Osudový skok
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies

Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies

Příspěvek  Dragon 20.11.09 19:02



Naposledy upravil Dragon dne 28.11.09 21:28, celkově upraveno 3 krát
Dragon
Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 34
Location : Kdesi v dáli...

https://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Úvod

Příspěvek  Dragon 24.11.09 17:57

Úvod

STARGATE BOREALIS

Alteriané vs. Goa’uldi

Odlišné rasy, odlišné reality.
Zrady, jednání a "boje".
Takový bude Borealis.

A jak to začne?

Vše se stane kvůli technické závadě, nebo v tom je víc?
Vše se dozvíte v následujících dílech
první díl očekávejte do týdne odteď. Smile
Dragon
Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 34
Location : Kdesi v dáli...

https://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Stargate Borealis : 01 - Záblesk úsvitu I.

Příspěvek  Dragon 24.11.09 17:59


Stargate Borealis : 01 - Záblesk úsvitu I.

Alterianská transportní loď Borealis třídy T3 se vracela z Pegasu do domovské galaxie.
Na palubě vše probíhalo v normálu.
Loď se vynořila z hyperprostoru u jedné z černých děr v Pegasu a započala přípravy pro superpohon.
„Vše připraveno, aktivace SP na váš rozkaz, pane.“, informoval první důstojník na můstku kapitána.
Kapitán kývnul hlavou na znamení povolení pro aktivaci SP na prvního důstojníka.

Borealis se plnou rychlostí rozletěla k černé díře. Při přiblížení posádka aktivovala SP a loď tak bezpečně vletěla do černé díry.
Vše se zdálo v pořádku, a tak chtěl kapitán jít do své kajuty, ale sotva se zvedl, tak se celá loď otřásla a na můstku se rozsvítilo několik varovných světelných signálů
Loď se v SP začala otřásat a přetáčet s takovou intenzitou, že ani jejich inerciální tlumiče zdaleka nestačily.
Nepředvídatelné problémy kapitána překvapily natolik, že ve chvíli, kdy se zvedal, ztratil rovnováhu a musel se přidržet křesla, aby nespadl úplně.
Počítač, který měl loď v tuto chvíli řídit, neodpovídal, a tak měl pilot co dělat, aby loď udržel ve stanoveném kurzu.
Kapitán se posadil opět na své křeslo, ale než stačil jakkoliv zareagovat, tak sebou trup lodi cukl s takovou silou, že se všichni svezli ze svých křesel na podlahu, nebo se zastavili obličejem o panely, které měli před sebou.
Loď se i přes veškeré snažení pilota v SP stočila o stoosmdesát stupňů. Loď tedy letěla nazpátek, ale po chvíli z SP vypadla u jiné černé díry, na okraji Pegasuské galaxie.
Po celé délce lodi zněly varovné alarmy, kapitán se s potížemi vyškrábal do svého křesla a začal se rozhlížet po ne právě netknutém můstku.
Pilot byl v bezvědomí a první důstojník, který v době stočení lodě stál, měl zlomenou nohu a na hlavě tržnou ránu. Kapitán tedy ihned stiskl tlačítko na opěrce a tím aktivoval lodní interkom.
„Léčitelé ihned na můstek!“ nařídil a pustil tlačítko.

Léčitelé pohotově přiběhli, ale i na nich byly vidět stopy pohmožděnin a vícečetné oděrky.
Jeden z léčitelů přiběhl k prvnímu důstojníkovi a začal ho prohlížet. Po chvíli mu přitiskl své ruce na zlomenou nohu a ta se mu začala v omažení hojit.
Dvojice jiných lečitelů se skláněla nad pilotem, který byl stále v bez vědomí. Jeden z nich nahlas, hodně vztekle, zařičel.
„Potřebujeme tu nadnášeč!“
Čtvrtý a poslední léčitel na můstku, který prohlížel ostatní, se hned otočil zády k navigátorovi, který měl menší tržnou ránu na ruce a několik pohmožděnin. Léčitel bez meškání přiběhl k malé žlutočervené krabici, kterou si přinesli sebou a vytáhl z ní dvě kratší tyče.
Léčitel je přinesl k pilotovi a jednu podal druhému léčiteli. Ten jí uchopil a mezi oběma tyčemi vytvořili oba mezeru necelých dvou metrů a aktivovali je.
Tyče se okamžitě rozsvítily světle modrou barvou a mezi sebou vytvořily jakési silové pole.
Léčitélé přidrželi obě tyče jen pár centimetrů od země a následně je pustili, ale tyče se nehnutě vznášely v poloze, v jaké je léčitelé nechali.
Zatímco se nadnášeč nechybně vznášel, tak trojice léčitelů opatrně uchopila pilota a přenesla na nadnášeče. Jeden z nich se dotkl rukou jedné z tyčí a celý mechanismus se zvedl do výšky, pohodlný pro “tlačení“, alterianské nosítka totiž reagovaly na sebemenší dotyk, a dle nich řídily směr.
Léčitel se i pilotem vydal na ošetřovnu, ale na můstku nadále zůstávali ostatní tři.
První důstojník byl při vědomí a již i ve stavu, kdy s pomocí ostatních mohl dojít na ošetřovnu, a tak ho dva členové posádky opatrně odvedli. Dva z léčitelů již odešli do jiných částí lodi, a poslední z nich zůstal a dál pomáhal při menších úrazech, které sám zvládal.

Kapitán se pomalu postavil a usedl na vedlejší křeslo, odkud mohl zapnout nouzový vysílač.
Ale jen chvíli potom, co ho aktivoval, uviděl místo černé díry, šedočerný oblak. Vypadal jako mlhovina, ale oblak rostl a zároveň se proměňoval v duhové barvy. Kapitán ho zkoumavě prohlížel, ale ze zamyšlení jej vytrhl další, tentokrát krátký alarm.
Kapitán vyčetl z konzole před sebou zprávu, která se objevila.
Zpráva byla zcela nesrozumitelná a tak jí kapitán vypnul a začal se prohrabovat v záznamech, od vynoření z HP až po přítomnost.
Ale text z údajů, kde byl vypsán začátek všech problémů, byl též nesrozumitelný a poškozený, a tak kapitán přepnul na hlasový záznam.
Po můstku se rozlehl elektronický hlas:
„…počítač špatně propočítal údaje nutné pro vstup do superpohonu. Vstup do SP s chybnými údaji měl za následek přetížení sekundárních a části primárních systémů , které přepětím…“ jak počítač předčítal, tak se onen oblak stále zvětšoval, ale už hrál nejen různými barvami, ale i částicemi, které ho tvořily, a které se se začaly hýbat na takové úrovni, že celý oblak byl v neustálém pohybu na jednom místě.
„…pojistný kondenzátor exotické hmoty, B38HJ. Loď…“ pokračoval lodní hlas, ale už nedokončil. Kapitán totiž právě vypnul hlasové záznamy, věděl to, co potřeboval a nahlas si povzdechl :
„Jen ne B38HJ, jen tu ne.“ jeho hlas byl zlomený a vyčerpaný, ale v jeho hlase byl znát i strach.
Noční můra z technických předmětů Akademie se stala skutečností.
Další dvě vteřiny se díval na oblak, který se konečně přestal zvětšovat a nabral svojí konečnou podobu.
“Oblak“ se nyní skládal snad ze všech barev ohně a měl tvar podobný kuželu.
Barvy v něm byly složené nepravidelně, ale v jeho středu byla oranžová až červená barva, a na okrajích stále prosvítaly okolní hvězdy, ale hlouběji, kromě umělého světla mezi dimenzionálními okny, nebylo již co vidět, chvílemi objekt připomínal dokonce i polární záři.
Po těchto dvou vteřinách, co se kapitán díval na okno, vypnul nouzové vysílaní.
Navigátor, který zůstal na můstku, se ho opatrně zeptal :
„Co je to to ta pojistka B38HJ a proč jste vypnul to nouzové volání.“ kapitán se na něj ztrápeně zadíval. Ještě než otevřel pusu, tak si vzpomněl, že navigátor je na jeho lodi nováček a tohle měl být jeho druhý let SP. Chvíli na něj koukal a dal se do vysvětlovaní. Studium mechaniky SP je koneckonců nepovinné, vyjma pro lodní inženýry.
„Pojistka B38HJ zabezpečuje používaní SP, bez této součástky by bylo bezpečné cestování SP téměř nemožné.“
„Ale proč?“ zeptal se ho navigátor, dříve než si uvědomil, že ho přerušuje. Kapitán to ale přešel bez poznámky, a pokračoval ve vysvětlování.
„Ta pojistka brání průletu mezi realitami.“ kapitán se podíval na oblak, který už nápadně připomínal záři, která se vyskytovala na mnoha planetách, konkrétně na jejich pólech. A pokračoval
„Když bylo naposledy vytvořeno okno mezi realitami, bylo obousměrné a trvalo nám několik let, než jsme přišli na to, jak ho uzavřít.“ navigátor se podíval na obrazovku, na které bylo zobrazeno ono okno, tedy okno ze kterého právě se vší pravděpodobností vyletěli.
Na můstku se opět rozezněl alarm.
„Hyperprostorem se k nám blíží dvě neznámé lodě!“ oznámil s patřičným důrazem navigátor a dal se do určování jejich polohy. Kapitán usedl na křeslo vedle kapitánského, a začal zjišťovat škody a zároveň je bez příkras oznamovat.
„Jsme bez štítů, a pravděpodobně i bez hypermotorů a zbraní. Podpora života zatím drží ve všech sekcích.“
Kapitán se rozhlédl po můstku a spatřil posledního z léčitelů s úmyslem jej také zapracovat. Základním lodním výcvikem musel projít i on.
„Sedni si na moje místo a všechno mi oznamuj.“ nato si kapitán sednul na místo pilota a léčitel si sednul místo kapitána.
Dvojice lodí ale nestřílela, ani nenabíjela zbraně. Jen otevřeli s Borealis komunikační kanál.
„Tady kapitán Mikel Elerkon z lodi Trato, zachytili jsme vaše volání o pomoc. Kdo jste a co se vám stalo?“
Kapitán už chtěl léčiteli říci jak má komunikační kanál potvrdit, ale ten naštěstí věděl co dělat a komunikační kanál otevřel i z jejich strany.

Kapitán se tedy hned ujal slova.
„Kapitán Ronep lodě Borealis, děkujeme za nabídku pomoci, ale věříme, že si poradíme.“ kapitán někde ve skrytu sama sebe doufal že se lodě otočí a zmizí, ale opak byl pravdou.
Každá loď měla záznam o všech existujících jazycích a způsobů komunikace. Ani teď systém nezklamal.
„Podle našich skenů je vaše loď velmi vyspělá, ale máte vážná poškození se kterými vám jistě budeme moci pomoct. Nemusíte se obávat…“ kapitán jedné z neznámých lodí se odmlčel, ale po chvíli ještě dodal „….nejsme Goa'uldi.“
Kapitán samozřejmě o Goa'uldech v této realitě moc nevěděl, ale rozum mu říkal, že nebude nejlepší na ně narazit, ne v jejich stavu. Pokud byli schopní dostat se do Pegasu…
„Děkujeme vám za varování.“ řekl kapitán a přitom se pokusil z pozice pilota nahodit hypermotory, ale ty nereagovaly, a tak dodal. „…vaši pomoc rádi přivítáme.“
„Hned k vám někoho pošleme. Vyčkejte.“ oznámil kapitán neznámé lodě a vzápětí přerušil spojení.
Na obrazovce, která nahrazovala okno na můstku, byly nyní zobrazeni obě neznámé lodě.
Navigátor se na ně pozorně podíval.
„Jsou mi povědomé.“
Kapitán se strnule díval na obrazovku a zároveň odpověděl.
„To by měly…“ kapitán se nadechl „…jsou to lodě Cestovatelů. Nebo také Kočovníků. Jiné jejich jméno není.“
Léčitel, který dosud seděl na křesle prvního důstojníka, se nečekaně zvedl z místa a otočil se ke kapitánovi.
„Žádám o uvolnění z můstku. Pane.“
Kapitán přikývl a léčitel odešel.
Z jedné z lodí Cestovatelů vyletěla menší loď, směrem k nim. Kapitán se na ní díval a chvíli váhal, jestli vůbec má svolit s otevřením hangáru. Nakonec se ale rozhodl je otevřít. I kdyby, něco málo by svedli i tak.
Loď bezpečně vletěla do hangáru a za ní se zvednul ochranný štít.
Kapitán se mezitím rozhodl zkontrolovat rozsah škod a vyrazil z můstku, přimo do strojovny.
Dragon
Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 34
Location : Kdesi v dáli...

https://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Stargate Borealis : 02 - Záblesk úsvitu II.

Příspěvek  Dragon 24.11.09 17:59

Stargate Borealis : 02 - Záblesk úsvitu II.

Loď Cestovatelů nějakou dobu levitovala nad podlahou hangáru, jako by si rozmýšleli jestli vůbec přistát, ale
nakonec přece přistála.
V hangáru již na ně čekal první důstojník, který se již vrátil z péče léčitelů a byl seznámen s jejich situací.
V lodi byla tma a šli, ze začátku byli tedy schopni rozeznat jen siluety postav. První důstojník se postavil zpříma, a před otevřené dveře.
Z lodi vystoupila jedna ženská postava. Žena šla přímo k důstojníkovi.
„Mé jméno je Larrin.“ Představila se ona postava. Důstojníkovi to jméno bylo zvláštně povědomé, ale nikdy se s Larrin nesetkal.
Na diplomatická setkání a projednávání spolupráce s jinými rasami byli vhodnější Alteriané s vyššími hodnostmi a diplomatickou kvalifikací.
„Těší mě, mé jméno je Polok a jsem prvním důstojníkem na této lodi.“ jakmile se i první důstojník představil, tak si Larrin začala s velkým zájmem prohlížet prostory hangáru.
V hangáru bylo několik strojů, ale všechno v něm bylo různě převrženo a rozházeno.
Larrin neskrývala svůj zájem o to, co se stalo a přimo se tedy zeptala.
„S kým jste bojovali, že vám takhle dali zabrat?“ Ještě uprostřed věty se odtrhla od prvního důstojníka a šla si prohlédnout jeden ze strojů. Důstojník šel za pohotově za ní, a neodpověděl jí.
Larrin se zastavila u stíhačky, která byla rozměry dokonale přizpůsobena pro lety hvězdnou bránou. Stíhačka byla už na první pohled značně poničená, ale zároveň působila na Larrin zvláštním pocitem. Její povrchové úpravy a vůbec vzhled onoho stroje jí byl povědomý.
„Jak tomu říkáte?“ zeptala opatrně důstojníka, když si všimla, že má jen jedno místo a přitom neviděla žádné zbraně.
První důstojník váhal jestli jí má vůbec odpovídat, a tak se rozhodl jí provést po lodi a pro změnu získat nějaké informace od ní.
Natáhl k ní tedy ruku a vybídl jí k pohybu.
Když Larrin celá zmatená a plná otázek odcházela od onoho stroje, tak jí důstojník krátce odpověděl.
„Je to rychlík…posel.“ Larrin se na něj podívala a Polok na ní okamžitě vypozoroval, že chce klást další otázky, a tak se rozhodl jednat.
„Jak jste nás vůbec našli?“ zeptal se dřív než ona.
Larrin se zastavila v chůzi a zatvářila se ještě zmateněji.
„Vždyť jste vyslali nouzový signál, nebo ne?“ odpověděla mu nejistě Larrin.
První důstojník, který celou situaci strávil v bezvědomí, nebo na ošetřovně, na to úplně zapomněl.
Snažil se tedy pokusil celou situaci zachránit, přestože mu nešlo na mysl, jak mohli snadno poznat, oč jde za signál. Znají snad Antiky? Jejich způsob kódování byl tomu našemu podobný.
„Pravda, ten jsme vyslali,…ale po chvíli jsme jej pro větší bezpečnost deaktivovali.“
Dvojice nyní šla dlouhou a prostornou hlavní chodbou.
Na chodbě místy blikalo porouchané světlo, nebo dokonce vůbec nesvítilo a z některých panelů dokonce vypadaly i Alterianské krystalové vodiče.
Po celé chodbě byla rozeseta dvacítka Alterianů snažících se zprovoznit co nejvíce primárních systémů, kterými tudy vedly energetické uzly.
Larrin si to vše prohlížela s naprostým údivem a pokračovala v rozhovoru.
„Měli jsme tudy cestu...“
Kolem Larrin proběhl jiný člen posádky směřující k hangáru a neomaleně do ní vrazil.
„Omlouvám se, ale to byl jeden z našich léčitelů.“ omlouval se Polok za něj

Kapitán ve strojovně zpovídal veškeré techniky a zadával jim priority oprav, ale technici ho nikterak nepotěšili.
„Je mi líto, ale bez řádné opravy, na kterou nemáme prostředky, to zkrátka a jednoduše nejde.“ vysvětloval znovu jeden z důstojníků, který měl na starosti právě strojovnu.
„Takže jsme bez HP, SP a štítů….jsme tedy snadný a navíc velký terč pro případný útok!“ kapitán měl jen krůček k neartikulovanému řevu, ale prozatím se spokojil s důrazným tónem.
„Možná se nám podaří obnovit štíty, ale bude to tak maximálně patnáct procent.“ snažil se ho uklidnit inženýr.
Ke kapitánovi přiběhl jiný lodník s označením technologa strojovny.
„Vyskytl se problém, obvody jsou poškozeny na více místech než jsme předpokládali a nemáme dostatek náhradních, takže i inerciální tlumiče…“
To bylo moc i na kapitána a začal řvát.
„Klidně je vyrvěte odjinud, ale ty motory musíte zprovoznit za každou cenu!“ rozhlédl se po celé strojovně a pokračoval. „Jinak tady ztvrdneme hodně dlouho!“ pak se kapitán otočil a doslova vyrazil pryč. Když se za ním zavřely dveře, tak si pro sebe ještě řekl.
„Mortis ins lucis.“

Kapitánovo řvaní rozkazů ale bylo slyšet i na chodbě vedoucí ke strojovně, na které se nacházela nedaleko strojovny i Larrin s Polokem..
Larrin sice tak docela nerozuměla jejich jazyku, ale už si začala spojovat jednotlivé střípky podezření.
A co víc, jaktože oni rozumí jí a naopak? Snad překládače, telepati nebo obojím disponují?
Chvíli potom, co kapitán vyšel ze strojovny, narazil právě na ně. Polok se dal ihned do představovaní.
„Pane, toto je Larrin. Zástupce jejich lodí. Madam, toto je náš kapitán…“ kapitán ho přerušil a sám se ujal slova.
„Jmenuji se Ronep“ představil se kapitán a přitom se uklonil hlavou.
Kapitán s prvním důstojníkem jí odvedli na téměř zdemolovaný můstek, na kterém probíhaly četné opravy, , víc se snad pracovalo už jen na motorech.
Larrin i přes rosáhlá poškození obdivovala jejich technologii.
„Jak vidíte, vaší pomoc nutně nepotřebujem.“ začal kapitán, když si Larrin prohlížela můstek.
„Ale my vaši možná ano.“ odpověděla Larrin „Klidně nás můžete zničit, jistě na to s takovou lodí máte dostačující prostředky…“
Kapitánovi zkameněl obličej a s plnou vážností se zeptal.
„A proč bychom něco takového měli dělat??“
Larrin se na něj ani nepodívala a zatím co si prohlížela můstek mu odpovídal.
„Neznáme vás. Můžete být Antikové, ale protože o nich něco víme, neděláme si velké iluze. Můžete být klidně i spojenci Goa'uldů a tohle celé je past.“ Larrin se podívala na obrazovku, na které byly dvě jejich lodě. „Víte tohle jsou naše poslední lodě, takže by se nám pomoc hodila.“ Larrin tedy nikterak neskrývala svůj zájem o jejich technologii a už vůbec ne potřebu pomoci. Jednala s kapitánem na rovinu, i když se mu nedívala do očí.
„Je nám líto, ale…“ začal se omlouvat kapitán, ale Larrin ho přerušila.
„A kdo vůbec jste, vaše technologie a design lodi jsou mi nějak zvláštně povědomé.“
Kapitán se podíval na svého prvního důstojníka a telepaticky se s ním spojil.
„Mě se to nezdá!“ řekl kapitán
„Ale v naší realitě jsou to dobří spojenci lidí ze Země a nebýt jejich přístupu, tak i našimi!“ bránil je první důstojník
„No právě ten jejich přístup.“ ohradil se kapitán
„Ale když jsme se potkali tak byla jiná doba, byla válka. Já tam byl a ani my jsme dobrým vztahům zrovna dvakrát nepomohli!“ pokračoval dál první důstojník.
„Asi máš pravdu“ přiznal kapitán, ale ještě dodal „Ale žádné zbytečné detaily!“

Kapitán se zkoumavě podíval na Larrin.
„My jsme Alteriané, přišli jsme sem z jiné reality.“ oznámil krátce a výstižně Larrin, ale ta si pomyslela :
Taková zoufalost, proč rovnou neřeknou že nás chytili do pasti, nebo že nám nepomůžou, což by řekl s hlubokou lítostí… ale co když je to pravda?“ Larrin sama nevěděla co si má myslet, a tak byla zticha.
Kapitán očekával nějakou reakci, ale Larrin si dál raději prohlížela můstek.
„A znáte lidi ze Země? Jste s nimi v kontaktu?“
Nato Larrin měla jasno. Okamžitě vytáhla svojí zbraň, která byla identická se zbraní, kterou požíval v jejich realitě jistý Sateďánský voják, který si jí velmi oblíbil.
Prachsprostí žoldáci! To sotva! Jestli je tedy znají…
Larrin svou zbraň zprvu namířila na prvního důstojníka, ale ihned se opravila a namířila jí na kapitána.
„Já věděla že to bude past! Ale vy nás nedostanete. Nepovedlo se vám to předtím a nepovede se vám to ani teď!“ Larrin byla jak smyslu zbavená.
Kapitánovy se vývoj situace vůbec nelíbil a tak se jí pokoušel s prvním důstojníkem přesvětšit.
„Buďte rozumná, madam.“ přesvědčoval jí kapitán, ale první důstojník zašel ještě dál.
Zbraň, kterou držela v ruce, se přepla na omráčení a vyletěla jí z ruky přímo k důstojníkovi.
Larrin jen něvěřícně koukala co se to děje. Slýchávala že Antikové měli díky technologiím nepředstavitelnou moc, ale tohle nečekala. Jenže Antiků nebylo mnoho.
Kapitán se k ní otočil zády a promluvil.
„Počítači pusť záznamy PT85; TP85; XPT 95 a TXP95!“ , nato kapitán znovu usedl do pilotního křesla, ale první důstojník nepřestával pistolí mířit na Larrin.

Na obrazovce se objevila loď obřích rozměrů, jak nalétává mezi dvě nepřátelské lodě a zahajuje na ně palbu, celá ukázka trvala jednu minutu, potom obraz blikl a objevil se záznam pořízený lidskou lodí. Byla na něm početná flotila různých typů, byly tam i Ha'taky. Všechny lodě stály před obřím kruhem připomínající hvězdnou bránu. Když se brána aktivovala tak z ní vyletělo několik lodí Ori, přičemž všechny lodě spolupracovaly proti společnému nepříteli.
Pak obraz znovu blikl na záznam, tentokrát byla z jedna z oněch lodí. Byl to Deadalus, nebo aspoň tak vypadal, ale Larrin loď pochopitelně neznala. Loď spolupracovala s jinými při bitvě proti Wraithům.
Na dalším a zároveň na posledním byl zaznamenán ústup Wraithské flotily. A navíc mezi bojujícími byly i jejich vlastní lodě, které Larrin moc dobře zná.
„Kdo ksakru jste?“ zeptala se Larrin, když poslední záznam skončil.
Na to jí kapitán odpověděl :
„Jak jsem řekl, jsme z jiné reality. Tam u nás byli Goa'uldi a Wraithové poraženi.“
Na opěrce ruky u kapitánského křesla zablikalo jakási kontrolka. Kapitán se na ní podíval a cosi zmáčkl, okamžitě se mu objevila deska, na které byla správa ze strojovny.
„Podsvětelné motory by měly fungovat. Maximální zatížení jen patnáct procent.“
Na to se kapitán usmál a v duchu děkoval.
Ale radosti si dlouho neužil, bez jakéhokoliv alarmu se na dohled objevilo dvanáct Alkeshů a pětice Ha'taků. Lodě okamžitě začaly s palbou na lodě Cestovatelů, které nemělé proti takové přesile vůbec žádnou šanci.
Borealias zažehnul motory.
Dragon
Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 34
Location : Kdesi v dáli...

https://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Stargate Pegasus : Anomalies - 03 - Rozpad

Příspěvek  Dragon 24.11.09 18:00

Stargate Pegasus : Anomalies - 03 - Rozpad

kód:
Hudba pro díl : http://www.youtube.com/watch?v=urViS-l9Uts


V nitru Ha'taku Bynarr rozčileně kontroloval údaje senzorů. Natolik se cestou hyperprostorem rozčílil, že cestou k pel'taku zlomil vaz otrokovi, který mu včas neuhnul z cesty. Ne kvůli svému postavení – jeho nový pán Leagnar se k němu zachoval více než velkoryse – stane se nejvyšším vládcem Pegasuské galaxie, podřízený jen a pouze jedinému pánu všech – Leagnarovi.
Jeho radost byla však zkalena poslední překážkou ke kýženému titulu – musí osobně vypátrat a zlikvidovat celý zbytek té chátry, která se staví na odpor, a mají tu drzost stále přežívat.
Mnoho zbylých lodí těch ubožáků již poslal do nejhlubších pekel, ale přesto jej zdržují svou nicotnou existencí.
„Lorde Bynarre, souřadnice souhlasí.“ hlásí Jaffa na pel'taku „Byli zde před hodinou.“
O něco spokojenější, ale i tak mrzutý Goa'uld uznale pokývl, poté následovala jeho loď do hyperprostorového okna další loď, a další, celkem čtyři zdokonalené Ha'taky – s tvrzenou konstrukcí, schopnou účinně pohlcovat energetickou palbu i pevné střely. Jinak se až na větší počet malých rychlopalných věží (nutné zdokonalení pro ochranu lodi před kvanty stíhačů), a na jediný malý hangár z důvodu posílení hlavních zbraní, příliš neliší. Změny jsou jasně poznat až při pohledu zblízka, to však není důležité. I tucet Alkeshů, doprovázejíc poslední loď, nejsou zřejmě standardní typy…

To, že lodě Cestovatelů byly překvapeny jako sedící kachny, nebylo samo o sobě takové překvapení. Bynarrova útočná skupina letěla v masivní formaci ve tvaru srpu, která se přibližováním roztahovala do šířky. Alkeshe vytvořily formace po třech a mířily k lodím rasy, jejíž zničení nyní Bynarr slavně zakončí…
Tak jednoduše se to neseběhlo.
Bynarr znovu vztekle a rozhořčeně vykřikl rozkaz k okamžitému zastavení útoku, sotva zjistil, cože nového se na senzorech objevilo. Moc k smíchu to právě nebylo. Zatraceně, pomyslel si Bynarr, co to je za loď?!
„Zaměřte lodě těch kočovných zatracenců! Jestli se pokusí spustit hyperpohon, všechny lodě zahájí palbu!“ nakáže rozzuřený Goa'uld, a otevře komunikační kanál přes subprostor
„Mluví s vámi lord Bynarr, vyslanec nejvyššího vládce a pána dvou galaxií, Leagnara! Okamžitě žádám neznámou loď o vydání nepřátelských vrahů, zdržujíc se v blízkosti vašich lodí!“
Rozhostilo se ticho, přerývané pouze pohybem Goa'uldovy tváře, měřící si neznámou loď hodnotícím pohledem.
Vypadá notně poškozená, to ano. Přece jen by ale bylo zbytečné riskovat.
„Zde loď Borealis. Zakazujeme vám veškeré akce, tyto lodě jsou pod ochranou Alteriánského národa. V případě projevení nepřátelských úmyslů budete zničeni.“

Nyní Bynarr ztratil zbytky sebekontroly. Ta nebetyčná drzost! Zase jeden z těch mrňavých, zakrslých světů, který je třeba udusit v zárodku, než začne být až příliš opovážlivý.
Goa'uld příkazem na konzoli rozešle lodím signál k útoku na lodě Cestovatelů. Snad to ty druhé přivede k rozumu, když jim dá jasně a srozumitelně najevo, o co jde.
Alkeshe střemhlav zaútočily na nepřátelské lodě, a po celé délce štítů je posypaly energetickými bombami, až jejich štíty přízračně zablikaly a vystavily jejich trupy nechráněné před střelbou z mateřských lodí.
Ty vypálily několik pulsů o velké síle. Možnost přepětí reaktoru při palbě není na škodu.
V několika sekundách byly lodě zničeny, spíše tedy popraveny – i přes zoufalou snahu nezničily jedinou Bynarrovu loď. Ten se spokojeně ohlédl po té prazvláštní lodi, a znovu zapnul komunikaci.
„Viděli jste, co se stalo těm, kdo se postaví na odpor bohům. Vzdejte se, nebo budu nucen vás zničit.“
Loď neodpověděla, ale zamířila podsvětelnými motory k podivnému vesmírnému útvaru. Nic takového dosud Bynarr neviděl. Doposud to považoval za jakési mračno v dáli, a nevěnoval tomu zatím pozornost.
„Přibližte se k té lodi! Alkeshům přikazují obklíčit tu loď!“

Sotva se přiblížili k té zvláštní anomálii, senzory na pel'taku se zbláznily. Aspoň dle pobíhání Bynarra a Jaffského mistra to bylo převelmi vážné.
Goa'uld se zoufale zadíval jak na útvar, tak na loď „Alterianů“. Pak jen modrý proud, oslňující pel'tak. Pro Bynarra vesmír explodoval. Pro jeho loď, i jeho posádku.
Proud modrých dronů nezpůsobil vážnější škody, a kupodivu byla část z nich zastavena štítem. Mateřská loď i se tak pomalu, pomaličku rozpadala, výbuchy po palubních částech.
Zbylé lodě měly dostatek rozumu, aby zběsile útočily na loď vyspělého designu. Bombardéry jen sypaly svůj náklad smrtící energie. Její štít držel, a loď se nacházela hned u okraje anomálie, když její střední část zasáhl masivní přetížený puls z jedné z Bynarrových lodí, a seřízla kus konstrukce, jako nožem.
Konstrukce lodi se nakláněla na stranu, ale přídí se ztrácela v anomálii.
Její vstup do ní byl dopovázen různobarevnými výboji, tak silný, že sotva v ní loď zmizela docela, energetický výboj vypaří celou letku dorážejících Alkeshů, ve finále dorážejíc zuboženou Bynarrovu loď nadobro.

Leagnar si poněkud znuděně ve své nové palácové lodi vyposlechne ujištění jednoho z Mertensových nohsledů, že je Tau'ri stále věrná svému jedinému bohu, a že rouhačské povstání bylo utopeno v krvi.
Co na tom? Takový druh povstání zkrátka musel být potlačen, a když mu jeden z jeho důstojníků ohlásil problémy s touto planetou, neměl v úmyslu se tím ani na chvíli rozptylovat.
Naštěstí, většina lidských civilizací měla a má dost rozumu, aby obsazení šlo po dobrém. Práva těch, kdož se poddají, se mají vždy respektovat – pokud jde o nějaké primitivní kmeny na planetě, kde nejsou ani důležité suroviny ani strategická pozice, není důvod plýtvat čímkoli zbytečně.
Takovéto úvahy zabíraly již notnou dobu novopečeného vládce galaxií. Tak dlouho plánoval celé svržení starého systému, staral se o detaily, ale zjistil, že pro budoucnost to tak úplně stačit nemusí.
Nebyla to totiž jen Tau'ri. I na Delmaku a jiných světech, dokonce i ve flotilách se vyskytly problémy většího charakteru. Někdy šly odstranit chirurgicky tichým zmizením jedné postavy, jindy nezbylo, než použít staré a neoblíbené goa'uldské metody.

„I ty povstání stojí za zamyšlení, ne Leagnare?“ zeptá se jej hlas napravo. Leagnar se váhavě pohledem stočí také napravo, a uvidí Harryho Maybournea v modré košili a džínách, jak se opírá o zlatou zeď posetou hieroglyfy. Patolízalský důstojník už zřejmě dávno odešel.
„Jestli mi tu chceš začít polemiku na téma odlišnosti mezi našimi druhy, můžeš si to odpustit. Na takové úvahy se s tebou jen nerad bavím. S Povzneseným ještě méně.“ odpoví mu Leagnar téměř zoufale
„Ne, tohle nemyslím. Napadlo tě, že to mohl zařídit někdo jiný, než nějaký rádoby milovník svobody?“
„Naznačuješ něčí zásah?“ zeptá se se zájmem vládce
„Nenaznačuji, ale konstatuji. Děláš chybu, že se nestaráš o můj rodný svět. Kdo ví, jaké problémy by ti mohl přinést – dobře víš, že ti staří pomatení lordové, kterých jsme se zbavili, věděli leccos.“
„Dopřáváš tomu příliš mnoho pozornosti. Tvoji lidé jsou dost hloupí, aby to zkusili ještě stokrát i vícekrát. V tom jste neuvěřitelně předvídatelní.“
„Jsme lidi.“ řekne s úsměvem, a zcela prostě Maybourne
„Víš, někdy lituji, že si Ra vybral právě tvojí rasu. Jste tak otravní…“ řekne taktéž s pobaveným výrazem Leagnar. Postava plukovníka odkráčí až k honosným dveřím do komnaty.
„Tvoje rasa by zase mohla být víc…umělecky tvůrčí. Neříkej, že vás ty samé tvary už neunavují.“
„Vidíš, nad tím se právě moc nezamýšlíme. Jak tomu říkáte? Pohodlí a praktičnost v jednom.“ nenucená konverzace dala vládci dost dobré nálady, jak je poznat.
„No nic, už se zase vrátím. Snad už bude čas jen na stavění měst, rozvoj obchodu…s válčením bychom vážně měli dát padla, co říkáš?“ zeptá se přízračný Maybourne
„Také v to doufám, příteli.“ řekne uznale Leagnar.
Jeho klid a dobrá nálada je přerušena výstražnými světly na krystalickém panelu. Příchozí subprostorová zpráva.
Stačí letmý pohled, aby spokojenost spadla až někam velmi hluboko. Zmatené, to ano, ale problémy opět nastaly, to se popřít nedalo…

„Zopakujte to.“ řekne tiše Delek, oblečený v elegantním úboru goa'uldských důstojníků. Zatímco vyzvaný Jaffa klečí s čelem na zemi a třese se, bývalý Tok'ra neustále cuká očima na anomálii, v jehož pohledu je v těchto chvílích směsice zlosti, úcty a kolísavé rozvahy.
„Můj pane, stalo se to přesně tak, jak jsem vám řekl. Nic nezatajuji, přísahám!“ odpoví už strachem překypující bojovník. Nemá vlastně důvod. Těžko se odvyká celoživotním znalostem jedné rasy, coby přestárlých a šílených bohů. A to nemá ten Jaffa ani tušení, že už se s Delekem jednou setkali. Před padesáti lety, při infiltraci Sokarových loděnic na Nakhle. Patřil k těm málo poctěným Jaffům, těšícím se z technických vymožeností, a vpravdě téměř relaxaci.
Ten den tenkrát byl výjimkou, když byl jeho mistr zabit při odhalení tok'erského agenta, který nakonec unikl.
Naštěstí pro oba – byla noc, a padesát let je pro paměť obou i tak dlouhá doba…
„Jsem si jist, že ty i tvá posádka jste udělali pro svého i mého to, co jste nejlépe dovedli. Smíš odejít.“
Jaffa neslyšně vstane a ne že odejde, ale odšourá se pryč, míjejíce Hadí strážce v záhybech chodby.
Dobře, že nikoho nenapadlo tam vletět. Ať je ta rasa jakákoli, jestli tohle, měla být jen těžce poškozená loď neválečného charakteru…
Tohle není samo sebou.

Tria. Kulhající Ayana klopýtá chodbou, plnou zborcených konstrukcí, a spálených kusů kovu. Je na tom zjevně velmi špatně, neboť má i čímsi zabandážovanou levou ruku. Bolestný vzdech se rozlehne místností, když se jí podaří kleknout. Zdravou rukou sundá kryt panelu, a chvíli přepojuje krystaly a spojovací součástí v nich.
Interkom antickým hlasem na její výzvu o technický stav odpoví, že hyperpohon je v provozu, podpora života je udržována jen v centrální sekci lodi, a štíty že jsou na nule.
Antička si utře pot z čela, a těžce se opře o kovovou zeď záložní centrály lodi. Už takhle byl zázrak vyváznout. Štěstí, že pod centrální sekci spadá i tohle, říká si a přivře oči.
Interkom bez vyzvání ohlásí chybu komunikace. Byl přijat nouzový signal o pomoc, podobný standardnímu antickému, ale že i přes závadu toku energie ji systémy přijaly do databáze.
Je možné, že by jí to zaujalo, kdyby právě vyčerpáním neusnula.
Dragon
Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 34
Location : Kdesi v dáli...

https://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Stargate Pegasus : Anomalies - 04 - Světonázor

Příspěvek  Dragon 24.11.09 18:02

Stargate Pegasus : Anomalies - 04 - Světonázor

kód:
Hudba pro díl : http://www.youtube.com/watch?v=ag8KbhbCKXI


„Nahoď už ten hyperpohon Pierre, máme zpoždění!“
„Nech toho Charlie. Tenhle šrot se nedostane ani na orbitu, natož na druhej konec galaxie. Copak sis nevšim těch vytržených panelů?“ zeptá se suše Francouz, zapalujíc si, ten den už třicátou šestou, cigaretu.
„Kdo pořád mlel cosi o výhodný nabídce? Běž do prdele Pierre, krucinálfagot!“ rozčílí se a mlátí do plechů
„Do hajzlu…pořád to nechce fachat?“ vmísí se do nepříliš mírumilovného dialogu třetí Tau'rijec
„Držte huby všichni už!“ zařve vztekle Francouz, a doplní to ještě několika výrazy ve své mateřštině, a na přání dobrého dne ani na radostné pozdravy to rozhodně vypadá.
Charlie mu sice nerozumí, ale pomstí se šťavnatou anglosaskou odpovědí. Třetí se jen zašklebí, a ověří údaje z konzole lodi, při pohledu zvenku by okamžitě bylo jasné, o který typ se jedná. Velká nákladní goa'uldská loď o velikosti Alkeshe, ale vypadá zřízeně po boji.
„Zaslechl jsem, že se zase má něco dít.“ Řekne třetí, jakoby jen tak
Zbytek posádky se na něj podívá, jakože ten pán za svou blbost nemůže
„A co myslíš ty ajnštajne, proč se v tom tak hrabem?“ zařve Francouz, a kopne do panelu. Ten se rozsvítí, přesněji řečeno krystaly v něm. Charlie si toho nevšimne.
„Vy si laskavě vzpomeňte, koho první napadlo koupit tendle krám od toho parchanta na Nakhle!“
„Co po mně řveš, ty zmetku!“ ohradí se stále nejmenovaný třetí, a v dalších dvou sekundách dojde ke rvačce. Konečný účet složený ze dvou vyražených zubů byl ostatně jen nutné zakončení.
Oba si rezignovaně znovu sednou a věnují se své práci, zatímco se uštěpačným tónem znovu ozve Pieere
„Chápu, že jste trochu namíchnutí z toho, že nás zase chtějí naverbovat dobrovolně z donucení, ale všimněte si, že hyperpohon už je v pohodě. Jo, a někdo se k nám právě chystá na návštěvu.“ sotva to dopoví, všichni slyší charakteristický zvuk transportních kruhů.
Kroky neznačí nic dobrého. Návštěva sestává z důstojníka s nagelovaným, pečlivě ulízaným účesem, a dvou nebezpečně vyhlížejících zelených ksichtů v exoskeletonech Mark III.
„Z nařízení vlády Země, byl všem veteránům, a s okamžitou platností, odebrán status demobilizovaných, a všichni se budou, s platností předchozích smluv a dohod, hlásit na nejbližších kosmodromech. Generál Peter De Mertens, vrchní zástupce Země.“
Francouz si docela nenápadně sáhl do kapsy, zatímco třetí bývalý žoldák se nenápadně zvedal z místa.
„Je nám líto, ale tentokrát to bude muset náš starý generál zvládnout bez nás.“ odpoví klidně Charlie.
Než těžkooděnci zareagují, Pierre vypálí z vnitřku ruky pronikavě červený laserový paprsek, a zlikviduje prvního z nich zásahem do hledí. Důstojník jen nemě uskočí dozadu, a druhý těžkooděnec namíří na Angličana, jenže třetí vyskočí jako divoká šelma, a do slabě chráněného místa na krku vrazí malý meč se zajímavě kovanou čepelí, kterou sebral bůhvíkde. Snad možná v Pegasu.
Ani s důstojníkem se nepárají, a lehne na kovovou podlahu v kaluži krve, než stačí prosit o život.
Ten smrkáč si vážně myslel, že opustíme náš vysněný plán a necháme se zabít v rámci vybíjení další rasy. To sotva. Povinnost vůči naší rase jsme splnili, i vůči naším snům. To téhle hry podruhé nejdem. Ani za nic.
„Kam to vlastně zaparkujem? I tak by to potřebovali ještě malinko seštelovat…“ řekne zvesela stále nepojmenovaný.
„Nakhla, jak jinak. Charlie zmáknul ten sklad vzadu za městem, takže úplně švorc nebudeme.“
„To doufám. Nemám už vážně náladu vysvětlovat zase někomu kulkou do hlavy, že se má starat o své věci.“

Zdevastovaný Chulak nevypadá ani po několika letech příliš přívětivě. Vzduch se již pročistil, a vykopaná brána přiváží nové obyvatele planety na obdělávání rozsáhlých černých plání, kdysi plné života, teď plné rašícími semeny, přivátými ze zbyvajícího netknutého povrchu.
Nově vystavěná města s typickými nízkými budovami, a několik paláců plnících zároveň funkci základen, jsou toho nepopíratelným důkazem.
I na orbitě panuje živá a horečná činnost, vytvořit pásy planetární obrany dá vždy velkou práci.
V hlavním paláci zpříma pozoruje lord Svarog, jak přicházejí noví poddaní. A dokonce z Pegasu. Jak zábavné. Zničenou starou planetu, kterou jeho rasa ovládala téměř od samého začátku svého vzestupu ke hvězdám, dají do pořádku lidé z porobené galaxie. Ne, to je moc jednostranné vyjádření. Z osvobozené galaxie, což je pravdivější. Na to, jak jásají, se dá dívat skutečně celý den.
A to neměl nejmenší tušení, že s osadníky přišlo i několik nevítaných návštěvníků.
Orbánci převlečení za farmáře, pro efekt i s ženami a dětmi, které je formálně a poslušně přijaly za manžele a cestou je naučily jejich řeč. Zvyky jsou zvyky.
Nebylo snadné je vybrat. Lidé ze Země by byli snadno prozrazeni, protože až mnoho Goa'uldů a Jaffů i jiných lidí jim loajálních znalo zvyky a obraty v řeči pozemšťanů. Tolláni by se nenaučili prostým způsobům nevyspělých lidí ani za sto let. Takže volba padla právě na zbylé Orbánce, nijak nadšené. A právě tito měli štěstí, že neviděli zkázu svého světa. I tak mají problém udržovat utajení – jejich skelné oči plné zášti, upřené na Jaffy jsou odpovědí pro pomalu chápavé.
Přesto procházejí bez povšimnutí, i bez jediného záblesku podezření jak stráží, tak několika Goa'uldských důstojníků, potloukajících se kolem, vyřvávaje rozkazy. Mají dost práce štěkat příkazy, ale ani oni nemohou opomenout hodnotící, podezřívavý pohled. Nikdo přece neřekl, že se všemi kroky velkého vládce souhlasí všichni do jednoho, to by byla hloupá naivita.
Nad palácem vysvitne poměrně blízký svit hyperprostoru. Lord Svarog se stále a znovu dívá k bráně, a na další a další osadníky, kterých je ještě více, než z předchozí skupiny. Snad si budou rozumět, měl bych říct strážím, ať se s nimi nemažou, kdyby došlo k rozbrojům…
Rasa mocných a laskavých bytostí je definitivně zbavila dlouhého utrpení v podobě Wraithů. Až dosud si udržují tento názor a to dokonce většina lidí z celé jejich galaxie. Fakticky jde o otroky, ale tihle budou velmi dlouho užitečnější. Pracovní morálka a medová slova majestatních postav znějících z vršků paláců udělají své.
S těmi hloupými zvířaty, s našimi takzvanými příbuznými, bychom ani zdaleka neměli šance k dosažení větších úspěchů. Fyzická síla je nic vedle téhle neochvějné morálky.
Přílet Leagnarovy černé lodě přejde bez povšimnutí, jen poodejde ke stolu z bělorudého kovu, pokryté jemnou, lesklou tkaninou, a potěžká v ruce „ozbrojenou ruku“. Tu už jde stěží rozeznat od původních, a sekundární zdroj včetně ostatních funkcí zvětšily hmotu zařízení tak na trojnásobek.
K vcházejícímu vládce galaxií stojí zády, nechráněn strážemi, a kromě toho si nezbytný znak své moci nasazuje na ruku pomalu a s rozvahou. Pro staré Goa'uldy by to byl leda znak slabosti a šílenství.
„Nevypadáš překvapeně, vazale.“ zkonstatuje s úsměvem vládce Leagnar, a se zájmem obhlíží komnatu.
„Také jsi změnil návyky v posuzování věcí. To oceňuji.“
„Mám se vydat na loď?“ zeptá se Svarog až téměř odevzdaně
„Kdepak. Jmenuji tě regentem galaxie do doby, než se vrátím z Pegasu. Moje přítomnost v tamější…události bude při daných možnostech nutná.“ vysvětlí vyhýbavě vládce

Hostince, jako je tento, bývají snad na každé lidmi obývané planetě až na víceméně malé detaily k nerozeznání. Zvenku se mohou lišit, ale svým vybavením i návštěvníky ne.
„Nemluvíš právě přesvědčivě.“ konstatuje bývalý Sateďanský důstojník, dost možná poslední Sateďan vůbec, sedící se zlověstně vypadajícím mužem, s tváří plné velkých jizev, a děr po nějakých vředech nebo pegasuskou verzí neštovic. Přesto z něj nejde ještě taková hrůza, ostatně, někteří místní farmáři už měli i vážnější onemocnění, proto se v krčmě nenajde mnoho z těch, kdo by si ho, nebo jeho společníka nějak důsledně prohlíželi.
Odkud je ten muž, není těžké odhadnout. Pod kabátem se mu docela viditelně rýsuje pouzdro s masívní energetickou pistolí, s oranžovou baterií vzadu.
„Víc se ani říct nedá. Ta loď se prostě jen tak objevila. Bez hyperprostorového okna, prostě jen tak.“
„Umíš to vysvětlit srozumitelněji, pane kočovníku?“ zeptá se už velmi netrpělivě Sateďan, a přihne si z korbele
„Na vysvětlení tohohle bys potřeboval Antika, a to pochybuju, že bys to chápal.“ odpoví s úšklebkem a pokračuje „Senzory na lodích se úplně zbláznily, a šílely po celou dobu, než byly naše lodě, opravující tu neznámou, zlikvidovány – víš dobře kým.“
„No dobrá. Ale vy vážně věříte tomu, že by se zrovna teď vrátili? Že to dlouho plánovali?“
„Ta loď měla v tom lepším případě středně vážná poškození a štíty na minimálních hodnotách, nemohla být ani válečná, takže bych to viděl na prvotní průzkum, ty ne?“ doplní své závěry Cestovatel, a zakousne se s chutí do podezřele vyhlížejícího ovoce, které mu donesla nevrlá hostinská.
„Zbyla nám všehovšudy jediná naše loď, jedna od Wraithů, ale s nefunkčními zbraněmi, a naši lidé si teď musí na několika světech vážně hrát na vidláky. Ani to nestačí na tvé přesvědčení?“ dokončí Cestovatel, který ten kousek ovoce spořádal během deseti sekund. Sateďan dopíjí korbel až na dno.
Jsou v hostinci, kde si nemůžou dovolit předvést jediné zaváhání nad přineseným pitím a jídlem, nemohou vědět, jestli ti veselí chlapíci od vedlejšího stolu nevytáhnou stunnery a neprodají je i s informacemi svým novým, štědrým bohům.
„Tak jsme domluveni. Vy poskytnete jednu vaši loď, já se na oplátku se svými lidmi pokusím zjistit co nejvíce informací.“ odpoví na hranici slyšitelnosti Sateďan.
Cestovatel nasadí méně vážný výraz a odlehčeně se ho zeptá –
„Jak vám to vlastně jde? Já vím, nemusíš mi vprávět detaily, těch já viděl až moc…ale daří se vám to snadněji, než za vlády Wraithů?“
„To rozhodně. Jaffové nejsou moc výřeční, ale jejich lidští vojáci až moc. Občas je tu taky můžeš vídat. Třeba ti, co sedí hned blízko nás, to jsou oni na výzvědách, ve kterých spojují příjemné s užitečným. A žádný prudký pohyb, a dál se usmívej, jinak odsud nevyjdeme živí.“ podotkne Sateďan bez mrknutí, vezme další korbel a na zdraví se otočí k odhaleným vojákům. Ti nic netuší, a oplatí mu zamávání svými dávkami piv.
Baví se, protože Cestovatel strnul v úleku. No, každý má po tomhle všem právo na trochu strachu a nenormálnosti. Jen doufám, že se tu nesloží. Kdo se má pak tahat s hromadou mrtvol?
„Dej si další pivo, a hoď se do klidu. Jsem tady hodně často, a berou mě za místního štamgasta. To je bezpečnější než mít na prdeli nalepené – Koukej na mně, jsem jinej.“
Cestovatel jen uznale kývne na souhlas a tentokrát popřejí na zdraví maskovanému průzkumu oba.
I tentokrát je na hospodské gesto odpověděno stejně.
Dragon
Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 34
Location : Kdesi v dáli...

https://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Stargate Borealis : 05 - Druhá strana

Příspěvek  Dragon 24.11.09 18:02


Stargate Borealis : 05 - Druhá strana


V místnosti Alterianské rady se po návratu lodě Borealis konalo výjimečné zasedání. Zasedání se účastnil každý člen, ale bez přímého přístupu veřejnosti.
Jednání zahájil Nius se slovy:
„Jak jistě víte, tak loď Borelias se za nepředvídatelné situace dostala do alternativní reality.“
Ale sotva domluvil, tak se rozpoutala živá a neřiditelná diskuse.

„Goa'uldi v té realitě jsou příliš silní!! Musíme okamžitě průchod uzavřít.“ řekl znenadání jeden ze členů a další radní ho ihned podpořil.
„Naše obrana by jejich útok nemusela odrazit.“
„To je zrada!!…“ vykřikl znenadání velitel planetární obrany Kamat, který měl v radě své místo. „…tvrzení, že by si naše obrana nevystačila s hady se rovná zradě!“ tvrdil své Kamat a díval se na Niuse, ale ten se rozhodl nezasahovat.
„Přečtěte si pořádně výpověď toho Cestovatele a možná tím svým malým mozkem přijdete na to, že ti Goa'uldi neomezeně vládnou dvěma galaxiím a k tomu mají neomezený přístup ke všem technologiím v nich!“ zareagoval zástupce Niuse Posomok a Kamat si sednul, neboť neměl dále co namítnout..
Místo něj ale promluvil někdo jiný.
„Pomsta byla vykonána Wraithech, Scianech a Asuranech, podle mě je čas zahájit tažení na Goa'uldy v té realitě. Měli bychom využít nabídnutou šanci.“
„Na to nemáme právo. Zasahovat do jiné reality je velmi nebezpečné.“ to se ozvala jakási černovlasá žena po Niusově pravici.
„Goa'uldi páchali nehorázné zločiny na našich bratrech…“ to se Kamat znovu ujal slova, a po krátké odmlce, během které to v síni zašumělo, pokračoval. „…ano mluvím o Anticích. Goa'uldi je vraždili, zotročovali a mučili, jen aby získaly technologie.“ Kamat se zatvářil vítězně, ale žena po Niusově pravici opět zasáhla.
„To je jen domněnka, nikdy nic takového nebylo zjištěno a ani doloženo od našich spojenců.“
Po Kamatově levici náhle vstal Pigmut, o kterém již bylo známo, že chce válku za každou cenu.
„A o jakých spojencích to mluvíte? Nemyslíte snad členy Aliance pěti ras.“ jeho tón byl naprosto klidný a ve stoje čekal na odpověď.
Žena mu jí samozřejmě ihned poskytla.
„Ano myslím Alianci pěti ras. Alianci, kterou jsme pomohli opět sjednotit při bojích v Pegasu.“ žena byla také klidná, ale svým slovům dodala o poznání větší důraz.
Na její odpověď se Pigmut jen pousmál.
„Laufer, nebyla to právě ta Aliance, která dopustila jejich zkázu? Která Antiky opustila?“

Laufer se nedostávalo slov, nevěděla jestli mu má nejdřív říci, aby jí netykal, nebo mu odpovědět. Naštěstí se ale ozval jiný člen rady.
„Aliance se tehdy v důsledku moru a válek se zradami…“ při slově zradami se podíval na Kamata a dodal slovu značný důraz. „…rozpadala, každý měl problémy a musel je adekvátně řešit!“
„Eae imbecillis quidam de sibi specto quo mei denoto post proditor?!!!“ Vykřikl na něj náhle Kamat.
„Ty jsi ignorant a pokrytec, Kamate!“odpověděl mu pohotově daný člen rady.

To už ale Nius nemohl dále poslouchat a vyhlásil přerušení na dobu patnácti ciklinů.

Po přestávce jednání pokračovalo ve stejném duchu, jako na začátku.

Když už se dohadovali druhou polovinu dne, tak Nius vstal a vyhlásil hlasování, zda vyslat, nebo nevyslat útočnou flotilu k trhlinové anomálii.
Těsná většina hlasovala pro vyslání.
Po tomto hlasování byla opět vyhlášená přestávka na dobu dvaceti pěti ciklinů a po přestávce měla rada osobně vyslechnout Larrin.
Nius ale během přestávky nechal vyslat pět Destructorů a Vyndexů k anomálii. K těmto lodím se navíc měla připojit i současná vlajková loď Alterianské flotily Fortalitium.
Tyto lodě neměly zatím nic jiného za úkol, než hlídat vlastní stranu anomálie a v případě potřeby podpořit obranné satelity, které hlídaly blízkou černou díru.

Jiný Alterian se rozhodl využít dlouhé přestávky a šel se protáhnout na čerstvý vzduch na zahradách sněmu rady a tam potkal jednoho z posledních Antiků.
„Tak co, jak jde jednání? Příliš jsem toho nepochytil.“ zeptal se jej přátelsky Antik. Na to se Alterian zatvářil zaraženě a v duchu se sám sebe ptal, jak to může vědět.
„Přede mnou nic neutajíte. Osobní konexe zde znamenají více než kdysi na Atlantis.“ pronesl opět Antik.
„Dostali jsme přestávku a pak osobně vyslechneme Larrin.“ Odpověděl mu Alterian.
„To je ta od rasy Cestovatelů?“ zeptal se jakoby nic Antik.
„Ano, a na základě toho, co řekne, se rozhodneme, zda zasáhnout, nebo ne.“ prozradil Alterian.
„Víte, my jsme měli spousty vědců…“ začal Antik. „…vynalezli spoustu věcí, jako třeba stroj času, stabilní a snadno programovatelné mezidimenzionální průchody na základě hvězdné brány, nebo dokonce universální měnič hmoty, ale ne ten co používají například Asgardi. Dokázal vyrábět cokoliv a taky i cokoliv rozebrat do posledního atomu a dokonce i ty atomy rozložit na jednotlivé části, za použití minima energie.“
„A co se s těmi vynálezy stalo?“ zajímal se Alterian, kterého toto téma očividně zajímalo. Jak by také ne, jejich rasa tohle všechno údajně má také k dispozici, ale už znalost o existenci čehokoli podobného je přísně kontrolována.
„Vše bylo určeno k likvidaci a vědec byl do konce života sledován na každém kroku a všechno se důsledněji zaznamenávalo. Přesto existovali zatvrzelí jedinci jako byl Janus, kterým bylo všechno jedno.“ odpověděl mu Antik velmi ponuře. „A co vy jak budete hlasovat?“ změnil téma
„Popravdě nevím, ale asi pro zasáhnutí.“ přiznal Alterian. „A proč jste ty vynálezy ničili?“ vyzvídal dál Alterian. Antikové nebyli přece tak početná rasa, a kontrola by přece byla snadnější…
„Stačí otřepaná poučka, příteli - S velkou mocí přichází velká zodpovědnost a to si ani atlantiská rada na sebe vzít nikdy nechtěla. Výzkum byl sice většinou zaznamenaný, ale nikdy se nepoužil. Katastrofální nehody, jako byla havárie Arctura nebo strašných vedlejších efektů Attherova zařízení nás v tom jen utvrdily.“ odpovídal mu dál Antik.
„A to jste nic nepoužily ani ve válce?“ divil se Alterian.
„Ale ano…“ přiznal Antik. „..ale pokaždé se nám to vymstilo. Onen projekt Acturus vyhladil naše spojence, rasu Dorandeňanů, původní obyvatele Pegasu, a o nanitech ani nemluvě. Mohli jsme ničit celé hvězdné soustavy, a zamořovat světy dokonalými biozbraněmi, ale proč?“
Alterián mu již neodpověděl. Všude na pozemcích rady se ozvalo hlasité pípání, které oznamovalo blížící se konec přestávky, na což Alterian okamžitě vyrazil k síni rady.
„Hodně štěstí Mattusi!“ zavolal za utíkajícím Alterianem Antik. Očividně jej nepřekvapilo, že zná jeho jméno a dál pospíchal do sálu rady.

Zatímco rada měla přestávku, tak se zpráva o okně mezi realitami šířila rychlostí lesního požáru. A protože nikdo z obyčejných občanů neznal podrobnosti, tak zpráva vyvolala vlnu otázek a rozdělila Alteriany na několik skupin. Někteří chtěli okno neprodleně uzavřít, jíní naopak okno chtěli nechat a začít válku. Jedna menší frakce zašla v myšlenkách mnohem dále za hranice zábran, chtěli s Goa'uldy dokonce vyjednávat, vzhledem k jejich úspěchům proti Wraithům a Asuranům. To ale vadilo dalším a na veřejnosti tak docházelo k historicky prvním nepokojům od Stinných dob.
Do těchto nepokojů se přidali i lidé ze spřátelených světů a galaxií. Nepokoje zatím měly klidný průběh, ale i to stačilo na to, aby Alteriané zmobilizovali veškeré pacifikační jednotky.
Z těchto jednotek měl každý normální člověk, ale i Alterian přirozený respekt. Ne každý měl totiž na to, aby se utkal s Alterianem se značně vysokou schopností ovládání psychokineze. A navíc, pacifikační jednotky používaly i osobní štíty a nově do jejich vybavení mělo přibýt i ruční teleportační zařízení.

Po přestávce všichni usedli na svá místa a čekali na výpověď Larrin.
Dveře sálu se otevřely a do místnosti vešly tři postavy, z nichž dvě byly ozbrojené. Postavy vešly doprostřed sálu. Ozbrojené postavy se hlavou uklonily, ale prostřední nevěděla co dělat, a tak se taky uklonila.
Nius mávl rukou a ozbrojené postavy okamžitě odešly směrem ke vchodu. Uprostřed sálu nyní stála jen Larrin.
Larrin se rozhlížela po velké síni. Sama do teď nemohla uvěřit, že je několik stovek miliard světelných let vzdálená od své domovské galaxie a ještě k tomu v jiné realitě. Žije v ní také nějaká Larrin?
Prožívala svůj vlastní vnitřní boj. Rozhodovala se, jestli spolupracovat, nebo se pokusit utéct. Ne. To je nesmysl. Tihle kdyby chtěli, tak mi properou hlavu nějakou hitech mašinou do posledního neuronu, ať chci nebo ne.
Dobrá. Budete mít, to co chcete.
Dragon
Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 34
Location : Kdesi v dáli...

https://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Stargate Borealis : 06 – Nutnost

Příspěvek  Dragon 24.11.09 18:03


Stargate Borealis : 06 – Nutnost

Když už v sálu nebyly žádné stráže, tak se Larrin ihned zeptala.
„Jsem váš vězeň, nebo jen neumíte zacházet s…“ ale dříve, než to Larrin dořekla, tak jí Nius odvětil:
„Za to se vám omlouváme, ale až dosud to bylo nutné. Pro vaší bezpečnost.“
To Larrin stačilo a už se na nic neptala.
„Nechali jsme vás přivést, aby jste nám objasnila několik věcí ve vaší výpovědi.“ Pokračoval dál Nius a Larrin jen přikývla. „Pokud budete mít cokoliv, co byste mohla říci, pak mluvte.“ Vybídl jí Nius.
„Mohla byste nám alespoň přiblížit sílu Goa'uldů?“ Zeptal se přímo ní Mattus. Larrin se na chvíli zamyslela a po sléze odpověděla.
„Bohužel vám o jejich technologii a síle neřeknu tolik, ale něco vím jistě.“ Larrin se na chvíli odmlčela, aby si prohlédla členy rady a pokračovala. „Mají malé, ale i velké a velmi silné lodě, které umí zneviditelnit a jejich planetární obrana je na velmi vysoké úrovni. Štíty mají mocné, i když ne tak silné jako lodě Předků - Antiků.
A jejich obelisková loď je vraždený kolos, žádná loď v mé realitě z bojů proti této lodi neunikla. I hnízdní loď Wraithů dokázala naskrz proklát jedním paprskem.“
„To je vše co nám o nich řeknete?“ podivila se Laufer. Larrin se opět zamyslela a něco dodala.
„Slyšela jsem o velmi mocných a silných rasách. Dokonce i Goa'uldi z nich měli strach, ale nakonec Goa'uldi nad nimi zvítězili a vyhladili nebo zahnali. Myslím, že to byly Noiové, Taláni a Asgarpové.“
V síni rady to jen zašumělo a Nius se zeptal.
„Snad nemyslíte Noxy a Asgardy?“
Larrin chvílí přemýšlela a pak jen kývla hlavou. Jeden Alterian dokonce vyskočil ze svého křesla a zařičel :
„Válka!!“ zdůraznil to i telepaticky, což u někoho způsobilo mentální ozvěnu.
Nius už tušil další bezpředmětné hádky a tak rychle vstal a vyhlásil další přerušení na dobu jednoho ciklinu.
Vládneme mocí bohů, ale jsme schopni se hádat jako malé děti…

Po přestávce se opět všichni shromáždili, ale bylo na nich vidět jisté napětí, které chtěli dát najevo v plné síle, a při první příležitosti. Sotva všichni usedli, tak již přítomná Larrin oslovila radu:
„Goa'uldi používají veškeré technologie, které byly v něčem lepší než jejich stávající. K těmto technologiím patří i technologie předků. Tedy Antiků, co jsem pochopila, vašich příbuzných.“ Larrin si při slově příbuzných nebyla příliš jistá a snažila se to před radou skrýt.
„To je vrchol všeho. Nejen, že zotročují Lidi, ale navíc se opovažují používat technologie našich bratrů!“ ozval se jakýsi člen rady, ale toho hned uzemnil svojí reakcí Mattus.
„Já jsem proti! Válka by se nám mohla vymstít a to i v případě, že bychom jí vyhráli.“
„Jsi hluchý nebo co? Copak jsi sluchem ani myslí neslyšel vše již řečené ?“ to se ho pokusil srazit Pigmut. Ale Mattus se nenechal.
„A to snad chcete vést války ve všech realitách? A zlepšit tak multisubvesmír?“ Pigmut se ale jen pousmál.
„Ne, nechci bojovat za celý multisubvesmír, ale jen v téhle konkrétní realitě. S realitou, jenž napadla naší loď a lodě pod její ochranou!“ poslední větě Dodal Pigmut velký důraz.
Nato vstala Laufer a všichni utichli:
„Souhlasím s Mattusem, podle mě bude stačit, když z naší strany anomálii budeme jen hlídat, dokud neobnovíme Enetos a průchod nebude uzavřen. Proto navrhuji probudit loď Teenos z dlouhé konzervace v docích a okamžitě začít s obnovou Enetosu.“ po své řeči si Laufer opět sedla a v síni se opět rozlehl hluk navzájem se bavících radních.
„Mohla byste mi prosím vás říci, jak by se nám to nemuselo vyplatit?“ zeptal se Pigmut zdvořile Laufer, ke které zřejmě všichni chovají velkou úctu.
„Naši spojenci s tím nemusejí souhlasit a co víc. Mohou se obrátit proti nám. Nebo hůře – budou trvat na vyslání vlastních kontingentů, zvláště ti, kteří „byli tam“ zničeni.“ řekla se vší vážností Laufer, která tentokrát seděla. Poté se o slovo přihlásil Mattus a dovolil si jí doplnit.
„I v této realitě bylo za potřebí útoku Replikátorů a rozsáhlého povstání Jaffů a otroků, aby byly Goa'uldi poraženi a nechci ani domýšlet pravděpodobné důsledky…“

Zatímco se rada hádala na prvním, veřejnosti nepřístupném, jednání, tak se situace a podrobnosti o „ incidentu Borealis“ dostaly ke všem významným spojencům.
Spojenci měli všelijaké názory na situaci, ale nikterak přímo nereagovali a zatím to nechaly na Alterianech. Koneckonců, spojenectví netrvalo dlouho a bylo zatím příliš křehké, než aby jim hned do všeho strkali nos, ale i přesto se všichni ostatní z Aliance pěti sešli na tajné schůzi, kde se měli poradit jak dál a Alterianům začalo hrozit i možné vyloučení v případě zásahu do cizí reality, kde jsou nebo byly přítomné i jejich rasy, ale naštěstí pro ně, měli ostatní dostatek pochopení k jejich situaci.

Pigmut se nečekaně zatvářil v mrazivě sarkastickém šklebu.
„Spojenci? Nemyslíte snad ty, co se k nám vetřeli v Pegasu s tím, že nám chtějí pomoci?“
Pak ovšem Laufer vstala a všem rovněž zmrznul úsměv. Laufer ukázala na Pigmuta levou rukou a pomocí svých psionických schopností ho donutila stoupnout si a navíc ho i vyzdvihla několik čísel nad podlahu sálu. Nikdo v radě nečekal takovou reakci a jen nevěřícně těkali očima z jednoho na druhého.
„Jak se opovažuješ!…“ neovladatelně řvala Laufer „…urážet spojence Altarianského národa!!! Spojence pro které tahle rada nechala vyslat!!“ Laufar byla nepříčetná a Pigmuta zvedla ještě výš. Asi nepříjemně, neboť se Pigmut začal třást bolestí. To ale už Nius nemohl přehlížet a nečekanou rychlostí vstal sjednat pořádek. Něco takového nehodlal tolerovat.
„DOST!!“
Hned nato použil své vlastní schopnosti a donutil Laufer si sednout a Pigmuta pomalu položil zpátky na zem. Trvalo mu to dobrou půlminutu.
„Napadat členy rady je velmi vážný a neodpustitelný prohřešek. Všechny přítomné žádám o objektivnost, ne násilí, a zneužívaní síle mysli!“ káral Nius Laufer, která celá zbledla a ne jen ona, dokonce všichni v síni se cítili v ohrožení a připravovali se na možnost úprku či vlastní obraně.
Podobné incidenty na tomto místě nebyly zcela neznámé, takže se není čemu divit. Meditace dokáží posílit jak rozum, tak psioniku, ale bohužel také agresivitu a snadnou vznětlivost…
Laufer nebyla schopná slova a jen po očku sledovala Niuse. Pravda, slýchávala, že Nius má velké schopnosti, kterými překonává kdejaké Alteriany, ale v životě ho neviděla jeho schopnosti použít, a tak se utvrdila v názoru, že je v radě ze všech nejsilnější, což se jí nyní vymstilo.
„Navrhuji hlasování ohledně vyslání flotily skrze anomálii“ navrhl Nius, který se nečekaně rychle uklidnil.
Hlasování bylo zahájeno.
Rada, stále vykolejená z předchozích událostí, rychle odhlasovala na mechanické panely s označením ano/ne a čekala na výsledek. Místní politici dříve trvali na hlasovacích kartách jako předchozích pár tisíc let, ale nutnost spolehlivého a rychlého hlasování rozhodlo.
A zatímco počítač přepočítával a označoval jednotlivé hlasy, tak Nius ze svého křesla nechal zveřejnit veškeré záznamy z tohoto výjimečného zasedání.

„Výsledek je…“ začal Nius, který měl už výsledek před sebou a byl připraven ho oznámit. „…ve prospěch vyslání expediční flotily.“ dořekl Nius, hned nato Laufer znovu vstala, ale než stačila cokoliv udělat, nebo říci, tak jí Nius nechal přenést na druhou stranu planety a zároveň s tím zablokoval veškeré příchozí teleporty a komunikace.
Všechny v radě to překvapilo a i když měl někdo námitky, tak si je raději prozatím nechal pro sebe.
„Výsledek hlasování je pravomocný.“ oznámil ještě Nius a vzápětí zrušil zasedání a všichni se pomalu přenesli portály a kruhy pryč.
Nius ještě chvíli zůstal, aby mohl vše odblokovat a poté se přenesl i on.
Dragon
Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 34
Location : Kdesi v dáli...

https://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Stargate Pegasus : Anomalies - 07 - Povinnost na obtíž

Příspěvek  Dragon 24.11.09 18:04


Stargate Pegasus : Anomalies - 07 - Povinnost na obtíž


kód:
Hudba pro díl : http://www.youtube.com/watch?v=7KINcNMDyQY


Jedna z mnoha pegasuských základen na odlehlé državě se probouzí do nového dne. Centrální betonový bunkr, prefabrikátové domky a dvojitý plot s ostnatým drátem, a strážnými věžemi. Za bunkrem kraluje rychlopalný energetický kanón goa'uldské konstrukce, chráněný silnou kovovou kupolí.
V hluboké roklině pod nimi stojí poměrně velké město s kamennými i hliněnými domy, některé vytesané přímo do skalního masivu, plné žebříků a stezek. Farmy, chrám i další budovy jsou postaveny dále nad nimi, spojené stezkami a tunely, přímo okolo základny. Město s ním tak tvoří až groteskní celek.
Popuzený výraz pozemského žoldáka na stráži u základny vyleká chlapce, spěchajícího do nové školy. Přestože je jejich učitel rovněž jeden z těch podivných, vysokých lidí z velké dálky, mluvících nesrozumitelnou řečí, stále se jich místní obávají. I tak zde zjevně panuje vskutku idyla.

Většina vesničanů pracuje od svítání na poli, a nemusí se obávat, že je zaskočí démoni z nebes, a unesou jejich blízké.
„Dobré ráno, Lomusi!“ pozdraví svého souseda sedláka mladý muž s rybářským náčiním, a loveckou kuší
„Dobré ráno.“ odpoví ztrhaně Lomus. Jde o starého, ale stále silného muže.
Před lety, když se legendy o unášených lidech ukázaly jako pravdivé, hodlal podstoupit oběť, aby si vzali tolik lidí, kolik potřebují, a zmizeli. Před tím mu vzali oba syny a snachu.
Jen jeho plačící žena s malým vnukem v náručí ho v tom zarazila.
Pak, za mnoho zapadnutí sluncí, přišli ve zlatém korábu ochránci. Dobrodinci. Lidé jako oni.
Nádherný koráb vypálil přízračné bestie z oblohy.
Tak se stalo.
Zůstali, a přestože jsou jejich zvyky podivné, jsou si jistí, že by jim ti cizinci v šatech ze zelených skvrn neudělali nic, co by nedokázali přejít a omluvit.
Znalost nařízení vládce, nařizující pod hrozbou přísného trestu chovat se co nejlépe k loajálním a mírným domorodcům, nemají.

Z malého domku z pálených cihel vychází ošuntěle vyhlížející muž v khaki uniformě. Nestačil se ani oholit, pokud to vůbec ještě někdy dělá. Políbí mladou ženu s dítětem v náručí, a odchází k základně.
Zastaví se u desátníka na stráži, a prokáže se identifikačním čipem.
„Těbůh, seržo. Jak se má kluk?“ zeptá se desátník po nezbytném odsalutování příchodu nadřízeného.
Seržant mu přívětivě odpoví v místním jazyce, ale strážce na něj nechápavě dál hledí.
To příchozího rozčílí.

„Jsme tu pár let, a ty pořád neumíš po jejich? Měl ses vrátit na Zemi, jak nám nabídli hned po válce. S tímhle přístupem jsi tu k hovnu. Podívej se na toho Taliána – ten rovnou, když mohl, odložil bouchačku, a učí ty děcka v městečku Archimédovy zákony a Shakespeara.“
„Nějak jsem si tu nezvykl, seržo.“ přiznává strážce, a upraví si řemen zbraně, aby jí měl upnutou těsněji.
Seržant si smiřlivě povzdechne, a přátelsky, svou rodnou francouzštinou, mu řekne -
„Pochybuju, že bychom se dostali do větší akce, tak ti radím…“
Základna se rozezní poplašnými signály. Senzorová anténa nad bunkrem se vysune, a začne zběsile kmitat všemi směry. Poklidně načatý den se rázem mění v blázinec.
„Všichni ven! Hlaste se u svých velitelů! Vyzvedněte si výstroj a výzbroj!“ zní všude kolem. I právě seržant nezůstává pozadu, a vyřvává rozkazy, co mu hlasivky stačí.
Třením atmosféry do ruda rozpálený štít lodi třídy Ha'tak připomíná padající kometu. Místní lidé si to mohou myslet, zejména ti starší.
Kometa byl oblíbeným objektem mnoha ság a bájí různých kultur nejen na Zemi. Zpravidla věstily nadcházející událost. Strašnou, nebo velmi dobrou.
O kometu sice nejde, ale pokud by šlo o výklad první možnosti, byl by přesto nezpochybnitelný.

Vládce galaxií vejde na štítem chráněnou konstrukci loděnice. Zvenku nemůže stavba působit impozantněji, než zvnitřku. Pokud byl Delmak v dobách Sokarových hodný respektu od všech Vládců Soustavy, nyní by stačil jen pohled na tuto loděnici, aby prosili vládce planety o ušetření jejich ubohých životů. Třicetikilometrová délka, osmikilometrová šířka, antigravitační nosníky v počtu dvaceti, každá o velikosti Ha'taku, a uprostřed téměř stejně velká, rozestavěná loď. Zlatý obelisk se špicí z červeného krystalu, a po každé straně polozapuštěný menší obelisk, taktéž s červeným kamenem na konci. Nebo spíš skálou.

Zadní část je mnohem širší, ale stupeň rozestavěnost nedává naděje k brzkému dokončení. Trápení otroci v počtech desítek tisíc, jaffské stráže a sem tam goa'uldský inženýr. Leagnar hodlá navštívit jen jednu osobu, pověřenou vést stavbu za dobu jeho časté nepřítomnosti.
Na majestátu mu přidává, že se beze strachu pohybuje beze stráží. Ani první muž nebo lo'taur, nikdo s ním není viděn. Přesto jde o mocnou, nedotknutelnou bytost, jak jsou otroci přesvědčení, sotva ho uvidí.
Nechybí ani stále přítomný Maybourne. Přítomný, kdy on chce. Vnitřní hlas s vlastní vůlí.
„Překonáváte se, Nerusi.“ podotkne Leagnar
„Ta žravá koule je překvapivě výkonná. Ale raději bych si ho líp ohlídal. Jestli si něco nedává bokem víc, než je zdrávo, naordinovaní jednodenního půstu bude dostačovat.“ řekne posměšně Maybourne, což slyší jen Leagnar, přesto není jisté, zda-li jej poslouchal.

Desetikilometrový tlustý obelisk, po jehož třech stranách jsou polozapuštěny další, o něco menší obelisky. Každá musí mít skutečně božsky silnou palebnou sílu, pomyslí si.

Kdy budou osvícenci na vyšším stupni energie donuceni jednat? No, ti určitě. Leda tak o dalším Velkém Třesku.
Nemám vás rád, a vůbec se za to nestydím.
Údajně to mohou být jen dobré bytosti. To určitě!
„Pokud se paprsky menších spojí s primární zbraní, výstřel dokáže zasáhnout a poškodit i jádro planety.“
„Nepředpokládám, že tohoto potenciálu využiji. Nakazuji ti ihned zkontrolovat sekci suap yta sá. Dochází jim materiál, náprava…“ odpovídá vládce chladně, ale Nerus už nasedá na vznášedlo.
„Ano, pane, můj pane!“ vykřikne, a proplétá se kontrukcí kdesi až k sekundárním obeliskům.

To se bojí, že přeteče okraj kruhů, směje se vnitřní hlas.
Jeho hostitel promlouvá v jeho mysli, slýchající jeho pochyby.
„Přestaň už myslet na to, že nemáš právo ovládat. Jasně že máš, tak na to kašli. Tímhle uvažováním šli srát ti mizerní světelní svatoušci, co maj míň morálky, než žárovka.“
„Nerad uznávám, že máš zase pravdu, člověče. Viděl jsem však za svůj život příliš mocných věcí, než aby mě to zanechávalo racionálním v úsudku.“
„Čím silnější vůdce, tím větší znak moci. Ber tu loď jako symbol všeho, čeho jsi dosáhl.
„I na člověka máš poměrně přizpůsobivou morálku.“
„Díky, zatím nebudu obtěžovat, nezáživný tlusťoch s nadměrným apetitem se k tobě cupitá zpátky. “
Nerus vskutku svého pána nenechal nadlouho o samotě.
„Co byste si ještě přál, můj pane?“ řekne tak podlézavě, že by to bolelo i starého senilního vládcem Yu.
„Více prostoru.“ řekne, a odstrčí svého, normálně loajálního, do velké míry drahého služebníka.
Odejde od něj, a prohlédne si nejdůležitější součástku lodi. Jedna z osmi, dle holoplánů na stavebních konzolích asymetricky rozdělených v lodi.
Zdířka a z něj vedené původními rozvody, z trosek antických křižníků
Pro napájeni z antických zásobníků energie.

Danielova loď se jen tak vznášela na orbitě nad planetou, zakrytou hustými mračny bouří, až do poslední skuliny.
Posádku můstku tollánského křižníku poslední léta viděla s ledacos, ale nikdy s ničím podobným.
I ten, kdo to viděl už tolikrát, že ho z toho bolí oči, čím víc ví, tím více odmítá uvěřit.
„Dali si záležet, aby jí nikdo nenašel. Potenciál modrých krystalů je…nevyčíslitelný!“ dostal ze sebe tollánský vědec, kontrolující získané údaje.
„Kdy budeme moci zahájit těžbu?“
„Těžko říci. Goa'uldi se vracejí velmi nepravidelně, přesto máme dostatek času, pokud iontová bouře poleví.“
Daniel dávno ztratil většinu základních ideálů, kterých se nevzdal ani jako člen SG-1. Nikdy, ani když by to bylo logické a rozumné. Tohle je jedna z mála věcí, jež nedokázal snést bez rozhořčení nad zvěrstvy Goa'uldů. Těmhle nevzali jen životy, oni jim vzali i duši.
Ubohé bytosti. Co jim to udělali? Moudře žili, v míru na svém světě. Z myslících bytostí s nevinnou duší udělali své zvířecí otroky, plných zášti a bolesti. Nejsou schopní jiného kontaktu, než zabít.
„Pamatujte, stále ještě nejsou všichni členové Rady přesvědčeni o využití modrých krystalů.“ řekne Daniel Tollánci, uznávajícího nařízení, a odcházející k pracovnímu stanovišti vedle navigátora.
Já nejsem přesvědčený.
Máme na to právo? Co se to z nás stalo, přemílá Daniel, nepřestávaje se dívat na svět, obrostlý krystaly.
Dragon
Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 34
Location : Kdesi v dáli...

https://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Re: Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies

Příspěvek  Dragon 24.11.09 18:04


Stargate Pegasus : Anomalies - 08 - Zapomenutí

kód:
Hudba pro díl : http://www.youtube.com/watch?v=9qX_WOD4EaI


Galaxie Pegasus, prostor přibližně napůl cesty mezi Renecem a Lanteou. Geniiský vůdce Ladon Radim není svázán, ani vyslýchán, na jeho jednání s poraženými Cestovateli nic nemění.
Nediktuje podmínky, jen je poslouchá.
„Po vás Geniiích moc nezbylo, ani velké počty vás samých, a to přece nejste sami. Není důvod, proč našimi omezenými zdroji plýtvat.“ odpoví chladně pohledná důstojnice. Ladona víc než cokoli zajímalo, jestli
„Přesvědčivá kalkulace, Cestovateli. Vždy mě zajímalo, proč neznám vaše pravé jméno.“
„Nebyl a není důvod. A veškeré vymyšlené důvody jsou lež. Prostě si nepřejeme, aby ho kdokoli znal.“
„Nemáte se za co stydět. Váš hlavní svět jste nemohli ubránit. Sateďané se opevnili, a podnikali diverze, a jak skončili? Útěk nebo se umět skrýt – jinak přežít ani nešlo – nejde.“ zkonstatuje mírně Ladon, a jen Cestovatelka mávne nad těmi řečmi rukou.
„Wenetian nebyl žádný rajský svět, a to jsem jako dítě na lodi slyšela mýtů a legend o prastarém ráji, až hrůza povídat. Sama nerozumím tomu, proč nám to vyprávěli. Jen nás to víc deprimovalo.“
„Podobně to bylo i u nás. Ani náš svět nebyl ničím rajským. Ovšem podzemí jsme shledali vyhovujícím. Vy jste alespoň mohli utéct, my ne. Až na vyvolené – ti co měli štěstí s nástupem na loď.“
A skrze okno pohlédne na blízký vesmír, kde se vznáší z plechů zflikovaná hrůza, se dvěma rotačními částmi.
Vše, co zbylo z plánů Geniiské rasy.
Bitevní loď plná jaderných střel, se štíty z vraku antické lodi, místo hyperpohonu jakási hrůza, co se nabíjí celý den, a hodí jí to s přesností dvou tří hvězd na určené souřadnice…
I tato drobná závada je předmětem jednání.
„Zkusme zapomenout na to, co se stalo. Kolik vás přestálo válku? Tři lodě nanejvýš. Můj realistický odhad.“
Důstojnice přikývne v hořký souhlas.
„Jak dlouho budeme přežívat? Kdy nás najdou noví páni Pegasu, nebo jednoduše dojde nenahraditelné palivo do motorů?“
„Smíte se vrátit na svou loď, Genii Radime. Vše projednáme. S něčím takovým musíme souhlasit jednomyslně.“
Vůdce Radim měl v tu chvíli na jazyku, že v tom případě kvůli těm několika hlasujícím jedincům nemusí vážit další cestu tam i zpět, jenže to by bylo dost nediplomatické.

Ayana se v zamaskované auroře Tria, posazená v ovládacím křesle, dotýká nehmotných toků světla, znázorňujících data v antickém písmu. Prastarý dialekt. To není možné. Skutečný vír v časoprostoru.
Úmysl to jistě nebude. Nebo ano? Přivolat tísňovým signálem nepřátelské lodě, a pak je zlikvidovat najednou, pěkně v jedné bitvě a získat zkušenosti…
Reality se mohou lišit i časem…co když to jsou Alteráni, kteří zničili Ori, a nikdy neodešli z galaxie? Ne, nebudu dělat předčasné závěry…
Devět Ha’taků. Kdybych tak měla dost dronů k takovému podniku – stěží bych zničila dva těmi zbytky v zásobnících.
Křižník třídy Aurora, stále pod maskovacím zařízením, prolétá anomálií. Už ze strany jejího vesmíru bylo, jako skrze sklo, rozeznat mezi záblesky duhových světel obrysy lodí na druhé straně. Oni jistě také.
„Antická loď Tria, na palubě je přítomen jen jeden Antik. Žádám o bezpečný průlet do vaší reality.“ nezní to nijak melodramaticky, ale rozhodně originálně, pomyslí si.
Vysílají. Ten vír musí být zcela nekolísavý. Jen tak lze vysvětlit nezkomolené a nenarušené spojení, přestože jde jen o text.
Naprosto nesrozumitelné. Zkusím lodní databázi. Je to téměř původní alteránský jazyk, z dob občanské války mezi Antiky a Ori. Ti první se boji vyhýbali, druzí se nenechali odradit.
Alternativní
„Potvrzeno. Váš průlet bude pečlivě sledován, na jakýkoli pokus o agresi odpovíme silou.“
Prolétá anomálií, a Tria dostane mnoho těžkých zásahů do zadní části lodi.
Antička se sotva udrží v křesle, a mentálním rozhraním zjišťuje škody. Maskování vypadlo. Nepředvídatelné vlastnosti trhlin časoprostoru.
Jejím tělem projede výboj z poškozené konzole, a svět se změní v tmu.
Zásah obelisků ze dvou lodí Nemis rozetne Triu na tři kusy. Až na pohonnou část se dostanou za anomálii.

Pěst dopadá přesně doprostřed obličeje překvapeného žoldáka v šedé kombinéze. Z ruky mu vypadne malá stříbrná ruční zbraň. Při dopadu vystřelí, a od kovových stěn se paprsek odrazí, až strefí jiné žoldáka v maskáčích, neomylný toť znak příslušnosti k Zemi.
„Dej mu ještě! Hajzlovi!“ pobízejí pozemšťana jeho přátelé z jednotky, zatímco ostatní likvidují odpor přibližně osmi dalších v šedých uniformách. Mlátí z nich duše, dokud nepřijde obdoba vojenské policie, přesněji stráže v bojové zbroji, s elektrickými obušky v každé ruce jedna.
Do dvou minut už tahali bezvládná těla do kajut. Pěkně přitom nadávali.
Ne všechno osazenstvo, sedící (jestli se to dá vůbec říct) pokojně, s tím souhlasilo, ale nikdo neodporoval. Bylo pár idealistů schopných to udělat, ale pořádná rána po palici je z toho rychle vyléčila.
Zůstali jen lidé, pocházející z kolébky jejich rasy…
„Hospody na téhle přepravní lodi ujdou. Chtělo to už nějakou pořádnou rvačku podle všech pravidel.“
„Ony nějaký jsou?“
„Přesně tak.“ odpoví, hodí do sebe podezřelou modrou tekutinu, a upadne v pokojný spánek.
Někdo s tím třese.
„Nech ho bejt, tohle je
„Co tu vlastně děláme?“ zeptá se o stůl dál pozemšťan, snad Arab. Jako celá posádka mluví i lidé ze Země jaffským jazykem, nepříliš odlišným od řeči skutečně vládnoucí rasy.
„Prý nás bude potřeba. Podle toho, jak si důstojníci div neuchcávají, jde o urgentní záležitost. A to nám rozdali spoustu těchhle sraček na hlavu, prý jsme bez toho v hajzlu.“ dopoví a ukáže na nepatrnou zlatou věc s magnetickými zámky.
Psionický štít proti ovládnutí mysli.
„Co to bylo za kokoty, že si dovolili tu dělat bordel?“
„Ále, tvrdili, že kvůli nám přišli o vůdce, a málem prohráli. Nakonec, čert ví, co ti kapitáni Amerika dělali.“
O tomhle přemýšlel snad každý obyvatel Země, schopný opustit svou planetu za výdělkem, nebo dobrodružstvím.
Co se stalo s těmi miliony obyvatel Jižní Ameriky, Afriky a Asie, co přežily bombardování z kosmu, a odeslané bránou a loděmi pryč, to je nezajímalo.
„Pamatujte, jak budou ti zasraný Euronďani dělat bordel, vodstřelíme to hromadně.“ Zkonstatuje věcně ten nejvíce střízlivý. Vlastně úplně střízlivý. U Rusa je to učiněný zázrak.
Tenhle má raději mladé masíčko, protože žádostivě sleduje asi patnáctiletou otrokyni, nosící další dávky galaktických kořalek.

Midgard. Město, darované Thorem pro ty, co unikli zotročení Země. Zároveň domov pro mnoho Tollánců, jejichž civilizace odmítla podřízenost . Byl to nápad doktora Jacksona, odmítajícího přijmout jakýkoli formální titul. Ze studií archeologie má člověk nadhled, ale přesto se mu nezamlouvala pozice „diktátora“.
Dvě malé děti se přetahují o jakousi lesklou věc, jde o chlapce a dívku. Oběma může být tak pět nebo šest let. Okolojdoucí lidé různých původů buď spěchají, nebo se nenadálé scéně jen zasmějí. Koneckonců, jejich otec je už odtrhává od sebe.
„Jacku, Sam, nechte toho!“ napomene Daniel své děti.
„Tatíí když ona mi vzala tu loď, co mi dal Jared!“
„Sam, vrať mu to. Bez odmlouvání.“
„Ale tatí…“
„Něco jsem snad řekl.“ Sam neochotně podá svého bratrovi model tollánské nákladní lodi, vyřezaného z tvrdého šedého kamene. Lehčího než sůl.
Odvede je do jejich rozměrného pokoje s vysokými asgardskými zdmi s oblouky, ale s elegantními lůžky, vyrobenými určitě pro lidi, vykládané runami, obsahujícími něco jako „spánek budiž pochválen“, jak už dávno Daniel zjistil.
„Je pozdě, měli byste už jít spát.“ řekne jim, už nesrovnatelně přívětivěji než před chvilkou
„Tak jo, tati.“ odpoví smířeně.
Než DNK identifikátorem zamkne pokoj, už snad po milionté se Daniel podiví, proč Asgardi lpějí na nepřirozeně vysokých zdech. Poprvé na Thorově lodi, napadené replikátory byl přesvědčený, že musí jít o víc. Akumulace energie, obrovské chodby coby cívky…
Estetika, to bylo to poslední, co ho napadlo. Opravdu. Asgardi neměli sochy, obrazy, ani nic velkého na okrasu.
Kromě dokonalou ekologií udržovaných lesů neviděl rostliny.


Vládce galaxií poprvé po šesti letech od války s Wraithy a Asgardy chová pocit k nadcházejícímu boji s tím, že je větší šance k porážce, než k vítězství. Pocit, pro který poprvé v životě zabil. A nemůže říct, že by na to byl hrdý, přestože šlo o nepřítele, jehož smrt byla nutnost
„To vypadá na konečnou, brácho.“ řekne Maybourne.
Nezblázním se z toho? Já nebo on. Nebo jsme jen jeden? Neudělal bych lépe…
„Tak a dost. Ještě jedna taková myšlenka, a fakt mě nasereš.“ řekne mu hostitel „Raději prostuduj ty věci, jestli máme šanci.“
“Do mikty, co si o mně myslíš! Kdybys mě nechal domyslet, že lépe bych konal sám v umělém těle. A teď mě nevyrušuj.”
Prognózy nezní dobře. Úroveň zbraňových technologií je o mnoho vyšší v porovnání s Asgardy.
Nepřátelskému druhu se nevyrovnají ani Antikové ve svých nejlepších dobách.
Otestovali si nás, a lodí na druhé straně je čím dál více, kdykoli mohou zaútočit.
Samy technologie nevyhrávají, naštěstí…
Musím tam.
My tam musíme…
Dragon
Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 34
Location : Kdesi v dáli...

https://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Stargate Borealis : 09 - Dílo mocných

Příspěvek  Dragon 24.11.09 18:05


Stargate Borealis : 09 - Dílo mocných


Poté, co Nius zveřejnil veškeré údaje o zasedání rady, tak se nepokoje značně uklidnily.
A Pigmut si vzal hned na starost přípravu útoku. Nechal dokonce vyslat skupinu třiceti rychlíků skrze anomálii, aby zjistily obranné a útočné schopnosti jejich nového nepřítele. Pigmutovi se dokonce podařilo přes radu protlačit návrh zapojit do bojů i prototyp lodi třídy Vivus Extin.

Tato loď měla nahradit lodě, které bojovaly s Wraithy a měla oproti nim řadu vylepšení.
Byla dlouhého a téměř válcovitého tvaru. Její zbraně byly zapuštěny hluboko v trupu, což jí sice omezovalo palebné pole, ale to vynahradila velká, až abnormální početnost zbraňových platform, které byly již v trupu mírně směrované. Na samotné přídi měla zbraňový systém, které fungovaly jako jedna, a ať by byl cíl jakkoliv daleko, vždy oba mohutných výstřely, které byly velmi podobné těm Oriským, dopadly na jedno místo s přesností několika milimetrů. Mimo těchto zbraní disponovala loď i zbraněmi, které měly svůj samostatný zdroj energie, ale i přesto, že to bylo ve skutečnosti vylepšené ZPM, tak aby dodávalo více energie, tak trojice těchto modulů stačila jen na dva výstřely, maximálně tři, ale zato byla síla výstřelů katastrofální. Takovýto výstřel dokázal proniknou až k jádru planety, jehož přímým narušením by se rozletěla na kusy.

Loď byla také vyzbrojena novými zelenými Drony.
Tyto drony byly jen o pár centimetrů větší než žluté, ale měly desetkrát větší účinnost a byly i mnohem rychlejší. Navíc při aktivaci vytvářeli jakýsi opto-tepelný hologram, který byl vzdálen od původního dronu několik metrů a přesně kopíroval dráhu letu originálu, čímž dokonale mátl nepřátelské senzory.
Ale velkou nevýhodou této lodi byly nároky na její výstavbu, které převyšovala už jen jejich vlajková loď.

Už na hlasování o zařazení této lodi někdo chyběl. To se nestávalo příliš často a tak Nius nechal vyslat pacifikační složky, aby danou osobu našly. Onou osobou nebyl nikdo jiný, než Laufer.
Když se pacifikační jednotky vrátily s tím, že po ní nejsou žádné stopy, tak Nius vyhlásil pátrání po pohřešovaném členu rady.
Oznámení o pátrání měl během několika ciklinů každý Alterian, toto oznámení se po delší době dostalo i k lidem v galaxiích, se kterými měly bližší styky. A dokonce i ke spojencům.
Skutečnost, že se u Alterianů někdo pohřešuje a to dokonce členka rady, která byla proti zásahu skrze anomálii, vyvolala skutečnou vlnu zděšení. Zatímco se spojenci báli o budoucnost, tak obyvatelé velké Alterianské říše si kladli nevyhnutelnou otázku.
„Když se může ztratit někdo z rady, tak proč ne i oni?“
Rada to tak nemohla nechat a do měst vyslala veškeré pacifikační oddíly, které zabezpečit planetu před vypuknutím rebelie. Říše se několikrát ocitla v občanské válce už kvůli vetším hloupostem.

Po nějaké době se vyrojily spekulace, že Laufer je v Pegasu v této realitě. Jenže Rada těmto informacím nepřikládala velkou důvěryhodnost, přesto na přání občanů a i pro svůj vlastní klid vyslala do galaxie Pegasus všechny zbývající rychlíky a i několik velkých lodí, dokonce i Fortalitium, jakožto největší a snad i nejsilnější loď Alterianů byla stáhnuta, pro případ, že by Laufer byla unesena a bylo by zapotřebí hrubé síly, nebo transportních stěn, kterou z lodí hlavní flotily disponovalo právě jen Fortalitium.

Zatímco se Laufer hledala v Pegasu, tak v domovské galaxii dál probíhaly přípravy na mobilizaci.
Všichni vojáci se připravovali na příkaz k výkonu služby. Odstavené lodě, které byly dosud konzervovány, se musely znovu aktivovat a popřípadě opravit některé systémy, totéž čekalo i pozemní techniku, jako například bojová vznášedla, to byla práce techniků. A jelikož to bylo i na Alteriany moc práce najednou, tak do prací opět přizvali i příbuznou a jim nejbližší rasu lidí.

Každý člověk procházel důkladným výběrovým řízením a podle toho byl zařazován do pomocných prací.
Nově se vyráběly další série štítů a zbraní všeho druhu, jen ten, kdo chtěl, si mohl nechat stávající.
O zanechání zbraně si zažádal každý druhý voják, ale úplně všichni si zažádali o rozšíření vybavení a o nové štíty, které byly oproti těm minulým značně zesíleny, aby se nemohl opakovat masakr jako před několika lety v Pegasu, kdy byla značná část armády překvapena ze zálohy a pobita vlastními zbraněmi.

Na nátlak militaristů byla loď, která byla i nositelkou jména celé třídy Vivus Exitin, poslána okamžitě do Pegasu k trhlině…
Když loď vystoupila ze Superpohonu poblíž trhliny, tak se kapitán Vanas, který byl nedávno za své hrdinství v Pegasu povýšen a následně si dodělal i důležité zkoušky pro přidělení lodě, odebral do své kajuty, ale než odešel z můstku, tak si nechal do své kajuty zaslat i veškeré data z případu Borealis.
Vanas si v kajutě lehl na své lůžku, které se okamžitě přizpůsobilo tělesným proporcím, tak aby měl kapitán co největší komfort. Poté, co pohodlně ulehl, tak dal ruku na zvláštní panel, který nečekaně vyjel z pod jeho lůžka. Sotva se dotknul panelu, tak jeho horní půlku těla obklopila velká skleněná kopule. Vanas se nadechl…

„Případ Borealis, přístupový kód bravo, scia,-ko devadesát Uma, sekvence devadesát.“
Poté už jen zavřel oči a okamžitě se ocitnul na můstku Borealis před osudovým vstupem do SP. Vanas pozorně sledoval každý pohyb všech na můstku. Už po prvním přehrání mu tam něco nesedělo, něco se mu nezdálo, ale ani po opakovaným přehrávání nepřišel nato, co mu tam nesedí.
Když už si to opakoval asi po šesté, tak se rozhodl hledat příčinu někde jinde. Vanas tedy vykročil z virtuálního můstku a vydal se do strojovny, kde pravděpodobně byla ona závada, ale než se tam stačil dostat, tak se dostal k okamžiku, kdy loď měla mít poruchu, ale ještě než došlo k poruše, tak chodbou ve které se nacházel projel silný elektrický výboj, výboj který nebyl v žádných lodních záznamech, tedy alespoň ne v těch, které nebyly porušené…
Vanas chvíli stál a klad si otázku.
„Bylo vůbec oficiální vyšetřování, proč se tak stalo?“
Ještě než se loď začala zmítat v Superpohonu, tak měl jasnou odpověď. Žádné vyšetřování totiž neproběhlo. V nastalém zmatku se konala jen schůze rady…

Vanas tedy okamžitě vyběhnul zpátky na můstek, a opět pozorně sledoval co se děje, ale tentokrát pozorněji, již věděl co má hledat.
Nechal si opět vše přehrát od začátku.
Na panelu navigátora, těsně před vstupem do SP, krátce blikla jedna kontrolka a to ve chvíli, kdy se musel pevně soustředit na odvrácenou stranu panelu tak, že nemohl vidět onu kontrolku a ani nikdo jiný na můstku, tedy dokonalé načasováno.
Nechal okamžitě zamrazit čas a sám si otevřel záznamy, aby zjistil co se stalo, ale to co zjistil, ho naprosto šokovalo.
Onen silný elektrický výboj na palubě byl zpětný ráz z přetížení jednoho generátoru se směrovaným uvolněním energie k patřičným pojistkám.
Tomu nemohl uvěřit. To by znamenalo promyšlenou sabotáž a navíc na takovouhle manipulaci s generátorem jsou zapotřebí patřičné bezpečnostní kódy. A na lodi byli jen dva důstojníci, kteří je měli, tedy každý měl jen polovinu.
Úporně přemýšlel, kdo by to mohl být. Kapitán a jeho první důstojník, dlouholetý přítel - to je nesmysl, přeci nejsou tak hloupí, aby se takto ohrozili, navíc ta kontrolka na pultu…

Vanas se okamžitě nechal odpojit, vyskočil ze svého lehátka a utíkal na můstek. Než ho tam stačili zpozorovat, vydal rozkaz.
„Proveďte ultra spektrální sken oblasti.“
První důstojník sice nechápal o co jde, ale okamžitě svému kapitánovi vyhověl.
Na obrazovce se objevila mapa přilehlého prostotu s několika barevnými stopami.
Vanase to, ale očividně nepřekvapilo.
„Signální filtr s parametry TZ.“

To už na něj nevěřícně zíral celý můstek, ale nikdo se neodvážil cokoliv říci.
Po provedení filtru z obrazovky zmizela drtivá většina stop. Zůstala jen jedna slabá.
„Pane…“ to se ozval první důstojní. „…časové udaje odpovídají případu Borealis… „
„Já vím.“ odpověděl okamžitě Vanas a následně se zeptal „Odchozí, nebo příchozí.“
První důstojník se kouknul na kapitána a ani nemusel odpovídat, jeho výraz mluvil za vše.
„Odkud pochází?“ zeptal se Vanas, který nečekal na verbální odpověď.
„Z První Soustavy, ale na bližší údaje bychom museli být blíže.“
Vanas se div ne chytil za hlavu a chvíli přemýšlel o dalším postupu.

„Vše je přísně tajné, jestli bude někdo mimo tuto loď informován o těchto údajích, viník bude žalován za velezradu!“ řekl vše´m na můstku, a následně vydal rozkaz k návratu domů.
Když se loď přiblížila ke svému novému cíli, Vanas všem připomenul vážnost utajení a vykázal z můstku téměř celé osazenstvo, zůstal jen první důstojník, kterému bezvýhradně důvěřoval.
Poté, co ostatní opustili můstek, tak vydal rozkaz k vystopování signálu. To kam signál směřoval je velmi zaskočilo, a každopádně to neznačilo nic dobrého, zbytková stopa po komunikaci je zavedla přímo do domu jednoho radního…

Vanas zavolal posádku zpět na můstek.
Netrvalo dlouho a z Admirality přišla otázka, proč se loď vrátila. Vanas si rychle vymyslel nějakou drobnou závadu a nutnost doplnit zásoby z důvodu kontaminace při ní.

Tou dobou se vrátila i alterianská vlajková loď, na jejíž palubě byl admirál Pight, přítel, kterému Vanas důvěřoval ze všech nejvíce. Odedávna ho znal jako více než čestnou osobu.
Proto se s ním setkal ihned a osobně na jeho lodi, nikoli jako host, ale jako přítel mu oznámil to, na co přišel a jeho podložené domněnky, podle kterých celá trhlina spadá do jednoho něčího velkého spiknutí.
Vanas mu dále sdělil vše o zbytkové sub-komunikační stopě, která vycházela ze sídla jednoho z radních, mimochodem delší dobu silně lobbujícího proti zredukování stavů vojsk a hlavní flotily, také vlastnícího přesné znění nutného kódu a hlavně snadno dokazatelný motiv.
Admirál tomu sveřepě odmítal uvěřit, ale nezvratné důkazy, podpořené pádnými argumenty, mluvily za vše.
Dragon
Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 34
Location : Kdesi v dáli...

https://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Stargate Borealis : 10 - Co vlastníš svou myslí

Příspěvek  Dragon 24.11.09 18:06


VYSVĚTLIVKY napsal:gis = Alterianská obdoba meziplanetárního dne
gimys = Alterianská obdoba meziplanetárního roku
giros = Alterianská oboba meziplanetární hodiny

Stargate Borealis : 10 - Co vlastníš svou myslí


Na jedné planetě v galaxii Alterianů se ve vojenské základně s trhnutím probudil Pilius Maximis.
Pilius se neklidně posadil na svoje lehátko a po chvíli vstal. Jako první koukl na svůj stůl, kde červeně blikalo jakési zařízení. Po chvíli se ho dotkl, čímž zařízení zhaslo.
Jakmile zařízení deaktivoval, tak si to se slovy:
„Blbá mobilizace, i na těch starejch T-jedničkách jsou pohodlnější postele.“
zamířil ke zdi, kde byl jasný obrys naznačující dveře.
Když došel ke zdi, tak se jí rukou dotkl a přepážka ihned zmizela. Místo ní nyní bylo jen jasně modré energetické pole a za ním létalo nespočet různých sond v prostoru, do kterého by se vešlo vedle sebe několik Jumperů a táhl se celou budovou.
Pilius stál pár okamžiků na místě, než k němu přiletěla jedna ze sond.
„Výkonný důstojník Pilius Maximis,“ řekl bez váhání a čekal na reakci sondy.
Sonda se okamžitě ozvala.
„Prosím ID otisk.“ A následně se ze sondy vysunula jeho směrem mechanická paže s podivnou destičkou.
Pilius, ještě značně rozespalý, přitiskl svou pravou ruku na destičku a čekal na ID sken.
Po dokončení skenu sonda okamžitě odletěla.
Pilius se vydal k posteli a na panelu nad ní začal zadávat příkaz k okamžitému zastlání. Postel se podle rozkazu okamžitě začala zasouvat do zdi, čímž vytvořila v ubikaci cenné místo.
Chvíli po „zastlání“ se objevila opět sonda, ale tentokrát před sebou tlačila velkou zelenou energetickou bublinu, která odolávala gravitaci a sama si vytvářela svou vlastní.
Pilius ani chvíli neváhal a okamžitě sáhl do bubliny, ve které měl svoji uniformu. Po doteku bublina zmizela a s ní i sonda a následně se objevila i pevná, neprůhledná přepážka.

Pilius si chtěl okamžitě obléct uniformu, když zjistil, že je stále oblečen v „civilu“, ve kterém včera večer přišel na ubikaci.
Když se převlékl, tak své věci uložil do vestavěné skříně, kterou disponovala každá ubikace.
Následně si vzal onen přístroj ze svého stolu a vyšel na chodbu.

Chodba byla poměrně široká a plná Alterianů. Mnozí byli stále bez uniforem a s velkými zavazadly, které byly vybaveny vlastním antigravitačním generátorem.
Po krátkém rozhlížení se vydal chodbou a přitom zařízení pevně svíral v ruce.

Cestu po chodbě jako důstojník měl poměrně snadnou a našli se i tací, kteří ho v přecpané chodbě zdravili náhlým postavením do pozoru, než přešel.
Na chodbě se též pohybovalo několik již vyzbrojených vojáků, kteří měli za úkol dohlédnout na bezpečnost.
Poté, co opustil obytnou část, se chodby vyprázdnily.
Když už byl skoro u svého cíle, tak zaslechl dva Alteriany ještě v „civilu“
„Jsem slyšel, že to má být válka na několik gisů.“ Na to se ten druhý zakuckal a ihned reagoval
„Neblbni, já myslel, že to bude jen na skok.“
Po téhle reakci se oba dva rozesmáli.
Pilius se zastavil a hlavou mu projela ostrá a živá vzpomínka.

Jednalo se o dobu, kdy byl prvním důstojníkem na zničené lodi Letyr.
Loď byla určená na podporu bojové formace a sama se v přímém boji objevit neměla. Pilius zrovna šel na můstek s úsměvem na tváři, když se loď podle očekávání vynořila z HP a okamžitě se ocitla proti silné přesile.
Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, co se děje, a po několika okamžicích byla loď zničena.

Pilius se otřásl a okamžitě se vydal k oné dvojici.
„Nikdy nepodceňujte nepřítele, ani kdyby házel kamení a klacky. Je to nepřítel a má-li být poražen, musí mít náš respekt.“
Oba dva Alteriané okamžitě kývli, ale Pilius pokračoval.
„Jakékoliv podcenění se může ošklivě vymstít.“ a přitom si vyhrnul rukáv na levé ruce.
Jeho kůže byla ošklivě spálená a těsně pod loktem byla dlouhá jizva kolem celé ruky. Evidentně musela být zkrácena.
Oba Alteriané, když si představili, co se mu muselo stát, že nebyl zcela vyléčen, okamžitě zbledli.
Pilius usoudil, že si jeho slova vzali k srdci a šel dál.

Po chvíli došel k svému cíli.
Byly to jedny z mnoha dveří. Chvíli si je prohlížel a posléze do otvoru vedle dveří vložil zařízení, které předtím sebral ze svého stolu. Dveře se otevřely a on vešel dovnitř.
Místnost byla naprosto prázdná a prostorná.
Pilius udělal pár kroků a když se dveře za ním zavřely, tak poklekl.
Celá místnost se v tom momentu naprosto změnila. Objevil se v ní velký stůl a za ním jakási postava, skloněná nad něčím na stole. Celé to byl hologram, což Pilius věděl, ale to mu nedodávalo na jistotě.

Postava za stolem mu během okamžiku povolila vstát a pokračovala.
„Pilius Maximus. Výkonný důstojník bez zařazení.“ Vtom se postava zvedla a on jí uviděl do tváře.
Za stolem nebyl nikdo jiný než sám admirál Pight.
„Za války s Wraithy jste projevil své vynikající vlastnosti. Za velmi nepříznivých okolností se vám podařilo zachránit 30% posádky.“
Pilius si opět vzpomněl na onen incident a na okamžik vypnul.

„Okamžitě proveďte úhybné manévry a zavolejte kapitána!“ řval Pilius na můstku lodi pod palbou
Loď se začala proplétat mezi Wraithskými střelami.
„Pane, za chvíli přijdeme o štíty a kapitán je uvězněn kvůli zhroucení chodby...“ Informoval kdosi na můstku.
Pilius se dlouho nerozmýšlel a okamžitě vydal svůj poslední rozkaz na této lodi. Jediným pohybem zapnul intercom.
„Pozor celé posádce. Okamžitě opusťte loď.“
„Pane, je tu spousta stíhačů. Než se po vystřelení nakalibrují moduly pro vstup do HP, tak nás postřílí,“ informoval ho kdosi za ním a měl pravdu.
„sesynchronizujte palebný automat s vypouštěním dronů a klamných cílů a nastavte autodestrukci.“
Jakmile byly jeho rozkazy splněny, tak všichni odešli k záchranným modulům.
Lodi opravdu brzo selhaly štíty a Wraithské střely začaly dopadat na trup lodi.
Pilius na poslední chvíli vlezl do záchranného modulu, ale kvůli nějakému přepětí se dveře modulu zavřely moc brzo a uvěznily mu ruku. Následně se spustil i štít,který mu zachránil život, ale jeho ruka byla vystavena radiaci a ohromnému žáru.


Pilius se probral a dál poslouchal Admirála.
„veškeré simulace za těchto podmínek hovoří maximálně o záchraně 10% posádky.
Pilius polknul a promluvil
„30% z dvou tisíců, pane.“ Admirál se na něj podíval a pokračoval:
„Dokonce i váš poslední kapitán vás hodnotil velmi kladně.“

Pilius nevěděl, co si má myslet, a dál poslouchal, když vtom k němu admirál přistoupil.
„Mám problém a Vy mi pomůžete.“
Pilius se zatvářil nechápavě, ale než stačil cokoliv říci, tak admirál pokračoval.
„Mám hodně lodí, ale málo kapitánů.“ V tu chvíli se na Piliově uniformě změnily znaky, které ho označovaly jako výkonného důstojníka na kapitánské.
„Velmi rád bych to udělal osobně, ale bohužel, okolnosti to nedovolují.“ Omlouval se admirál.
Po chvilce mlčení se vedle Pilia objevilo zařízení, podobné tomu, které vkládal před chvílí do dveří.
„Tady máte detaily o vaší lodi, kapitáne. Je tam i seznam dostupných lidí. Na sestavení posádky máte jen několik gisů a nejste sám.“
Poté se hologram rozplynul a Pilius po chvíli vyšel opět na chodbu.

Poté se vydal zpět do své ubikace. Když vešel do obytné sekce, tak se opět musel prodírat davem, který se značně zvětšil.
Mnoho Alterianů, ale i lidí, se hlásilo do služeb či „učení.“

Když byl před svojí ubikací a chystal se na ID sken pro otevření, tak ho najednou někdo plácnul přes záda s takovou silou, že málem ztratil rovnováhu. Pilius se okamžitě otočil se slovy.
„Jakej…“
ale když se otočil, tak mu jeho výraz na okamžik zamrznul a následně se změnil v radostný úsměv.
„Pilius Maximííís“ pronesl neznámý a okamžitě se začal hlasitě smát.
Pilius si to ale nenechal líbit a hned reagoval.
„Hele brácho, je to i tvoje jméno, tak ho nekomol.“ A přidal se k smíchu svého bratra a následně ho rukou vyzval, aby šel dovnitř.

Když za sebou zavřeli, tak Pilius spustil
„Palepusi, koukám, že Tě opět degradovali,“ a dál se usmíval
Palepus mu ihned odpověděl
„A tebe opět povýšili, co?“ a přitom ukázal na jeho kapitánské znaky.
Po pár okamžicích, kdy se smáli nad nezměněným se Pilius zeptal
„Tak kvůli čemu tě degradovali tentokrát.“
„Ale, řekl jsem veliteli, že je to slabomyslný imbecil.“ Odpověděl mu bratr a dal se opět do smíchu, protože věděl, co přijde.
„A to tě kvůli tomu degradovali o tři stupně?“ zeptal se zaskočeně Pilius.
Palepus se ale místo odpovědi dal do ještě většího smíchu a pomalu odpověděl.
„Ne, to mě jen za urážku zavřeli na deset gisů, ale když mě pustili, tak jsem všem dokázal, že to nebyla urážka, ale pravda.“ A smál se dál, ale tentokrát se k němu přidal i Pilius.
„Cos zas vyvedl?“ ptal se při menších záchvatech smíchu
„Ale, když mě pustili, tak jsem ho ovládl a donutil se před nastoupenou posádkou svléknout…“ To už se ale Palepus přestal smát a pokračoval.
„…No a pak mě zbavili veškerých hodností a zavřeli na pět gimysů.“
To se přestal smát i Pilius.
„Počkej, ale vždyť jsem Tě viděl ani ne před jedním gimysem.“
„Jo, pustili mě kvůli špatnému chování a mobilizaci,“ to už se opět Palepus začal mírně usmívat.
„Co jsi zas dělal?“ zeptal se starostlivě Pilius.
„Ale, zavřeli mě do starého vězení, tak jsem si myšlenkami otevíral a chodil na procházky kolem vlastní cely.“ To už Pilius nevydržel
„Ty se asi nikdy nezměníš, co, brácha?“ zeptal se ho zcela vážně
„No, asi ne, ale pamatuješ, když nám bylo sedm gimysů?“
„Myslíš to, jak jsme se vloupali do armádního skladu a ukradli to vznášedlo?“
Palepus vyprskl smíchy a na znamení souhlasu kýval hlavou a doplnil bratra
„Jak jsem zničil celej sklad, než jsem se to naučil ovládat.“
Pilius samozřejmě pokračoval.
„Pamatuješ, jak se tvářili, když nás zastavili? Ten výraz toho velitele, když jsme z toho vylezli jen my dva?“
To Palepus nevydržel a musel se opřít o zeď, aby nespadl.
„Jak nařídil rozebrání vznášedla jen kvůli tomu, že nevěřil, že jsem to dokázal ovládat, když s tím měli problémy i cvičení piloti“
po další chvíli na uklidnění se Pilius zeptal
„Když jsme u toho, tak jak to, že máš křídla?“
Palepus se podíval na svoje rameno a odpověděl
„Vždyť jsem říkal, že mě pustili kvůli mobilizaci. V celý armádě je jen pět pilotů, kteří dokáží ovládat všechny stroje a ještě k tomu na vysoký úrovni. Takže jim nezbylo nic jiného než mě pustit a dát mi dostačující hodnost.“

V tom to Pilia napadlo.
„Hele, brácha, nemáš náhodou už nějaké zařazení?“ Na jeho otázku Palepus jen zakroutil hlavou.
„Tak teď už máš...“ a rychle ho šel vyškrtnout z databáze. „Beru tě do své posádky,“ dokončil Pilius svou myšlenku.


Bratři si povídali ještě několik girosů
Když Pilius vyprovodil svého bratra, tak si všiml na chodbě rozruchu.
„Pustíte mě?!“ řval kdosi na chodbě a snažil se prorvat. Jeden Alterian na chodbě do něj schválně strčil a dotyčný se okamžitě ocitl na zemi, což vyvolalo všeobecné veselí a to dokonce i u stráží, ale když spatřili Pilia, tak se rychle otočili a dělali, že se nic nestalo.

Pilius okamžitě přišel k neznámému a podal mu ruku, aby mu pomohl na nohy.
V tu chvíli všeobecné veselí skončilo a kolem dvojce se rychle utvořil prostor místa.
„Děkuji.“ Odpověděl neznámý a následně se představil. „Jsem Gerge Joh. Tedy člověk“ svůj původ ale řekl jen na půl pusy.
Pilius ho ale mile překvapil, když ho vyzval, aby šel do jeho ubikace.

V ubikaci se ho okamžitě zeptal.
„Jak mohu pomoci?“ Překvapený člověk mu hned odpověděl:
„Byl jsem u Pa…Pek…Pekpa…“ soukal ze sebe člověk jméno Alteriana „…prostě u toho Alteriana kousek odtud. Před nedávnem mi slíbil, že by mě vzal do učení, ale dneska mě vyrazil na chodbu a nadával. Prej jsem špína…“ člověk ani nedomluvil a Pilius mu skočil do řeči
„Peak Siq. Ten to dělá pro zábavu, má vás lidi za verbež, která Alterianům nesahá ani po kotníky, ale já vás přijmu.“
Člověk na něj okamžitě vytřeštil oči a čekal, co bude dál.
„Právě vybírám posádku. Můžete mi přitom zatím asistovat, než se nalodíme a poté uvidíme.“
Člověk okamžitě vyskočil ze židle a začal mu děkovat. Pilius se ho marně snažil uklidnit a tak mu vypsal potvrzující lejstro a dal mu komunikační zařízení. Poté člověk odešel a Pilius se začal věnovat seskupování posádky.
Jen před usednutím za stůl otevřel opět skříň a vyndal z ní jakousi láhev slzovitého tvaru a následně i jednu skleničku.
Pilius si vše položil na stůl a následně se posadil. Chvíli se až zasněně díval na láhev a pomalu jí pootevřel a následně si řádně vyfoukal skleničku. Poté ji otevřel úplně a nalil si sotva na jeden prst a hned ji rychle zavřel, jako by měl strach, že ten tekutý zázrak vyprchá.
Když láhev bezpečně zavřel, tak párkrát zahýbal se sklenkou a celý její obsah vypil na jednou. Jakmile polknul, tak se oklepal a se zkřiveným obličejem řekl:
„Není nad staré dobré pití ve skle.“ A pak se začal plně věnovat posádce.



Na hlavní planetě se mezitím diskutovalo o návratu vlajkové lodi bez jakýchkoliv výsledků při pátrání Laufer. Ale rada nebyla jediná, která dávala dohromady své plány. V pozadí toho všeho se skrývalo další překvapení. Překvapení, které nikdo neočekává.

Fortalitium již nebyla jediná loď v solárním systému. Admirál postupně svolával všechny lodě k sobě s tím, že trvá na osobní schůzce s co nejvíce kapitány.
Všichni v armádě mu byli naprosto loajální a nikdo si odvažoval odporovat. Koneckonců Alteriané byli již oficiálně ve válce, jen se nebojovalo a ve válečném stavu měl admirál Pight poslední slovo ve všech vojenských záležitostí a všem, co se k tomu blížilo.

Alterianští spojenci, kteří již věděli, co se chystá, se začali ve velkém radit, jak si dál počínat a zda mají zasáhnout.
Nakonec se rozhodli k důkladně přípravě všech svých sil pro případ útoku skrze trhlinu a nutné obrany či útoku.
Země dokonce vyslala do Pegasu svou nejnovější loď, BC-305 Achilles.
Achilles měl stejný tvar jako jeho předchůdci, jen byl větší a mnohem pokrokovější.
Při jeho stavbě byly použity technologie celé Aliance, které byly dány jako vstupní dar do Aliance pod označením Pátá rasa.
Na jeho trupu se nacházelo několik Asgardských zbraní, maskování od Noxů, Furlingové dodali vnitřní zabezpečení a štít, který byl hned po Alterianských nejsilnější, a sami Alteriané poskytly modré drony a ovládací panel přizpůsobili lidem.
Achilles též disponoval i Alterianským pohonem, díky kterému byl schopen teoreticky vstoupit i do Superpohonu.
Kromě těchto věcí Achilles dostal darem od Aliance ještě mnoho věcí jako senzory, napájecí zdroj, a další.

Rada aktuálně probírala, jak nejlépe si počínat v oblastech dobývání vesmíru a zda mají kontaktovat své spojence v jiném vesmíru.
Dragon
Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 34
Location : Kdesi v dáli...

https://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Re: Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies

Příspěvek  Dragon 24.11.09 18:10


Stargate Pegasus : Anomalies - 11 - Bez návratu

kód:
Hudba pro díl : http://www.youtube.com/watch?v=4-7d14o42Nk


Největší zbraňový systém ve známém vesmíru byl až na drobnosti dostavěn. Znalý věcí nepovažuje dostavbu zadní části lodi za důležitou. Absence velkých hangárů, pancíře a ubikací jsou přeci tak podružné u absolutní zbraně, zatracované pro náročnost stavby a mrháním zdroji. Nač rozbíjet planetární tělesa? Dobýt planetu a získat z ní otroky a suroviny je o tolik pohodlnější.
Jenže narazit na technologicky vyspělou pakáž, morálkou leckdy horší než u Leagnarova rasa, jeden výstřel vyřeší patovou situaci aniž by došlo k větším ztrátám.
Její výlučný vlastník je na palubě.
Doprovodné lodě, mrňavé a zanedbatelné na první i poslední pohled. V řadách ubikací sedí a rozmlouvají lidští vojáci, o tom, co čekají, a také, co už zažili.
Zasmušilý poručík vzpomíná sám vleže, bojový nůž zarývající do hran pryčny.

Kóta 486, Geniiský svět. Dobyvatelé musí bránit sami sebe, mezi troskami a těly poražených.
Jaffové odešli přednedávnem, takže vše zůstalo na bedrech 5. brigády zemských žoldnéřů.
Jen málokdo nechápe, o co se zde jedná.
Hlavní vstup do nejméně poškozeného podzemního komplexu je nutno ubránit až do příletu posil. Před Darty chrání nový typ pozemního štítu, fungujícím autonomně s radarem – při zachycení průletu se zapne, aby zabránil „kombajnovému“ útoku. Obklíčená četa se jen s obtížemi vyhýbá pokusům o sklizení.
Poslední paprsek si namíří přesně mezi zákopy, ale pilotovi ani tento pokus nevyjde – potenciální oběti se vrhly do bočních výkopů, a hladové světlo nasálo jen zvířený prach.
Tyto věci nutí obránce opouštět pozice a pěchota Wraithů se nezadržitelně přibližuje každou vteřinou. Zapomínají na dohodnutou řeč, a překřikují se mateřskými jazyky. Italsky a ukrajinsky.
„Brácho, dochází mi munice!“ zní sicilský dialekt
„Kurva, ty maskovaný dredaři jsou všude! A nevypadají, že by si chtěli zakouřit naládovanýho špeka!“ přeřvává ho kulometčík, svou řečí určitě ukrajinec.
„Tak už padni!“ kříčí další Slovan, strachy bez sebe, když Wraith odolá dávce z kalašnika. To jej vyděsí na nejvyšší míru, střílí odboku, přestává se krýt zákopem, a mrská granáty.
Kusy létají k němu, do hlavy ho udeří utržená hlava.
„Padněte zmrdi!“
Odskočí před Wraithy a naláduje granátomet pod hlavní.
Střelí, a kusy se rozletí na všechny světové strany, i na samotného střelce jich pár dopadne. Do nich ještě vystřílí zásobník z pistole. Zapomene, že stojí, a tak je zasažen desítkou omračujících střel, než se stihne schovat.
Lupiči života prosakují linií, a boj muže proti muži nemůže dopadnout jinak, než porážkou hrstky vyčerpaných, zničených vojáků.
Ohlušující exploze spalují biometalové Křižníky, spolu se zástupy vysazené pěchoty. Všechno, co se ocitne v zóně šíření chrlící plazmy, je zničeno.

„…všecky ty zeleňáci byli na sračky! Lidi, to byla podívaná! Puff…“ vykřikuje kdosi vychloubačně.
Poručík se rozzuří. Tak tohle slyšet nemusí. Je velící oddílu, a na tohle nemá náladu. Hromovým hlasem zařve tak, že se jeho hlas odráží od kovových stěn jako v megafonu.
„Machr“ nadskočí, a praští se o vysoký stoleček, většinou užívaný na karetní a pákové souboje.
„Až zažijete smrt sami na sobě, budete mluvit jinak, zelenáči mizerný!“ pustí četař z pusy zdánlivě šílenou větu, pro něj pravdivou tak, že si pamatuje, jak chtěl měsíce potom zemřít.
Kusy odnesli do sarkofágu, zcela šťastně v moci rozumného jaffského mistra, a trvalo dost dlouho, než ho to zregenerovalo.
Nic nebude stejné, jako tehdy. Ani nepřítel.

Letící ořech dopadne do Maybourneovy pusy. Obou dvou. Na symbiózu si zvykl dokonale i sám plukovník.
„Velká hračka v malém rybníčku.“ zhodnotí brzkou pozici lodi
„Tobě, člověku, který před deseti roky byl rád, že vidí starou supernovu v primitivním přístroji, najednou přijde galaxie malá?“ velkohubost je u vás ještě horší než u nás, řekne si.
„Je mrňavá. Po první dávce tvých myšlenek jsem se stěží ovládl, abych nezabrečel nad tím ,jací jsme na Zemi byli hlupáci. Do všeho po hlavě, aniž bychom cokoli chápali.“
„Dvojsečný meč, na to už apeloval mnohokrát.“ povzdechne si Leagnar, a pomaloučku vstane, drtící chrupem další exotický ořech červené barvy, tvarem jako kešu.
„ Můžou nás čekat další galaxie. Ty do kterých budeme muset utéct, pokud se ti druzí rozhodnou zaútočit.“
„Nemyslím si to. To by přeci byly všechny vesmíry prokopané jako zrezavělý auto, to by se nelíbilo ani jedněm…“
Stráž u vchodu vejde dovnitř a poklekne před svým pánem.
„Je zde muž jménem Arbor Intare, žádá o audienci, můj lorde.“
„Smí vejít.“
Jaffa se ještě jednou ukloní a odejde.

Dveře komnaty se otevřou, a vejde zahalená postava v plášti. Leagnar pokyne strážím, dosud myslících jen na rozmluvu jejich pána s ostatními bohy, jak si myslí, a odejdou.
Nepochybují o jeho božském původu, ale ani bohové nejsou nesmrtelní.
Tento pobil všechny ostatní, vesměs kruté a nelítostné zlé bytosti. Kdežto on a mnohé svaté bytosti jeho povahy se skutečně starají o blaho věrných, a trestající všechny nevědomé, odmítající moudrost Leagnarových slov.
Zdá se, že si vládce neuvědomuje riziko.
Návštěva je velmi důležitá, až tak, že je ochotný riskovat svou bezpečnost. Prazvláštní jev.

„To je jste vy, Intare? Očekával jsem vás před hodinou...“
Muž v obřadním rouchu zvedne ruku, a než se vládce zmůže na odpor, je vražděn zákeřnou zbraní, uschovávanou v dlani.
Nelidská bolest ovládne Leagnara, upadajícího do kómatu. Harry Maybourne převezme plnou kontrolu nad soudem obou.
„Tak teď jsi v pěkný rejži, brácho.“ procedí plukovník, a bez ohledu na harakesh chytí vraha za krk, a zlomí mu vaz.
Oba padnou k zemi. Ashrak, protože zemřel, a Maybourne, zoufale v duchu volájící svého symbionta.
„Neblbni, vzbuď se, nebylo to přece tak dlouho - už jsem se vyhrabali z horších sraček, tak neblázni,“ snaží se Leagnara vybídnout, jenže bez výsledku.
Stráže vtrhnou do komnaty, a jejich rozzuřený pán je mávnutím odhodí vlnou z "ozbrojené ruky".
Kdokoliv za tím stál, zaplatí mnohem horší smrtí, než si dokázal vymyslet ty, společníku v mé hlavě, kvůli které sám šílím bolestí...
„Co to vlastně melu? Léta zhýralého života s červem v hlavě se zjevně začínají projevovat.“
Ne, ksakru, mysli! Sarkofág, tam musím jít, příjem mezi náma je zkratovaný tím ashrackým svinstvem, takže je to špatný...
Musím do menší lodi. Instrukce…zanechám…hologramy a příkazy…nikdo si toho nevšimne. Slyšíš? Nikdo…

Oči Antičky se noří černočernou tmou, a světlem na kdesi v dáli. Ayano, probuď se, ještě není všemu konec, řekne jí světlo, nabírající lidské rysy. Antička otevře oči. Nic jí už nebolí. Je stále na Trie. Jenže nikde žádných stop po boji. Nemůže ničemu uvěřit. A tomu, že na sobě nemá jedinou modřinu a ni zlomeninu, a je oblečená v antické uniformě kapitána lodi.
„Pouť tvého života neskončila. Jen se bude ubírat tebou daným směrem, dle tvého rozhodnutí.“ odpoví jí na bouři myšlenek vzdálený hlas. Povznesení? Ne, to by nebylo...
„Nezasahujeme. To ano. Ale ne vždy je to nejrozumnější a jednohlasné řešení. Zásah osudů, takto to může být řečeno.“

Z kolosální konstrukce obklopené stovkami doprovodných, řítící se hyperprostorem s ní, se oddělí nenápadný objekt.
Leagnarova vlajková černá loď osamoceně vystoupí z hyperprostoru, zjevně neplánovaně. Domovská a Pegasova galaxie září na obou stranách bezhvězdného prostoru.
Prachobyčejná sabotáž! Tak tak je to! Pomyslí si plukovník, vstávající ze země, přičemž neregistruje četné šrámy. Ukrutné bolení hlavy přebíjí úplně všechny ostatní vjemy.
Jako v mátohách se plukovník pokouší najít místnost se sarkofágem. Výbuch chodby zatarasí jedinou možnou cestu. Uvažuje, zda-li to nemá zkusit dalšími gravitačními výboji ze své ruky, ale pochopil, že nemůže. Ten, kdo to všechno naplánoval, věděl, co dělá.
Ostatní lodě mé - tedy - naší flotily nemají tušení, kde jsem - jsme.
Silné bolení hlavy vystřídalo v Maybourneovi cosi jako těžká otupělost. Zraněný symbiont se pokouší vyléčit sám sebe.
Co jsem to chtěl? Jo, aha subprostorová komunikace...pochopitelně je k ničemu. Vysílač je na...jo...na maděru.
„Vím, že mě určitě neslyšíš, ale nenechám to tak! To by bylo, abychom pochcípali v nějaké díře mezi galaxiemi,“ rozhodne se plukovník za oba, a červeným laserem z ozbrojené ruky si propaluje vchod skrz prostor za trůnem peltaku.
„Řekl bys mi, že dělám blbost, jo, je to určené na řezání živých věcí, a ne kovu, ale zkrátka musí stačit!“
Harry Maybourne mluví sám se sebou a neuvědomuje si to. Ani si to uvědomit nechce...
Zavře oči, jako tolikrát předtím.
Ale je sám.
Jeho společník necítí nic. Umírá.
Dragon
Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 34
Location : Kdesi v dáli...

https://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Re: Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies

Příspěvek  Dragon 24.11.09 18:11


Stargate Pegasus : Anomalies - 12 - Den zbytečnosti


kód:
Hudba pro díl : http://www.youtube.com/watch?v=wesQRsslGcA


Matně černá pyramida vzešlá z modré dálavy hyperprostoru zaujmula pozici na orbitě, kolem níž kroužila i hvězdná brána se svými světélkujícími zdroji po stranách, ujišťující možné příchozí, že brána je plně funkční.
Maybourne už viděl i nefunkční bránu, rozstřelenou na tři kusy. Jen jediné nepoškozené zařízení na největším kousku dokázalo signalizovat nutnost opravy, samozřejmě napohled až sarkasticky zbytečně.
Rozměrná loď přiletěla až k bráně. Plukovník si pomyslel, že vzhledem k tomu, co se chystá udělat, by nebylo dobré nechat bránu jen tak. Nemá zájem na tom, aby si tu každý procházel bránou, i kdyby se nedokázal vrátit.
Poněkud subtilní past v bráně totiž způsobí, že brána nejde vytočit, jak to udělali i na jiných branách coby bezpečnostní pojistku.
Pro jistotu bude lépe se jí zbavit...vyťuká přístupové kódy zbraní, a z vršku pyramidy se vysune dělové čtyřče.
Superrychlé elektromagnetické projektily z kaleného trinia rozbijí hvězdnou bránu na drobné kamínky, jako by šlo o prachsprostou skálu.

Osamocený Maybourne ucítí umírajícího symbionta, svět okolo něj vybuchl a padl na kolena.
Rozbolí ho hlava. Znovu a tak silně, že mu to nejen vhrkne slzy do očí, ale srazí ho to na kolena a donutí cenit drtit chrupem lem svého hávu. Pot mu stéká po čele, a je zcela vysílený.
Vzpamatuje se, a učiní poslední zoufalý pokus o spojení s Leagnarem, co má dělat.
Krizový plán počítal s tím, že jeden nebo druhý rychle najde něco, co vyléčí oba, ale plukovníkův nápad byl jak šílený tak i jednoduchý ve svém provedení.
Ti, kdo berou životy, je přeci dokáží i rozdat.
Zbylé alternativy mu nepřišly na mysl. Se sarkofágy udělali krátký proces brzy po Apophisově popravě. Renesance a obroda rasy žádala více než změnu ve více symbiotický přístup – výdrž těla hostitele se nesmí jakkoli uměle prodlužovat.

Znovu se navrátily zapomenuté obyčeje, tedy uchovávání lidí po mozkové smrti, kdy z hostitele už zbylo pouhé maso, a nedochází tak k hlavnímu morálnímu problému.
Přes řeči a nesmysly šířené ze Země, se mezi miliardami našly tisíce dobrovolníků, bažících po poznání.
Harry Maybourne si svůj úděl nevybral, ale za jiný by neměnil.
I v bolestech měl v této otázce jasno více než kdy jindy.
Přepne na automatické vyhledání transportu na povrch, nejprve ten nejjednodušší způsob. Od války zapomenuté kruhy na planetě zůstaly funkční. Častěji by mohly věci vycházet napoprvé. Sakra…

Před koncem války uvažovali, jestli z tohohle nemají udělat nový shluk asteroidů, protože věděli, že se zde umí ukrýt mnoho Wraithů před čímkoli, planeta je na to dost proděravěná jeskyněmi v celé planetární kůře. Při posledním přeletu mateřské lodě zbombardovaly všechno podezřelé, takže případným živým křížencům člověka a místního hmyzu nezbylo, než tam zůstat.
Zaznamenali pár čehosi, co se tvářilo jako silněji tlející les, a nakonec odhalili cca dvacet těžce až středně poškozených wraithských lodí, z toho dvě hive, snažící se uzdravit v lesích plné vlhkosti, výživy a hlavně silých zásob prvků nutných pro srůsty poškození.
Bylo to velké štěstí, protože mít pak tuto bojovou sílu v zádech, by byl smrtící hazard.
Domýšleli, že po odletu většiny mateřských lodí by ten zbytek měl s tímhle nemalé problémy.
To už zůstalo v milosrdné oponě minulosti, kam zmizely i věci, na něž nejsou plukovník ani goa'uld hrdí.

Po zhmotnění aktivoval osobní štít, a rozložil skládací vznášedlo, osobní Maybourneův vynález za použití znalostí symbionta, který to nazval blbinou, co vychází leda z mik'ty a ne z mozku.
Všude u kruhů jsou jen spálené plochy až kam oko lidské bytosti dohlédne.
Ve vysoké rychlosti se dostane k systému jeskyní na jedné z mála lesnatých ploch, při rozloze planety stále velkých a skrývajících divoký život, nebezpečný a přežívající za každou cenu.
Hloubkové senzory z lodi odhalily všechno od velikosti malé rybky, takže šlo o cestu najisto.
Plukovník si nevybavil jestli to byl jeho nebo Leagnarův nápad je ušetřit, ale protože neměli šanci opustit svůj původní svět, nechali si je pro strýčka Příhodu na pozdější použití…
Oba celý život, jakkoliv je měli odlišné před svým spojením, mysleli o několik kroků dopředu před protivníkem.
Oštítovaný Maybourne se zaplete se do pavučin a dopadl přímo na několik hmyzích stvoření. Nebýt právě jeho osobního štítu, bylo by to to poslední, co by si ze života pamatoval.
Zhnuseně rozdupal a rozmačkal všechny nejbližší brouky s hlasitým křupáním a mlaskáním.
„To bych nedělal Goa'ulde,“ řekne chraplavý hlas ze tmy jeskyně „smrt těchto přiláká další.“
Ah. Konečně. Už podruhé mu přeje štěstí, že z těch několika velkých senzorových bodů, označujících velké stvoření, si vybral právě Wraitha, co může mluvit.
Pěšáka by musel zabít a zkusit dalšího, jak také jinak.
„Abych zkrátil naše seznamování, přicházím, protože mi pomůžeš, ať jsi jeden z posledních nebo poslední Wraith v galaxii. Umírám, a ty mi pomůžeš přežít.“
„Proč si myslíš, že tě okamžitě nehodlám dorazit? Zrovna ten, co v tobě umírá, způsobil zkázu mé rasy.“ Řekne tiše, avšak jeho hlas rezonuje kamennými zdmi.
Telepatie je příšerný zlozvyk, pomyslel si Maybourne.
„Jestli zemřeme, a nevrátíme se k naší říši, tak planetka s vaší císařovnou bude rychle zničena. Pokud totiž zemřeme, skrze subprostor se přeruší náš biosignál, a náš testament spolu s polohou planetky, se rozletí po celém Pegasu a ještě dál. Jistě není ani v polovině cesty k vaším tajemným příbuzným.“
Zlověstný nájemník jeskynních chodeb se neslšně přiblíží k první oběti po pár letech v téhle špinavé díře, kde mu široko daleko dělali společnost jen jeho příbuzní brouci.
„Známe její polohu. Chceme, aby přivedla všechny Wraithy, co kdysi odešli v plné síle. S hrozbami je třeba se vypořádat ihned.“ pokračoval, poznávaje ve Wraithovi příslušníka vyšší kasty, s technickými a strategickými znalostmi.
„Co čekáš, Goa'ulde? Snad ne, že tě vyléčím z tvých zranění, jež z tebe cítím…“
„Já ti řeknu, co čekám. Pomůžeš mi, já odletím, a znovu zapomenu, že vůbec žiješ. Nebo mě zabiješ, planetka bude zničena, naše říše bude v chaosu, ale tvá rasa zde navždy prohrála. Pegasova galaxie bude mrtvá a zbytečná ve své samé podstatě, neschopná splodit či udržet život. Rozhodnutí je na tobě.“

Páchnoucí humanoid s dlouhými bílými vlasy svázané kovovými ozdobami odhalí svou tvář se všemi nádechy zelené barvy, a s rovněž bílým vousem. Léta strádání na jediném světě bez možnosti hibernace nebo lovu lidí si vybrala svou daň, a Wraith vypadá velmi unaveně, až pološíleně, ale stále vyzařující neúprosnou inteligenci a charisma velitele a pána na Hive.
Návštevník vypne osobní štít. Obnaží hrudník a vypne „ozbrojenou ruku“.
Maybourne se podívá do očí Wraitha. Není žádný telepat, a při pohledu do očí cítí, že před Wraithem ztrácí pud sebezáchovy a pročítá jeho mysl jako otevřenou knihu. Pravda tentokrát rozhodla.
Ruka s krmícím orgánem vystřelila a přisála se na hrudník vítězného nepřítele, podřadnou kombinaci červa a lidského ubožáka, jak smýšlí Wraith. Jeho ruka život proti očekávání nebere ale dává.
Oči zažhnou a Leagnar bleskurychle uskočí a zapne znovu osobní štít.
Naposledy se změří očima, tentokrát Leagnar zhodnotí více Wraitha než on jeho.
Už věděl, jak to je.
Blázne. Tady jste vyhráli jen díky našim chybám. Přeješ si boj s našimi mocnými bratry. zkonstatuje potichu Wraith, kdysi důstojník, žijící v dobách antické nadvlády. A ti byli mnohem moudřejší než Goa'uldi...

Osobní plavidlo vládce se znovu spojilo s kolosální obeliskovou superzbraní, a poněkud v mátohách, a bez pátravých očí lodních senzorů, k nimž měl samozřejmě absolutní přístup, se vrátil do svých opuštěných komnat.
Rád by si odpočinul na zotavenou, ale spát by bylo nemoudré.
V předdefinovaných rozkazech vydal za své nepřítomnosti 136 rozsudků smrti na jaffských mistrech a goa'uldských důstojnících a technicích, o jejichž loajalitě pochyboval přinejmenším jeden z nich.
Leagnar přebral úplnou kontrolu a mozek hostitele nechal odpočinout. Už takhle toho měl dnes až moc nad hlavu, a symbiont se cítí více než v pořádku.
Zdadá bezpečnostní kódy, a zlatá kupole nad ním se stahuje, až odhalí objekt, optickými senzory zesílený tak, že kdyby jím chtěl projít, stačí jen vyskočit k oblému stropu.
Něco, vlnící se pestrobarevnými linkami protínající temný vesmír, něco, co mezi duhovými okraji evokovalo dojem stékajících kapek po superhladkém skle, jediná vada na kráse při rovném pohledu na to, co bylo na druhé straně.
Útočné formace válečnách lodí neznámého typu, neznámých zbraní a ještě neznámějších možností.

Panorama, jež udělalo z vládcova důležitého dne den zbytečný. Jeho přítomnost je stejná, jako nicota, v níž by chyběl. Pokusí se o smír, je možné, že i oni sdílejí pochyby ohledně útoku, ale to je vše.

Tohle je přeci zcestné. Musí si uvědomovat, že je to šílenství. Nebo jde o běžnou věc? Máme se obávat po celou dobu našich životů, že nás napadne nepřítel, jehož nelze porazit?
Cožpak si neuvědomují, že tyhle věci jsou nepřirozené?
Selžou mírné návrhy řešení, a rozhodne hrubá a tupá síla, spolu s chirurgickou přesností jejího zaměření.
Co další? Asgardi. Ti se mezirealitně povraždí.
Krásná představa, ale to už bude tou dobou jedno, ozval se Harryho probuzený tichý hlásek v hlavě
Ve válce budou dva vesmíry, doplní ho Leagnar
Poražení budou v obou. V žádném však vítěz. To si pomysleli zároveň oba.
Dragon
Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 34
Location : Kdesi v dáli...

https://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Případ Borealis : 13 – Selhání

Příspěvek  Dragon 24.11.09 19:35

Případ Borealis : 13 – Selhání

Zatímco Alterianská rada jednala o dalším průběhu jednání, se mimo Velkou síň rady odehrávaly velmi neobvyklé věci.

Nad planetou a v její blízkosti už bylo přítomno mnoho lodí flotily, které čekaly jen na rozkazy od svého velitele, kterému byly nanejvýš loajální. Tento velitel nebyl nikdo jiný, než vrchní velitel ozbrojených sil. Pight.
Veškeré ozbrojené síly mimo planetu, ale i na planetě samotné, měly nejvyšší pohotovost a byly připraveny kdykoliv vykonat příslušné rozkazy.

V Pegasově galaxii bezmála dvacítka lodí u trhliny zachytila podivnou zprávu s žádostí o bezpečný průlet.
Na zprávě podobného typu by nebylo nic divného, kdyby ovšem nezazněla v jazyce Antiků. Důstojník velící obrannému uskupení lodí střežících trhlinu, dal povolení k průletu s jistými podmínkami.
Poté osobně informoval všechny tyto lodě o chystaném průletu a nařídil jim nabít zbraně a zaměřit je v plné síle na plavidlo, které proletí, včetně příprav na taktické manévry.

V hlubokém víru pestrobarevných světel trhliny se začal objevovat obrys lodě. Loď pomalu proplouvala trhlinou a ačkoliv z jejich pohledu a z dobře nastavených senzorů se téměř nepohybovala, přesto se zvětšovala.
Jak se obrys lodě zvětšoval a blížil se ke kraji trhliny, tak se objevily i první detaily o její struktuře.
Alteriani velmi dobře věděli, že zatím neznámá loď nemůže zachytávat žádné signatury jejich lodí a že posádka je zahalena až oslepujícím světlem pocházejícím z trhliny, zahlcujícím i vlastní systémy.

Ve velké síni Alterianské rady se každou chvíli střídali řečníci, kteří mohutně diskutovali, a nevyhnuli se ani psionickým výhružkám přes jejich mentální síť. V tom se dokořán rozrazily velké dveře a v nich se objevila jediná postava v kápi. Všichni v radě strnuli a sledovali neznámého a přitom se připravovali na telepatický a fyzický boj.
Postava došla doprostřed síně a uklekla před velkou radou, přičemž si sundala z hlavy kápi.
„Jmenuji se Vanas.“ představila se postava, „Jsem tu, abych využil své právo svobodné mysli k výpovědi před ctěnou radou.“
Nius se na něj podíval a přímo se ho otázal.
„Vaše právo na předstoupení před radu je přijato, ale ne teď, nyní máme důležité jednání.“
Na to Vanas vstal.
„Jsem kapitánem lodě Vivus Exitin! A přišel jsem vykonat mojí povinnost.“ oznámil radě a dlouze se podíval Niusovi do očí.

V Pegasu se mezitím neznámá loď již přiblížila k okraji trhliny a ocitla se na přesném mezikosmickém rozhraní. Strážné lodě nyní již bezpečně poznávaly loď.
Loď, která se k nim blížila z jiného vesmíru byla prokazatelně antická, sice podle senzorů středně poškozená, ale antická. Co když nějací Antikové na druhé straně přežili, a chtějí žádat o azyl?
Kapitán jedné z lodí ve svém křesle zavřel oči a pomalu a srozumitelně pronesl slova nejstarší kroniky jeho lidu, sahající až k válce mezi Alterány a Ori.
„Nesčetněkrát děje se - Co se stalo tady, stalo se i jinde. “ a poté nasucho polknul, přičemž otevřel oči a začal si Antickou loď třídy Aurora prohlížet.

Velitel strážné flotily vydal okamžitě rozkaz k vyslání rychlíka k velké radě. Spolu s rychlíkem z hangáru vyletělo několik dalších plavidel, které svým základním vzhledem připomínaly antické Tarkerntus – lidmi ze Země nazývané Puddle Jumpery. Zamířily k antické lodi a bok po boku jí po překonání rozhraní začaly doprovázet a nasměrovávat k předem určenému bezpečnostnímu bodu.

Když se rychlík vynořil nad planetou, tak jeho pilot nemohl uvěřit tomu, co vidí. Lodě rozeseté po soustavě byly rozmístěný ve formaci. Formaci, kterou používali pro útok na obranná centra planet a jiné klíčové uzly pro následnou invazi.
Díky této formaci měly všechny lodě v soustavě zaručenou vlastní palebnou linii na cíle na planetě či na jejich orbitální obranu, díky čemuž mohli využít účinnosti síly výzbroje na maximum.
Pilot to chvíli vstřebával, než se vydal k části přistávací plochy u budovy rady pro rychlé kurýry, ale dříve, než se stačil přiblížit, tak ho formace deseti útočných letounů izolovala a navedla na přistání v hangáru vlajkové lodi.

V síni rady vstal ze svého místa jeden její člen a přitom ukázal na Vanase, který se začal otřásat v hlase i v údech a poté onen radní promluvil -
„Bylo ti jasně řečeno, že máme naléhavé jednání, tak opusť tento sál!“ Nius byl ale jiného názoru a chtěl se o něj podělit, ale Vanas se přestal klepat a dlaně jeho rukou se zalily jasným modrým světlem.
Poté začal mluvit pro většinu osazenstva naprosto netušeným jazykem, jazykem, který nikdo veřejně nepoužil nikde ve známém vesmíru více než několik-set gimisů.
Když Vanas domluvil, tak se modré světlo z jeho dlaní zformovalo do jakýchsi koulí.
Vypadal při tom dost odhodlaně a nikdo nevěděl, co si má o tom myslet, poté Vanas promluvil srozumitelným jazykem pro všechny.
„Nech se světlo pravdy dotkne těch, kteří jsou vinní v případu Borealis!“
Na to se obě koule vznesly nad jeho hlavu a rozdělily se na bezpočet mnohem menších koulí, ale než kamkoliv stačily zamířit, tak beze stopy zmizely.

U trhliny v Pegasově galaxii byla již neznámá Aurora idenfikovaná jako jedna z vrchních lodí antické flotily v posledních okamžicích wraithské války. Tria.
Celá její posádka byla tvořena jen jednou značně vyděšenou Antičkou, která se představila jako Ayana z Terry.

Nius po zmizení všech koulí pravdy povstal a promluvil -
„Prosím kapitáne, ušetřete nás základních umů Postolofiků, zvlášť když je ani zcela neovládáte její základy.“
Vanas se jen pousmál.
„Pane, to vy se mýlíte - to bylo rovněž sabotováno - stejně jako sama Borealis!“
Všem došlo, o co se Vanas pokouší, a v celým sále zhoustla atmosféra.

Na palubě vlajkové lodi po přistání rychlíku stráž odvedla pilota k admirálovi a poté odešla. Technici mezitím začali rychlíka zkoumat a extrahovat z něj veškeré informace.

Admirál osobně začal pilotovi rychlíku vše vysvětlovat, netrvalo tak dlouho a pilot rychlíku admirálovi přikývl a dobrovolně vydal své přístupové kódy k datům, jež měl předat radě.

U trhliny se velitel strážní flotily rozhodoval co dál. Nemohl postrádat žádnou loď a Tria sama cestovat nemohla a už vůbec ne takovou dálku bez superpohonu, přičemž vlečení bylo pro lodě strážní flotily značně riskantní, jedině kdyby se několik lodí spojilo, ale to by zas nepříjemně oslabilo jejich stráž, to si na zodpovědnost vzít nemohl a ani nechtěl.

Nius v čele velké rady zkameněl a čekal, jestli to někdo udělá za něj, ale on nebyl jediný koho to zaskočilo, takže to zbylo jen na něm.
„To nám musíte objasnit.“
Vanas neváhal ani vteřinu a dal se do vyprávění svého příběhu jak přišel na toho zrádce. Ale dříve, než stačil udat jméno jednoho ze zrádců, tak ho kdosi přerušil.
Jeden radní vyletěl ze svého místa a začal křičet na celou síň.
„Donutili mě, já za to nemůžu.“ a přitom si to mířil k Niusovi, jenže sotva k němu doběhl, tak se jeho oči zalily jasným světlem, které mu začalo vycházet i z úst spolu se strašlivým řevem. Během několika následujících okamžiků záře z jeho očí a úst zmizela a jeho řev ustal. Všichni to zaraženě sledovali.
Radní ještě chvíli stál na místě, ale jeho oči se již zalévaly krví a ústa se mu též touto k životu potřebnou tekutinou. Během následujících okamžiků se skácel na zem mrtev.

V radě propukla panika a strach z neznámých útočníků. Všichni totiž moc dobře věděli, že něco takového může způsobit jen spojená mysl několika jedinců a jen spojenými silami můžou takto vraždit.
Radní po chvilce zjistili, že nelze opustit sál, a tak udělali první věc, která je napadla.
Začaly na sebe navzájem shazovat vraždu a sabotáž Borealis. Celá morálka a jednání bylo v háji. Radní totiž na sebe štěkali jak psy a hulákali jeden přes druhého.
Jejich nevyspělí lidští bratranci ze Země by se dozajista škodoliběsmáli, jak rychle mizí kulturní vyspělost tváří v tvář podobné situaci

Vanas to chvíli pozoroval a pak zahulákal -
„TICHO!!“
K jeho vlastnímu překvapení to zabralo, a všichni postupně zmlkli.
„Jestli vy jste elita Alterianů, tak už již nikdy více Alterianem nechci být!“
Radní na sebe chvíli koukali a v síni se začal opět rozléhat šum. To bylo dost tvrdé prohlášení.
„Řekl jsem ticho!“ řekl přes míru naštvaný Vanas. „Vy nejste hodni toho, aby vás Alteriané volili a poslouchali, a už vůbec ne vám důvěřovali !“
Po těchhle slovech se Vanas zeptal -
„Admirále Pighte, máte vše nahrané?“
„Ano kapitáne, již to od vás převezmu“ ozvalo se mu u ucha.
Na celé planetě se ozval podivný zvuk, zvuk který všichni znali, ale nikdy neslyšeli naostro.
Všichni čekali, že v tomto podivném varovném akustickém signálu uslyší něco o zkoušce, jako vždy, ale nic se neozývalo.
Když po nějaké době akustický signál odezněl, tak celý život na planetě ustal a všichni jen očekávali co se bude dál dít. Nic jiného jim nezbývalo.
„Toto není cvičení. Alterianská rada je neschopná vlády, opakuji toto není cvičení. Je vyhlášen výjimečný stav.“ Tyto slova se ozývaly ze všech hlásičů. Netrvalo dlouho a signál se opakoval, jednalo se totiž o nahranou smyčku, ale tentokrát již slova zněla na všech kontrolovaných planetách.
V atmosféře hlavní planety začaly velmi nízko a vysokou rychlostí prolétávat alterianská bojová plavidla, ze kterých vyskakovali ještě za letu vojáci. A začali vše obsazovat, většinou úplně bez odporu.
Vnější prostory sídla Velké rady hlídalo stejně jako celou planetu několik letounů, jen s tím rozdílem, že se objevilo i několik vznášedel, které měly své zbraně přesně namířeny na sídlo rady.
Netrvalo dlouho a do sídla vtrhlo několik desítek elitních vojáků a nevynechali ani Velkou síň.
Dragon
Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 34
Location : Kdesi v dáli...

https://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Případ Borealis : 14 - Bez času

Příspěvek  Dragon 24.11.09 19:35


Případ Borealis : 14 - Bez času

Do Velké síně Rady vtrhla dvacítka elitních Alterianských vojáků, tito vojáci byli nejlepší z nejlepších a to ve všech ohledech. Jako takoví měli i přednost ve výběru nejlepších zbrojí, které dokázali oproti jiným vojákům díky svým zkušenostem a schopnostem maximálně využít.
Když jednotky vtrhly do místnosti, tak se nikdo neodvážil pohnout, dokonce i sám Nius, který seděl stále na svém místě s hlavou v dlaních, při jejich příchodu zpozorněl.

Vojáci se rozestavili přede dveřmi do jakéhosi zátarasu. Vojáci byli oděni v něčem co velmi připomínalo kovového brnění z velmi odolné slitiny. Jen na hrudi měli zvláštní velký rudý krystal, který nahrazoval klasické osobní štíty a na zádech měli upevněné své zbraně vlastního výběru. Většinou se jednalo o jednohlavňové pušky.

Po chvíli ticha se ve Velké síni objevil hologram admirála Pighta.
„Vše začalo myšlenkou jednoho z vás. Tato myšlenka nakazila ostatní a vyústila v sabotáž, zradu a vraždu! A mějte na paměti, že to myšlenka ukončí.“ Po těchto slovech se Pight otočil na stále přítomného Vanase.
„Kapitáne, jménem naší civilizace vám děkuji. Nyní vás bude zapotřebí u výslechů.“ Poté hologram nadobro zmizel.
Nikdo v Radě si nebyl jist, co se bude dít a dokonce se i obávali věcí budoucích.
Nius pomalu vstal, na což bleskově reagovali vojáci velmi rychlým pohybem, kterým se chopili vlastních zbraní.
Nius si je chvíli prohlížel a přikývl, poté nakázal ostatním, aby se usadili a vyčkali, sám přitom šel příkladem.
Vanas mezitím odešel.


U trhliny se náhle objevila vlajková loď s velkoadmirálem na palubě.
V krátké konverzaci s kapitány lodí oznámil aktuální situaci na Alterianské půdě a poté i s Antickou lodí a s Antikem na své palubě skočil do Superpohonu.
Ayana si s velkým úžasem prohlížela velkolepou loď, ale když narazila na obrazovku, na které byl pohled ven, nemohla uvěřit vlastním očím.
Alteriané zprovoznili to, co oni sami zkoumali a označili jako neuskutečnitelné. Cestování napříč vesmírem ve velmi krátkém okamžiku na nesmírné vzdálenosti. To, co by jejich lodím trvalo mnoho dní, tato loď dokázal uletět za několik málo minut.

Lodě Strážní flotily se mezitím rozestavěly opět do útočných pozic. Jejich nové rozkazy totiž obsahovaly zničit vše, co se v trhlině objeví, i kdyby se to identifikovalo jako Antická výsostná flotila.
Nikdo už nesměl projít

Opravdu netrvalo dlouho a vlajková loď byla opět na orbitě hlavní planety a s ní i Antická loď Tria.
Ayana si prohlížela s úžasem jejich přítomnou flotilu a doufala, že by mohla každým okamžikem jít do akce v její realitě.

Admirál se i s Ayanou nechal přenést do temné místnosti na planetě. V místnosti se nacházel už i Vanas a byl připraven na vše.
Chvíli po jeho příchodu se místnost rozjasnila a naprosto se změnila. V celé místnosti se objevil jeden velký hologram jiné místnosti.
Zároveň s tím do velké síně rady vtrhla padesátka dalších elitních vojáků a pětice Alterianských důstojníků s hodností T-mok, řadovými vojáky označovaní za čtenáře myšlenek.
Nius věděl moc dobře, co se bude dít a rozhodl se jít jako první, proto tedy vstal a šel jim vstříc. Jeden z důstojníků přikývl a pětice důstojníků a již jen dvacítka elitních vojáků ho odvedla do temné místnosti, kde setrvali.
Jejich příchod se projevil na hologramu oné místnosti. Jednalo se o výslechovou místnost a „posluchárnu“.

Nius se usadil za stůl a až po něm pětice důstojníků. Dvacítka vojáků kolem nich utvořila jakýsi kruh a sklopila hlavy. Dokonce i Ayana v „posluchárně“ přes hologram vycítila jejich strašlivou sílu, kterou byli odhodláni jakkoliv použít.
„Ukáži vám, proč vám nemůžeme pomoci, poté budete moci kdykoliv před obnovením Enetosu odejít zpět do vašeho vesmíru.“ Vysvětlil Pight směrem k Ayaně, která se zatvářila zklamaně a svěsila hlavu, ale po chvíli se opět plně soustředila.
Důstojníci začali s nekompromisním výslechem, a zatímco se ptali, tak vojáci kontrolovali pravdomluvnost a případné útočné úmysly. Vždy, když vyslýchaný byť nevědomky zalhal, tak na to vojáci odpověděli a důstojníci si poté ve spolupráci s vojáky doslova přečetli jeho myšlenky.



Na orbitě hlavní planety se objevila další loď s jasnými rozkazy, pod kterými byl podepsán sám velkoadmirál Pight.
„Tady velitel lodě Milékonium, Pilius Maximus, žádáme o povolení pro naší akci.“
Pilius očekával v tak vážné situaci váhání a snad i odpověď od samotného velkoadmirála, ale víc se už mýlit nemohl. Odpovědi se mu dostalo okamžitě a to od kapitána jiné lodi, než očekával.
„Jsem kapitán Jiun z velitelské lodi Noxim. Tímto vám dávám rozkaz provést nálet na určené cíle.“ Hned poté se konverzace ukončila.
Pilius se podíval na můstku doprava, kde byl jeho bratr.
Chvíli si koukali do očí a poté Papelus pronesl.
„Neboj, nejsou tak střelení, aby to nevyklidili“ A poté aktivoval své křeslo a začal se mohutně soustředit.
Z trupu jejich lodě se odpoutala dvacítka předmětů, která si to okamžitě zamířila k planetě. Ještě za letu, než začaly vstupovat do atmosféry, tak se přetransformovaly a z neforemných tvarů na sebe převzaly rysy Alterianských bezpilotních stíhačů. Stíhače měly velkou výzbroj s masivním generátorem štítů.
Stíhače si to zamířily k povrchu planety a začaly určené. Jednalo se o pět míst, míst, odkud mohla i zdevastovaná vláda vládnout za podpory obyvatel.
Netrvalo dlouho a všech pět míst lehlo popelem.
Ale stalo se něco, co neočekával nikdo, tedy nikdo, kdo nebyl zasvěcený do temného plánu.

Na povrchu planety poblíž bombardovaných míst propukl chaos, místa totiž vůbec nebyla evakuovaná. Z povrchu planety se okamžitě ozvala zpočátku automatická a prudká střelba planetární obrany a spolu s tím se na planetě ozval poplach, který upozorňoval veškeré obyvatelstvo na probíhající nepřátelský útok.
Planetární obrana si to prvořadě namířila na bezpilotní letouny, ale již pod manuálním ovládáním se rychle stočila na lodě, které se nacházely na orbitě. Po zničení letounů palba ale značně prořídla. Jednotky, které obsadily tyto stanoviště, byly jen z části loajální Alteriané.
Palba z povrchu planety si na orbitě vyžádala daň v podobě kolísání štítů. Kapitáni jednotlivých lodí se připravili na odvetný úder, ale žádný kapitán nechtěl bombardovat vlastní planetu, ne bez rozkazu.
„Vojáci, Pight nás zradil, poslal naše stíhače s úkolem zničit pětimístní rady a teď nás jeho jednotky bombardují. Tímto se já, Jiun, právem nejvyšším jmenuji velkoadmirálem a dočasným vůdcem naší říše….Zničte místa odporu.! To je rozkaz!.“
Po tomto rozkazu nového velkoadmirála se kapitáni, kteří neměli mnoho informací, okamžitě pustili do plnění nových rozkazů.
Během okamžiku bylo po aktivní planetární obraně, ale na orbitě planety již byly trosky ze tří lodí Alterianské flotily.
Samojmenovaný velkoadmirál Jiun okamžitě vydal rozkazy k plnému obsazení planety.

Ve výslechové místnosti byl tou dobou stále vyslýchán Nius, když se do jejich místnosti přenesla desítka vojáků, důstojníci byli nanejvýš zmatení a očekávali ochranu od svých jednotek, ale ty jen pozvedly zbraně proti svým velitelům.
„To je vzpoura!“ zařval Pight v „posluchárně“ a chystal se k nouzovému přesunu na svou loď, ale veškeré systémy byly odpojené a dveřmi se začaly dobývat neznámé jednotky.


Ve Velké síni
Několik jednotek též obrátilo své zbraně proti svým kolegům ve zbrani, ale ti se nehodlali vzdát a bez váhání šli do boje.
Loajální vojáci pohotově pozvedli své zbraně a zahájili palbu, ale štíty obou stran palbu neškodně pohlcovaly či dokonce pod jistým úhlem dopadu i odrážely.
Celou síní začaly létat smrtící výstřely, spolu s těly Alteriánů, které kdosi odhodil. Loajálních jednotek bylo o mnoho méně, navíc praví zrádci měli podporu militaristických radních, kteří se spolu s ostatními schovávali kde mohli, ale i přesto pomáhali po mentální stránce a svými schopnostmi.
Po několika dlouhých okamžicích střelba ustlala, bylo to těsné vítězství, ale přeci jen zrádci vyhráli.


Před dveřmi do posluchárny, kde se nacházel pravý velkoadmirál, Pight, a další osazenstvo v podobě kapitána Vanase a Antičky Ayany, se ozvala prudká a nečekaná palba. Skrze dveře pronikaly tlumené zvuky, ale i velmi hustá atmosféra, plná strachu a krve.
U dveří zaznělo několik úderů padajících těl na zem. Po chvíli klidu a hrobového ticha se opět neznámí vojáci začali dobývat do „posluchárny“

Po chvíli se tyto dveře otevřely a skrze ně do místnosti vtrhla dvacítka vojáků. Vojáci se okamžitě rozmístili do obranných pozic a zavřeli za sebou dveře.
„Tady jsme v bezpečí, pane.“ To si nahlas ulevil jeden z vojáků směrem k Pightovi.
„Co se to u všech Noků děje?!“ zeptal se velmi nahlas a naštvaně Pight.
Jeden z vojáků, zřejmě jejich velitel, k němu přistoupil a stoupnul si do jakéhosi pozoru.
„Pane, kapitán Jiun z lodě Noxim vás prohlásil za zrádce a převzal podle práva velení a následně rozkázal hromadný útok.“
Vanas se na vojáka zaraženě podíval, ale to nebylo nic proti tomu, jak reagoval Pight.
„Vojáku, okamžitě mi dejte vaší zbraň a následujte mě!“ zaburácel naštvaně svůj rozkaz.
Voják neměl jinou možnost než mu dát zbraň a s jeho jednotkou ho následovat.

V ulicích celé planety již pochodovali vojáci, kteří měli pouze velmi omezený přehled nad situací a znali jen jednu pravdu, pravdu, kterou jim řekl velkoadmirál Jiun. Pravdu, podle které všichni byli zrádci, a zrada se trestá jedině smrtí.
Tito vojáci neváhali s použitím hrubé síly. Civilisté byli silou donuceni zůstávat doma.

Pight se svou družinou vrazil do síně Rady, ale scéna, která se mu naskytla, mu vyrazila dech.
Všude byla krev a většina radních byla spoutána u zdi. Na druhé straně síně byla hromada mrtvých Alterianů a jejich kousků.
Bezmála třetina Rady ale v klidu seděla na svých místech a radila se, co a jak dál.
Když vojáci spatřili Pighta, tak na něj okamžitě namířili zbraně, ale nikdo nevystřelil.
Všichni měli stále pochyby. Nikdo si netroufl vystřelit na největšího vojevůdce a myslitele, jakého kdy Alterianské dějiny poznaly. Za jeho zády stál Vanas, veliký hrdina Pegaských válek a po jeho boku jakási žena. Žena, která se tvářila velmi vážně a zaskočeně. A co víc, měla na sobě Antickou uniformu.
Vojáci, kteří přišli s Pightem, kolem něj okamžitě utvořili kruh a byli připraveni padnout za svého velitele.
Byla to patová situace.


Na orbitě planety mezi všemi válečnými loděmi panovala rušná konverzace. Nikdo nedokázal odhadnout, jak to všechno skončí.


Do velké síně vtrhli další vojáci a spolu s nimi se v síni objevil hologram.
„Opravdu bych od vás nikdy nečekal nic tak hloupého a pošetilého jako útok na Velkou síň s hrstkou vystrašených vojáků.“ Pronesl hologram. Pight prošel mezi vojáky, kteří ho doposud chránili a plivl hologramu k nohám.
„A já bych od tebe nikdy nečekal zradu, Jiune, synu Dekoltovů.“ Poté se Pight ujal své zbraně a začal střílet do radních, kteří volně seděli na svých místech. Jeho věrní vojáci se ujali jeho příkladu a připojili se s palbou k němu. Nikdo z těchto radních neměl šanci na přežití a to ani s vojáky, které tu měli na svou ochranu. Nikdo totiž takovýto čin neočekával.
Když bylo vykonáno, tak Pight odhodil svou zbraň na zem a gestem poručil ostatním totéž a poté se vzdal. Rebelští vojáci byli tímto činem natolik šokovaní, že ani nepozvedli své zbraně, ale i přesto Pighta a ostatní zajali a připravili na transport na vlajkovou loď Noxim.

Když byli Pight, Vanas a Ayana transportováni na vlajkovou loď, tak je okamžitě uzavřeli do cely, kde se již nacházel Nius, který byl v bezvědomí.


Díky izolaci planety nikdo mimo dění nevěděl, co právě probíhá. Všechny Alteriany ovládané světy byly ze všech nejinformovanější, ale i přesto věděli jen, že jejich vláda padla, ale neznali aktuální průběh, minulost a už vůbec neznali budoucnost.


Ale i přes veškerou snahu militaristů a zrádců vlastní rasy se několik zpráv z planety dostalo, ale bohužel ne dál než na orbitu. Zprávy byly velmi zmatečné a plné strachu a zuřivosti, plné touhy po pomstě. A hlavně byly naprosto protichůdné s oficiálními zprávami.
Ve flotile rostlo napětí. Napětí, které by se dalo přirovnat k sudu střelného prachu, už schází jen nepatrná jiskřička, která rozpoutá totální zkázu.
Dragon
Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 34
Location : Kdesi v dáli...

https://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Stargate Pegasus : Anomalies - 15 - Vnucená pravda

Příspěvek  Dragon 24.11.09 19:39


Stargate Pegasus : Anomalies - 15 - Vnucená pravda

kód:
Hudba pro díl : http://www.youtube.com/watch?v=djL17Pqc65E


Největší a nejsilnější. Dvě slova, vyobrazující scenérii u anomálie. Ha'taky rozdělené po padesáti v osmi flotilách, každá s velící lodí Nemis. A dalece nad nimi, silou i velikostí, ční znak Nové goa'uldské dynastie, palácová loď Amona'ra, jejíž jméno patří goa'uldské královně, která dala život nadějným pokračovatelům odkazu starých panovníků, zavražděných těmi, co si otrávili mysl údajnou a vysněnou nesmrtelností.
Leagnar, ostatně i jako Egeria a jiní rozumní jedinci chápali, že nejde žít donekonečna, a prodloužený život rozhodně neprospívá pro zušlechťování duše, zvláště, když tam brzy převáží negativní vjemy, co potlačí všechno ostatní.

Zotročovali, ničili a dobývali, a sami Vládcové se rychle stali otroky svých tužeb, až nevěděli, z jakého důvodu. Bezhlavě hromadili bohatství, nerozvíjeli své panství, nestarali se patřičně o své poddané, aby byli spokojenější, čímž by byli užitečnější.
Loajalita vynucována strachem, nejednotnost a prohlubující se destrukce všech hodnot, kdysi velmi ceněných.
Jednota. Rovnost. Čest.
Před lety by se tomu obyvatelé vypálených kontinentů kdekoli jen hořce smáli, je to totiž velmi dávno, kdy se Goa'uldi drželi nepsaných kodexů a nezpůsobovali zbytečné ničení. Doby, kdy všichni do jednoho bojovali za stejnou věc, pokud byli napadeni. Doby, kdy každý goa'uld, i ten nejbezvýznámnější mohl vyzvat vládce na souboj, pokud ten v něčem selhal.
Tehdy se ani nenazývali Goa'uldy, žádnými bohy nebyli, ale vším podobným opovrhovali. Věřili jen v sebe a svůj úsudek.

Obroda rasy, zapříčiněná Leagnarem, není stále jistá, a existuje riziko. Takové, jaké vládce Nové dynastie zažil před týdnem. Naneštěstí nešlo o Goa'ulda, nýbrž o Aschena, o jehož loajalitě nepochyboval.
Metoda tvrzení slitin zesílila pevnost lodí dvojnásobně. Zradil svůj svět, a mohl
Co ho mohlo vést k takovému činu? Zrádců tu bude víc.
Bude si muset dávat větší pozor. Stejný, jako za dob minulých, kdy si hrál na Apophisova lokaje, a zjistit, jak mohla ta rebelská hrstka přesvědčit spokojeného a loajálního člověka bez použití manipulace mysli. Něco takového je v jeho blízkosti neproveditelné. Na senzorech odhalující tisíce odchylek strojních i organických věcí si dal za ty roky až moc záležet.

Doktor Jackson si zachovává už jen jednu iluzi - že dokáže zvrátit i nemožné o 360 stupňů.
„Tak moment, vy Goa'uldi nemáte stupně, ale fa'rry, a je jich tisíc.“
„Co kdybys to nechal být? Sám používáš můj slovník, tak nekibicuj! Potřebuju přemýšlet o samotě.“
„Aby jsi z toho zase nezblbnul. Chvíli tě nechávám s naším tělem o samotě, a už tě musím tahat z pokusu o vraždu.“ rýpnul si Maybourne před tím, než zmizel.

Snaží se nemyslet na to, co mu právě jeho hostitel podal jako oprávněnou výtku, a zkusil úvažovat o taktických možnostech. Zkontroloval konzoli a ověřil si svou teorii.
Skutečně. Anomálie je vytvořená uměle. Pak by jí mělo jít uzavřít správně nasměrovanou formu energie.
Před dvěma dny obdržené návrhy od inženýra Gonishe, na jednoduchou úpravu primární obeliskové zbraně, se zdají přijatelné.
Líbí se mu, jak jsou tvůrčí jeho, v podstatě děti.
Hathor ani jiná původní královna by se nesnížila k tomu, aby se obětovala k vyplození nové, se získanými vědomostmi od obyčejného potomka, nemajícího ani právo předat své DNK potomkům.
Žádná královna, opilá mocí, by to neudělala.
Ta v tom prvním jezeře na domovském světě, nezkažená sarkofágem a tisícemi let událostí, to udělala. Chápala touhu potomků dostat se do velkého světa nad hladinou, chápala i cenu, za jakou tuto svobodu získají.
Unasy, ty hloupé tvory s velkou silou nenáviděli.
Mohli kdykoli odejít, ale neznali ani svůj potenciál. Oni museli své životy trávit ve tmě, bez kontaktů s živými bytosmi, vyjma těch, ze kterých potřebovali nutné živiny.

Chtěli jen poznávat. Vidět víc, než jen svá jezera. Jít do neznáma, snad do jisté smrti, neznalí ničeho, co je čeká. Královna v jezeře byla šťastná, že se mnozí dokázali vydat do vesmíru. Dál, než dokáží snít pod vodou.
Potěšilo jí, že se najde mnoho hostitelů, ochotných žít v symbióze, čímž získají obě bytosti.
Když získala povědomí o tom, co se s těmi, co odešli, stalo, nedokázala se přinutit k ničemu jinému. Musela pomoci Leagnarovi. Jedinému, kdo se k nim vrátil.
Rozuměla tomu, že její rasa dosáhla velikosti, ale nemohla, stejně jako Egeria, pochopit, co se to z nich stalo.
Z objevitelů, toužících po vědění, přes válečníky, kterými se stali kvůli nesnášenlivosti a xenofobii, se staly trosky, závislé na sarkofágu, nešťastně vytvořený podle čehosi antického, se zjevnými mouchami.

Leagnar na ní musí stále vzpomínat. Dokázal, co mohl, ale bez ní by to nedokázal. Nehodlal zlikvidovat svou rasu, a Tok'rové dávno ztratili ambice k vytvoření silného demokratického státu. I oni zdegenerovali.
Pomalu, a také spíše myslí, než tělem.
Je škoda, ze Egerie zemřela. Velmi si jí vážil. Jistě by navýšila počty Tok'rů o tisíce a připomněla jim, že vláda nad galaxií nám náleží.
Sen o galaktickém státě, kde se Goa'uldska rasa zbaví svého prokletí, a stanou se dobrými a spravedlivými vladaři nad lidmi i ostatními, se rozplynul i s ní.

Udělám cokoli, aby nezemřela zbytečně.

Napíše dvacetimístný kód a potvrdí ještě tři úrovně zabezpečení. Tohle není Ha'tak, kde si může strčit ruku cokoli, co má aspoň jednu, a vesele si s tím letět.
Téměř inteligentní operační systém ověřuje zabezpečení.

Amona'ra se po celé své délce i šířce připravuje k palbě. Překrývající se paluby, mnohde jen pouhé zdi, se tvarují do obelisku, až vznikne čtyřicetikilometrový tlustý obelisk, na motorové části tvarované do špičky o šestnácti hranách, na špici se čtyřmi stěnami, z každé se vysouvají polozapuštěné menší obelisky.
Tenkými paprsky červenožluté energie se propojují samy na sebe, i se špicí hlavního obelisku.
Můstek se nachází uprostřed spodní konstrukce. Je stavěný tak, že pokud její jediná posádka – Legnar – zemře, povolí uchycení vnitřního trupu, a celá loď se rozpadne.
Ještě předtím, než by se tak stalo, to vyšle naprosto nadřazený signál, aby se kriticky přetížilo všech osm antických zásobníků energie.

„Naprogramování potvrzeno. Kondenzátory se nabijí za 3…2…1…“ píše se v hieroglyfech panelu před vládcem
Bočními obelisky projde fialový výboj, zároveň s tím jiný mohutný výboj projde celou lodí od samého konce motorové části, až ke špici, a všechny se spojí.
Celá Amona'ra je velký kondenzátor obelisku.
Nahromaděná energie ve fialovočerném skupenství, kolísající ze strany na stranu, po celé délce zaútočí na nebezpečnou časoprostorovou trhlinu.
Není nic známého, co by dokázalo vytvořit tak silný proud temné energie. Čistá, subprostorová, z antických zásobníků.
Začíná se uzavírat.
Zazáří jako supernova, a rozšíří se o jednu menší.

Hodnou dobu se neděje nic. Vládce přemýšlí, zda-li má připravit Amona'ru k novému zásahu. Zásah temného paprsku na plný výkon anomálii jen pocuchal a nakonec jí akorát nakrmil, aby vydala další.
Teď se děje hodně.
Ha'tak i Nemisy, věrné rozkazům napadly první objekt, co se dostal z pulsující kosmické jizvy. Naštěstí z té menší. Její obyvatelé na duhé straně jsou buď zbrklí, nebo se to otevřelo v blízkosti strategického místa.
Skenery z něj opravdu hlásí planetu s množstvím staveb hluboko pod zemí.

Otevřelo to okno do úplně jiného vesmíru!

Biolodě bizarních tmavých tvarů napadnou Ha'taky, pálící po nich světle fialovými homogenními pulsy, silně průraznými, a manévrují efektivněji, než co kdy viděl.
Útok je během vteřin zastaven, a sto lodí bez přestání střílí do vzniklého okna do alternativního kosmu, aby se nic za žádnou cenu už nedostalo do toho jejich.

Leagnar se nenechá ovládnout panikou. Zkoumat je nechce, chce to jen napravit. Znovu vystřelí. Je to menší, takže je tu nepoměrně vyšší šance na zacelení. Možná.
Jako zázrakem se příval nepřátel zastavil, a nová mokvající rána se zatavila do prázdna.
Flotila na druhé straně původní anomálie nejeví známky znepokojení. Nejspíše to jejich realitu nezasáhlo.

Musí být jiný způsob.
Vždy je možno s něčím dělat.
Nebo ne?

Jestli ti na druhé straně mají jasné úmysly, snad si je rozmysleli dobře. Můžou je i mínit dobře.
Dobré mínění měla i Amona'ra. Všem svým dětem vštípila stejnou snahu o dosáhnutí hvězd. Její potomci byli Ra – poutník.
Jen jeden Ra přežil. A zklamal ji.


Naposledy upravil Dragon dne 24.11.09 19:43, celkově upraveno 1 krát
Dragon
Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 34
Location : Kdesi v dáli...

https://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Stargate Pegasus : Anomalies - 16 - Osvícení

Příspěvek  Dragon 24.11.09 19:40


Stargate Pegasus : Anomalies - 16 - Osvícení

kód:
Hudba pro díl : http://www.youtube.com/watch?v=v4Q4PyTpLuU


Pozemšťan s popálenou tváří se bolestivě vzpírá v šedém kovovém křesle. Křik z něj vychází s každým nadechnutím a pootevřením rtů, ze kterých mu stékají tenké pramínky krve. Četné nedávné jizvy po těle se mutaktéž otevírají při sebemenším pohybu. Jedna protíná velké tetování na rameni, vyobrazující galaxii, kterou drží "ozbrojená ruka".

Neoficiální označení pro takzvané svobodné vazaly – mohli se volně pohybovat po državách, aniž by měli Jaffové právo se jich vyptávat, nebo je zadržet pro cokoli.
Zdánlivě snadno proniknutelný způsob, jenže tetování s přesností na atomy, se složením specifického inkoustu s příměsí krve symbionta je nemožné zreprodukovat.
Zrovna jen složení těchto znaků znají údajně jen čtyři Goa'uldi.
Daniel si unaveně projel rukou po obličeji a potichu řekl Orbánci za sebou -

„Ani váš orbánský arlon na něj neúčinkuje.“
„Ne. Měl jste pravdu, doktore Jacksone. Určitě prošel mentálním kondicionováním. Bolest ani telepatický útok nepomohou, aby nám prozradil co chceme.“
„Toho jsem se obával.“ podotknul ponuře Daniel, a dřepne si před zajatým kolaborantem. Dosud si nepřipustil, že kdyby měl zabít všechny pozemšťany, nesouhlasící s nadvládou Goa'uldů, musel by vyhladit většinu, už tak nepočetné populace.

„Ty víš, co chceme vědět. Řekni nám, jestli je lord Leagnar osobně přítomen u toho údajného úkazu.“
Pozvedne hlavu s tekoucími krůpěji potu, a zorničky se mu zúží, aby si ho lépe prohlédl.
Zatím narazil jen na Tollány a Orbánce, co ho zajali a dávali mu do těla.
Pak ten divný chlápek, co ho doslova propichoval očima, brněla mu z něj lebka, jako kdyby se mu měl rozletět všude kolem.

Celé hodiny jim dokazoval, že patří k těm odolným jedincům, jejichž duše se jim odmítá podřídit, a nutil je tak, aby pokračovali v další zábavě. Možné i nemožné věci, co způsobovaly, aby každý nerv v těle, každý neuron řval v bolestech, nebo naopak v opilé extázi a halucinacích.
Ty poslední si zvláště užil, přesto to něj nebylo tolik, aby to nedokázal zvládnout.
„Co bys chtěl vědět, chytráku?“ Danielem otřáslo zjevné opovržení od pozemšťana, nemající nic společného s předchozímy pokusy o jeho zlomení.

„Ty…ty si tu žiješ jak rozmazlená sviňa, doktůrku. Jo poznal jsem tě. Šli, a pořád po tobě jdou všichni ash'rakové. Připitomělěj úsměv, brýle a žiješ se ženskou, co porodila harsesiskýho parchanta. Vím kurva dobře kdo si, a přísahám že jestli budu moct, tak tě zabiju. I kdyby to mělo být za dva další životy!“
Po více jak minutu se na sebe dívají, až sebou pozemšťan několikrát trhne, a jeho mrtvé oči vytřeštěně koukají na sněhobílou podlahu.
Strhnul se následný povyk i bez Danielova přičinění, ale ten by na tom nic nezměnil.

„Musel mít tu pojistku proti bolesti vsunutou někam do podvědomí tak dobře, že ani proti-zatarcské skenery neukázaly zhola nic. Nevědomky jí zatlačoval svým houževnatým vzdorem, až ho nějaká myšlenka zradila. Shoda náhod.“ vysvětluje nechápající orbánský technik Danielovi, v tuto dobu už osamocenému, upravující data můstku Midgardu.

Stalo se to už několikrát, jenže tentokrát si byl tak jist, že s tolika technologickými výdobytky a zkušenostmi není možné, aby se i třebas občasně děly podobné nehody u...zjišťování informací.
„Už si s tím nelámejte hlavu. Potřebují vás ve velínu hyperpohonu, gondola 2. Děkuji vám.“
Přepne komunikační krystal a promluví k posádce v hlavním stanovišti města, nacházející se o mnoho metrů kovu nad ním.
„Nastavte kurz na Delmak. Připravte střelu s hvězdnou bránou.“

Obrovské hyperprostorové okno města, vytvořeného Asgardy pro lidskou rasu, svým otevřením zničí dvě nákladní lodě, co měly smůlu v tom, že si vybraly jinou zkratku pro podsvětelný let na sousední svět, kde se těží mnoho surovin potřebných právě na Delmaku.
Vůdce odboje, poslední žijící člen kdysi obávané SG-1, zadá odpočítávání vypuštění aktivované brány, připravené k rychlé proměně celé delmacké soustavy i jejích obyvatel v kosmické částice, snad jí dokonce zvrhnout v další černou díru.

Záblesk, a probrání se ve světle. Sotva rozeznatelné bytosti ho obklopují, ale do tváře vidí jen jedné z nich.
Omě Desale. Té, co mu kdysi pomohla se povznést, a poznat tak strasti nadpozemského bytí, ještě horšího v tom, že mohl vidět i dokázat cokoli, ale nemohl nic změnit.
„Nevěřím, že vykonáš svůj zamyšlený čin.“ řekne povznesená
„A já zase nevěřím tomu, že chcete zabránit likvidaci života. Sledujete mě i teď, po těch letech, co trávím ve vesmíru s tím, že se nikam nemůžu vrátit. Mluvíte se mnou, protože vy Antikové jste byli vždy citlivé bytosti, pokud šlo o ničení hvězd. Umírající lidé jsou pro vás ničím, ale kvůli hvězdám se obtěžujete snést se z vašeho věčného nebe.“
„Jsi naplněn hněvem a záští, ale stále jsem toho názoru, že bys svou pomstu nevykonal. Lépe než kterýkoli člověk z tvé planety si uvědomuješ zbytečnost a nesmyslnost zabíjení nevinných.“
„A překvapivě mi to nevadí. Ne vážně, nevadí. Proč by mi mělo záležet na těch, co žijí v otroctví rádi...“ zauvažuje naoko Daniel a pokračuje -

„Bože, copak vám z vás není špatně? Když pominu sto hlavních výtek, směřovaných na vás, tak mi povězte – připadá vám morální kárat někoho, komu nezbylo kromě víry nic podstatného?“
„Máš přece i svůj život, svou rodinu. Tvé děti a jejich budoucnost neznamenají nic?“
„To sem nepleť, Omo. Snad abych se ti dokonce omluvil, že jsem náš boj nevzdal, a nežiju jako spokojený sedlák na zaostalé, byť šťastné planetě.“
„I to je tvá budoucnost. Jedna z mnoha, co se ti může stále splnit. Jen chtít.“
„Nechci. A i kdybych chtěl, tak nemám na výběr. Nesmíříme se s porážkou, to jste si museli domyslet už dávno.“
„Machello říkal totéž. Že neměl na výběr. Že on i jeho lidé se museli postavit Vládcům za každou cenu. Jeho cena byl život ve smrti, a vidět miliardy mrtvých za svými zády, tak jako ty.“

„Zkoušíte mě teď zmást analogií? To je koneckonců jedno. Chtěl jsem vám položit jen jednu otázku. Pokud mi ji zodpovíte, nehodím bránu do hvězdy. Pokud ne, patrně zešílím z toho, co jsem udělal, ale vy se na to budete muset dívat ze své přízračné naddimenze.“
„Změnil ses, Danieli. Ne tolik, jak bys měl pro sebe, ale pro ostatní to byla moudrá volba. Jediný tápající, mezi už ztracenými ve zlých úmyslech, jež stále v tvých zdech trvají.“
„Kdyby mě někdo z těch různorodých a nic nechápajících lidí chtěl zabít, už by to udělal, takže to přejděme, jakože jsme to už probrali, když jsem se na vaší úrovni díval na více zkázy, než dodnes za svého života dohromady.“ řekne chladně, bez známky respektu.
„Jak si přeješ. Jsi stále natolik upřímný, abychom ti vyhověli.“ odpoví Antička, a to ještě chladněji.
„Anomálie v galaxii Pegasus. Cesta do alternativního vesmíru. Je to vaše dílo? Nějaký váš…pokus ve vaší sféře bytí, o níž nemám ani tušení, protože si toho z nějakého důvodu nic nepamatuji?“
„Dveře jsou upevněny jen z jedné strany. Klíč uzavře jednu či druhou. Rozbitím zámku se dveře zničí, ale jen zazdění stěny i s dveřmi zabrání použití klíče.“

„Odpusťte si ty hádanky, prosím vás.“ přeruší Omu netrpělivě. Rád by se dozvěděl, co myslí tím klíčem a zámkem, ale stejně by mu to neřekli lidsky a přímo. Díky těmhle „osvíceným“ slovní obraty nenávidí…
„Chci jasnou a stručnou odpověď na následující otázku – jste za tu věc v Pegasu zodpovědní?“
„Ne. Nezasahujeme.“
„Na mé úrovní bytí ne, to vím. Jenže z pozice toho, kdo byl kdysi jedním z vás také vím, že máte ve svých pravidlech mnoho skulin a výjimek.“

„Nezasáhli jsme a proto nezasáhneme.“
„Poslední slovo? Nic víc?“
„Vesmír i vše v něm se mění. Sny a představy se mění, tak jako on. Ale ty nikoli. Proto nenabudeš svého klidu, Danieli Jacksone. Čas ve všech podobách minulosti i budoucna je stejně důležitý, jako nicotný.“ Oma pozvedla ruku na podivný letmý pozdrav a než zmizela, slyšel její hlas –
„Pamatuj…“

Znovu se propadl do své nezářící temné a nepovznesené reality, ke konzoli Midgardu. Město stále kroužilo za místní hvězdou, na trojitý asgardský štít dopadaly první goa'uldské pokusy o průstřel skrz, a uběhly jen dvě vteřiny od jeho dočasného únosu.

Konečně pochopil, co se mu Oma snažila tentokrát říct. Co nemá moc změnit, to má moc stvořit jinde. Druhý náznak pochopil ihned. Že si má dávat velký pozor, na to nepotřebuje být rozmarný tvor s božskou mocí.
Mají to vzdát? Má on i zbytek přeživších uznat, že snaha je marná? Že už není reálná šance na návrat na Zemi?
On bude ten poslední, kdo se vzdá…


Naposledy upravil Dragon dne 24.11.09 19:43, celkově upraveno 1 krát
Dragon
Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 34
Location : Kdesi v dáli...

https://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Případ Borealis : 17 - Za všechno se platí

Příspěvek  Dragon 24.11.09 19:41


Případ Borealis : 17 - Za všechno se platí

Nad domovskou planetou Alterianů v samotném srdci první soustavy panovalo až příliš velké napětí, napětí, které se muselo uvolnit. Příliš mnoho Alterianů má prst na spoušti, stačí jen jedna zbloudilá myšlenka a katastrofa bude nevyhnutelná. Všichni míří na všechny. Uprostřed této pavučiny nejistot ale sídlí obr, z něhož mají všichni strach, strach z největší lodě, kterou kdy Alterian mohl poznat, Fortalitium! Pravá vlajková loď Alterianské říše.
Na kraji změti válečných lodí tohoto hrdého národa levitovala středně veliká loď Noxim. Loď, ze které šel stejně jako z Fortalitia strach, ale nikoliv ze strašlivých zbraní a štítů. Noxim byla loď, která svého nepřítele dokázala zahltit vlnou falešných senzorových kontaktů a než je kdokoliv stačil prověřit, tak již kryla útok svých stíhačů a dronů, jichž měli na lodi mnoho zásobníků. A spolu s velkou rychlostí a pohyblivostí celý kolos utvářel smrtící zbraň.
Na palubě této lodi byl též držen v zajetí Pight spolu se svou skupinou, tak jak byl zajat.

Energetické pole, jenž procházelo celou jejich celou, bylo naprosto neprostupné, ale i přesto se v něm našla jedna skulinka. Slabé místo v podobě otvoru pro potraviny.
Dveře do sálu, kde se nacházela cela, se otevřely a vešel do nich pouhý člověk, který jim nesl potravu.
Člověk opatrně narušil ochranné pole v místě, kudy se podávala potrava, a připravoval se na prostrčení tácu skrze otvor. Pight ho nečekanou rychlostí chytil za ruku
„Člověče, pomoznám a budeš odměněn.“ Člověk se ale jen pousmál a vytrhl svou ruku z mírného sevření.
„Nechte si ty své řeči pro někoho jiného! Já jsem Milénius Polontus a nikoliv blbec! Vy, Alteriané, si pořád myslíte, že jste něco víc nežli my, lidé!“ při těchto slovech člověk mrštil tácem i s potravinami o zem s nečekanou prudkostí.
Rána tácu o zem se celým sálem okamžitě začala rozléhat.
„Copak to nevidíš?“ zeptal se nečekaně Nius, který ležel doteď na zemi v bezvědomí „jednají s tebou jako s otrokem.“ A při těchto slovech se snažil opatrně postavit, ale ostatní mu v tom zabránili.
„Ne! Já jsem svobodný člověk a vám se nelíbí, že má jednou člověk více svobody než vy!“ odpověděl člověk a chystal se k odchodu, ale těsně u dveří se otočil.
„Váš útok mi zabil rodinu, tak nečekejte slitování. Všichni Alteriané jsou stejní.“ Po těchto slovech již opravdu chtěl odejít, ale Ayana se nečekaně ujala slova.
„Všichni Alteriané jsou možná stejní, ale věř, že já k nim nepatřím, já jsem Antik! Pocházím zdaleka, z místa, jemuž panuje chaos, kde jsou lidé zabíjeni po stovkách a zbytek nepřítel nutí otročit na svých planetách.“ Člověk ji ale příliš neposlouchal a již procházel dveřmi, v tom se stalo ale něco velmi nečekaného.
„Milénie Polonte! Já, Ayana, ti přikazuji vrať se!“ zařvala s nebývalou vervou Ayana. K všeobecnému překvapení se člověk kupodivu zastavil a začal se vracet, ale nikoliv po svých. Milénius se vznášel několik čísel nad zemí a směřoval si to k cele. Jakmile ho Ayana položila opatrně zpět na zem, tak se vyčerpáním zhroutila a dopadla na pevnou podlahu.
Pight neztrácel čas a jednal dokud člověk poslouchal.
„Ano, máš pravdu! Všichni Alteriané jsou stejní, nejsme jako Antici. Navzájem se podezříváme, pácháme zločiny a co víc, dokonce i mezi sebou válčíme. Ano, jsme tak zkažení, ale to nás přibližuje k vám, k lidem.“
Milénius chvíli váhal a poté se zeptal.
„A to vám mám věřit, že máte mezi sebou Antika?"
Nius se kupodivu pousmál.
„Je to pravda, vše co tady velkoadmirál Pight řekl, je pravda a ano Ayana je Antička. Dokazuje to už jen ten fakt, že dokázala své schopnosti použít i skrze toto silové pole. V její síle je čistota, síla s kterou nikdo doposud nepočítal, že by mohla být použita z této strany cely.“ Milénius udělal nevděk krok kupředu směrem k nim a pokračoval.
„Nelžete! Vím, že i Antikové používali tyto cely.“ To už bylo na všechny dost a nikdo nevěděl jak pokračovat ve vysvětlování, nikdo kromě Ayany.
„Ale nikdy v žádné cele nebyl držen Antik za vážnější zločin. Věř, nikdo zde přítomen nevydal rozkaz k zahájení palby do oblasti, kde se nacházela tvá rodina. Ba naopak by udělali vše, aby ten útok zastavili.“

Na můstku téže lodi
„Velkoadmirále, zachytáváme velmi podivné údaje z našich dálkových senzorů..“ Hlásil starší důstojník na můstku přímo novému velkoadmirálovi. Ten se podíval na Alteriana, konajícího službu.
„Definujte slovo podivné.“
Alterian se zatvářil zmatečně, ale nikoliv protože nepochopil rozkaz. Jeho zmatení vyvolalo luštění údajů.
„Podle těchto údajů k nám letí objekt, jehož signatury odpovídají třídě lodí Solidus Destructor, ale podle lodních údajů letí objekt dvacetkrát rychleji, nežli tato stará třída lodí…“ Starší důstojník ale nedomluvil, protože se velkoadmirál přesunul blíže k velké obrazovce na můstku. „Konečně se vracejí, nyní nám již nic nestojí v cestě.“ A při těchto slovech se velmi významně podíval na Fortalitium.
„Pane, vy víte, co je to za loď?“ zeptal se neočekávaně první důstojník. Velkoadmirál přikývnul.
„Je to loď třídy Solidus Destructor, kterou jsem nechal tajně zmodernizovat.“ Po těchto slovech z úst velkoadmirála znatelně zhoustla i atmosféra na můstku. Jiun musel vše plánovat již dlouho, do takové přestavby se Alteriané nepustili ani za Wraithských válek.
„Pane …“ začal opatrně první důstojník „…přestavba takové lodi je velmi náročná jak časově, tak i materiálně. Určitě by za stejné úsilí vznikla trojice Destructorů.“ Jiun se na prvního důstojníka ani nepodíval a hned odpovídal.
„Přesněji by vzniklo za stejné úsilí pět Destructorů, ale povězte, měla by pětice Destructorů šanci zničit plně modernizovanou loď třídy Solidus Destructor?“
Všichni na můstku začali přemýšlet a usilovně spojovali nejmodernější technologie do tohoto ohromného kolosu, ale už téměř nikdo nesledoval velkoadmirála jak kroutí hlavou.

Nová loď vystoupila z HP poblíž ostatních, ale to bylo vše, dál se již nehnula, místo toho velmi podrobně skenovala veškeré lodě a jejich stav, nevyjímaje ani povrchu planet, měsíců a jiných vesmírných těles.

Velkoadmirál se již chystal otevřít komunikační kanál…
„Pane příchozí komunikace!“ oznámil první důstojník, který byl přítomen.
Na můstku všech lodí a hlavně na můstku lodi Noxim bylo hrobové ticho.
„Všem pravým Alterianům, nastala chvíle, kdy je nutno bojovat za svou víru. Je jen na vás, jak se rozhodnete, ale věřte, na konci všeho bude zúčtování, ve kterém nebude odpuštění.“
Velkoadmirál se zatvářil velmi zmateně a když mu jeho důstojníci oznámili, že loď nabijí zbraně, tak okamžitě reagoval na vysílání.
„Vojáci, máte své rozkazy, splňte je, nebo budete zničeni spolu se všemi zrádci! Alterianský národ musí být očištěn.“ K Jiunově velkému překvapení se z reproduktorů ozvala odpověď z úst osoby, kterou by v životě již nečekal.
„Všem lodím, Tady Laufer, jakožto nejvyšší člen rady, který je ve funkci, vám nařizuji okamžitě propusťte zajatce, které neprávem držíte, nebo budete zničeni.“ Po těchto slovech již utichla veškerá konverzace.

Solidus Destructor se začal pomalu přesouvat blíže k ostatním lodím a své zbraně zaměřoval především na loď Noxim, loď plnou zrádců.
Jiun nějakou dobu přemýšlel, až nakonec vydal konečný a hlavně osudový rozkaz.
„Smeťte všechny do propasti Ori’s.“
Po jeho rozkazu nastalo peklo. Sud s prachem byl zažehnut.

Jako první začala pálit jeho loď na Solidus Destructor, ten ale pohotově opětoval palbu. Ostatní lodě nějakou dobu vyčkávaly a nakonec hlava nehlava střílely po sobě navzájem, neznalí nepřítele ani přítele. Střílely na všechny, kteří jakkoliv ohrožovali lodě, které pomyslně vedly oba dva tábory.
Chvíli po zahájení střelby z lodí se ozvala planetární obrana, která se též rozdělila na dva tábory, stejně jako lodě.
Ale zdánlivě nejprudší byly boje, které se začaly odehrávat na povrchu planety. Z domů vycházeli obyvatelé beze zbraní, pouze s holýma rukama a mířili si to přímo na ozbrojené jednotky, které jim v tom měly zabránit, ale na ty dolehl strach a v přečíslení jedna ku dvaceti, místy i více, zahazovaly svojí zbroj a utíkaly do krytů, či na lépe chráněné posty.


Nad planetou se již nacházelo velké množství trosek Alterianských lodí, mezi kterými se proplétaly další lodě Alterianů. Trosky se pohybovaly velmi nepředvídatelně a každou chvíli kvůli nárazům do jiných, či kvůli úniku vzduchové kapsle měnily svůj směr. Piloti jednotlivých strojů poté již srážce nemohli zabránit.

Loď Noxim se zmítala pod palbou, loď držela pohromadě jen díky vynikajícím dovednostem pilota a střelmistra. Díky jejich spolupráci se jejich lodi vedlo relativně dobře.
Kdesi na palubě se díky této palbě člověk jménem Milénius konečně rozhodl a plně deaktivoval ochranná pole cely, čímž pustil veškeré osazenstvo na svobodu. Jejich jedinou šancí na přežití byl hangár, byť mizivá šance, ale přesto lepší, nežli nečinně sedět na palubě nepřátelské lodi.
Loď, na které se nacházeli, se ve snaze vyhnout se smršti střel a v nepřehledné bitvě i shlukům zdánlivě neřízených dronů až příliš nebezpečně přiblížila k doposud nečinné lodi, Fortalitium.
Pilot si její neaktivitu vyložil po svém a odhodlal se k činu, jenž by mnoho rozumných bytostí nazvalo šílenstvím.
Měl v plánu schovat se v její blízkosti, ale jeho plán nevyšel, jakmile se přiblížil, tak i Fortalitium zahájilo soustředěnou palbu na štít lodě Noxim, ten se pod váhou všech výstřelů bojiště začal hroutit. V témže okamžiku skrze štít, díky jeho nestabilitě, začaly procházet signály patřící Niusovi. Velitel lodě neváhal a okamžitě ho i s celou jeho skupinou nechal přenést na palubu lodě.

Někde se ale stala chyba…transport měl příliš dlouhou odezvu.
Více jak polovina lodí pálila neustále na loď Noxim s úmyslem zničit ji a snad tím i zastavit toto krveprolití.
Fortalitium ale nebyla jediná loď, která zaznamenala signál. Na druhé straně bojiště to byla loď Milékonium s Papelusem a s Piliusem na palubě.
Papelus zbytečně neváhal a okamžitě loď nesměroval směrem k lodi Noxim, k lodi, která již byla bez štítů a do jejíhož trupu se zahryzával nespočet střel.

Cesta k této lodi vedla přes kvanta trosek ustavičně měnících směr, kolem desítek lodí, které představují potenciální nebezpečí a hlavně se přes celou trasu neustále pohybovaly energetické střely všech lodí a k tomu dronové nebezpečí. V celém vesmíru není pilot, který by toto zvládl proletět, aniž by byl přitom zničen a pokud ano, tak ne dosti šílený na to, aby to zkusil. V celém vesmíru nikdo nevynikal oběma vlastnostmi, kromě Papela Maxima, jednoho z nejlepších pilotů, jakého kdy Alteriané měli. Pilot, který byl zároveň dost velký cvok, aby se o to pokusil i s velkou lodí, která již byla oslabena předcházejícím bojem.
Pilius, jakožto kapitán, se ho nikterak nepokoušel zastavit, moc dobře věděl o co bratrovi jde, už od začátku se mu hlavou hnaly stejné myšlenky, které zcela jistě strašily i jeho bratra. To oni to celé začali, právě oni naletěli falešnému rozkazu a bombardovali vlastní planetu, největší zrádci hned po Jiunovi jsou oni.
Pilius ze svého křesla převzal okamžitě řízení palby a nežli se kdokoliv na něco stačil zeptat, tak nechal celou posádku okamžitě přenést pryč z paluby lodi na nejbližší vesmírné těleso, na kterém se nachází vzduch.

Zatímco se Papelus soustředil na svůj let života, přičemž kličkoval mezi výstřely, drony a shluky trosek, tak se Pilius snažil vystřílet v troskách co nejlepší cestu směrem k lodi Noxim, mezi ní a Fortalitium.
Čím víc se ale blížili ke svému cíli, tím více palby se na ně soustředilo. Dokonce i Fortalitium na ně začalo směřovat svou palbu v domnění, že se jedná o šílený útok. Loď Milékonium nemohla vydržet takovýto nápor zbraní příliš dlouho, což ovšem oba bratři až moc dobře věděli.
Pilius ve svém kapitánském křesle kromě obsluhy zbraní zajišťoval, aby se všichni ostatní dozvěděli pravdu. Shromažďoval veškeré údaje od vystoupení z HP a následně je volně odesílal, aby je přijal každý, kdo mohl a chtěl.

Trup lodě Noxim se již začínal hroutit. Její posádka měla již jen zlomky vteřin na vykonání zázraku.
Milékónium již na své cestě ztratilo štíty a její trup rychlou cestou následoval osud lodě Noxim, ale to vše bylo již bratrům jedno. Oni své vykonali, dosáhli toho pravého bodu.
Pilius nechal přenést veškeré známky života v Niusově blízkosti k nim na můstek a následně na povrch planety. Tímto šlechetným činem ale vypotřebovali téměř veškerou zbylou energii, kterou měli. Jejích loď se stala neřiditelnou střelou, střelou, která si to směřovala přímo na loď Noxim. Těsně před nárazem, se na všech lodích z reproduktorů ozval dvojhlasný výkřik, výkřik, který od nynějších okamžiků vstoupí do Alterianské historie, výkřik, který to vše ukončil.
„ZA PRAVDU…!!!“ nikdo se již nikdy za živa nedozví, jestli bratři chtěli říci ještě něco jiného, jejich loď totiž narazila v témže okamžiku do lodi Noxim a její trup prorazila. Chvíli to sice vypadalo, že Milékonium přežije, ale poté její motory explodovaly. Tato exploze roztrhala celou loď na mnoho kousků.
Tato srážka dvou kolosů znamenala konec dalšího krveprolití. Veškeré lodě téměř ve stejný moment přestaly střílet, již bylo dokonáno. Čas prolité krve skončil.

Fortalitium, které konečně zprovoznilo své transportní systémy na svojí palubu přeneslo Niusovu skupinu a posádku lodě Milékonium.

Nyní již zbývalo jen pár posledních jednotek odporu na planetě, a to zejména v sídle Rady.


Naposledy upravil Dragon dne 24.11.09 19:43, celkově upraveno 1 krát
Dragon
Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 34
Location : Kdesi v dáli...

https://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Případ Borealis : 18 - Nulová prázdnota

Příspěvek  Dragon 24.11.09 19:42

Případ Borealis : 18 - Nulová prázdnota

Netrvalo dlouho a Admirál Pight se opět ujal vedení veškerých ozbrojených sil. Jeho první čin po opětovném získání funkce velkoadmirála bylo s Niusovím souhlasem vyhlášení všeobecné milosti pod podmínkou, že se provinilci podrobí novostarému velení a nadále budou plně ve všem spolupracovat.
Toto ohlášení milosti se ve flotile rozneslo velkou rychlostí, ale na planetě kvůli lokálním místům odporu a bojů to bylo horší. Ale i přesto zastánců režimu, který vyvolal Jiun, ubývalo mnohem rychleji.
Trvalo jen půl otočení planety a takřka všichni se vzdali. Jiunovi vojáci se již drželi pouze v sídle Rady.

Celé okolí Velké rady bylo neprodyšně uzavřeno, nikdo se nemohl dostat ven ani dovnitř. Dokonce ani komunikovat bez toho, aby to Pight, který osobně dohlížel na situaci, nevěděl.

Militaristé neustále vyhrožovali popravou živých radních, kteří byli již od začátku spoutaní. Nikdo ale nepředložil širší požadavky, nežli klid zbraní a neustálé dodávky různých zdravotních a hlavně potravinových zásob.

Celé obléhání prostor se obešlo bez jediného výstřelu. Ti mimo budovu se obávali, že by střelba mohla vyprovokovat popravu zajatců. Ti v ní se zas obávali, že střelba vyvolá velkou vlnu útoku, kterou nezastaví již nic.

Veškeré jednání šlo pro obě dvě strany příznivým tempem a hlavně ubíralo se směrem, který byl do jisté míry příznivý pro obě strany. Vše trvalo tři celé otočky planety, ale s každým okamžikem, kdy bylo sídlo Rady obsazeno, napětí rostlo na všech stranách. Nejvíce rostlo napětí na místě, kde nikdo neočekával žádný důležitý vývoj, který by mohl nějak ovlivnit celou situaci v okolí Rady. Víc se již mýlit nemohli.

Alteriané z celé říše se pomalu začali slétávat do První soustavy s centrální planetou. Nápor byl o mnoho větší, nežli mohly vojenské síly udržet bez použití síly a právě použití síly se všichni báli. V takto nestabilní situaci by to mohl být konec všech Alterianů.
Ale Alteriané nebyli jediní, kteří se začali shromažďovat. Na totéž místo pomalu ale jistě též proudili i ostatní příslušníci, kteří byli součástí Aterianské říše a to zejména lidé.

Ale ani tato „migrace“ všech příslušníků Alterianské říše nepřiměla nikoho k tomu, aby se více zaměřil na vlivy mimo kritický prostor.
Během dalšího půl otočení planety vše vypuklo. Začalo to skupinkou lidí, jenž podlehli silné Alterianské látce, podobné pozemskému alkoholu. Tato skupinka lidí se vydala jednou z hlavních ulic města a neustále podněcovali ostatní, aby je následovali. Jejich zbraní byla slova, které nešlo nikterak odbourat, již zazněla. S každým okamžikem skupina rostla a pomalu se měnila v dav, který jednohlasně vyřvával do okolí své hesla, jako „Zrádce trhlině, trhlině Enetos, Enetos všem!“ pod tímto, či podobnými hesly, se ze skupinky opilých lidí přes dav vytvořila ohromná masa těl, které z cesty couvali dokonce i vojáci v těžké technice. Někteří jedinci dokonce ze svých strojů vylézali a následovali ostatní.

Když tato masa těl dorazila do kritické oblasti,tak se je Pight s několika vojáky snažil zastavit, ale jejich úsilí bylo zbytečné.
Všichni do jednoho se po obklíčení síně Velké rady zastavili a dokonce i utichli.

Pár okamžiků poté se ze samotného sídla Velké rady začal ozývat křik hrůzy a bolesti, ale nikdo na to nereagoval, obličeje všech byly jako vytesané z kamene. Dokonce i velkoadmirál Pight se přidal k ostatním.

Uši trhající křik se ozýval ještě dlouhou dobu. Pro několik přítomných lidí, kteří byli blíže k budově odkud se křik ozýval, tato doba působila jako nekonečná, ale i přesto vytrvali a ani o krok neustoupili.

Uběhlo několik girosů, než křik ustal a několik Alterianů se odtrhlo od ostatních a neohroženě šli přímou cestou do síně Velké rady.
To, co tam spatřili, jim vyrazilo dech.
Nespočet zkrvácených těl, zdi a dokonce i strop od krve, vše nasvědčovalo tomu, že tady probíhaly ty nejprudší bitvy na planetě. Jen v rohu celé velké síně bylo spoutáno několik radních, kteří odmítli poslušnost samozvanému veliteli všech, Jiunovi .
Vojáci šli k radním přes ještě teplá těla posledních odpůrců, která ležela na zemi bez zjevné známky zranění. Zemřeli strašnou a bolestivou smrtí. Do jejich vědomí pronikla spousta Alterianů, což způsobilo obrovské bolesti celého těla a rozsáhlé křeče mozkové kůry. Čím déle byli odpůrci takovému nátlaku vystaveni, tím větší bolest pociťovali. Nakonec se jejich mozek v pudu sebezáchovy začal sám deformovat, ale nežli si mozek stačil vytvořit jakoukoliv imunitu, tak doslova explodoval v lebce. Alterian poté bezvládně dopadnul na podlahu bez známek života a zranění.


Ještě dokud byla celá situace nanejvýš žhavá, tak se Nius ujal v zakrvavené Radě slova. Přítomní byli všichni přeživší radní, a spoustu dalších Alterianů a dokonce i lidí, kteří si bez obav sedali na místa bývalých a již mrtvých radních.

Nius měl jen jediný úmysl a to okamžité odhlasování obnovy Enetosu. Hlasování bylo naprosto jednoznačné, všichni v síni hlasovali pro okamžité uzavření trhliny.
Pight tedy nechal okamžitě vyslat loď Teenos, která byla dosuď v dlouhém spánku, ale i přesto velmi zachovaná.
Jednalo se o obrovský kolos, kotvící v blízkosti zdejšího slunce, loď svými rozměry dalece předčila všechny Alterianské lodě a to i loď Fortalitium. Loď měla též velmi silný zdroj energie, který nikdy Alteriané nedokázali plně zkrotit a využívat. Její silné zbraně, které měla na obranu před vetřelci z trhliny, byly velkou výzvou pro mnoho lodí a její štít patřil mezi nejsilnější, které kdy Alteriané měli. Její jedinou nevýhodou byla zbraň Éne, která svým pulsem dokázala uzavřít trhlinu v prostoru a v čase. Ale po výstřelu okamžitě zkolabovaly veškeré energetické systémy, kromě podpory života. Loď tak byla odsouzena několik minut na milost a nemilost nepřátel. A proto Pight nechal s ní vyslat i Solidus Destructor. Loď, jenž patřila k nejsilnějším třem lodím v celé Alterianské flotile, přičemž se sám osobně ujal velení Fortalitia.

Lodi Teenos měl velet sám Vanas, kterému Pight věřil momentálně ze všech nejvíce a velení nad lodí třídy Solidus Destructor pověřil jednoho ze svých předních admirálů, Furmise.
Oba velitelé dostali jen potřenou posádku svého výběru a byli upozornění, že každý má své rozkazy a jejich vyplnění je prvořadé. Nicméně provedení je již flexibilní podle situace ve které budou, ale ať podniknou cokoliv, trhlina musí býti uzavřená.


Obě lodě se v naprosto stejný okamžik vynořily ze SP poblíž trhliny
Vanas, jako kapitán lodě Teenos, nařídil přípravu ke spuštění pulsů Éne, které by měly obnovit Enetos.
Solidus Destructor se začal přemisťovat nad loď Vanase, která se připravovala ukončit vše jedou provždy. Ale admirál měl jiné plány.
„Jsme poslední našeho přesvědčení a musíme tak jednat!“ Oznámil admirál na můstku a následně vydal rozkaz k bojovému poplachu
Vanas to celé bral jen jako přípravu na možné věci budoucí a příliš si toho nevšímal, ale jeho ignorace se mu stala osudnou.

Na jeho můstku se okamžitě ozval alarm a pár okamžiků po něm i tlumené nárazy nepřátelských střel na štít jeho lodi.

Vanas překvapeně vyskočil ze svého velitelského křesla a začal vydávat nejrůznější rozkazy, jeho sok na druhé lodi, Furmis, činil totéž.

Teenos se rychle otočil čelem k útočící lodi a téměř okamžitě zahájil palbu. Štíty druhé lodi, ale držely pevně, nicméně největší nápor měl teprve přijít. Reakce obsluhy zbraní byla příliš pomalá a Furmis měl tak dvě výhody v jenom.
Solidus Destructor se rychle začal přibližovat k lodi Teenos, během této cesty vypustil veškeré drony, které měl. Teenos se však tak snadno nevzdal, jeho reakce byla rychlejší nežli by mohl kdokoliv čekat. Z jeho trupu vylétlo velké množství dronů, které si to zamířily na neutralizování dronů druhé lodi.
Obě dvě lodě svoje drony podpořily velmi hustou energetickou palbou. Během okamžiku se prostor mezi loděmi vyplnil téměř souvisle energetickými pulsy mnoha barev a velikostí. Teenos dokonce jako jedna z posledních lodí v Alterianské flotile používal dvě baterie starých projektilovích zbraní s explozivní municí. Výbuchy jednotlivých střel svojí silou takřka sahaly k hranicím atomového výbuchu, ale ne každá střela se dostala dál než za půlku bitevního pole, které se díky pohybu obou lodí neustále zmenšovalo.
Po střetu dronů z lodí vznikla radiace, která dočista vyřadila senzory obou lodí. Odteď vše viselo na zrakových dovednostech Alterianů na palubách lodi, což dalo důvod k dalšímu přiblížení.
Onen osudový střet dronů přežila jen hrstka dronů, která si to zamířila přímo na Teenos. Ale velmi hustá palba více jak polovinu dronů zcela vyřadila. Zbývající drony se téměř neškodně rozbily o silný štít lodi.

Solidus Destructor se kvůli horším možnosti vizuálního sledování musel přiblížit velmi blízko, čehož loď Teenos okamžitě využila a svojí palbu začala koncentrovat jen na jedno místo ve štítu nepřátelské lodi.
Solidus Destructor ale též neváhal a dále střílel a aby ochránil své již velmi vytížené přední štíty, tak začal na tak veliký kolos velmi složitě manévrovat.
Pilot lodi předváděl doslova akrobatické umění a s použitím brzdných motorů osádkám nepřátelských střílen velmi stěžoval život.

Solidus Destructor byl zrovna uprostřed jedné z rotací, když se loď Teenos rychle vydala směrem od bitvy. Furmis už myslel, že má vyhráno a na své lodi pronásledoval poraněnou kořist maximální rychlostí, bohužel pro loď Teenos jeho motory byly mnohem výkonnější.

Pronásledovaná loď se pokoušela o úhybné manévry a i nadále střílela ze zadních střílen. Solidus Destructor ale měl většinu zbraní na své přední části a dál tak nemilosrdně drtil energetickými pulsy štít druhé lodi.
Již byly ve vesmírném měřítku téměř na dosah ruky, když loď Teenos přestala střílet a již letěla jen na setrvačnost pro nefunkčnost motorů.
To velmi zvedlo morálku a nadšení na lodí pronásledovatelů. Posádky střílen si každý výstřel z jejich střelecké baterie začaly maximálně užívat a již myslely na přijetí doma. Opět budou hrdiny a jejich cíl bude o mnoho blíže. Jiun by na ně byl jistě pyšný.

Pronásledovaná loď dokonce začala zpomalovat a vysílat. Zpráva byla krátká, ale zato výstižná.
„Vzdejte se, nebo budete zničeni!“ Furmise tato zpráva natolik pobavila, že ji nechal pustit do lodních reproduktorů, aby se mohla zasmát i ostatní posádka.

Teenos ale nebyl zcela mrtev, právě naopak, byl v plné síle a jeho posádka se nehodlala tak snadno vzdát.

Jak mohli Alteriané na můstku lodi Solidus Destructor sledovat, tak příď pronásledované lodi začala velmi prudce klesat. Loď zpomalila jen aby na posádku nepůsobilo velké přetížení, které by inerciální tlumiče mohlo značně přetížit a vlastní střelba by při otáčení ohrozila vlastní trup.
Překvapená posádka lodě pronásledovatelů nevěděla jak lépe reagovat, než dál pálit. Sám Furmis udiveně zíral na odvážný manévr pronásledované lodě. Rychlé otočení pomocí směrových motorů o sto osmdesát stupňů s osou mírně za přídí je pro inerciální tlumiče jedna z nejhorších kombinacích, ale na druhou stranu nejrychlejší otočení takto velkého kolosu.

Teenos se již otočil o devadesát stupňů, když v otáčení začal znatelně zpomalovat, čehož si všimnul i Furmis a vydal rozkaz k okázalému kroku - chtěl vlastním nárazem shodit nepřátelské štíty a loď obsadit vlastní posádkou.
Ale i při maximální rychlosti stihnout loď Teenos v této pro ní nebezpečné podobě je takřka nemožné, ale Furmis, který je zastáncem hesla „všechno nebo nic“ neuznával žádný protiargument na jeho rozhodnutí.
Na jeho rozkaz se všichni začali připravovat na náraz a na následné vylodění a obsazení nepřátelské lodi.

Teenos již byla stočená o sto dvacet stupňů, a loď Solidus Destructor těsně před nárazem, ale stalo se něco, co Furmis opět neočekával. Vanas na své lodi nechal zažehnout motory na plný výkon a co víc, dokonce směrové motory nechal uvolnit. Z lodě Teenos se okamžitě stal téměř neřízený projektil, který se pohyboval ohromnou rychlostí, katapultován vlastní silou a směřující si to přímo proti lodi Solidus Destructor. Krátce po onom zažehnutí motorů se též opět spustila palba z lodi Teenos, ale narozdíl od Solidus Destructor má Teenos své zbraně převážně na svém horním trupu.
Jak se Teenos přibližoval, tak si Furmis uvědomil, že má směr, který ho navádí těsně pod úroveň jejich štítů.
Vanas přečetl Furmisovy myšlenky, nebo snad Furmis nevědomky Vanasovy?
Od štítů obou dvou kolosů se nyní již nacházela jen nepatrná mezera, která by nestačila ani pro let komára.
Furmis musel jednat rychle, nebyl čas na rozkazy, Teenos se pohyboval příliš rychle. Furmis doslova skočil po pilotovi a přebral mu řízení, prudce strhl loď tak, aby se její záď dostala pod současnou úroveň a tím narazila štíty do štítů.

Mohutné a téměř nepropustné štíty obou kolosů se nevyhnutelně srazily a následně ve své poslední mohutné křeči a touze po energii sebraly značnou část energie i z ostatních rozvodů, to byla daň za srážku dvou energetických obrů mezi obry. Daň se kterou Furmis nepočítal.
Oběmi loděmi začaly značně lomcovat výbuchy a selhávat světla, zbraně obou lodí se ale též přenesly do nečinnosti, všechny kromě dvou baterií lodě Teenos, která měla poslední pár baterií na projektily. Nyní nastal čas, ve kterém se mohly ukázat v plné síle.
Inerciálním tlumičům velmi rychle docházela i ta poslední energie, již sotva držely přetížení ze změn rychlostí a směrů natož otřesy a výbuchy způsobené srážkou.

Štíty ještě dlouho v pravidelných impulsech problikávaly, ani na jedné lodi nešly deaktivovat či ustálit. Jejich systémy byly zcela zkratované. Nevyřadila je ani tak síla nárazu, ale zkrat, který vzniknul na obou lodích. Několik nanosekund totiž obě lodě prostřednictvím štítů sdílely své energetické možnosti.

Nebylo mnoho času a Furmis to věděl. Z jeho lodi okamžitě vystartovalo několik lodí, které si to začaly směřovat k Teenosu, ten reagoval stejně a na svojí obranu vyslal vše, co měl, ale Solidus Destructor kromě útočných letounů vyslal i letouny obsazovací.

Během okamžiku vypuknul další boj, boj, jenž vedli stíhači doslova o každý prostorový centimetr vesmírného prostoru, stíhači obou lodí se chtěli dostat k té druhé a zničit jí, nebo alespoň poškodit.

Ale i přesto se jedna loď od Furmise dostala nepozorovaně přes štít Teenosu a vletěla do otevřeného hangáru. Posádka, která tam konala službu, byla během okamžiku nemilosrdně pobita lodními zbraněmi, dříve než mohli spustit poplach.

Alteriané, kteří z lodě vylezli, byli ozbrojeni jen malými ručními zbraněmi. Bez jakéhokoliv osobního štítu, ale zato šli na jistotu, přesně věděli v jaké chodbě jsou nástrahy či zbraně integrovaného obranného systému.


Veškeré události, které probíhaly, obě dvě lodě i se stroji venku dostaly opět blíže k trhlině a to i díky síle blízké černé díry, která si je pomalu ale jistě přitahovala..

Vanas měl již jen jeden úkol, úkol ve kterém spočívala naděje, ale nikoliv pro něj, nebo jeho posádku. Ale pro ostatní Alteriany.
Jeho rozhodnutí bylo jasné, splnit hlavní úkol a zachránit tak možná i celý vesmír a ne jen ten jeho.

Dokonce i jen s pomocí optických systémů šlo znatelně rozpoznat z lodi Solidus Destructor jak Teenos nabijí hlavní zbraň, zbraň, která si dokáže najít cestičku ve všem, co se jí postaví do cesty. Nicméně poškození lodě Teenos nebylo zanedbatelné a zbraň se nabíjela o mnoho déle, její energetický zdroj totiž při takovém poškození poskytoval energii i ostatním systémům. Ale to nebyl jediný problém, ono poškození i znatelně znemožňovalo kvalitní zacílení trhliny, a to i přesto, že trhlina byla neuvěřitelných rozměrů.

Bojové letouny v těsném prostoru mezi oběmi loděmi byly již značně oslabené. K jejich snížení pomáhala pomalá a za jiných okolností i bezvýznamná palba dvou baterií, které k vypuštění projektilů potřebovaly jen minimum energie. Jen malá cena za mnoho muziky. Tyto baterie sice nedisponovaly velikou kadencí, ale jejich síla při dopadu na nechráněný trup vše bohatě vynahrazovala.
Jednotlivé exploze pomalu ale jistě doslova trhaly ohromné pancéřovaní mohutného kolosu z dob, kdy se Alteriané nespoléhali plně na štíty a své lodě pokrývali těmi nejlepšími slitinami jaké kdy měli, přičemž je ani v nejmenším nenapadlo šetřit.

Jednotky admirála Furmise se pomalu ale jistě probojovávaly k můstku, cestou vyřazovaly nelítostně zastaralé systémy interní obrany, kterou měly velmi pečlivě naučenou. Mimo tuto obranu jim cestu zkřížilo jen pár jednotek, které byly ozbrojeny ještě hůře nežli útočníci a o připravenosti na střet ani nemluvě.
Každá bitva se rovnala masakru.

Vanasovi již bylo jasné, že z toho nevyjde živ, zvláště když si obě lodě i nadále nemilosrdně přitahovala černá díra, a to rychleji než odhadoval. Zbraň Éne se již nemohla nabít do požadovaného bodu, který byl určen jako minimální pro destabilizování trhliny.
Na jeho rozkaz se všichni na můstku začali zabarikádovávat a on sám doufal, že jejich obrana vydrží dost dlouho na jeho nový plán, jak uzavřít trhlinu.

Bojové letouny z lodě Teenos již byly zcela zničeny a letouny z druhé lodě se začaly soustředit na vyřazení palebních baterií, které stále deformovaly trup jejich mateřské lodě.
Mezitím se útočné jednotky na lodi Teenos dostaly až k můstku. Již nezbývalo mnoho času.
Vanas strnule seděl na svém velitelském křesle a přemýšlel o životě po smrti, doufal, že si ho a i jeho posádku budou Alteriané pamatovat a budou si tak z nich moci vzít příklad. Ale hlavní důvod proč doufal, že nebude zapomenut, bylo to, že věřil, že zapomnění je jedna z nejhorších věcí, které můžou živého tvora po smrti potkat. Celý svůj život totiž žil s tím, že život nemá smysl, pokud si jej nikdo nebude pamatovat.

Dveře můstku se náhle rozlétly pod náporem jakési exploze. Všude kolem Vanase létaly nejrůznější střely, ale on byl v bezpečí, chránilo ho jeho velitelské křeslo, tudíž dokud byla obrana můstku, tak on měl čas, čas, který nehodlal promarnit.
Zavřel oči a začal vzpomínat, ale jelikož nehodlal riskovat, že mu čas dojde, tak ještě se zavřenýma očima přes nervové rozhraní učinil svůj poslední čin v tomto životě.

Veškerá energie ze zbraně Éne se okamžitě rozlila po všech energetických systémech, což způsobilo kritické přetížení a zničující explozi, která se skládala z mnoha dílčích částí, jako motory, munice, různé generátory, ale dokonce i lodní osvětlení začalo pod tíhou energie doslova bouchat silou, jakou by člověk nečekal ani od trhavin, které používali Alteriané.

Tato exploze měla sice malý dosah, ale její síla byla enormní. Dokonce zasahovala svou silou i mimo veškeré Alterianské tabulky.
Tato exploze okamžitě pohltila i Solidus Destructor, který byl naprosto zničen ještě dříve, než stačil explodovat.
Teenos navíc explodoval když byl v blízkosti trhliny, kterou následně ohromná síla exploze uzavřela, ale ještě dříve veškeré trosky ve svém posledním zavlnění pohltila.



Když se ani jedna loď po dlouhé době několika girosů nevracela a ani nehlásila, tak Pight očekával nejhorší a nechal na místo trhliny vyslat většinu Alterianské flotily, ale po trhlině nebylo ani známky, dokonce ani žádná loď nezachytávala žádné energetické anomálie či trosky. Vše, co flotila zachytila, byla zvýšená radiace, kterou si všichni spojili s uzavřením trhliny.

Poté, co se lodě vrátily a vše nahlásily, vzniklo mnoho teorií toho, co se mohlo stát.
Vanas se obával zbytečně, on, ale ani nikdo další, kdo se nacházel v dané době u trhliny, nebyl nikdy zapomenut. S jejich postavami vznikalo mnoho příběhů

a jedním z těchto příběhů je tento příběh
Dragon
Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 34
Location : Kdesi v dáli...

https://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Stargate Pegasus : Anomalies - 19 - Buď ti stejně svatý

Příspěvek  Dragon 24.11.09 19:44


Stargate Pegasus : Anomalies - 19 - Buď ti stejně svatý

kód:
Hudba pro díl : http://www.youtube.com/watch?v=v4Q4PyTpLuU


Z můstku své černé lodi její majitel shlížel na anomálii. Znovu. Znovu a znovu. Celé dny, plné otupění a samoty prolnuté občasným vydáním rozkazu nebo odpovědím na Delmak, aby mu tam mezitím neudělali další vzpouru. Nakonec, Svarog se projevil jako jemu jediný loajální člen Vládců Soustavy. Vypátral a veřejně popravil skutečné i domnělé spiklence, co se pokusili atentát. Galaktickým mostem z hvězdných bran, v tento čas už nikým neohrožován, přepravil svému jedinému nadřízenému hlavy spiklenců na naquadahových podnosech. Zůstal tímtéž krutým tvorem, ale Harry Maybourne, Leagnarův spolunájemník v těle, se za něj přimluvil. Ze zkušeností důstojníka NID věděl, že i tihle mají své místo ve světě. Jednoduché touhy působit bolest, násilí a ovládat druhé – pokud jim dopřeje tyhle věci, může se spolehnout na jejich naprostou loajalitu. Podobným způsobem vybírali i členy osobní gardy a důstojníky palácových stráží na Delmaku.

„Účel, účel, účel…už se ti opakují pohyby závitů v tvém malém modrém mozečku…“ začne Maybourne dialog svým obvyklým drsňáckým a rozšafným projevem. Fyzicky neexistující postava si lokne z lahvinky Jacka Danielse.
„A proč máš téměř pokaždé v rukou láhev, člověče?“ odvětí Leagnar kysele.
„Za to můžeš ty – vy symbionti ani nedovolíte člověku si zapálit žváro nebo loknou pálenky. K čertu, ani to pitomé víno ti nejde k duhu!“ odpoví Maybourne, a s úplnou ignorací otevře jinou neexistující láhev, tentokrát karibského rumu, a nalije do sebe část taktéž neexistujícího obsahu.
„Nutil jsem já snad tebe někdy vypít arsén, přestože je to pro můj druh jak ten nejsilnější opiát pro tvůj?“
„Trochu nešikovný přirovnání, parde.“ najednou si uvědomí, co zrovna řekl, a praští s oběma láhvemi o podlahu.
„Už mi to leze na mozek, nám oběma!“
„To vím i bez tebe, pane plukovníku z Tau‘ri.“
„Povím ti, dost už mě nasírá, jak se pořád povyšuješ. Máš to v povaze, dobrý – bohužel ses nenaučil mít ohledy.“
„O čem to mluvíš?“ zeptá se už nic nechápající Leagnar, vidíc projekci druhé bytosti, svého hostitele.
„Sám nevím. Prostě…jsme oba jeden. Zvenku pořád jen samý Leagnare, vládče náš.“
„A to tě tolik frustruje?“ zeptá se Leagnar udiveně „Souhlasili jsme vždy oba, a přece…“
„Dobrý, ty jsi…jedna z těch lepších osobností, co jsem měl tu čest poznat. Zkrátka – v dobách před projektem SGC jsem působil utajeně pořád. Žádná rodina a vůbec. To všechno už víš roky, od mého spojení s tebou, a byl si natolik čestný, že ses mě před spojením s pamětí zeptal, zda-li můžeš. Myslím, že tohle se nedá pochopit ze vzpomínek, je to jen, jakoby ses díval na film v televizi…“
Zmizel.
Chtěl mu jemně sdělit, že ho už v sobě nechce? Třeba to přehodnotil…no to zjistím brzy.
Ta věc rozežírající vakuum i hmotu má prioritu…

Anomálie. Z dlouhého přemýšlení nad její existencí měl pocit, že ho až hypnotizuje. V každém případě mu odebírala sílu z mysli, a nutila ho hledat stovky šancí, jak jí zastavit. Podle měření se stále rozšiřovala, a pár týdnů jí bude stačit na pohlcení nejbližší soustavy.
Tajemná flotila s neskutečnými zbraněmi na druhé straně se stále proměňvala typově i početně. I tak to pokaždé vypadalo, že jde jen o stráže.
Tři nejpravděpodobnější teorie - jedna horší než druhá - zněly, že buď šlo o cílený čin
Jako by to nestačilo, už celou hodinu pozoroval činorodé povstalce, myslejíci si, že jim pomáhá maskování zjistitelných emisí, včetně optického stínění, tedy faktické neviditelnosti.
Goa'uld už dávno z rozhovorů se svým hostitelem došel k názoru, že se lidé příliš spoléhají na štěstí. Toto spoléhání drželo i jeho stovky let naživu, přesto nikdy neusl na vavřínech vítězství. Je tu dokonce i tollánský křižník - ani se nenamáhali s velkými upgrady. Jackson zjevně žije v iluzi, že bojuje jen s dalším vládcem s proděravělým mozkem ze sarkofágu.

Vládce si lítostivě povzdechl nad hloupostí rebelů. Ostatní mu to měli vymluvit.
Svým pokusem o připravení neviditelných min a náloží mezi seskupení lodí předvedli, jak se v nich Leagnar mýlil. Také kývnul na Maybourneův nápad, aby lodě udělaly velké rozestupy, a pak pozorovat, jak si s tím poradí.
Byla to výborná myšlenka. Jestlipak propadnou panice, a utečou, nebo zůstanou na místě přibití strachem z odhalení? K Leagnarovu i Harrymu překvapení to plavidlům odboje nepřišlo divné, jen začaly umisťovat více min.
Čistě pro jistotu už byly všechny zaměřené, a křížová palba by během pěti sekund zničila miny i minonosky...

Teď už ale ztratil trpělivost. Odvážili se přiblížit k jeho dosud opomíjené lodi. Zřejmě se jim zdála podezřelá a velmi důležitá, čemuž se nelze divit. Leagnar přenastavil vícesměrové vysílání do subprostoru -
„Nepotrpím si na triumfální proslovy, takže jen shrnu fakta - vím, že je tady přesně osm lodí, vím co tady děláte, a že máte malé posádky. Abyste neřekli že neumím být milosrdný, jak by pravý vladař měl být, aniž by byl považován za měkkého hlupáka, transportujete se do orbánské lodi, která má jak vidím, neopravitelné štíty. Pak odleťte. Nemusíte mi věřit, ale pokus udělat něco jiného skončí vaším zničením. nyní zlikvidujeme vaše miny.“ odpoví, a skutečně vydá předem nahraný rozkaz.

Trasírky pulsů a výbojů odpálí zákeřné nástrahy do posledního.
Neposlechli, a pokusili se ve zmatku stáhnout do hyperprostoru. Byli roztrháni na kousky zničujícím infernem palby, sotva se o to pokusili.
Přístroje na goa'uldských válečných lodích indikovaly podivné emise z druhé strany anomálie. I tam se bojuje.
A tedy i tam, v zrcadlovém vesmíru, se děla neočekávaná událost.
Oslepující záblesk, a vtahovaná hmota ve formě tří Ha'taků zatáhla jizvu, brázdící jak mokvající rána a děsící tento vesmír.

Z midgardského okna, ze své kanceláře, viděl Daniel Jackson dvě galaxie. Pegasus a jeho vlastní, domovskou. Obě takto zdálky nevypadaly tak impozantně, jak ve skutečnosti jsou.
Do místnosti vešla jeho žena, a ptala, jestli mu má donést oběd, pokud chce zůstat tady. V jejím hlase nezněla vůbec žádná výčitka. Ani náznak. Jak by mu mohla vůbec něco vyčítat? Vše co udělal, myslel dobře. Od prvního setkání v něm okamžitě poznala tu neobvyklou touhu odhalovat pravdu a bránit ty, co se sami bránit nedokáží.
„Útok se nezdařil. Říši neporazíme. Lidi ani nemají zájem. Kdekoli.“
„To neříkej. Přece si tak dlouho věřil, nemůžeš...“
„Víš, že to tak už nějakou dobu není. Od pádu Země to začalo. Po zradě a zahnání Asgardů Goa'uldy jsem se snažil na možnost další prohry a ztrát nemyslet. Jenže teď jsem to pochopil. Musíme začít jinde. Znovu. A pak se vrátit. Thor nám město věnoval, abychom založili novou civilizaci, ne abychom s ním riskovali nemožné, a znovu dobyli Zemi.“ proplete své prsty jejími „Stejně už to dávno není ta Země, kterou jsme opustili.“
Abydosanka k němu mluví tak soucitně, jak to jen svede. Vidí svého manžela zlomeného už dlouho, dosud to však přemáhal, a nepřipouštěl si porážku.

Nacházela ho poslední dny zapadlého v nostalgii na slavné doby SGC. Je to už tak dávno. Daniel tuhle větu nyní používal v různých obměnách často, a to jí dělalo velké starosti.
Dřív si myslela, že nemá žádné hranice, a dokáže cokoliv – slevil na svých názorech, a při vzpouře několika zbytků civilizací žijících s pozemšťany z bývalé Alfy musel zabít desítky lidí při obraně Midgardu.
Kolik by ještě snesl nutných rozhodnutí, co jsou proti jeho vůli?
„Půjdu s tebou kamkoli. Jen se bojím, že si to nikdy neodpustíš.“ srovnala Shau‘ri své myšlenky „Lidé na Abydosu, i na desítkách světů ti vděčí za život. Zdá se ti to opravdu tak málo? Danieli…“
„Ale co je to za život, sloužit masovým vrahům?“ odsekl utrápeně. Je unavený. Smrtelně unavený po těch letech nemožných snah o nastolení míru a svobody v galaxii. Bože, jak hloupě to zní…
„Naděje. Tu jsi jim také předal. To, co jsme vykonali, i co vykonala SG-1, nebude zapomenuto. A ve snách budou děsit všechny, se kterými jsme bojovali. Od Raa až po Leagnara.“
Daniel jí rukou promnul husté vlasy.
„Kdybychom neměli děti, a mí přátelé tady také ne, možná bych zešílel, a zkusil jeden z nemožných…ne, ne to se nestane. Máš pravdu. Všichni ve městě mají pravdu, i když mi jí do očí neřekli. Musíte začít žít.“

Z kapsy vytáhne datakrystal a vloží jí ho do dlaně.
„Co to je?“
„Souřadnice galaxie, z níž pocházejí Antikové. Cesta potrvá dlouho.
Shau‘ri zmáčkne krystal po obvodu a na dlaní se jí rozzáří model neznámé galaxie.
„Z toho co zbylo po našich předcích jsem zjistil souřadnice místa, odkud pocházejí. A vypadá to, že z téhle desítky let vzdálené galaxie. Musíme věřit, že bude lepší, než tato…“ vysvětlil Daniel. Uvažoval, kde uprostřed Jádra té galaxie se může nacházet onen domovský svět Antiků. Svět, co je zrodil. Má být údajně mnohem větší než Země. Kdo ví, jestli už nezničili její obyvatelé.
Nějaký důvod k odchodu být musel.
Jenže to se stalo už dávno. Až příliš dávno, aby to dnes něco znamenalo…
Dragon
Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 34
Location : Kdesi v dáli...

https://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Stargate Pegasus : Anomalies - 20 - Precedens

Příspěvek  Dragon 24.11.09 19:45

Stargate Pegasus : Anomalies - 20 - Precedens


kód:
Hudba pro díl : http://www.youtube.com/watch?v=v4Q4PyTpLuU

Vládce se vrátil na Delmak! Davy jásající milionovými městy viděly jen zlatý Alkesh s Leagnarem na palubě. Čekaly, že na oslavu zahnání nepřítele – jak byl událost vyložena – pronese slova pro obyvatele nejen této planety, ale i Tau'ri a nesčíslně držav v obou galaxiích.
Zmizel i ten záhadný zbytek poražených, dělající potíže posledních několik let. I to bylo vykladáno jako důsledek vládcových činů, nemluvě o tom, že zázračně unikl smrti po atentátu. O tom posledním se mluvilo pouze mezi Goa'uldy, zato s vyšším respektem.

Přijímací komnatou prošel mlčky. Jen kovovými prsty „ozbrojené ruky“ ťukal do soch a fontánek, cestou k trůnu, kde už čekal ke všemu svolný výběr pěti rusovlasých otrokyň, podle tváří jim bylo stěží víc jak patnáct.
Jediným strašným pohledem je poslal ven.
Chudinky ustrašené, uchechtl se, když jedné spadly uvolněné šaty, a ze strachu je nechala ležet u trůnu.
Však si je tu nechám. Něco se naučí, a pak je dám jako manželky někomu na Tau'ri.
Vyhodit dar přímo od vládce je smrtelná urážka.

Svarog nebyl zase takový patolízal jako jiní, Leagnara přesto ze slušnosti vždy něčím hodlal potěšit. Po vybití poslední přeživší aschenské kolonie mu poslal hlavu jejich kancléře zatavenou v křišťálu na podstavci z naquadahu. Neměl rád brutalitu, na druhou stranu, tady nešlo o žádné pacifisty…po delší úvaze dosud zdobí interiér jednoho z chrámů, přesněji Chrámu Vítězství, fungující spíš jako muzeum.
Kořist, modely a vycpaniny.
U těl Wraithů a Asgardů musel představený chrámu postavit Jaffy, kvůli četným plivancům od návštěvníků, a podpořil to trestem třiceti ran roubeným bičem za každý flusanec v posvátné budově.

Někteří jeho kolegové už sami zaznamenali menší nadšení pro bohůslužby, a tento laxní přístup zejména od Tau'rijců, je začal rozzuřovat neuvěřitelně.
Až tak, že s tím rušili i vládce. Vyslechl je, posoudil, a ve vší slušnosti vyhodil za tepaná vrata posetá drahokamy. Tuhle šaškárnu s božstvím už chtěl kolikrát zrušit, jenomže to není jen tak.
Zajistit se proti případným nepokojům i od samotných Jaffů, leckde dosud žijící v primitivních názorech středověku bez samostatného myšlení, nebylo jen tak.
I když ho jeho hostitel ujišťoval, že to lidé vezmou v pohodě všude, až opět na nějakou fanatickou menšinu co se možná vzbouří nebo zasebevraždí, což je v podstatě sranda s ohledem na výsledný efekt.

„Jsi si jistý, že to chceš udělat? Nenutím tě do toho. Může to pořád dost chamtivých místodržících a kněžourů pěkně rozčílit.“ upozorní Harry Leagnara ještě jednou, jak měl ve zvyku. Stará věta o dvou měřeních a jednom řezání bude platit do dalšího Velkého Třesku, pomyslel si.
Oba také ví, že to už bude spíš tisíc měření na pět set velkých změn, co nastanou v plné šíři, až dopadne šok ze zveřejnění čehosi, co by Harry svou americkou duší nazval Deklarací nezávislosti.

Zbraňový kolos Amona‘ra nad planetou byl celou svou silou připraven na rádiovém, subprostorovém i pulsarovém spojení, na všech možných frekvencích a nemožných stupnicích chrlit nepřetržité proudy dat, i obraz v ultravysokém rozlišení.
Jako vždy, vládce preferoval bezpečnější samotu, když připravoval zásadní plán. Uzavřený ve velínu nejsilnější věci, co kdy jeho rasa stvořila.
„Tak začneme.“ zašeptal, a pohnul hologramem spínače přenosu.

„Každému člověku, každému Jaffovi, každému muži, ženě, i jiným rasam s dalšími pohlavími - Kree! Slyšte mě, mí drazí poddaní. Váš vládce vám přeje jen to nejlepší, jako vám vždy přál a přeje. Promlouvám k vám osobně, jménem všech, kteří se dnešního dne nedočkali. Nikdy jsem nechtěl, abyste ve mně viděli jen dalšího nástupce svých starých pánů, sice o dost benevolentního, ale v zásadě stejného.
Věřím, že už většina z vás chápe, že nejsem žádná všemocná bytost, ani můj druh. Udělali jsme strašné věci. Obrovské chyby, kterých jsme se dopustili na nás samých a miliardy nevinných životů na ně doplatily.

S tím vším už je konec. Navždy.

Tímto dnem začne nová epochu míru, prosperity a rovnosti. Dny, kdy vás ohlupovaly řeči kněží a troufalých úředníků, kteří se vám představovali jako něco víc, a zkreslovali skutečnosti, minuly.
Náš druh byl kdysi druhem čestných válečníků, kteří se spojovali s těmi, co chtěli, nebo s nepřáteli, co námi pohrdali, a sami utlačovali jiné.
Pak se někteří z nás rozhodli chovat stejně. Staly se z nás zrůdy. Nebyli jsme hodni titulů bohů, ani jsme se podle toho nechovali. Tok'rové, já a další jsme se skrývali, a snažili to zvrátit.
Jednoho dne jsem dostal šanci, a změnil jsem to. Zbavil jsem své příbuzné hanby, pomohl jsem osvobodit milardy životů od utlačovatelů, abych vám všem dokázal, že to všechno je pryč.

Výsledky vidíte už dnes. Světy jsou zbaveny řetězů místodržitelů a Jaffů beze cti. Nikdo netrpí hlady, ani nemocemi, co jsem živ jako váš vládce.
Jsem váš panovník. Můj život i osud je v rukách každého z vás, mých poddaných. To já sloužím vám, ne vy mě.

Ať zář miliard sluncí posvětí vaše životy štěstím.

Tek'mate každému.“

Maybourne na mimosmyslové úrovni požádal o dočasnou kontrolu nad tělem. Taky chce z něj chvíli něco mít.
Vládce napadlo, že ta chvilková bolest po vyhnání těch mladičkých pečovatelek byl asi záchvat rozhořčení. Nikdy nerozuměl té lidské vůli si pořád něco vychutnávat a užívat, a zároveň si udržet základ zdravého rozumu.
Jednou se z Harryho popudu vydal do transportní lodi plnou pozemských žoldnéřů. Následek byl tak katastrofální, že kdyby mu na tři dny nepředal kontrolu, tak by zešílel z těch tělesných následků hostitele.
A jak mu bylo známo nejlépe, etanol dělá malému tělíčku symbionta dvacetkrát větší potíže než člověku.

„Smím tě požádat o cigaretu? Vím, že ti tyhle kratochvíle dělají špatně, ale tak výjimečně…“
„Jen do toho.“ svolí Leagnar, a otevře jednu ze zlatých skříněk pod okny. Z poloviny spotřebovaný karton Lucky Strike, možná posledních v celé galaxii. Výroba cigaret na Tau'ri se sice zachovala i po podmanění planety, ale většina lepších šla stejně na export.

Rostlinu zvanou tabák už pěstovali na kdejakých světech.
Harry Maybourne, dočasně mající navrch, si obřadně zapálí cigaretu o uhlík na řetízku zavěšeného ohřívadla. Nešlo ani tak o ohřívadlo, jako o dýmadlo. Leagnarovi se lépe přemýšlelo, když bylo trochu zamlženo od kouře.
Tento zvyk Harry počastoval hláškou o psychu z války…
Co ten ví. Žít stovky let, to si neumí předsta…
„Pořád tě slyším, nezapomínej.“ řekne Maybourne „Každopádně, říkám ti – tohle nám jen tak neprojde. S reformama je vždy problém, že se najde dost blbců, co to nebude akceptovat.“
„Pochybuju. Teď už těžko.“
„Chceš se vsadit?“ odpoví Maybourne

V třetí galaxii, Idě, ty roky také nelenili. Asgardská rasa se po deseti tisíci letech skomírání a letargie celkově obrodila v každé sféře. Kultura, sociální požitky, staronové způsoby řešení problémů.
Tedy věci, na které zapomněli už velmi dávno.
U lidí už roky záviděné schopnosti citů a empatie, lásky a nenávisti, se Asgardi znovu učili chápat. Bouřlivé období revolt Mladých proti Starým až teď začaly povážlivě opadat, a zklidňovat se pomocí moudrých slov pár zbylých „tisíciletých“, a mnozí tak učinili pouze nedobrovolně, z povinnosti a rozhořčení, aby se zmrtvýchvstání druhu nestalo jeho epilogem.

Na určité věci názory přetrvávaly jak u tisíciletých, tak poslední asgardské generace.
Názor, že jednoho dne se vrátí do antické galaxie, jak jí vždy říkali, vydrží navždy, nebo se tak alespoň zdá, že se tak stane.
A tento zásadní názor, nutkavá myšlenka na porážku Goa'uldů přetrvávala i na můstku nové válečné lodi, kde nejproslulejší z Tisíciletých, Omrenel, vykládal zásadní strategický plán mladým důstojníkům.

„Ponížili nás kvůli Lokiho nepředloženostem. Zaplatí za to. Brzy.“ řekne Omrenel, nejvyšší velitel asgardské flotily, sedící v bitevní lodi Krendell, dvojnásobně větší než cokoli předtím.
Se čtveřicí děl na bombardování planetární kůry do hloubky.
Při pohledu z větší dálky – jsou jich desítky…
„Jsou mnohem silnější než kdy předtím.“ namítne mladý velitel Lavaper
„Přesně tak. Proto nesmíme opět zasáhnout nepřipravení. Dáme jim čas. Jim na otupění, nám k posílení…“
Dragon
Dragon
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 348
Join date : 16. 11. 09
Age : 34
Location : Kdesi v dáli...

https://osudovy-skok.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies Empty Re: Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies

Příspěvek  Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru

- Similar topics

 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru