi.
„Ano možná jsem nesmrtelný ve vaší sféře, ale každá akce má svojí reakci a následky.“ Oznámil Daniel, zatím co všichni užasle zírali na Danielův obličej.
„Nemožné!“ Zařval jeden z povznesených, „Pouhá náhoda, první a poslední je již dávno pryč a i kdyby se schovával někde mezi námi, tak on to zajisté není.“ Daniel zatím ještě nechápal o co se jedná, ale z myšlenek všech ostatních vyčetl že ho alespoň na vteřinku považovali za toho jenž uvítal ty co se povznesli jako první mezi prvními.
„Vy se možná bojíte Adrie, ale pamatujte že ona patří k těm jenž se nazývali Ori, a Ori se vás snažili již mnohokrát zničit, nejprve vám hrozili zničením v domovské galaxii, pak vyhubení pomocí virů a nakonec vypomohli vytvořit Wraithy aby se vás konečně zbavili a nyní vás Adria jako jedna z Ori zamýšlí zničit definitivně. Rozhodnutí je na každém zvlášť.“ Po těchto slovech bylo ticho, které narušil opět Daniel.
„Bojíte-li se zasáhnout přímo proti Adrii, tak zasáhněte proti těm jenž hrozí oslabením a zničením těch jenž mohou pomoci. Zničte alespoň replikátory a zachraňte Atlantis a cenné spojence. V budoucnu bude spojenec vysoce ceněný.“


V galaxii Mléčná Dráha
Daniel nehodlal čekat na rozhodnutí ostatních a sám zakročil. Replikátorské lodě se začaly rozpadat a nedlouho po nich se rozpadaly i jednotliví replikátoři na lodí Tok’rů spolu se střelami replikátorů, které byly tvořeny z jejich vlastních bloků.
V momentě kdy byli všichni udiveni tím co se stalo, se Adria, která se o tom všem dozvěděla, rozhodla jednat.
Nedaleké slunce se náhle začalo rozšiřovat…měnilo se v supernovu a úžas přeživších byl náhle vystřídán strachem.
Krátce předtím než ohnivá clona dorazila k planetě, tak se stalo něco co v co nikdo nevěřil že je možné.
Pouhých pět set tisíc kilometrů od planety s Tok’ry vlna začala zpomalovat a na vzdálenosti tříset tisíc kilometrů od planety se úplně zatavila.
Planeta by správně v takové blízkosti od rozžhavené hmoty měla chytnou jako papír, ale ve skutečnosti se na planetě nezvedla teplota ani o jeden stupeň .

Daniel se doslova přetahoval s Adrií o to kdo má větší moc, ale jejich síly byly vyrovnané, tedy alespoň z počátku, netrvalo totiž dlouho a rozžhavená hmota ze slunce se opět pomalu posouvala dál od svého středu, přičemž ještě Adria zvládala znehodnotil veškerým plavidlům hyperprostorové motory.
„Mě nemůžeš porazit…“ začala Adria pomalu promlouvat směrem k Danielovi
„On možná ne, ale my všichni ano.“ Odpověděl jakýsi ženský hlas.
Během okamžiku se žhavá sluneční hmota začala opět stahovat zpět a následně formulovat do slunce bývalých parametrů.

Adria svým činem, kterým chtěla potrestat ostatní za to že pomáhají lidem dokázala, něco co doposud nikdo nedokázal. Sjednotila veškeré povznesené, kteří nestáli na její straně, sama už jen zrozením myšlenky rozhodla o tom že tento střet prohraje.

Poté co byli všichni zachráněni a Replikátoři definitivně poraženi se Tok’rové započali stěhovat zpět na svojí planetu a Atlantis odletěla zpět na Zem, kde se opět spojila s městem Terrus Atlantis.


V galaxii Pegasus
Nanoti neustále rozšiřovali svojí flotilu, přičemž již značná část jejich lodí opouštěla postupně oběžnou dráhu směrem k nejbližším solárním systémům.
V okamžiku kdy dorazili do obyvatelného systému, začali veškeré planety z orbity bombardovat svými energetickými zbraněmi, které na první pohled připomínaly ty Wraitské, ale při detailnějším pohledu v nich byla znát pevná hmota, hmota tvořená z Nanotů.
Zatím co energetická střela zničila vše co mohla, Nanoti se okamžitě po dopadu začali množit a přesouvat.
Kdo měl tu smůlu a přežil počáteční bombardování, byl hroznou a pomalou smrtí zmasakrován Nanoty na planetě. Nanoti na sebe přebírali mnoho podob, od staveb přes jídlo k prachu, který poletoval ve vzduchu. Stačilo vdechnutí nepatrného množství a člověk byl roztrhán ze vnitř.
Masakr nikdy netrval dlouho a na jeho konci loď na orbitě odletěla k další planetě, zatím co Nanoti na planetě „zřídili“ vlastní kolonii.
Korekci provedl St0rm. Děkuji

_________________
Vše nám bylo dáno darem. Dar života. Dar umění... A důkaz že vše je dar a ne naše vlastnictví je ten že si z toho nic po smrti neodnášíme

Říkej co říci chceš, ale mysli to vážně

"Myšlenka, i když nebyla převedena do podoby obrazu, je sama uměleckým dílem. Myšlenkový proces umělce bývá často zajímavější než výsledná realizace."
Sol LeWitt

Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 26
Location : Kdesi v dáli...

http://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

31

Příspěvek  Dragon za 28.12.09 14:39



31


kdesi ve vyšší úrovni
V okamžiku kdy se ostatní povznesení sjednotili s Danielem proti Adrii, byly zahnány i poslední pochybnosti a rostoucí napětí.
Zatím co ostatní pomáhali menšími zásahy, jako záchrana klíčových spojenců či hromadné odpouštění a svolávání všech ostatních, mezi kterými byla například Oma Desala, která byla donedávna chycena v nekonečném boji s Anubisem, ale také třeba Chaya Sar, která ochraňovala jednu jedinou planetu v Pegasu a mnoho dalších „vyvrženců“.
Adria se naopak aktivního zasahování vůbec nebála. Díky její pomoci již byla značná část flotily hotová a planety v Mléčné Dráze byly chráněny hned několika satelity.
I přes veškerou svojí moc se Adria obávala toho co může přijít. Moc dobře věděla že jí již nikdo nemůže zastavit, ne jednotlivec, stále tu bylo Společenství stávajících pěti, které se skládalo ze čtyř ras, které proti ní neměly samy o sobě žádnou šanci, ale po jejich spojení by vše mohlo vést k její porážce. Tyto čtyři rasy jí ovšem dělali nejmenší starosti, více se obávala páté rasy, rasy jenž byla u zrodu Vesmíru. Bála se Pánu Velkého Prostoru…Furlingů. Moc dobře věděla že budou klást jen minimální odpor a raději se stáhnou než aby bojovali, ale to pouze a jen v případě že jim nedá důvod na ní zaútočit. Nikdo neznal pravou sílu Furlingské flotily dokonce ani sílu jich samotných a toho se Adria nejvíce obávala.


V galaxii Mléčná Dráha
Na Zemi kvůli mimořádným událostem byl výjimečný sjezd všech delegátů IOA a vůdců jednotlivých států a nejrůznějších specialistů.
V debatě se probírala hlavně bezpečnost planety a budoucí postoj Země jako takové.
Uprostřed debaty o novém obraném systému se uprostřed sálu objevil jasný záblesk. Do místnosti okamžitě vtrhlo mnoho vojáků jednotlivých národností, ale jediné co spatřili byly postavy Asgarda a Noxe.
Vojáci čekali na rozkaz, připraveni bez mrknutí oka zahájit palbu, ale veškeré vlády je okamžitě odvolaly.
„Doufám že nejdeme nevhod,“ Utrousil sarkasticky Nox, na což se Asgard pousmál.
„Jsem Thor“ představil se Asgard
„A já se jmenuji Tutus.“ Dodal Nox
„Jsme tu abychom vás varovali.“ Pokračoval Asgard „Domníváme se že Adria brzy učiní kroky proti společenství a my se domníváme že jako první zaútočí na vás jakožto na nejslabší článek.“
„Počkat chcete snad říci že vás jen brzdíme?“ zeptal se arabský zástupce, na což reagoval Nox.
„Rozhlídni se člověče, nemáte žádnou loď, vaše obrana byla rozdrcena jediným útokem a vaše města drancována, jediné co máte je Antické město ve kterém nemáte zajisté dostatek energie…“ dál ale už Nox nedomluvil.
„Přišli jsme vás varovat a pomoci vám.“ Oznámil Thor, který přerušil Tutuse.
Po krátké chvíli ticha se slova chtěl ujmout opět Tutus, ale někdo ho předběhnul. Celým sálem se ozval krátký smích.
„Mýlíte se, Země je nejlépe chráněnou planetou, jakou jste kdy poznali……..Již bylo objeveno velké a mocné město pradávné Antické říše. Terrus Atlantis je nyní v držení Lidí.“
Všichni okamžitě hledali zdroj onoho tajemného hlasu, ale nikdo nic nenacházel.
„Jen další město na víc!“ prohodil Nox a dál se rozhlížel.
„Město na víc?“ ozval se opět ten hlas, ale již vycházel z úst jaké si postavy, jenž byla celá zahalena a opírala se o hůl. „Thor by mohl zajisté o tom městě vyprávět, již v něm byl.“ Dodala postava.
„Kdo jsi?“ zeptal se Tutus krátce, ale odpověděl mu někdo od koho to nečekal.
„Je to přítel.“
Všichni se okamžitě otočili za zdrojem onoho prohlášení a spatřili generála Landryho.
Postava kývla hlavou na znamení souhlasu a pokračovala.
„Jak jsem již řekl, Země je velmi dobře chráněná, přesto bude brzy napadena, ale ne Adrií, ta nejprve zaútočí na světy kde snáze získá podporu. Útok přijde náhle a z jiné galaxie. …V Pegasu se již rozeběhlo běsnění, je jen otázkou času než Pegesus padne a poté přijde na řadu Mléčná Dráha. Darujte Zemi obraný systém, já daruji lodě.“ oznámil jako by nic neznámý.
V místnosti se rozhostilo hrobové ticho, které porušil až opět onen neznámý.
„Pokud nepomůžete s obranou spojence, tak Společenství nemá smysl, nemá-li smysl společenství, není naděje, není-li naděje, tak není za co bojovat a mé oběti v minulosti a v budoucnosti budou zbytečné, stejně tak i vaše.“
„To jsou slova prvního a posledního…“ začal Thor
„Odkud je máš?“ zeptal se pohotově Tutus.
„Já nemám co více říci, my pomůžeme lidem se stavbou nových lodí, které budou schopny odolat síle, která přijde z Pegasus, na vás je výstavba obraného systému a až bude Země připravená, pomoc dosáhne i na vás. Nyní mě ale omluvte, Mckay se opět hrabe v rozvodné síti velkého města.“ Po těchto slovech se neznámý doslova vypařil.
V místnosti bylo ještě dlouho ticho, které narušil až asgardský transportní paprsek který Tutuse a Thora přemístil, pryč, ale ještě předtím stačili oba kývnout na znamení souhlasu.

Krátce poté co Daniel, jakožto neznámý zmizel z konference, objevil se v prázdné místnosti na Terrus Atlantis, přesněji v hlavní řídící místnosti, kam se lidé zatím nedostali, a započal v ní provádět nejrůznější potřebné úkony.
Mckay se mezitím vracel zpět na Atlantis, kde měl potřebné vybavení na analýzu získaných dat, ale stále byl na Terrusu, když v tom ho jakýsi hlas v jeho hlavě začal přemlouvat aby se otočil a šel směrem k hlavní řídící místnosti. McKay hodnou dobu odolával, ale nakonec podlehl a šel přesně jak mu hlas říkal.
Netrvalo dlouho a došel přímo do řídící místnosti kde se nacházel Daniel.
„Rodny, díky propojení lze toto město řídit i z Atlantis pomocí hesla, ale odtud máš mnohem více možností a nemusíš znát hlavní heslo, tady je srdce tohoto města, jistě zde získáš veškeré informace, které potřebuješ.“ Oznámil Daniel a posléze zmizel.
Rodny se chvíli přemlouval že je to celé jen sen, ale marně. Chvíli si to tam prohlížel a poté zavolal veškeré vědce a techniky.

Netrvalo dlouho a kontrolní místnost byla plná vědců a techniků, kteří se snažili přijít na vše co se dalo, bylo toho hodně podobného jako na Atlantis, ale přesto mnohem složitější a pokrokovější.


Jinde v galaxii se Lucianská Aliance rozhodla stáhnout na pár planet, které byla schopna lépe zabezpečit a na ostatních planetách mít jen malé pobočky, z kterých by se řídil jen obchod, stejně jak tomu bylo za starých časů.


V galaxii Pegasus
Pegasská Aliance již zaregistrovala nového nepřítele a vypozorovala jeho pohyby, okamžitě vyslala veškeré možné lodě na ochranu některých planet. Z počátku bitvy probíhali ve prospěch Aliance, ale Nanoti během pár těchto útoků pozměnili svojí strategii a místo aby posílali lodě po jedné jich vždy k planetám mířil minimálně tucet.
S takovýmito počtem se již Aliance vypořádávala velmi obtížně a ve většině případů byla nucena se stáhnout. Vítězství bylo spíše o náhodě a velkém štěstí.
Průzkumníci Aliance dokonce začali nalézat velké Anitické sklady plné dronů a dalších věcí. Přičemž by obyvatelé jednotlivých planet odpřísáhli že tam ty sklady nikdy předtím nebyly. Ale nikdo z Aliance se na nic neptal, všichni byli rádi za každý dron, jelikož právě lodě bývalých Asuranů byly nejzranitelnější právě drony, které měly na Nanoty překvapivě velký účinek a nalezli taktéž velmi pokročilý štít, jenž dokázal přestát i největší a nejsilnější zbraň Nanotů a to Nanoty samotné.
Lodě Nanotů byly totiž tvořeny jen z Nanotů. A pokavaď to situace umožňovala, tak se jejich loď přiblížila k lodi Aliance a Nanoti jí následně kompletně obklopili a začali svírat tak dlouho dokud lodi nevypadl štít, trup lodě byl již pro Nanoty jen prázdná plechovka, která nekladla proti zmáčknutí žádný odpor.


V galaxii Mléčná Dráha
V SGC seděl generál za svým stolem a doslova hypnotizoval dveře pln očekávání…
Netrvalo dlouho a dveře se otevřely, jako první vkročily do místnosti dva vojáci, následně Ford a poté opět trojice vojáků.
Generál vybídl Forda gestem ruky aby se posadil a poté promluvil.
„Poručíku jistě jste již slyšel že Aliance v Pegasu má údajně nějaké potíže.“ Ford jen přikývnul.
„Prezident a IOA jsou ochotni vám darovat milost v plném rozsahu za vaší pomoc, měl byste naprostou volnost a pohyb bez ostrahy.“
„A co za to?“ zeptal se Ford. „Prošel jsem si peklem, abych se dostal domů, a když tu konečně jsem tak mě zajmete a s mými lidmi…“ dál ale už nedomluvil.
„Poručíku, právě je na veškeré lodě, se kterými jste přiletěl nakládán náklad zbraní a probíhá obohacováni posádky o dobrovolníky z celé planety. Žádáme po vás aby jste se vrátil do Pegasu a pomohl tamějším lidem.“ Oznámil generál a očekával odpověď.
Ford se postavil a podíval se ze shora generálovi do očí.
„Takže mě posíláte zpět? Zpět do toho pekla, které ze mě udělalo to co jsem? Ne pane tam se nevrátím.“ Oznámil Ford a otočil se k odchodu.
„pokud odejdete, tak nabídka padne a vy budete nadosmrti pod dohledem a jednoho dne vám ten enzym dojde…“ začal generál a Ford se zastavil, ale ne kvůli tomu co říkal generál, ale kvůli tomu co se dělo v jeho hlavě.
Fordovi se znenadání začaly objevovat nejrůznější obrazy z dob kdy sloužil v Evropě, z počátku to byly pouhé záblesky, ale postupně záblesky přešly na ucelenější vzpomínky. Vzpomínky na neštěstí, které ho potkalo, na auto jeho snoubenky, jenž náhle explodovalo. Celé se mu to objevilo v hlavně hned několikrát, ale každý záblesk se lišil v mnoha detailech, ale i to po chvíli skončilo a Fordovi se zjevil obraz jeho snoubenky, ale již to nebyla žádná vzpomínka.
„Mrzí mě co se stalo, ale na zemi jsem byla pouze jak vy lidé říkáte na dovolené, bohužel jsem byla odvolána zpět, mezitím jsem ovšem potkala tebe. To co se mezi námi stalo bylo opravdové. A ty si zasloužíš znát pravdu.
Vaše rasa by mojí rasu označila jako Furlingy. A ta nehoda při které jsem měla umřít nebyla nehoda, ale plánovaná akce ostatních aby mě dostali daleko od tebe. Zakázali mi vstup do Mléčné Dráhy, protože jsi tam byl ty. Báli se našeho vztahu, vše se totiž odehrávalo jak mi kdysi předpověděl Furs Termofilus. Pokud se vrátíš do Pegasu, tak se o tebe postarám, budu tam čekat na tebe.“

Ford se otočil na generála a na znamení souhlasu přikývnul a poté odešel, na což se stráže rozešly.

Na Terrusu, mezitím podával McKay hlášení Elizabeth.
„Generátory se zdají byt stejného, nebo podobného typu jako byl ten na Atlantis, jen jsou mnohem větší…“ víc ale nestihl, protože mu do toho skočil Zelenka
„Už vím proč má město tak velkej odběr energie.“ Oznámil Zelenka a pokračoval. „Pod městem je zapnutý štít, tak aby vytlačoval stejné množství, jako když bylo město potopeno, pravděpodobně jen díky tomu nenastaly žádné záplavové vlny ani pokles hladiny…“
„To ale nevysvětluje tak velkou spotřebu…“ reagoval McKay
„Je to velké město.“ Oznámila Elizabeth, která se vmísila mezi dvojici vědců
„Ne Rodey má pravdu, je tu ještě něco jiného.“ Oznámil Zelenka a následně je odvedl k jedné obrazovce.
„Podle těchto údajů se to spustilo jen krátce poté co jsi nás zavolal.“ Oznámil Zelenka a přepnul obrazovku, na které se zobrazilo celé město i se štítem pod vodou, ale to na co se všichni dívali byla slabá přerušovaná čára okolo města.
„Co to je?“ zeptala se, se značným zájmem Elizabeth, na což McKay začal zjišťovat veškeré údaje, ale Zelenka, který si to vše již našel byl rychlejší.
„Je to štít, tedy ne štít tak jak ho známe, ale myslím si že je to něco jako Merlinova zbraň, jen s krátkým dosahem a s menší účinností.“
„Podle těchto údajů ale neběží na plno.“ Oznámil McKay a dál se snažil zjistit více informací.
„Ano toho jsem si vědom, ale…“ začal Zelenka, ale již nedomluvil. Obrazovka se totiž opět změnila a dvojice vědců spolu s Elizabeth se na ní udiveně zakoukala.
„To jsi byl ty?“ zeptal se Zelenka na což McKay odpověděl.
„Myslím že ano.“
„Kam zmizela…“ načala Elizabeth, ale Zelenka jí předběhl.
„Doufám že je to jen simulace.“
„Proč?“ zeptala se pohotově Elizabeth.
„Ano je to simulace.“ Odpověděl Rodney Zelenkovi a poté se otočil na Elizabeth. „Podle těchto údajů je pole při plném výkonu schopné dosáhnout vzdálenosti pětiset tisíc mil od hranic hlavních štítů což by vzhledem k přítomnosti povznesených, kteří na nás jistě dohlíží nebylo nejlepší.“ Elizabeth se již chtěla zeptat na následky, ale Zelenka, který začal doplňovat McKaye jí odpověděl na její nevyslovenou otázku.
„Povzneseným to sice neublíží, ale ruší to jejich schopnosti, vlastně nás nemůžou nikterak ovlivnit, ani ohrozit a to i když se nachází mimo pole.“
„Takže pokavaď se Adria rozhodne nás napadnout tak do tohoto města nemůže zasahovat svojí mocí?“ zeptala se pro jistotu Elizabeth. Na její otázku jí bylo odpovězeno kývnutím obou vědců.
„Jakou má kapacitu tohle město?“ Zeptala se Elizabeth, která již začala uvažovat o využití města.
„Sice nevíme jaký podíl mají ubikace, ale vzhledem k tomu že to mělo být hlavní město Antické říše, a k rozloze, která je přibližně stejně velká jako má Francie, nebo Španělsko, tak může předpokládat že by neměl být problém aby celá planeta evakuovala do toho to města.“ Oznámil McKay.
„No ale nezapomeňme že město je vlastně velká vesmírná loď, a že značnou část města zabírají nejrůznější generátory a jiné prostory…“ Oponoval Zelenka
„Pravda, ale můj výpočet vychází z předpokladu že hustota zalidnění se vejde někam k dvaceti tisícům na kilometr čtvereční…“ reagoval McKay „…a za předpokladu že má město nějakých pět set tisíc kilometrů čtverečních rozlohu, tak si myslím že můj odhad je více než skromný.“
Elizabeth spolu se Zelenkou se již chystali reagovat, ale celým městem se ozval podivný zvuk, přičemž se značné množství obrazovek v místnosti začalo rychle měnit.
„Rodny.“ Zeptala se opatrně Elizabeth. McKay se letmo rozhlédl a spatřil jednoho vojáka, jak se opírá o jednu z konzol a přitom neopatrně mačká jakési tlačítko. Už chtěl nadávat, ale zarazil ho jeden z vědců, kteří se mu ozval ve vysílačce.
„Doktore, tohle by jste měli vidět.“ oznámil hlas, zatímco voják pomalu začal odcházet.
McKay se rozhodl nejprve odstraňovat možné následky, nežli příčiny a spolu se Zelenkou a Elizabeth svižnější chůzí dorazili na místo kam je volal onen vědec. Byl to jeden z balkónů.
Na balkónu se jim naskytl pohled na značnou část města, ale jedna věc si získala jejich pozornost okamžitě…část platformy na které bylo město postavené se dala do pohybu. Původně vyčuhovala z města, ale nyní se přibližovala ke zbytku města.
„Tohle ještě bude zajímavé.“ Prohodil Zelenka.

Mezitím se trojice lodí Aurora otočila zády k planetě a skočila do HP směrem do Pegasu, zatím co se Ford ve vrtulníku přepravoval na Atlantis, odkud měl být vyslán spolu s některými zásobami.
Pokaždé kdykoliv zavřel oči, tak spatřil obličej své snoubenky, přičemž se mu v hlavě rozezněl její hlas, kterým mu oznamovala že vše bude dobré…


V galaxii Pegasus
Zuřivost Nanotů neznala mezí. Skákali od planety k planetě, přičemž likvidovali vše živé. Z již ovládnutých planet navíc během času začaly vzlétávat další lodě, čímž se vše jen urychlovalo.
Aliance se všemožně snažila zabránit tomuto šíření a důsledkem toho svojí flotilu neopatrně členila na malé skupinky lodí, které neměly takřka žádnou šanci.
Obyvatelé se již vraceli ke starým modlitbám, ve kterých prosili své předky o pomoc a spásu. Antikové se jim snažili všemožně pomoci, všemožnými dary jako byly drony či jiné zbraně a věci, ale proti Nanotům se již báli zasáhnout přímo. Nikdo totiž nevěděl jak by mohla jednat Adria, které se všichni, nikoho nevyjímaje, obávali.


V galaxii Mléčná Dráha
Ford již stál na Atlantis před Hvězdnou bránou, která se právě vytáčela, přičemž byl oblečen veš svém obleku, který mu již nejednou zachránil život.
Po aktivaci brány se Ford ohlédl na balkón, kde stála Elizabeth a celé to sledovala, poté se ohlédl na upravenou sondu, která byla plně naložena.
„Za budoucnost.“ Prohodil Ford směrem k Elizabeth a následně si vzal nemalou dávku séra ze svého inhalátoru.
Ještě několik okamžiků sledoval přítomné osazenstvo na Atlantis, poté si nasadil přilbu a vkročil do hvězdné brány. Sonda ho okamžitě následovala.
Elizabeth se již otáčela ke své kanceláři, ale dvojice vědců McKay, Zelenka jí dohnala.
„Elizabeth!“ zařval McKay „…přišel jsem na to.“ Dodal ještě po chvíli, poté co dorazil blíže.
„Cože?!“ Zeptal se pohotově Zelenka
„on na to přišel…“ oznámil již krátce McKay, jako by to vůbec nestálo za řeč.
Elizabeth byla z obou vědců čím dál tím více zmatená, ale dříve než stačila nějak reagovat, tak Zelenka pokračoval.“
„Našli jsme jakousi historii tohoto města…“
„Tedy spíše jen jakýsi výcuc, ale hlavní je…“ Pokračoval McKay, který Zelenkovi Skočil do řeči. „…že jsme zjistili že toto město bylo původně Navrženo ze strachu z Ori, kvůli nějakým planetám se jménem…“ tentokrát McKayovi skočil do řeči Zelenka.
„Hlavní je Atlantis, byla navržena jako doplněk města Terrus Atlantis, které ovšem bylo dostavěno až dlouho po Atlantis…“ Zelenka byl opět přerušen McKayem
„Jde o to že toto to město je postaveno na nějaké geniální platformě, která umožňuje přemisťování budov a tím měnění tvaru. Antikové totiž počítali dopředu s tím že nemusí najít dostatečné vhodné prostředí pro přistání a taky s pohybem zemských mas.“ Dokončil McKay, ale po pár okamžicích ticha, během, kterého se Elizabeth nestačila ani pořádně nadechnout Zelenka pokračoval.
„Nejzajímavější je že celou dobu jsme znali jeho přesnou polohu. Již O’Neill, když měl v mozku nahranou Antickou databázi zjistil přesné údaje o Terrus Atlantis, ale později si asi spočítal že není možnost jak se k němu dostat a tak zavedl SG-1 k základně v Antarktidě.“ Ukončil definitivně Zelenka.

V bývalých docích po pozemských lodí se začala opět spouštět výstavba dalších lodí…zbrusu nových lodí, jaké se již dlouho na Zemi nestavěly…
Daniel, jakožto neznámý přítel předložil Zemi kompletní plány Antických lehkých křižníků, které byly v dobách Antiků známy svými malými náklady na výstavbu.
Tento typ Antických lehkých křižníků byl dokonce ještě menší něž Prométheus, ale o mnoho smrtelnější.

Ostatní spojenci začali s výstavbou dvou obřích prstenců okolo planety. Prstence se navzájem protínaly a celý jejich povrch byl pokryt palebnými stanovišti nejrůznějších zbraní. Prstence navíc měly být podpořeny značným množstvím obraných satelitů vybavených senzory, energickým paprskem na velké cíle a dvěma stanovišti malých rychlopalných zbraní na cíle menší.


V galaxii Pegasus
Ford vyšel z hvězdné brány na planetě ze které v minulosti udělal hlavní planetu Aliance. Tenkrát planeta přímo srčela životem, ale v současnosti se Fordovi zdálo že se planeta rozpadá před očima.
Aiden neváhal a okamžitě si to namířil přímo k místu kde co pamatuje vždy zasedala rada Aliance.
V okamžiku kdy došel k posledním dveřím, které vedly přímo do místnosti rady, chvíli poslouchal. Jediné co slyšel bylo jak jedni obviňovali druhé. Fordovi se z jejich hádek začínalo dělat špatně a proto vtrhnul přímo do místnosti.
Jeho nástup na scénu byl impozantní.
Velké dvoukřídlé dveře, které sahaly až ke stropu místnosti se pod silou, jakou do nich Ford kopnul doslova rozletěly a narazily do zdi, čímž si upoutaly naprostou pozornost.

Poté co vstoupil do místnosti si sundal svojí helmu.
„Jsem zpět.“ Oznámil suše Ford a přešel přímo doprostřed sálu, zatímco všichni přítomní na něm mohli jen oči nechat.
Ford si všechny chvíli prohlížel s úmyslem k nim promluvit, ale po chvíli jejich směrem mávnul ledabyle rukou a dodal: „Politika je všude stejná.“ Následně odešel.
Všichni přítomní si vyměnili beze slov pohledy, ale jen několik jich Forda následovalo, přímo doprostřed jakéhosi náměstí odkud již Ford nejednou vedl své proslovy.
„Lidé Pegasu!!“ zařval Ford, ale k jeho úžasu vykouklo z oken přilehlých domů jen pár obličejů, ale i přesto pokračoval.
„V minulosti jste za mě bojovali! A nyní jsem tu abych splatil svůj dluh vůči vám. Tentokrát Vás neopustím a povedu vás k vítězství, nebo zemřu.“ Když Ford domluvil, tak si spočítal své posluchače. Jejich počet byl sice mizivý, ale Ford dobře věděl že je jen otázka času než se zpráva o jeho návratu rozšíří.
Po několika okamžicích se Ford vydal do svého bývalého domku…
Korekci provedl St0rm děkuji Smile

_________________
Vše nám bylo dáno darem. Dar života. Dar umění... A důkaz že vše je dar a ne naše vlastnictví je ten že si z toho nic po smrti neodnášíme

Říkej co říci chceš, ale mysli to vážně

"Myšlenka, i když nebyla převedena do podoby obrazu, je sama uměleckým dílem. Myšlenkový proces umělce bývá často zajímavější než výsledná realizace."
Sol LeWitt

Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 26
Location : Kdesi v dáli...

http://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

32

Příspěvek  Dragon za 28.12.09 14:40



32



V galaxii Ori
Před Super bránou se již nacházela třicítka lodí připravená vyrazit do mléčné dráhy a ještě dál, zatímco se další lodě neustále stavěly, navíc poté co Adria ukončila celé hnutí odporu, víra v ní vzrostla na maximum a spolu s ní i její síla.
Nyní stačí málo a konec konce je tu.

kdesi ve vyšší úrovni
Napětí mezi všemi povznesenými rostlo. Všem již bylo jasné že staré proroctví, které vyslovil První a Poslední je pravdivé, jen ne všichni si to připouštěli. Zatímco ti co tomu neustále odporovali, se zdráhali aktivněji zasahovat, tak ti druzí, co se již smířili se svým osudem, který byl mimo jejich chápání, byli ochotni pustit se do plných bojů.


V galaxii Pegasus
Světy v Pegasu dávaly Fordovi více důvěry, než dosavadní radě a opět se začaly formovat do Aliance, ze které se neformálně odtrhly.
Fordovou taktikou bylo sjednocení veškerých sil a útočení maximálně na dva cíle současně, přičemž cíle nesměly být od sebe příliš daleko, aby jedna skupina v případě potřeby byla schopna okamžitě podpořit tu druhou, mezi tím na všech Aliančních planetách probíhala hojně výstavba nových lodí.
Díky této nové taktice Aliance začala vyhrávat každou bitvu, ale vzhledem k rychlosti s jakou Nanoti postupovali, bylo každé vítězství v rámci války takřka nepostřehnutelné, na morálce všech lidí se tato vítezství podepisovala, světy se přidávaly čím dál tím více a spolu s tím rostla rychlost výstavby dalších lodí, s přibývajícími světy přibývaly i lodě.


V galaxii Mléčná Dráha
Výstava na Zemi díky pomoci povznesených probíhala až nezvykle rychle.
Okolo planety se již tyčila mohutná konstrukce dvou prstenců, které čekala již jen finální fáze dokončování, Dokonce již byly hotovy i některé satelity a navíc se v prostrou planety pohybovala pětice Antických lodí s posádkou, kterou zaučovali přímo sami povznesení.




Zatímco Velké společenství pomáhalo se zabezpečením Země, síly Ori se opět pohnuly a to směrem k Super bráně. V okamžiku kdy dorazila poslední loď se brána aktivovala a veškeré lodě proletěly skrz. Po následné deaktivaci se ovšem brána opět aktivovala.
Celé dění pozoroval Zvěd Tok’rů, který byl ukryt v maskované lodi poblíž super brány, ze které začaly ve velkém vylétat lodě oné nové třídy.
Tok’ra to již chtěl celé nahlásit, ale jeho loď se náhle odmaskovala. Po rychlém ohlédnutí za sebou spatřil Adriu obklopenou plameny, dříve než si vůbec stačil uvědomit co se děje skrze jeho loď proletěla hned pětice Ori paprsků.

Jakmile se nacházely v mléčné dráze veškeré lodě tak se super brána deaktivovala a třicítka lodí skočila do hyperprostoru, směrem na Chulack.


Země, ovšem nebyla jediná planeta, která se v galaxii připravovala na případný útok. Noxové sázeli na své maskování a mocné zbraně, které v minulosti již častokrát použily. Ale dokonce i Luciánská Aliance, jakožto další velké uskupení planet se čím dál tím více upevňovala na svých planetách.


V galaxii Ida
Veškerý běžný ruch v Asgardské říši, která se již rozléhala po celé galaxii, ustal. Místo výzkumu, výstavby nových budov a dalších věcí se ve velkém začaly stavět válečné lodě. Do tohoto běsnění byl zapojen každý Asgard, značné množství Asgardské původní populace totiž živě pamatovalo okamžik, kdy se Ódin nechal uvěznit v onom předmětu pod přímou ochranou Prvního a Posledního.


V galaxii mléčná Dráha
Ori lodě, které dorazily na Chulack chvíli setrvávaly na své pozici a následně se rozdělily na tři jednotlivé skupiny. První skupina deseti lodí měla zůstat a být nápomocná, zatím co další dvě skupiny po deseti lodích skočily na dvě různé místa v galaxii, převoři na palubách měli jednoduché příkazy.
Konvertovat obyvatelstvo planet, nebo okamžitě a bez milosti zničit, žádné zdržování s očistou nepřipadalo v úvahu.
Stačilo totální vyhlazení života na dvaceti planetách během jednoho dne a celé planety se k Ori začínaly hlásit zcela dobrovolně. Raději se postavily za silné a mocné Ori, než za slabé lidi a jiné rasy, které vždy jen slibovaly.
Dokonce i na Asgardy chráněných planetách začala část populace uctívat tajně Ori.


kdesi ve vyšší úrovni
Nyní již bylo všem povzneseným jasné že Daniel má naprostou pravdu, opravdu není jiné cesty.
Několik povznesených se okamžitě zaměřilo na jednu skupinu lodí s cílem zničit jí, ale už nepočítali s ochranou rukou samotné Adrie.
Skupinka povznesených se vrhla na nic netušící lodě Ori. V okamžiku kdy se jejich moc začala soustředit na ony lodě, Adria zaznamenala jejich úmysly, které jim rozhodně nechtěla tolerovat.
Lodě se v okamžiku rozletěly na miliardy malých kousků, ale ještě rychleji, než se rozdělily, se opět shlukly do původních tvarů i s posádkou ve vnitř, která nic nepostřehla. Hned po této záchraně se Adria vrhla na provinilé povznesené. Ti, ale nehodlali čekat na její hněv a tvrdě udeřili.
Spojená síla bezmála dvou tuctů povznesených Adrii doslova podlomila kolena, ale to bylo vše na co se zmohli.
Zato Adria hodlala zasáhnout mnohem tvrději, hodlal je zabít, nebo ještě lépe dočasně vyřadit a později přesunout do propasti prvních, tak aby se díky jejich síle stala ještě silnější.
Adria se změnila v jakousi energetickou kouli a jako taková se rozletěla proti svým protivníkům, na půl cesty k nim se stalo něco s čím nepočítala. Její trajektorie se změnila a dočasně vypadla z vyšší úrovně. Adria proletěla přímo na můstek jedné ze svých lodí, ale okamžitě se objevila opět ve vyšší úrovni, ve své fyzické podobě, kde jí na dosah ruky čekal už jen Daniel.
„To ti nemohu dovolit.“ Oznámil jednoduše Daniel a následně jí prudce udeřil do obličeje svojí holí, na což Adria udělala několik kroků vzad. Nemohla uvěřit vlastní očím, její nos byl zlomený a krvácel, chvilku zůstávala v údivu a poté se rychle pomocí svých schopností uzdravila.
Daniel už více nečekal a udělal další výpad proti Adrii, ale ta už byla připravená, a uhnula, čímž získala několik drahocenných okamžiků nato aby Daniela ztrestala.
Daniel ovšem její akci předpokládal a pomocí svých schopností odrazil její útok proti ní samotné. Zatím co Adria se ocitla pod vlastním útokem, který jí srazil k zemi, Daniel zmizel. Naštvaná Adria se okamžitě zvedla ze země, téměř okamžitě pocítila že se něco změnilo…
Adria si opatrně přejela po své pravé tváři a nahmatala tam něco co jí rozzuřilo, ale zároveň i vystrašilo.
Pod okem měla nemalou jizvu, kterou dokonce ani svými schopnostmi nemohla odstranit.
Celá rozhozená se proto vydala osnovat plány do své galaxie.

Zatím co se Adria opět stěhovala, Daniel předstoupil před ostatní.
„Vidím že jste se již rozhodli, ale příště více myslete, nemůžu být totiž všude.“ Oznámil Daniel „…nyní je naší největší nadějí Pegasus.“
Ostatní se na něj nechápavě podívali, ale on v klidu pokračoval.
„Aliance v Pegasu nesmí vyhrát, ale ani prohrát…Nemáme mnoho času.“ Dořekl Daniel a okamžitě zmizel.


V galaxii Mléčná Dráha
Daniel se objevil přímo v kanceláři prezidenta spojených států v bílém domě.
„Došel nám čas a proto za vás dostavíme několik lodí a obranou síť. Oznamte to ostatním.“ Pronesl krátce Daniel a opět zmizel.
Prezident, který ještě před chvílí mluvil s ministrem obrany nevěřícně koukal na místo, kde před okamžikem stál Daniel.

Jak Daniel oznámil, tak se i stalo. Ve Sluneční soustavě se náhle pohybovala třicítka lodí s posádkou, která náhle znala veškeré potřebné informace o lodi, jako by celý život nikdy nic jiného nedělali.
Dokonce i síť satelitů byla dokončena, stejně tak i oba prstence, které stavěli Asgardé spolu s Noxy. Prstence byly ve své finální podobě s planetou „spojeny“ celkem čtyřmi energetickými proudy, které sloužily jako kotvy.
A jak Daniel slíbil, tak do lodních počítačů spojenců byly nahrány technické podrobnosti na vylepšení některých technologií pomocí Antických znalostí.


V okolní galaxii zatím síly Ori dál razily svojí cestu a za sebou nechávaly jen zpustošené, nebo konvertované planety. Adria byla každým okamžikem mocnější.

Tok’rové za svojí pomoc, kterou poskytla Země poděkovali a jako protihodnotu předali několik datových krystalů, kde byla obsažena veškerá jejich technologie a vědění, jaké kdy znali. Datové krystaly jim dokonce předala samotná Egérie, proti vůli celé rady, ale jelikož se jednalo o královnu nikdo neprotestoval.

Luciánská Aliance ovšem stále žila v domnění že jí žádná hrozba kromě vymizení obchodů nehrozí a dál si hrabala na svém písečku, který se jim neustále zmenšoval.

Na Zemi měla Cartrová a O’Neill pohřeb u kterého nemohl chybět nikdo z SG-1 spolu s generálem Landrym a dalším personálem SGC, který byl uvolněn…
Po ukončení pohřbu se objevil vedle Valy Daniel.
„Co tu děláš?“ zeptala se chladně Vala.
„Jelikož nevíš kdo jsem tak tvojí otázku plně chápu.“ Odpověděl jí Daniel „byli to taky mí přátelé.“
„Tak proč je neoživíš?“ zeptala se opět Vala.
„Nákaza která zabila je, by pravděpodobně zabila i mě.“ Oznámil Daniel přičemž se doposud ani jeden na druhého nepodívali.
„Daniel zemřel na to samé a také se povznesl.“ Oponovala Vala.
„Ano ale jed v těle zůstal. Kdybych je chtěl oživit, tak bych to nepřežil a oni pravděpodobně také ne.“ Oznámil jí Daniel.
Po chvíli ticha Daniel opět zmizel.


Kdesi ve vyšší úrovni
Povznesení začali ještě více zasahovat do dějů v nižších sférách a to v celém vesmíru.
Daniel v Pegasu začal směřovat Nanoty do Mléčné Dráhy a Ostatní povznesení jednali v okolních galaxiích u ras, které již Adria navštívila.

Adria se snažila ze všech svých sil zahojit si obličej, ale jizva ne a ne zmizet. Po několika minutách usilovného snažení se rozhodla že za tu drzost musí všichni tvrdě zaplatit a okamžitě pohnula s výstavbou nových lodí, podobně jako Daniel, ale na rozdíl od něj se nespokojila jen s další třicítkou lodí.
Během okamžiku bylo u Superbrány připraveno na průlet více jak sto dalších lodí.


V galaxii Pegasus
Nanoti neustále postupovali a jediný výsledek snažení Aliančních jednotek bylo vytvoření jakéhosi kruhu, kde nezůstal jediný Nanot. Ale vše mimo něj bylo nechráněno a napospas Nanotům.
Mimo onen kruh, který zabíral jen nepatrných deset procent celé galaxie, nevěděl nikdo co se děje. Další velkou záhadou pro obyvatele galaxie bylo proč Nanoti nezaútočí přímo proti jejich odporu.
Ve skutečnosti Nanoti opravdu postupovali, ale směrem z galaxie, přičemž se postupně stahovali z obsazených planet, jejich cíl nyní ležel hluboko v Mléčné Dráze, ale i přesto si našli hromadu času a možností pro ničení planet a vlastní množení.


V galaxii Mléčná Dráha
Posily z Galaxie Ori již dorazily a stovka lodí si to směřovala k obyvatelným planetám.

Zatím co Lodě Ori ničily vše co se dalo, tak nové lodě lidí nadále setrvávaly v blízkosti Země, připraveny na vše co mohlo přijít.
Zato lodě Noxů byly neustále v pohybu, a zdaleka to nebyly jen lodě.
Flotila Noxů, neustále rostla o další lodě, které se probouzely na různých skrytých planetách, ale její střed byl již stabilní. Třicítka velkých měst, která byla plná Noxů se nacházela právě uprostřed této flotily. Již nebyla žádná domovská planeta na které by se nacházela většina populace, nyní v dobách temna se Noxové vrátili do již zapomenutého života.
Jejich domovem byla galaxie a její prostor, prostor který byl sužován mnoha agresory. Nyní to pro Noxy nebyly boje za někoho cizího, ale za jejich vlastní domov!


V galaxii Ida
Více jak dvěstě Asgardských lodí se nyní seskupovalo na samotném kraji galaxie. Posádky lodí byly naprosto odhodlány položit svůj život za lepší budoucnost, ve které možná bude místo i pro Asgardy.
Největší flotila novodobých Asgardských dějin připravená pro největší boje jaké kdy mohl živý tvor spatřit. Pro boje Ragnoraku.


Kdesi ve vyšší úrovni
Adria již nemohla nečině přihlížet jak ostatní získávají další spojence proti ní a rozhodla se to celé jednou pro vždy zakončit. Využila příležitosti kdy všichni ostatní byly roztroušeni po mnoha galaxiích.
Její útok byl náhlý, rychlý a účinný. Během okamžiku měla v propasti prvních u Termofila již další dva povznesené, čímž její síla opět vzrostla.
Po druhém útoku se již ostatní začali shlukovat do jedné skupiny. To ovšem Adriu nezastavilo a vrhla se i proti všem povzneseným naráz. U tohoto boje ovšem nemohl chybět Daniel, který Adrii škodil ze všech nejvíce. Adria si ho ovšem příliš nevšímala, protože moc dobře věděla že ho nemůže zabít, i přesto, že od ní již několik ran schytal. Zatím co ostatní se snažila jen vyřadit, aby je mohla později použít, tak na Daniela používala veškerou svojí sílu, aby ho konečně odstranila. On se ale vždy během chvíle objevil v její blízkosti se svojí holí.

Všichni moc dobře věděli že to bude dlouhý boj, boj bez jasného vítěze.


V galaxii Mléčná Pegasus
Nanoti jako by dostali rozkaz a současně skočily do HP směrem k Mléčné Dráze. Dokonce i ti co byli v boji jednoduše aktivovali své motory a skočili pryč. Za sebou nechali jen zkázu a jednu jedinou planetu, kterou měli pod svojí kontrolu, Asuras.
Zaskočené jednotky aliance se poměrně rychle vzpamatovaly a pod vedením Forda se formulovaly k poslednímu boji, ať už skončí jakkoliv.
Boj za svobodu Pegasu se měl opět odehrávat nad planetou Asuras, tam kde mnoho začalo a ještě více skončilo.


V pásu mrtvých Galaxií
Na Furlingské lodi, která byla připravena k okamžitému skoku do Mléčné Dráhy se ozval hlas z lodních reproduktorů. Byly to slova ve Furlingské mateřštině v jazyku kterému rozuměli jen oni a Furs Termofilus.
„Naše největší rada rozhodla o tom že každý Furling musí být stažen z nezdravého vesmíru, bude stažena i veškerá technologie a pozorování bude přerušeno.“
´“Jako ochránce tohoto Vesmíru si dovoluji nesouhlasit, znamení přichází.“ Pronesl jeden z Furlingů a přitom udělal rukou jakýsi pohyb k obrazovce na můstku, která sloužila místo oken.
Celý vesmírný prostor se začal postupně zbarvovat do ruda.
„Rada již rozhodla, splňte rozkaz, nebo se budete zpovídat před radou.“ oznámil opět hlas z reproduktoru, čímž veškerá konverzace ustala.

Nyní se již Furlingové stahovali, přesně jak plánovala Adria


V galaxii Ida
Ódin, který stál na můstku jedné z lodí aktivoval komunikaci s ostatními loděmi.
„Jak jistě vidíte, Vesmír se zbarvuje krví povznesených přesně jak bylo předpovězeno.
Toto je náš okamžik, okamžik ve kterém si změříme síly se samotným zlem v čiré podobě.
Víra s vámi.“ V okamžiku kdy Ódin ukončil komunikaci, tak veškeré lodě Asgardů aktivovaly svůj mezigalaktický pohon…


V galaxii Mléčná dráha
Lodě Ori, které ničily veškeré obyvatelstvo planet se nyní zaměřily na některé planety Lucianské Aliance a na Zemi.
Zatímco u Lucianské aliance je čekal mizerný odpor, tak u Země očekávali velkou bitvu a podle toho taky vypadalo shromáždění lodí, které mířilo k Zemi.

Nanoti, kteří nedávno vyletěli z Pegasusu, byli už kupodivu na hranicích Mléčné Dráhy.

Noxové, ale taktéž nezaháleli a na znamení, které předpověděl První a Poslední se taktéž začali přesouvat.
Vše bylo dokonale sehrané a naplánované miliardy miliard let před těmito okamžiky. Ale konec zůstával naprosto otevřen a obalen tajemnem.


Kdesi ve vyšší úrovni
Jak boje probíhaly, tak Adria chvilkami mizela a pokaždé sebou brala nějakého povzneseného, kterého následně upoutala do propasti prvních.
Někteří povznesení z boje mizeli i bez pomoci Adrie, měli totiž zcela jiný plány. Tito povznesení co se neúčastnili přímých bojů se zaměřili na ničení celých slunečních soustav, kde měla nějaké uctívače.
Adria se tomu samozřejmě snažila zbránit, ale vše na co se zmohla bylo „odražení“ několika těchto devastací na jiné sluneční soustavy.
Daniel již pomalu nedělal nic jiného než ochraňování ostatních, kteří si počínali pošetile a vystavovali se ještě většímu nátlaku ze strany Adrie, která neustále sílila a dokonce již dávno překonala v ohledu síly Daniela. I přesto byl Daniel na vyšší úrovni a měl pořád spoustu výhod.


V galaxii Pegasus
Ford se sám ujal velení na jedné z lodí v čele celé flotily, která byla již připravena ke skoku k planetě Asuras.
V celé flotile nebyl nikdo kdo by s jeho rozhodnutím měl problém, dokonce ho všichni velitele brali jako jakého si Admirála, jeho slovo bylo pro ně svaté.

Ford si prohlížel uskupení vlastních lodí na pozadí rudého vesmíru, sám nevěděl co to znamená, ale v tuto chvíli mu to bylo jedno.
„Nebude trvat dlouho a opět se setkáme lásko.“ Pronesl sám pro sebe Ford, tak aby ho nikdo nemohl slyšet.
Ford neočekával žádnou odpověď, ale k jeho velkému překvapení se mu jí dostalo.
„Pane všechny lodě hlásí silný nárůst energie v obvodech štítu.“ Oznámil jeden člen jeho posádky. Ford se na něj okamžitě zaměřil, když v tom uvnitř své hlavy zaslechl hlas své snoubenky.
„Dar pro vás. Nechť je síla Velkého Prostoru s vámi.“
Ford se jen nepatrně pousmál a okamžitě vydal rozkaz ke skoku k planetě Asuras.


V galaxii Mléčná Dráha
lodě Ori s Lucianskou aliancí neměly mnoho problémů, jejich představa o zabezpečení planety by nebyla užitečná ani proti Prométheovi, natož proti lodím Ori.
Zato nedaleko od Země se již nacházelo v hyperprostoru více jak sedmdesát lodí. Tyto lodě byly jen několik okamžiků od Země, která byla chráněná Antickým městem, planetárními prstenci, mnoha satelity a třicítkou Antických lehkých křižníků, které tvořily první vlnu. Byl to uvítací výbor pro nezvané hosty, který měl dát najevo odhodlanost lidí.

Zatímco se posádky lodí připravovaly na vpád sil Ori tak se na Zemi před štábem IOA objevil jeden jediný povznesený, který měl pro ně jednoduchou větu.
„Musíte začít s evakuaci do města Terrus Atlantis“ oznámil jednoduše povznesený a okamžitě zmizel kvůli bitvě, která se odehrávala ve vyšších sférách.

Po této větě, kterou značná část výboru IOA pochopila jako rozkaz se ztrhla diskuse, ale ne o tom jestli to udělat, ale jak to udělat.
Všichni již byli obeznámeni s tím že do města Terrus Atlantis lze po stránce kapacity evakuovat celou lidskou rasu, která se nacházela na Zemi nikdo ale nevěděl jak toho docílit.

Nanoti v mléčné dráze okamžitě začali dělat to co předpokládal Daniel, ale přesto oproti původnímu plánu již neměl možnost je ovládat, Adria ho totiž více než dost zaměstnávala a povznesených ubývalo kdežto Adria sílila a to i přes skutečnost že někteří povznesení ve velké míře ničili její uctívače.


Kdesi ve vyšší úrovni
Daniel, který to již nemohl sledovat náhle zmizel z bojiště a vůbec z celé úrovně na tu nejvyšší úroveň jak jen mohl, tam kde byl v bezpečí, ale zároveň měl o všem přehled.
Až do teď se bál z této úrovně zasahovat, ale síla a agrese s jakou disponovala Adria byla již neúměrná.
Daniel se zhluboka nadechl a začal se soustředit jak jen to šlo. Během okamžiku se mu v hlavě rozhulákalo velké množství myšlenek. Daniel pod touto tíhou kleknul a snažil se ještě více soustředit.
Po několika okamžicích se konečně podařilo, v jeho hlavě byl klid, slyšel jen to co slyšet chtěl a to byly právě veškeré modlitby ze kterých čerpala Adria svojí sílu. Daniela ale nezajímalo jen několik slunečních soustav, ale rovnou celá domovská galaxie Ori.
Danielovo oči se náhle zalily modrou barvou, která vyplňovala celý jeho oční důlek a svojí září modře ozařovala i jeho okolí.
Celá galaxie Ori mocně zazářila stejnou modrou barvou, která svítila Danielovi v očích. Netrvalo dlouho a záře zmizela, ale galaxie již nebyla hodna života.
Modrá záře skryla tisíce explozí z tisíců hvězd. V celé galaxii nyní již nebylo hvězdy, která by mohla zahřívat života hodnou planetu. Dokonce i lodě, které se nacházely v galaktickém prázdnu, se změnily na trosky.
Poté co Daniel vykonal své dílo zkázy se vyčerpáním zhroutil na jakousi podlahu v oné sféře bytí.

To co se stalo v Galaxii Ori pocítili naprosto všichni.
Celá sféra na které ostatní mezi sebou bojovali se roztřásla s takovou silou že naprosto všichni byli nuceni převzít na sebe lidskou podobu ve které se již nedokázali udržet ani na nohou.
Zatímco se všichni váleli na jakési podlaze tak Adria, která byla mezi ostatními pociťovala velký úbytek všech sil. Nyní jí již zbývala jen propast prvních, mléčná dráha a několik planet v ostatních galaxiích.

Adria nyní byla již odhodlaná ke každému kroku, jen kdyby se mohla alespoň pohnout, třes byl neustále silný a intenzivní…


V galaxii Mléčná Dráha
Síly Ori dorazily k Zemi, ale v okamžiku kdy se začaly otevírat Hyperprostorové okna, tak již veškeré křižníky v držení lidí měly své zbraně připraveny a namířené na nepřítele. Bez jediného varovaní okamžitě vypálily ze svých energetických zbraní.
Každá loď dokázala vytvořit dva intenzivní paprsky čisté energie. Paprsky trvaly několik sekund.
Lodě Ori byly tímto počinem zaskočeny, ale převorové na palubách okamžitě opětovali palbu.
Paprsky z lidských lodí potřebovaly několik okamžiků na nabití, ale mezeru v palbě vyplnily další dvě zbraně, které byly na každé lodi.
Netrvalo dlouho a do štítů Ori se začaly zahryzávat jak Drony, které měly na štíty katastrofální účinek, tak i plazmové výboje, které dílo zkázy značně podporovaly.
Střely Ori na štíty lidských lodí měly samy o sobě minimální dopad, ale v kombinaci s přesilou jak na počet lodí, tak i na počet kanónů na jednotlivých lodí bylo jasné že štíty dlouho nevydrží.
„Pane jednička je nabitá!“ oznámil jeden z vojáků na jedné z lodí, ten jen kývnul na znamení souhlasu.
Z jeho lodě vyšlehl proud čiré energie, který byl mnohokrát silnější nežli dvojice běžných paprsků dohromady. Během okamžiku podobné paprsky vylétly i z ostatních lodí. V momentě, kdy paprsek opustil loď byl osud jeho cíle zpečetěn.
Paprsek se zabořil do štítu Ori lodi, který téměř okamžitě zkolaboval, čímž uvolnil cestu paprsku na trup samotné lodi. Paprsek se ale nezastavil ani o trup lodi a doslova proletěl skrz celou loď, která byla pod vlivem podpůrné palby a sekundárních výbuchů roztrhána na kousky.
Jedinou vadou na kráse u této zbraně byla až příliš dlouhá doba nabíjení.

Zničení rovnou celé třicítky lodí překvapilo naprosto všechny. Převorové se ale vzpamatovávali ze šoku rychleji. Během okamžiku se palba ze všech lodí Ori začala koncentrovat jen na jediný cíl.
Netrvalo dlouho a štíty jedné z lodí začaly kolísat. Nedlouho poté se daná loď změnila na ohnivou kouli a palba z lodí Ori se přesunula na další cíl.
Po zničení páté lodě začali lidé rychle ustupovat na hranici dostřelu planetární obrany, ale té se lodě Ori nebály.


Jinde v galaxii Nanoti opět používali strategii, kterou zavadli již v Pegasu, ale tentokrát byl jejich postup mnohem rychlejší. Nebylo žádné síly, která by je dokázala zastavit a zároveň nebojovala s někým jiným.


U Země byly již lidské lodě zatlačeny k planetě a dál bez milosti likvidovány, ale spolu s nimi i lodě Ori.
Obrané satelity neúprosně střílely vším co měly do lodí Ori, ale jejich štít nepovolil. Prstence planety byly stále mimo dostřel.


Kdesi ve vyšší úrovni
V okamžiku kdy ustal třes celé sféry, tak se jako první zvedla Adria a hromadně začala unášet povznesené do své propasti prvních. Již jí v tom nikdo nebránil a ona mohla zpět získat svojí sílu o kterou přišla zničením své galaxie.
Jen několika málo povzneseným se podařilo utéci Adrii z dosahu, ale o ty se Adria již nezajímala. Během okamžiku kdy jí Daniel nepřekážel znásobila svojí původní sílu hned třikrát.
Nyní Adrii zajímala sféra nižšího bytí.
Nejprve znovu zhmotnila zničené lodě a její posádku oživila, poté se zaměřila na Zemi, její zničení si chtěla vychutnat jak se patří, ale v okamžiku kdy se chystala opět zasáhnout pocítila další pokles své síly.
Ti jenž jí unikli nyní ničili veškeré planety kde byli nějací její uctívači, to Adria nemohla nechat bez povšimnutí a vyrazila proti nim.


V galaxii Mléčná Dráha
Mezitím se sedmdesát lodí Ori dál blížilo k Zemi a postupně likvidovalo planetární obranu.

Již bylo o Osudu Země rozhodnuto. A jako by současný počet lodí Ori nestačit, tak brzy dorazily posily a v okolí Země se již nacházely veškeré lodě.


V galaxii Pegasus
Flotila lodí patřící Alianci vystoupila z hyperpohonu nad planetou Asuras a okamžitě bez jakéhokoliv varování započaly s bombardováním planety.
Nanoti na planetě měli příliš tuhý kořínek a do jejich plánu nepatřilo bombardování jejich planety.
Během okamžiku se na celém povrchu planety z Nanotů utvořily jakési pulzní zbraně, které okamžitě začaly pálit na lodě na orbitu planety.
Lodě Aliance reagovaly rychlým přeskupením a zaměřím právě na ony zbraně, ale pokaždé když nějakou zasáhly a zneškodnily, tak se opodál utvořila nová, která jí nahradila.
Střely Nanotů měly na lodě aliance neblahý vliv a jejich štíty začaly rychle kolísat.
Ford na můstku své lodi sledoval rozsáhlé bombardování planety, když v tom nedaleko jeho vlastní lodi explodovala jiné a během několika dalších okamžiků následovaly další a další.
Ford veškeré exploze sledoval s hrůzou v očích, ale nedal na sobě nic znát. Vše změnil okamžik kdy na jeho loď směřovalo hned několik desítek střel.
Střely zničily jejich štít, jako by tam vůbec nebyl a pokračovaly dál na trup lodi, ale tomu nikterak neublížily.
Jako reakce na tento malý zázrak se celou lodí ozval hlas Fordovo snoubenky.
„Ještě ne!“
Nikdo nevěděl co to má znamenat, ale přesto to nikdo neřešil. Všichni byli rádi že žijí, jen Ford pochopil.
„Plná rychlost.“ Rozkázal Ford na své lodi s kamenným výrazem.
„Jaký kurz?“ zeptal se opatrně pilot.
Ford ho okamžitě probodl svým pohledem.
„nejbližší nepřátelské dělo, Kolizní vektor, a přetižte reaktor.“ Všichni na můstku na něj nevěřícně koukali, přičemž se nikdo neměl do splnění těchto rozkazů.
Nedaleko jejich lodi explodovalo několik lodí.
„Dělejte dokud je koho zachraňovat!“ zařval zcela neočekávaně Ford, na což se ostatní dali do pohybu, jeho loď nabrala kolizní kurz.
Veškeré zbraně Nanotů se téměř okamžitě zaměřily na Fordovu loď, ale kolem té se utvořila jakási záře, která skrz nepropustila žádnou střelu.
Netrvalo dlouho a jeho loď se doslova napasovala do jednoho z kanónů, kde ještě před explozí samotné lodě explodoval přetížený reaktor.

Exploze lodě a reaktoru způsobila řetězovou reakci a po celé planetě začalo docházet k masivním explozím srovnatelným s výbuchy atomových bomb o síle několika desítek megatun.
Během okamžiku byla celá planeta pokryta stovkami, ne-li tisíci explozemi této síly. Exploze byly dokonce tak masivní že se zemská kůra začala rozpadat a i z vesmíru byly zřetelně viditelné výtrysky rozžhaveného magmatu, který začal pokrývat celý povrch. Nyní již opravdu neměl šanci na přežití žádný Nanot.

Lidé na lodích, které se nacházely na orbitě planety, celé dění sledovali s hrůzou v očích, ale zároveň i s velkou úlevou.
Nyní byli konečně opět svobodní.


V pásu mrtvých galaxií
Nikde v celém vesmíru se již nenacházel žádny Furling, a ani jejich technologie, vše bylo odstěhováno pryč. Taková tedy aspoň byla skutečnost ve které všichni žili, ale v té pravé skutečnosti ve Vesmíru na vyšší úrovni bytí zůstával učeň samotné legendy Furlingské rasy, žák jménem Tal Quien Ayudar La Siempre Habrá Remediar, ale nebyl sám spolu s ním ve Vesmíru zůstávala ta jenž vystupovala pod jménem Carole Bogeti.


V galaxii mléčná Dráha
Veškeré lodě Ori, které byly v této galaxii se nyní nacházely nad Zemí, nad planetou, jenž měla být nejlépe chráněnou v celém Vesmíru.
Lodě v držení lidí se stáhly k planetě tak blízko jak jen mohly.
Sheppard seděl neustále v křesle na Atlantis, připraven podniknout jakoukoliv akci, která by mohla nějak pomoci, zatímco se Mckay v řídící místnosti na Terrus Atlantis pokoušel zformovat štíty, tak aby obklopovaly město a co největší okolí.

Lodě Ori se neustále přibližovaly a cestou ničily veškeré satelity, které měly na dostřel. V okamžiku kdy se přiblížily k planetě natolik, že se dostaly na dostřel obraných prstenců, se jejich postup zastavil.
Palba z prstenců byla natolik intenzivní že veškeré lodě Ori pocítily náhlé kolísání štítů. Kolísání i přesto nebylo tak značné aby lodě byly ohroženy, ale převorům na palubách poskytlo důvod k zamyšlení.
Lodě Ori zastavily svůj postup a držely se na hranici dostřelu čímž minimalizovaly přesnost, ale jim to nikterak nevadilo, při nejhorším minuly a trefily planetu, která byla hned dalším cílem.
Lodě v držení lidí se opět plně pustily do bojů a podpořily tak palbu z prstenců a zbylých satelitů, i tak bylo již jasné, že tímto tempem Země brzy padne.

Sheppard v Antickém křesle okamžitě vypouštěl veškeré Drony, které jen mohl, ale ty se ve většině o nový Ori štít jen neškodně rozmázly a při nejlepším mu ubraly nějaké to procento výdrže.


Kdesi ve vyšší úrovni
Netrvalo dlouho a Adria do své propasti prvních uvěznila i posledního volného povzneseného, ale již nepočítala s Danielem, který byl doposud v bezvědomí a v bezpečí na vyšší úrovni a prévě se probudil.
Jako první si Daniel všimnul že jeho oči již nejsou takové jako bývaly, zůstaly mu takové, jaké měl při likvidaci celé galaxie Ori. To ho ale nikterak netížilo, již pochopil. Již znal pravou totožnost Prvního a Posledního. Ale i přes veškeré důkazy, které měl, tomu nemohl uvěřit, prostě odmítal věřit tomu že První a Poslední je Furs Termofilus, který nyní vystupoval jako Termofil, přičemž Furs Termofilus není nikdo jiný nežli on sám, konec konců mu to prozradil i sám Furling. Tehdy ovšem Daniel pořádně nevnímal.
Hodnou dobu o tom přemýšlel, ale okolní situace ho vytrhla z jeho zamyšlení. Nyní si ho žádaly okolnosti jinde.
Adria již opět obracela svojí pozornost na Zemi a to Daniel nemohl nechat bez povšimnutí.
Ve stejný moment udělal hned několik věcí naráz a to:
Okamžitě navedl veškeré Nanoty k Zemi
Pozměnil navigační údaje na Lodích Noxů a Asgardů, takže nyní směřovaly přímo k Zemi aniž by o tom věděli.
Ale jeho nejvýraznější krok bylo okamžité přesunutí všech lidí na Zemi přímo do Města Terrus Atlantis a následně pozměnil nastavení štítů, tak aby nyní zabíraly prostor nad městem a ne pod městem. Jako následek na tuto náhlou změnu okamžitě vodní hladina velmi znatelně klesla a veškeré vodstvo se začalo směrem od Terrusu bouřtit. I přes pokles vodní hladiny o několik metrů veškeré břehy zalila voda z povodňových vln tsunami, které měly mnohdy i třiceti metrů.
Daniel totiž mohl zajít i za ochranné pole proti povznesením, sám si ho totiž tak nastavil když ho spouštěl.

Danielova zásahu si nemohla nevšimnout Adria, která začala zuřit ještě více, ale její cíl byl mimo dosah, což ovšem nebyla pravda přiliž dlouho. Daniel totiž sestoupil níže a začal ničit veškeré planety, které uctívaly Ori, jednoduše navázal, tam kde ostatní přestali.
Adria plná nepředstavitelného hněvu a zuřivosti ho pronásledovala, ale pokaždé když se přiblížila tak, že mohla zasáhnout nemohla mu nikterak ublížit. Daniel se jednoduše rozplynul a opět zhmotnil jen s několika jizvami navíc a dál pokračoval ve své práci likvidátora planet.

Mezitím jinde půvabná Carole Bogeti vítala mezi povznesenými Forda. Nyní oba dva od sebe dělily jen centimetry a nikoliv celé sféry bytí, konečně byli opět spolu.


V galaxii Mléčná Dráha
Převorové na palubách lodí Ori si již byli tak jisti tím, že Země padne a je nic nezastaví, že se ani neobtěžovali kontrolovat dálkové senzory.

Na Zemi se všichni divili tomu, jak se dostali do města Terrus Atlantis, ale kupodivu zatím nevznikla žádná panika. Všichni totiž nějak věděli, že jim nehrozí žádné nebezpečí a vše dopadne tak jak má.

Na orbitu planety se objevilo naráz hned několik set dalších hyperprostorových oken ze kterých vylétly veškeré lodě Nanotů, Asgardů a Noxů současně.
Všech pět ras se ihned bez váhání pustilo do bojů a to i přesto, že Noxové spolu s Asgardy vůbec netušili, že směřují k Zemi.

Hluboko ve městě Terrus Atlantis začal náhle vibrovat velký meč Lidí, stejně tak začal vibrovat i meč Asgardů a Noxů, jen s tím rozdílem že oni ten svůj, na rozdíl od Lidí, nosili u pasu. U Asgardů byl jeho nositelem Ódin a u Noxů Ohpertp. Dokonce i v kráĺovské hrobce Artuše a jeho rytířů v Avalonu začal velký meč vibrovat.

Boje nad planetou ani pořádně nezačaly a již se opět otevíraly Hyperprostorové okna, ze kterých tentokrát vylétly lodě Tok’rů, kteří byly odhodláni pomoci Lidem a jejich spojencům.
Zatím, co na orbitě planety bojovalo mezi sebou několik set lodí, tak se na planetě, ve městě Terrus Atlantis, McKay snažil přijít na to, jak aktivovat zbraně a pokud možno tak i motory města.

Nad planetou se během okamžiku strhla pozoruhodná bitva, ve které bojovaly síly Ori pro Adrii, kterou uctívali jako boha. Nanoti, kteří chtěli vyhladit veškerý život ve vesmíru. A Noxové, Asgardi a Lidé spolu s Tok’ry, kteří bojovali za lepší budoucnost a přežití.

Nanoti v bitvě začali využívat plně svých vlastností a měnili vzhled svých lodí, jak do podob lodí nepřátelských tak i do zcela nových a náhodných tvarů, čímž neustále mátli ostatní rasy.


Kdesi mezi vesmíry
Furlingové se stěhovali z Vesmíru pomocí gigantických měst. Flotila létajících měst byla doprovázená pouhou jednou lodí, která jako jediná na své palubě měla zbraně. Nikdo nepochyboval o bezpečnosti celé trasy. Doposud nenarazili na žádnou rasu, která by byla schopná cestovat mezi vesmíry, i když nejblíže k tomu měli právě Antikové, rasa, která spasila samotné Furlingy, čímž si zasloužili označení „Naděje Velkého Prostoru“.

Na můstku oné lodě stál samotný správce Furlingského území a vůbec celého Vesmíru. Každý okamžik měnil svůj vzhled podle nálady. S každou změnou ovšem vyvolával v ostatních ještě větší pocit strachu z jeho osoby. Všichni se dokonce děsili momentu, kdy mu dojdou možnosti a on na sebe vezme pravou Furlingskou podobu. Podobu, kterou údajně znal a nebál se jí nikdy použít.
Všechny podoby ovšem měly jednu jedinou věc, která zůstávala. Onou věcí byl Velký meč Furlingské rasy, který byl upnut u jeho těla. Správce si tudíž nemohl nevšimnout vibrací, které meč vydával. Chvíli na něj upíral svůj zrak a následně ho vytáhl z pochvy a začal si ho blíže prohlížet. Na což zpozorněl i ten poslední Furling v dosahu.
Správce cítil, jak na jeho tělo upadá bezpočet pohledů, ale to ho nikterak nevyvádělo z míry a ve svém rodném jazyce oznámil.
„Volají nás. Naší Spojenci umírají a volají nás do bojů, musíme …“ V poslední chvíli se ovšem zarazil a meč okamžitě zasunul zpět do pochvy.
Všichni na něj upírali svůj zrak a očekávali rozkazy, ale správce místo toho aby rozkazoval usedl do svého křesla na můstku a osobně odeslal zprávu samotné Furlingské radě.


Na vyšší úrovni bytí
Daniel dělal svojí práci důkladně a rychle. Netrvalo dlouho a nebyla planeta, na které by žil jediný uctívač Ori. Již zůstávaly jen lodě Ori, které se nacházely v prostoru Země a právě tyto lodě byly nyní Danielovým cílem, což Adria dobře věděla a podle toho jednala.
Její první tah bylo zhmotnění všech zničeních lodí i s posádkami. Další krok ovšem již nestihla.
Daniel se právě chystal ke zničení co největšího počtu lodí, ale Adria byla mnohem rychlejší.
V momentě kdy, se Daniel soustředil na ničení lodí zasáhla Adria Daniela jakousi energií, která ho okamžitě odhodila. Po chvíli se Daniel zvedl a okamžitě opětoval útok. Adria tuto akci již předpovídala, a jeho útok okamžitě stočila vůči němu samotnému. Daniel byl okamžitě ochromen v energetické pasti.
„Víš přemýšlela jsem k čemu jsou ty naše vzájemné souboje, když já tě nemůžu zlikvidovat a ty k tomu nemáš dostatek sil. A proto jsem se rozhodla tě raději využít a uvěznit do mého stroje.“ Oznámila chladně Adria, na což se Daniel okamžitě rozesmál.
„Pokud se nepletu, tak já už tam jsem a věř, že jednou najdu cestu z toho tvého stroje.“ Oznámil jí Daniel a okamžitě začal vynakládat značné množství energie pro svoje uvolnění z energetické pasti.


V Okolních galaxiích
Veškeré vyspělé rasy v galaxiích, které již navštívila Adria, či jiní povznesení začaly ukončovat případné spory s jinými rasami a uzavírat rozsáhlá spojenectví, která měla sloužit pro obranu rodné galaxie proti cizím nájezdníkům.


V galaxii Mléčná Dráha
S tím, jak ve vyšších sférách utichly veškeré boje začalo rudé zbarvení Vesmíru pomalu ustupovat.
Boje nad Zemí ovšem i nadále probíhaly.
Několik set lodí a snad ještě více stíhačů manévrovalo v prostoru Země a tudíž se často stávalo že se někdo k Zemi přiblížil více čímž se dostal na plný dostřel obraných prstenců.
V takové situaci prstence spustily maximální palbu na cíl. Směs energetických pulsů, paprsků a plazmových projektilů byla smrtelná pro mnoho lodí, ale i prstence se často dostaly pod palbu a jejich štítem nechráněný povrch byl pomalu ničen.


Flotila spojenců byla na rozdíl od lodí Ori a Nanotů pod velkým tlakem. Tyto dvě navzájem nepřátelské rasy na sobe útočily velmi minimálně a spíše se soustředily na zatím početnější Spojence.
Lidé měli již nad planetou jen jednu loď, která ovšem stále neměla nabitou svojí hlavní zbraň.
Noxové nyní disponovali jen jedním městem, které zamaskované ustupovalo dál od bojů a neustále vypouštělo drony. Ostatní lodě Noxů se Město snažily chránit za každou cenu čímž jen rostly jejich ztráty.
Asgardé celý ústup Noxů podporovali s chladnější hlavou a i nadále se soustředili na svého nepřítele, kterým byly hlavně lodě Ori, ale i přes veškerou snahu všech lodí nebyl doposud zničen žádny Ori křižník nové generace, jen několik starých typů.


Na vyšší úrovni bytí
Zatímco, Ford se svojí snoubenkou nevnímali již nic jiného nežli sebe, tak Tal Quien Ayudar La Siempre Habrá Remediar zpozoroval událost, o které mu jeho učitel vyprávěl. Nyní nastal čas na zásah…

Adria Danielův boj s energetickou pastí sledovala s úsměvem, moc dobře věděla, že je pro něj nemožné uprchnout.
„Máš to prohrané a moc dobře to víš, už dávno jsi můj.“ Oznámila Adria, která si kolem něj právě dělala kolečko.
Daniel náhle přestal bojovat a odpověděl jí.
„I když já nebudu, tak na Lidstvo nebudeš moct zaútočit, již to nestihneš, Lidstvo je dávno v bezpečí.“
„Uvidíme jak silné je to město.“ Pronesla Adria a dál si vychutnával Danielovu bezmoc.
„Za hranicemi Mléčné Dráhy se již proti tobě spojily celé galaxie, nebude nikdo, kdo by ti sloužil.“ Oznámil Daniel, který se Adriu snažil rozhodit, ta se ale jen usmála a podívala se na něj výrazem, kterým mu oznamovala, že má dost času na vybudování nového života.
Daniel již neměl na tento boj síly a tudíž začal meditovat, tak jak se to naučil na Khebu. V Adrii toto jednání vyvolalo zvědavost, ale dříve nežli stačila Daniela přemístit do propasti prvních, Daniel zmizel v tajemné záři.
Adria udiveně koukala na místo, kde se ještě před několika okamžiky nalézal Daniel. Po rozplynutí záře, se na daném místě nalézala viditelná trhlina v prostoru, která téměř okamžitě zmizela.

Adria se rozhodla jeho zmizení zatím neřešit a letmým pohledem zkontrolovala vývoj bitvy v okolí Země, jakmile zjistila že není potřeby okamžitého zásahu z její strany, tak se doslova vrhla proti aliancím, které se formulovaly v okolním vesmíru. Bez milosti likvidovala celé hvězdy. Nebylo síly, která by jí dokázala zastavit.


V galaxii Mléčná Dráha
Bitevní pole se nyní již úplně přesunulo nad planetu, kterou nyní místo prstenců obepínaly jen zčernalé železné kostry z bývalé obrany.
Shepprdovi v křesle již došly Drony a jen sledoval průběh bitvy. Spojeneckých lodí rychle ubývalo a pole trosek rostlo.
S ubývajícími spojenci na štít města Terrus Atlantis začaly dopadat v nemalém množství nejrůznější střely.
„Rodney potřebuji tě okamžitě v Rozvodné centrále na Atlantis!“ zařval do své vysílačky Zelenka.
Rodney již chtěl nadávat na neschopnost českého vědce, ale poté, co si letmo prohlédl údaje na jedné z obrazovek, okamžitě vystartoval a do své vysílačky zařval:
„Ronone, Teylo, jsem na cestě do Atlantis potřebuji, aby jste mi udělali cestu davem!“
Na jeho povel dvojice mimozemšťanů, která pomáhala vojákům zvládnout civilisty, okamžitě vyrazila jeho směrem, aby mu prorazila cestu.
Po krátkém hledání ho našli v přecpané chodbě nedaleko řídící místnosti s laptopem nad hlavou.
Dvojice mu okamžitě začala prorážet cestu každý po svém. Zatímco Teyla se spokojila se slovy, tak Ronon raději volil cestu násilí a neváhal ani s rozdávání ran.
Čím více se blížili k potřebnému transportu tím méně byly průchodné chodby…

Na dohled transportu dokonce již bylo tolik lidí že ani hrubá síla obou mimozemšťanů nepomohla. Ronon se proto chopil své zbraně, kterou měl nastavenou na omráčení a střílel do civilistů. Ti se z počátku lekli, ale následně se na něj bezhlavě vrhli.
McKay taktéž schytal několik úderů a nyní se ocital na podlaze, kde mu hrozilo ušlapání. Když v tom se ozvala spásná věta
„Pozor granát!!!“ která byla navíc podpořena střelbou z P-90-tky.
Všichni civilisté se okamžitě namačkali na stěny chodby a ti kteří mohli uprchly či zalehli.
Teyla neváhala a okamžitě popadla Roda a za límec ho vyzvedla zpět na nohy. Ten letmým pohledem kouknul k nedalekému transportu kde stál Sheppard se zbraní v ruce. Trojice neváhala a okamžitě běžela do transportu.
Po uzavření dveří se civilisté opět zvedli a začali dorážet na dveře transportu.
Sheppard pohotově navolil na multifunkční obrazovce přesun na Atlantis a transport, který se nalézal co nejblíže k jejich cíli. Rodney mezitím prohlížel svůj laptop na jehož „monitoru“ byla otisknuta nejedna podrážka.

Po úspěšném transportu Rodney laptop zahodil nedbale na podlahu a nechal se vést trojicí přátel k rozvodné síti, kde již Zelenka celý nervózní běhal kolečka od jedné konzoly ke druhé.
McKay se okamžitě připojil.
„Všichni, kdo tu nemusí být okamžitě pryč!“
Sheppard se již chtěl ptát, co se děje, ale jeho pohled uvízl na ZPM, které bylo na půl zapojené v rozvodné síti, ze které se náhle zajiskřilo, ale dříve než stačil jakkoliv reagovat, tak přímo z horního středu ZPM vyšlehl oblouk energie, který zasáhl přístupové dveře.
Ronon se kouknul na dveře, které neustále svítily jako vánoční stromeček a po chvíli se vrhnul na uvězněné ZPM s úmyslem vyrvat ho.
V momentě, kdy se ho dotknul celou místnost zalila oslepující záře a Ronon odletěl směrem ke dveřím, kterého okamžitě odhodily několik metrů dalším směrem. Byl mrtev ještě dříve než dopadl na zem.
Teyla se k němu okamžitě vrhla, ale Shepprd jí zavčasu zastavil.
Mckay se Zelenkou jakožto jediní vědci v místnosti dál pracovali na nenásilném odstranění problému.
McKay se neopatrně přiblížil k panelu se ZPM a okamžitě dostal patřičnou odpověď, ale na rozdíl od Ronona se ještě dokázal postavit.


Kdesi mezi Vesmíry
Na lodi Furlingů se náhle ozvala směsice hlasů.
„Správce toto je přenos samotné rady, která podrobně prostudovala vaší zprávu. Chceme, aby jste věděl, že chápeme vaší situaci, ale vy musíte pochopit, že dění tohoto vesmíru již není naší starostí, nemůžeme si dovolit plýtvat silami proti…“ přenos z rady byl ovšem přerušen.
Na můstku před správcem se totiž náhle objevil Tal Quien Ayudar La Siempre Habrá Remediar, který právě sestoupil z vyšších sfér v podobě člověka.
„Omlouvám se vám správce a vznešená rado, ale okolnosti si toto přerušení žádají. Jistě jste již zachytili vibrace velkého meče a tudíž vás vyzývám aby jste…“ ale i on byl přerušen
„Kdo jsi že si dovoluješ vyzývat Velkou a vznešenou radu Furlingů!!“ Furling, který doteď klečel náhle vstal a změnil svojí podobu na což z místnosti zmizelo veškeré světlo. Ale ti jenž na něho koukali si nemohli nevšinou toho že změnil svojí podobu. Nyní nestál v podobě člověka, ale v podobě Furlinga. Všichni se při pohledu na něj okamžitě lekli a byly rádi za úplnou tmu, dokonce i letmý pohled na postavu Furlinga dokázal v samotných Furlinzích vyvolat hrůzu.
„KDO?! Učil mě sám Furs Termofilus a jako takový vím z jeho proroctví více. Přál si, abych vám oznámil, že je naživu a držen v jakémsi stroji vytvořený Adrií.“ Oznámil učeň a vzal na sebe opět lidskou podobu na což se opět objevilo i světlo.
Po chvíli ticha se z reproduktorů ozvalo…
„Držení Furse Termofila je jako držení Furlinga, útok na něj je roven útoku na Furlingskou říši a taková opovážlivost se trestá smrtí!“
„On to předpověděl, sdělil mi to, když jsem k němu nastoupil, žádá vás, aby jste počkali dokud nedá signál.“ Oznámil Tal Quien Ayudar La Siempre Habrá Remediar a poté v klidu odešel.


Na vyšší úrovní bytí
Adria již skoncovala se všemi, kteří se proti ní chystali zakročit a zaměřila se opět na Zemi.
Po krátkém shlédnutí okamžitě zjistila, že již moc práce mít nebude.
Spojenci již byli téměř poraženi, obrané systémy Země byly zničeny a město Terrus Atlantis bylo nečinné.
Adria si několik okamžiků vychutnávala daný pohled a následně veškerý odpor jedinou myšlenkou ukončila.


V galaxii Mléčná Dráha
Lodě Ori nyní byly jedinými loděmi, které se nalézaly nad Zemí.
Uvnitř města u rozvodné sítě dál McKay se Zelenkou zápasili se zaseknutým ZPM, zatím co Sheppard a Teyla jen nečině přihlíželi.
„Mám nápad.“ Oznámil náhle Rodny a bez dalších řečí vzal Teyle její nůž, kterým začal rýt do ovládacího krystalu jedné z konzol.
Následně krystal vložil zpět odkud ho vzal, přičemž nůž si strčil do úst, ale k jeho smůle obráceně a tudíž netrvalo dlouho a začal krvácet. McKay to ovšem ignoroval a dál dělal na svém nápadu. Zelenka ho se zájmen sledoval a snažil se chytit, ale Rod udělal něco naprosto neočekávaného.
V okamžik, kdy to nikdo nečekal vytrhl nůž ze svých úst čímž se říznul ještě více a vrhnul se přímo na zaseknuté ZPM jako by ho chtěl zapíchnout.
K jeho velkému překvapení se cestou k ZPM neodehrál žádný výboj energie a on mohl zarazit nůž do mezery která byla mezi ZPM a panelem. V okamžiku kdy se nůž dotknul ZPM dostal Rod ránu energie, která ho odhodila na Teylu.
ZPM se okamžitě začalo vysouvat, ale ještě dříve než se bezpečně vysunulo, vypustilo několik smrtelných výbojů energie, které vyšlehly mnoha směry.
Celé světelné představení trvalo jen několik okamžiků, ale na jeho konci v celé místnosti stál jen Zelenka.

V řídící místnosti se dalším vědcům podařilo spustit předstartovní přípravy.

Veškeré lodě Ori, které se nalézaly nad planetou bez ustání pálily na Terrus Atlantis, ale štít držel bez jediného zakolísání.

V okamžiku kdy byly spuštěny motory města byť, jen na minimální výkon, začala kolem štítu města stoupat oblaka páry.
„Asi to cukne.“ Oznámil s úsměvem jeden vědec a bez váhaní stiskl tlačítko k okamžitému startu, ale již netušil, že je to univerzální spouštěcí sekvence, v které byla mimo jiné nastavena automatická obrana města.

Pod městem se ozvala ohlušující exploze a oblaka páry mnohonásobně zhoustla, město se ovšem vůbec nehýbalo.
Elizabeth tázavým pohledem probodla onoho vědce, ten ale nikterak nereagoval a jen se pro jistotu držel.
Během sekund se město začalo pomalu zvedat. Po několika metrech se zapnuly další motory, které byly mnohonásobně výkonnější. Tah, který dokázaly vyvinou katapultoval město na orbitu planety během deseti vteřin.
Během těchto deseti vteřin ovšem naprosto zničily celou planetu. Z oceánů se vypařilo značné množství vody a atmosféra planety byla splodinami motorů nezvratně otrávená.

Na orbitu planety se město začalo bránit proti lodím Ori vlastní obranou sítí. Město se mírně natočilo na několik lodí a následně vypustilo značné množství Dronů, to však nebyla zdaleka jediná zbraň, jakou město disponovalo.
Z některých částí města náhle udeřila pětice paprsků čisté energie. Každý paprsek měl průměr dostatečně velký, aby kompletně pohltil jakoukoliv pozemskou loď, kterou kdy lidé disponovali.
Pětice paprsků bez milosti doslova kosila lodě Ori jednu za druhou.
Zbylé lodě Ori se okamžitě začaly stahovat, ale Město nemělo zdaleka vyhráno. Adria se totiž rozhodla zničit město a to tak, že zničí celou sluneční soustavu pomocí centrální hvězdy…


korekci provedl St0rm..děkuji

_________________
Vše nám bylo dáno darem. Dar života. Dar umění... A důkaz že vše je dar a ne naše vlastnictví je ten že si z toho nic po smrti neodnášíme

Říkej co říci chceš, ale mysli to vážně

"Myšlenka, i když nebyla převedena do podoby obrazu, je sama uměleckým dílem. Myšlenkový proces umělce bývá často zajímavější než výsledná realizace."
Sol LeWitt

Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 26
Location : Kdesi v dáli...

http://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

33

Příspěvek  Dragon za 28.12.09 14:43


33


Na samotném kraji Vesmíru, vnější strana
U okraje vesmíru se začínala shlukovat celá Furlingská válečná flotila. Každý Furling, který se účastnil tohoto tažení nedočkavě očekával znamení od Furse Termofiluse.
Furlingská Armáda doposud nezažila boje, v kterých by museli opravdu bojovat. Doposud se jim nevyrovnala žádná armáda, žádná technologie. NIC se doposud nerovnalo Furlingské síle, ale tentokrát díky Adrii byli misky vah nakloněny na opačnou stranu a sám správce to věděl moc dobře.
Správce tudíž předstoupil před náhodného Furlinga v Lidské podobě a podal mu Velký meč.
Furling na něj nechápavě koukal…
„Jsem Jager Teor Va Pavor, ale k čemu je mi jméno lovce, když nemůžu lovit?“ pronesl správce, na což Furling pochopil a následně ho Velkým mečem probodl.
Správce se okamžitě svalil na podlahu. Furling na něj několik okamžiků koukal a následně mu vložil Velký meč do jeho ruky. Nedlouho po tomto činu se správce povznesl a spolu s jeho tělem zmizel i meč.


V galaxii mléčná Dráha
K Městu Terrus Atlantis se blížila rozžhavená sluneční hmota. Všichni v řídící místnosti to moc dobře věděli, ale nikdo nevěděl co dělat. Byly rádi že s městem vzlétli, natož aby sním ustupovali přes hyperprostor.
Vše se již zdálo být tracené…
„Hyperprostorový generátor se nabijí!“ zařval se znatelnou radostí v hlase jeden z vědců.
„Jak je to možné?“ ptala se okamžitě Elizabeth, ale dříve než dořekla bylo již patrné že město opravdu skočilo do HP
„Možná vycítilo ohrožení a volilo ústup.“ Navrhl jeden z vědců, který byl okamžitě probodnout několika posměšnými pohledy.

Adrii skutečnost, že Lidé opět unikli zničení ještě více rozzuřila.
Během okamžiku se v hyperprostoru k městu Terrus Atlantis přidala i flotila zbylých lodí Ori
„Příchozí komunikace.“ Ozval se jeden z techniků, na což se okamžitě v kontrolní místnosti ozval hlas samotné Adrie.
„Utíkejte jak dlouho chcete, ale přede mnou se neschováte. V této galaxii a ani v okolních nebude místa, kam byste se mohli schovat, zničím každý svět a každou hvězdu, která by vás mohla hostit. A v momentě, kdy opustíte město vás zničím.“
Po těchto slovech se na sebe všichni podívali a hluboce zamysleli. Jen vědci neztráceli drahocenný čas a nadále se snažili dostat k ovládání města.


Ve vyšších sférách bytí
Zatímco se Adria snažila dostát svému slibu a ničila veškeré hvězdy a planety, které jí přišly pod ruku, Termofilus se pomalu soukal ven ze svého vězení.
Adria, ale nic nepociťovala a dál ničila hvězdy dohromady z devětatřiceti galaxií po stovkách. Původně začala Mléčnou Dráhou a okolními galaxiemi, ale při každém pomyšlení, že by lidé mohli uniknout i dál okruh ničení zvětšila.
V galaxiích již nezbývalo mnoho hvězd, do kompletního zničení, takovým tempem zbývalo již jen pár minut.

Termofilus, který se pomalu soukal ven se konečně osvobodil, čímž velmi drasticky klesla Adrii její síla. Takového úbytku si samozřejmě nemohla nepovšimnout, ale dříve nežli mohla jednat, tak proti ní stál sám Termofilus.
Zaražená Adria nevěděla jak jednat, po chvíli se rozhodla a ze všech sil se proti němu vrhla, ale on jí neškodně odrazil, jako by to byl jen brouk na zašlápnutí.
„Nevyskakuj si, mohl jsem tě porazit celou dobu, už když jsi mě dávala do toho stroje, takhle jsem tě mohl rozmáznout mezi prsty.“ Oznámil jí Termofil jako by to byla samozřejmost.
Adrii se okamžitě vyrojila v hlavě otázka proč to tedy neudělal, ale dříve než mohla svojí otázku vyslovit tak Termofil pokračoval.
„Možná bych ti měl i poděkovat. Protože to ty jsi mě stvořila…“ Adria okamžitě vrhla nechápavý výraz a Termofil pokračoval.
„..Ó ano, to ty jsi mě stvořila a to v momentě, kdy jsi mě uvěznila v energetické pasti a já se následně ztratil v čase a v prostoru, byl jsem všude a přitom nikde, trvalo mi mnoho miliónů pozemskych let, než jsem se dokázal osvobodit a další milióny jsem hledal život. Pro tebe to není tak dávno, co jsi mě jako Daniela chtěla uvěznit v tom svém stroji. Pamatuješ, co jsem ti řekl?“
Adria jen rezignovaně zakroutila hlavou.
„Řekl jsem ti, že se z toho tvého stroje dostanu, a tak se i stalo.“ Adria nemohla uvěřit svým uším a dostala ze sebe jen jedno slovo.
„Jak...“ na což se Termofil zasmál.
„První věc, co jsem zjistil byla, že jsem cestoval mnoho miliard let do minulosti, během mé cesty jsem vnímal jak budoucnost, tak i minulost, viděl jsem veškeré možné reality, a první život na který jsem narazil byli právě Furlingové, dlouhou dobu jsem je sledoval než jsem se mezi ně opovážil. Ale když jsem se k tomu konečně odhodlal, tak mě přijali s otevřenou náručí, dokázal jsem předpovědět každou událost. Dokonce mám i místo v jejich radě a dali mi jméno, které je čest nosit. Furs Termofilus.
Velmi rychle jsem se naučil používat své schopnosti, tak že jsem sám mohl učit samotné Furlingy.
Ale neboj já tě nezabiji, já ti nezkřivím ani vlas, to by bylo pro tebe po tom všem velmi milosrdné.“ Oznámil Daniel jakožto Termofilus a sám začal odcházet. Adria tomu nemohla uvěřit, ne potom všem.
„Jak jsem řekl já ti nezkřivím vlas, to přenechám Furlingům, kteří již zajisté čekají na můj signál.“ Oznámil ještě Daniel a následně zmizel.


Na samotném kraji Vesmíru, vnější strana
Furlingské lodě byly připraveni k akci, stejně tak i Jager Teor Va Pavor, který jakožto povznesený čekal na samotných hranicích Vesmíru.
Všichni netrpělivě očekávali ono znamení, když v tom se jim dostavilo.

Celý Vesmír z vnější strany náhle ozářila modrá záře, která po pár okamžicích ustoupila stejně náhle, jak se objevila.
Furlingové to pochopili jako znamení a okamžitě se vydali do Vesmíru.


V galaxii Mléčná Dráha
Jager Teor Va Pavor jakožto povznesený se okamžitě utkal s Adrií. Zatímco se Furlingská flotila rozletěla všemi směry s jediným cílem. Zničit vše čeho se dotkli Ori, Adria a jejich přisluhovačů nevyjímaje. Tisíce tisíců Furlingských lodí představovalo naprostou zkázu pro vše, co se postavilo na odpor.


Ve vyšších sférách bytí
Jager Teor Va Pavor, předstoupil s klidem před Adrii, která se rozhodla nebránit se.
„Jsem vůči tobě bezbranná“ oznámila Adria, ale Furling její slova nevnímal. Pomalu si stoupnul ve své lidské podobě před Adrii a uchopil jí za hlavu.
Adriia se okamžitě začala zmítat, ale proti Furlingovi neměla žádnou šanci.
Furling se jí podíval do očí…
„Tvým trestem bude spatření naší pravé podoby.“ Oznámil Furling.
Adria během okamžiku vykřikla, na což jí Furling odhodil stranou, ale Adria nepřestávala řvát. Po chvíli se jí dokonce spustila krev z očí přičemž nepřestávala řvát na celé kolo.
Furling jí s klidem pozoroval a čekal na okamžik, kdy si vyškrábe své vlastní oči.

Trvalo to několik minut, než si Adria opravdu vyškrábala sama oči, v momentě, kdy tak učinila přestala řvát, konečně se jí ulevilo.
Jager Teor Va Pavor se chopil svého meče a začal odříkávat…
„I když půjdu údolím stínů smrti...“
následně se začal pomalu přibližovat k Adrii..
„nebudu se bát ničeho zlého...“
V okamžiku, kdy stál již před ní, na ní jednou nohou šlápnul …
„vždyť se mnou jsi ty...“
Furling následně bez mrknutí oka Adrii probodl a její, již bezvládné tělo odkopl stranou…
„Tvoje berla a tvá hůl mě podpírají.“


Ve Vesmíru
Furlingské lodě čistily Vesmír od sil Ori velmi rychle a již zbývala jen dvojice lodí, která doprovázela Terrus Atlantis, ale ty si na starost vzal sám Daniel. Během okamžiku z nich v Hyperprostoru nezbyly ani ty trosky.

Koloběh skončil. Nyní začínal koloběh nový…


Konec

Korekci provedl St0rm, za což mu děkuji Smile

_________________
Vše nám bylo dáno darem. Dar života. Dar umění... A důkaz že vše je dar a ne naše vlastnictví je ten že si z toho nic po smrti neodnášíme

Říkej co říci chceš, ale mysli to vážně

"Myšlenka, i když nebyla převedena do podoby obrazu, je sama uměleckým dílem. Myšlenkový proces umělce bývá často zajímavější než výsledná realizace."
Sol LeWitt

Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 26
Location : Kdesi v dáli...

http://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Re: Sedm Stran

Příspěvek  Sponsored content Today at 9:37


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Strana 2 z 2 Previous  1, 2

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru