Satelleská garda

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down

Satelleská garda

Příspěvek  Ice za 19.11.09 20:45

SATELLESKÁ GARDA

část 1.

Pegas před 10 000 lety. Boj s wraithy je na vrcholu. Antikové již do války poslaly veškeré své lodě a už nemají žádné rezervy. Buď zvítězí nebo padnou!


Bitevník třídy perseus pojmenován Ornicus a jeho sesterská loď Sagitta, byly vysláni s několika loděmi třídy aurora aby napadly a zničily wraithskou planetu. Nejvyšší rada antiků dospěla k závěru, že na planetě wraithové budují základnu pro stavbu nových lodí.
„Planeta musí být zničena dřív, než bude komplex dostavěn a těžce bráněn. Toto je naší hlavní prioritou!“ Stálo v prohlášení nejvyšší rady a zároveň v rozkazech admirála Alopexe, který byl jmenován velitelem celého bojového uskupení.
Těsně před odletem, byla flotila posílena dalšími dvěmi loděmi třídy aurora, takže se skládala ze dvou bitevníků třídy perseus a 12 lodí třídy aurora.

Bitevníky perseus patřily mezi nejtěžší válečné lodě a nejvyšší rada je vysílala jen na nejzávažnější úkoly. Každý bitevník měl na palubě záložní energetickou jednotku STE, která se dala připojit k lodním rozvodům a posílit tak štíty, zbraně a pohon lodě v případě nutnosti. Každá loď byla vybavena i stovkou bitevních stíhačů a třiceti těžkými planetárními bombardéry určenými k totální destrukci planet.
Posádku tvořili ti nejelitnější antičtí vojáci a o bezpečnost lodě se starala obávaná satelleská garda. Tito muži a ženy jsou nejobávanějšími bojovníky antiků. Jsou to ti nejlepší válečníci a mnozí antikové ani nevěří, že jsou stejné rasy. Jejich pověst brutálních zabijáků a vojáků je předchází v obou galaxiích. Legenda praví, že gardisté jsou posíláni z tajné planety v jiné galaxii a jsou odnoží bojechtivých antiků, kteří bojovali proti ori a pak kdysi dávno zmizeli.
Říká se že jeden člen gardy vydá za dvacet běžných vojáků, což vynahrazuje jejich malý počet. Mají to nejlepší vybavení, které je většinou pouze prototypem a běžní antikové o něm nemají ani ponětí. Jsou celí oblečeni v masivním, ale překvapivě lehkém brnění z neznámých slitin, kterému jednoduše říkají Tegimentum . Hlavu mají zakrytou přilbou ze stejného materiálu a je jen málo antiků, kteří viděli jejich pravou tvář. Jejich zbroj je schopna odolat i nejlepším wraithským ručním zbraním. Také jsou vybaveni osobními energetickými štíty a skenery pohybu. Jako zbraň používají malou kompaktní energetickou pušku, kterou obvykle nosí připevněnu na pravém stehně. Jejich hlavní zbraní v boji je však obouruční meč, který nosí na zádech. Jejich léty prověřený způsob boje je učí wraithovi jednou ranou useknout hlavu. To je záruka jeho jisté smrti.

Nad planetou s obrovským oceánem, kde se na vlnách pohupovala Atlantis, se seskupila bitevní formace.
„Zde admirál Alopex. Bitevní flotila Kappa připravena! Atlantis žádáme povolení k odletu.“
„Zde Atlantis. Bitevní flotilo máte povolení k akci. Dobrý lov!“ Po těchto slovech celé bojové uskupení skočilo do hyperprostoru. Podle výpočtů bude trvat 20 hodin než dorazí na místo. Lodě by mohli letět rychleji, ale admirál nechce prozradit svou polohu dokud to nebude nezbytné. Větší energetické nároky na vyšší rychlost by jejich flotilu prozradily o několik desítek minut dřív. Takto dle výpočtů nebudou wraithové o jejich příletu vědět dokud se nevynoří z hyperprostoru. Admirál ale pro jistotu vyslal napřed průzkumný jumper. Jednalo se o běžný jumper s maskováním, který byl ale vybaven menším hyperpohonem a několika upravenými senzory pro skenování na velké vzdálenosti. Jumper měl za úkol pozorovat planetu a přilehlý sektor dva dny. Poté se měl dostavit na předem smluvené souřadnice, kde bude flotilou vyzvednut. Admirál nechtěl používat žádná subprostorová vysílání, jelikož měl obavy, že wraithové mohou i toto vysílání sledovat a odhalit tak pozici vysílače i přijímače.
Flotila byla na cestě již čtrnáct hodin. Admirál byl ve své kajutě a na můstku vlajkové lodi tak byl jeho první důstojník.
„Admirál žádán na můstek. Admirál žádán na můstek.“ Ozvalo se v lodním interkomu. Admirál okamžitě přišel a po zběžném přehlédnutí všech stanovišť se otočil ke svému prvnímu důstojníkovi.
„Pane blížíme se k místu setkání. Zbývá nám deset minut. Dálkové senzory jsou čisté.“
„Děkuji Orixi. Rozkažte flotile a všem stanovištím plná pohotovost!“ Řekl admirál a pohodlně se usadil do svého velitelského křesla.
První důstojník Orix zmáčkl tlačítko na straně svého křesla, které bylo po admirálově levici a všemi loděmi flotily se rozezněl rozkaz. „Všichni na svá stanoviště! Plná bojová pohotovost! Připravte se na výstup z hyperprostoru během deseti minut!“
Loděmi se rozezněl výstražný signál. Během minuty byla flotila v maximální bojové připravenosti. Na můstcích obou bitevníků přibylo k běžným čtyřem členům satelleské gardy, kteří tvořili osobní stráž velitelů lodí, dalších šest. Také hlavní stanoviště a další důležité části lodě byli obsazeny vždy po dvou členech gardy. Admirál se na ně zadíval a po tváři mu přejel lehký úsměv. S několika těmito vojáky by se nebál jít ani mezi tisícovku wraithů. Věděl že jsou loajální až za smrt a on jich měl na každém bitevníku stovku.
„Admirále pět minut do výstupu z hyperprostoru.“ Hlásil pilot, který seděl u ovládacího pultu pět metrů před admirálem.
„Informace ze senzorů na hlavní obrazovku.“ Rozkázal admirál. Ihned se na velké přední obrazovce objevila data ze senzorů. Zobrazovala blížící se soustavu s velkou dvojhvězdou a plynným obrem, kolem kterého byla velká mlhovina. To bylo místo setkání s průzkumným jumperem. Bylo dosti rušeno, takže bylo těžké tam někoho vystopovat, ale zároveň těžké pro někoho uvnitř sledovat co se děje venku.
„Pane výstup z hyperprostoru za třicet sekund.“ Hlásil pilot.
„Všem lodím. Aktivujte štíty! Po výstupu z hyperprostoru obraná formace typ delta šest.“ rozkázal admirál a zvedl se ze svého křesla. Pomalu přišel k pilotovi. Podíval se na údaje na jeho konzoly. Zbývalo deset vteřin do výstupu flotily z hyperprostoru.
„Aktivujte panoramatickou projekci.“ Přikázal admirál. Ihned poté se kolem dokola celého můstku všechny stěny změnily a ukazovaly okolí lodě, jako by všichni koukaly do vesmíru z velké prosklené kapsle. Ihned poté loď se zbytkem flotily vyskočila z hyperprostoru.
„Hlášení.“ Řekl ihned admirál a přitom pozoroval okolí lodě na panoramatické projekci.
„Admirále veškeré senzory ukazují normální prostředí. Žádný kontakt v celé soustavě a jejím přilehlém okolí. Hledáme průzkumný jumper.“ Hlásil první důstojník.
„Dobře Orixi. Ať je flotila připravena na nouzové použití hyperpohonu.“ Řekl admirál Alopex a pomalu usedal zpět do svého velitelského křesla.
Po několika málo vteřinách se na senzorech objevil obrys zamaskovaného jumperu.
„Pane. Máme kontakt. Průzkumný jumper. Je v pořádku a žádá o povolení přistání na naší lodi.“ Řekl důstojník Orix.
„Povoleno v hangáru jedna. Orixi převezměte velení. Jdu ihned za piloty. Chci mít informace z první ruky.“ Řekl admirál a odcházel do hangáru jedna v doprovodu čtyř členů satelleské gardy , kteří tvořily jeho osobní stráž. Po admirálově boku pak šel velitel gardistů kapitán Syndicus.
Skupina díky lodním transportérům dorazila do hangáru jedna skoro ihned. Zde už na admirála čekala dvoučlenná osádka průzkumného jumperu. Oba muži se postavili do pozoru a pozdravili. Admirál zavelel pohov a ihned se ptal na situaci.
„Pane zdá se že o našich záměrech wraithové nemají tušení. Na orbitě planety hlídkuje sedm mateřských lodí a deset křižníků. Na odvrácené straně druhého měsíce planety jsou v záloze připraveny další tři mateřské lodě a osm křižníků. Základna ještě není dostavěna a planetární obranu jsme nezaznamenali.“
„Dobře vojáci! Teď si jděte odpočinout. Zasloužíte si to.“ Řekl admirál a společně se svým doprovodem se vrátil zpět na můstek. Ihned jakmile se vrátil tak se optal svého prvního důstojníka.
„Orixi jsou data z průzkumníka stažena?“
„Ano pane. Stažena a odeslána na ostatní lodě.“
„Výborně. Spojte mě se zbytkem flotily.“ Řekl admirál a pohodlně se usadil do svého křesla uprostřed můstku.
„Pane flotila je na příjmu. Můžete mluvit.“ Ohlásil první důstojník.
„Zde admirál Alopex. Po vstupu do hyperprostoru poletíme dosavadní rychlostí. Dosáhneme nepřátelského uskupení za šest hodin. Bitevníky se postarají o zničení mateřských lodí společně s třemi loděmi třídy aurora. Ostatní lodě třídy aurora zničí křižníky. Po vyčištění orbity bitevníky vypustí bombardéry a stíhače. Jejich úkolem bude zničení všechno na planetě. Aurory se postarají o wraithskou zálohu na odvrácené straně druhého měsíce planety. Bojová pohotovost stupeň tři pro celou flotilu. Dobrý lov!“ řekl admirál a rozkázal vstoupit do hyperprostoru směr wraithská planeta.

„Admirále zbývá nám třicet minut do dosažení cílových souřadnic.“ Hlásil první důstojník.
„Děkuji Orixi. Připravte flotilu.“ Rozkázal admirál
První důstojník přikývl a stiskl komunikační tlačítko na svém křesle. „Všem lodím. Na rozkaz admirála Alopexe plná bojová pohotovost stupeň jedna! Všichni na svá místa! Začněte nabíjet energetické paprsky na obou bitevnících! Po výstupu z hyperprostoru bojová formace alfa třináct! Od nynějška zachovejte přísný zákaz veškeré komunikace!“
Admirál s velkým zaujetím poslouchal svého prvního důstojníka. Když se na lodi rozezněl poplach ohlašující přechod na bojový stupeň jedna, tak se admirál pousmál.
„Ať oba bitevníky připojí STE!“ rozkázal admirál. Ihned na jeho rozkaz byla připojena energetická jednotka, antiky jednoduše zvaná spolium transmissibilis energia, zkráceně STE. V budoucnu ji lidé budou znát pod označením ZPM.
Poté se admirál podíval na kapitána Syndicuse stojícího stále po pravé straně vedle něj. Kapitán jen lehce přikývl a dál stál jako socha. Admirál věděl že i satelleská garda je připravena na nadcházející střetnutí.

„Pane patnáct minut do cílové oblasti. Dálkové senzory potvrzují uskupení několika organických lodí na vysoké orbitě planety. Dle rozměrů a energetických stop se jedná o sedm wraithských mateřských lodí a deset křižníků. Žádné další kontakty.“ Hlásil první důstojník.
Admirál se zvedl ze svého křesla a přistoupil k pultu ovládání senzorů. Chvilku se díval na údaje a poté si šel znovu sednout. „Strojovno energii z STE přesměrovat do štítů a energetických zbraní. Zbraňový důstojníku ihned co vyletíme z hyperprostoru vypalte z energetických zbraní na nejbližší mateřskou loď. Drony zaútočíme na ty další.“ Rozkazoval admirál. Důstojník přikývl a provedl patřičné úpravy zbraňových systémů. I strojovna potvrdila provedení rozkazů.

Malá skalnatá planeta. Na první pohled ničím zvláštní. Při bližším pozorování, ale uvidíme několik obrovských rozestavěných komplexů z organické hmoty. Rozestavěná wraithská základna. Kolem planety obíhají dva měsíce. Za jedním z nich je ukryta část wraithské flotily hlídající toto strategické místo. Ostatní lodě hlídkují na orbitě planety.
Najednou se otevřelo hyperprostorové okno. Z něj vyletělo deset mateřských lodí a jedna zvláštní loď. Byla dvakrát tak větší než mateřská a na jejím plášti trčelo mnoho zbraňových platforem. Šlo o nejmodernější wraithský bitevník. Celé uskupení minulo planetu a zamířilo na druhou stranu soustavy. Po několika minutách zmizeli za velkou hvězdou, která představovala místní slunce. Wraithové nad planetou se začali přeskupovat do bojové formace.


hudba k následující bitvě:
kód:
http://cz.youtube.com/watch?v=NuJ93elYqVs&NR=1


Za pět minut vyletělo z hyperprostoru bojové uskupení antiků. Bitevníky začali ihned pálit z energetických zbraní posílených energií z STE. Silný zelený paprsek vypálený z Ornicuse rozpůlil najednou dvě, za sebou letící hive, které byli okamžitě zničeny. To samé se stalo dalším dvěma po zásahu od bitevníku Sagitta. Drony z obou bitevníků pak zasáhly další dvě mateřské lodě a ostatní byly pod palbou dronů z lodí třídy aurora. Wraithové byli silou útoku a brzkým zničením jejich čtyř mateřských lodí velmi zaskočeni. Zbylé lodě dostávaly těžké zásahy a antické štíty zatím wraithským zbraním odolávaly.
„Admirále wraithské uskupení ustupuje! Stahují se k druhému měsíci planety.“ Hlásil první důstojník
„Dobře. Vypusťte stíhače a planetární bombardéry. Musí zničit veškeré wraithské zařízení na planetě. Poté se stíhači připojí k útoku. Ostatní lodě zaútočí na wraithy plnou silou!“
Mezi tím se wraithové přeskupily a připojilo se k nim i druhé bojové uskupení čekající na odvrácené straně druhého měsíce.
„Zformujte flotilu do útočné formace tři! Zahajte palbu na doprovodná plavidla! O bitevníky se postará naše hlavní uskupení. Oznamte královně že se past zdařila, ale jejich bitevníky jsou silnější než jsme předpokládali.“ Řekl vysoký wraith stojící na můstku jedné z hive. Ihned poté se wraithové vrhli na lodě třídy aurora.
„Admirále zpoza místního slunce se vynořilo další wraithské uskupení. Jde o deset hive a jeden bitevník. Wraithové vysílají stíhače ze všech lodí!“ Hlásila obsluha senzorů.
„Ať letouny pokračují v misi. Bitevníky se zaměří na nové uskupení. Aurory pokračují v boji.“ Rozkázal admirál. Jeho tvář zvážněla. Bojová flotila antiků byla velmi přečíslena a objev wraithského bitevníku nevěstil nic dobrého. Také už dvě aurory hlásily těžká poškození a výpadky energií. A hlavním energetickým zbraním bitevníků potrvá několik minut než se nabijí k dalšímu použití. Boj teprve začínal. Admirál si byl moc dobře vědom co je v sázce.
Ale ani jedna ze stran nevěděla o dalším účastníkovi. Z bezpečné vzdálenosti celou bitvu pozorovala neznámá zamaskovaná loď.
avatar
Ice
Autor
Autor

Poèet pøíspìvkù : 91
Join date : 17. 11. 09
Age : 32
Location : Fort Strathgorodon

Návrat nahoru Goto down

Re: Satelleská garda

Příspěvek  Ice za 02.12.09 21:54

část2.

Na palubě neznámé zamaskované lodi byly čtyři tvorové. Velcí, svalnatí, s dlouhými špičáky a oblečeni do nějakého typu bojového brnění. Byli to Venatoři. Průzkumná hlídka, která předávala informace jejich mateřské lodi. Venatoři byli nad míru spokojeni. Jejich past vyšla dokonale. Podařilo se jim dostat do konfliktu dvě nejsilnější rasy v galaxii. Ti kdo padnou nejsou hodni jejich bohů. Vítěz bitvy bude loven a poté obětován na oltáři jejich krvelačným bohům.
Průzkumná hlídka čekala jak boj dopadne. V blízké soustavě už čekaly jejich dvě mateřské lodě. V jejich hangárech bylo mnoho výsadkových lodí a na palubách mnoho dalších venatorů připravených k výsadku a obsazení přeživších lodí antiků i wraithů.

Wraithové se přibližovali k antické flotile ze dvou stran. Darty se rychle blížili do palebných pozic a neohrožováni nepřátelskými stíhači měli volné pole působnosti.
„Připravte kanóny pro přehradnou palbu!“ Rozkázal admirál Alopex. Ihned poté se po bocích obou antických bitevníků začaly objevovat otvory, ze kterých vyčnívaly velké desetihlavňové rotační kanóny, odpovídající ráži 80mm. Jakmile se stíhači přiblížily na jejich dostřel, tak se spustilo peklo. Kanóny začaly střílet malé, ale velmi rychlé energetické pulsy. Ze střel tak vytvořily skoro neproniknutelnou hradbu, která ničila velké množství stíhačů. To však zastavilo jen stíhače ze strany odkud přilétalo větší wraithské bojové uskupení. Darty druhého uskupení napadaly aurory plnou silou. Jejich sekundární zbraně na velmi rychlé a pohyblivé darty nestačily a drony pálily na hives a křižníky. Štíty auror začaly slábnout.
„Všechny darty, křižníky a třetina hives se zaměří na antické křižníky! Zbylé hives a velitelská loď zaútočí na oba bitevníky!“ Rozkazovala wraithská královna se svého trůnu, umístěného uprostřed velkého bitevníku.
Wraithové se přeskupily a nyní i antické bitevníky dostávaly těžké zásahy do svých štítů. Ty však byly podpořeny energií z STE a tak měli obrovskou výdrž.

„Kapitáne štíty jsou na 10%“ ozvalo se na můstku jedné z auror.
„Veškerou energii do štítů!“ reagoval kapitán. Najednou se celá loď zatřásla a ozvalo se několik explozí.
„Jsme bez štítů! Protržení trupu na palubách osm až sedmnáct. Integrita trupu na kritické úrovni. Hrozí rozlomení lodě!“ upozorňoval první důstojník aurory a zděšeně se díval na kapitána.
„Nařiďte evakuaci! Informujte admirála že nastavuji kolizní kurz na nejbližší hive.“ Řekl kapitán, ale než mohl cokoliv udělat, tak loď dostala několik dalších zásahů. To těžce poškozený trup nevydržel a loď se rozlomila na tři kusy. Dva ihned explodovaly a třetí největší, díky setrvačnosti mířil na další antickou auroru. Ta ihned zahájila úhybný manévr, ale bylo pozdě. Trosky první lodě narazily do štítu druhé. Ten pod obrovským náporem zkolaboval. Druhá loď byla těžce poškozena a sekundární exploze na jejích palubách dokončily celou zkázu. Během několika minut byly zničeny dvě antické lodě. Následné exploze trochu oslabily štíty několika dalších. Admirál to vše nervózně pozoroval.
„Jaký je stav hlavních energetických zbraní?“ zeptal se rozčíleně.
„Zbraně plně nabité za 5, 4, 3, 2, 1, teď!“ ohlásil první důstojník.
„Palte na wraithský bitevník!“ Rozkázal admirál. Zelený paprsek vystřelil z přídě bitevníku. Zasáhl wraithskou loď. Ta však díky úhybnému manévru utrpěla jen střední poškození v nedůležitých sekcích a stále tak byla plně bojeschopná. Paprsek z lodi Sagitta také letěl na nepřátelskou vlajkovou loď. Do cesty se mu však připletl wraithský křižník. Ten sice explodoval, ale uchránil loď své královny před dalším zásahem, který mohl zasáhnout důležitější systémy lodě.
Wraithové palbu opětovali plnou silou. Jejich bitevník pálil ze všech zbraní. Na štíty antických lodí dopadalo mnoho střel, dvakrát silnějších než z hive a ve větší kadenci. Admirál nařídil krýt pomocí bitevníků aurory, které bojovali s hives a úspěšně jim udělovaly těžké rány. Nápor na štíty bitevníků byl však velmi silný a začalo se projevovat jejich oslabení. Během pár minut klesla síla štítů o 10%. Admirál zvažoval možnosti a nařídil stažení stíhačů pro útok na wraithské lodě. Jeho intuice mu napovídala, že na ochranu bombardérů nebudou třeba. Za chvilku, po vydání rozkazu stíhačům dostal za pravdu, když se ozval velitel bombardérů.
„Zde velitel stříbrné letky. Pozemní cíle zasaženy plnou silou. Žádné sekundární exploze. Veškeré cíle zničeny hned při prvním náletu. Sken povrchu ukazuje pouze obvodové konstrukce. Vypadá to že nás nachytali. Čekám další rozkazy.“
Admirál přemýšlel. Svraštilo se mu čelo a pak vydal rozkazy.
„Všem letounům! Okamžitý návrat na orbitu a přeskupení k útoku na wraithské lodě. Stíhači uvolní prostor bombardérům. Použijte vše co máte! Palba volná!“ rozkázal admirál. Poté vstal ze svého křesla a nervózně přešel k ovládání zbraní. Skrz zuby potichu procedil. „Ti bídáci nás dostali. Nachytali nás do pasti.“

Antické stíhačky i bombardéry okamžitě po obdržení rozkazu změnily kurz a k wraithským lodím mířily maximální rychlostí. Jako nejbližší cíle se jim naskytly čtyři hives. Wraithové se však lehce nedali. Ihned po zjištění nepřátelských letounů vypustily darty. Těch byla přesila, ale antické letouny měli jednu výhodu. Tou byl štít, který umožnil antickým pilotům dlouhou dobu odolávat. Stíhači se pustily do leteckých soubojů s darty. Podařilo se jim utvořit volný koridor pro bombardéry, které si svými palubními zbraněmi držely nejdotěrnější darty od těla. Všech šedesát bombardérů mířilo plnou rychlostí ke skupině čtyř hives a tří křižníků. Hlavní palba z wraithských lodí byla přesměrována na ně, jelikož byly vyhodnoceni jako akutní nebezpečí. Mnoho bombardérů bylo zničeno, ale přibližně polovině se podařilo dostat na vzdálenost pro útok. Vypustily velké, žlutě zářící koule. Šlo o planetární subiontové bomby. Při jejich výbuchu dojde k rozžhavení povrchu cíle na víc jak 100 000 stupňů a následná radiace zničí vše živé co ještě přežilo. Takové bomby se velkou rychlostí řítily na wraithské mateřské lodě a křižníky. Po kontaktu s nimy došlo k velkému záblesku. Křižníky zničila samotná exploze. Hives byly odolnější, ale organické lodě začala devastovat velmi silná radiace. Hives se začali pomalu rozpadat. Bombardéry splnily úkol, ale zaplatily nejvyšší cenu. Ani jediná posádka nevyvázla živá. Museli letět velmi nízko nad loděmi a tak nedokázali včas uniknout z dosahu explozí. Zemřelo všech 240 členů posádek. Stíhači ještě pořád bojovali s darty, ale také pomalu podléhali přesile.
Admirál věděl, že ani jediný pilot nepřežije. Žádná loď je nemohla nabrat na palubu, aniž by ohrozila svoji bezpečnost. Náhle admirála oslnilo velké intenzivní světlo. To dostala těžký zásah další z auror a explodovala. Exploze zasáhla celou antickou flotilu a značně snížila výdrž jejich štítů.

„Energetické zbraně opět nabity!“ ohlásil první důstojník.
„Použijte manuální zaměření! Palte na zbraňové platformy bitevníku!“ rozkázal admirál Alopex.
Na to se pod zbraňovým důstojníkem sklopilo jeho křeslo a začalo bíle zářit. Důstojník se napojil na zbraňové systémy a pomocí své mysli je dokonale zaměřil To samé provedl i důstojník na lodi Sagitta. Z přídí Ornicuse a Sagitty vyletěly zelené paprsky. Tentokrát jim v cestě nic nestálo a zasáhly naprosto přesně.
„Královno lanteanské bitevníky vyřadily naše zbraně na levoboku. Část trupu je těžce poškozena. Sekce 27 až 46 zničeny a okolní vypouštějí atmosféru. “ Ohlásil wraith u ovládacího pultu.
Královna sedící ve velkém organickém trůnu vstala a rozzuřeně vyštěkla. „Natočte se pravobokem a palte plnou silou. Loď poškození vydrží. Veškerou energii směřujte do zbraní! Palte na oslabenější loď!“
Na to se wraithský bitevník otočil pravobokem k antickým lodím a pokračoval v masivní palbě, kterou směřoval pouze na bitevník Sagitta. Ten dostával těžké zásahy i od několika hives a jeho štíty už klesly pod 60%. Kapitán Sagitty musel přesměrovat veškerou energii z STE do štítů. Tím byla jeho hlavní energetická zbraň vyřazena a bitevník mohl střílet pouze drony a kanóny proti stíhačům.

Bitva již trvala víc jak hodinu a zatím se nezdálo že by měla jedna ze stran výrazně navrch. Wraithská flotila byla značně poškozena a stíhači totálně zničeni. Křižníky zbyli už jen tři a ti měli těžká poškození trupu, hypermotorů i zbraňových systémů. Hives zůstalo pět. Ty byly relativně v dobrém stavu. Všechny lodě kryly velitelský bitevník.
Podobně na tom byla i flotila antiků. Zbylých šest lodí třídy aurora mělo problémy se štíty a na třech dokonce selhávaly systémy podpory života, když byly těžce poškozeny některé sekce trupu. Bitevník Sagitta hlásil velké problémy s podsvětelnýmy motory a s rozvody energie do senzorů. Bez toho byla palba dronů značně chaotická a šlo jen o nepřesné zásahy. Navíc loď se skoro nemohla pohybovat a byla tak velmi snadným terčem. Bitevník Ornicus byl v docela dobrém stavu, jen jeho štíty byly již na 55% a admirál byl nucen přesměrovat energii z STE do jejich generátorů. Tím také odstavil hlavní energetickou zbraň.
„Palte plnou možnou dávku!“ rozkázal admirál. Ihned poté se ze všech šesti střílen pro drony vyřítilo jejich obrovské množství. Zářily jako slunce a spojily se v jeden mohutný proud. Prorazily si cestu skrz poslední křižníky, kteří jim vletěli do cesty, v zoufalé snaze zachránit bitevník. Oslabený ale stále velký proud dronů se vyhnul hives a narazil do wraithského bitevníku. Ten se začal velmi otřásat a objevilo se i několik explozí.

„Má paní, přišli jsme o primární zbraně. Integrita trupu je na 40%. Hyperpohon je mimo provoz. Loď má závažná selhání všech systémů. Musíme ustoupit. Lanteanské bitevníky jsou příliš silné.“ Řekl wraith stojící u ovládání zbraní. Zdálo se že jde o zástupce královny. Ostatní na něj jen udiveně koukali. Nikdo jiný by si nedovolil navrhnout ústup. Královna znovu vstala ze svého trůnu a přistoupila ke svému zástupci. Prohlédla si ho a prstem mu přejela po tváři. Děsivě zasyčela a pak se na svého zástupce vrhla. Srazila ho na zem a začala se na něm krmit. Ostatní jen přihlíželi. Když byla královna hotova, tak se jen otočila na nejbližšího wraitha.
„Jeho místo je tvé. Nemají již moc dronů. Brzo budou bezbranní. Použijte záložní systémy. Veškerou energii do zbraní! I tu ze stázových komor.“ Řekla královna a pohodlně se usadila zpět ve svém trůnu.
„Admirále přišli o primární zbraně. Jejich trup je značně poškozen a přišli o hyperpohon.“ Hlásil první důstojník Orix.
„Rozkažte flotile pálit na hives. Po vystřelení posledních dronů je budeme krýt před palbou dokud bezpečně nevstoupí do hyperprostoru.“ Řekl admirál. Ihned poté se Ornicus natočil tak, aby chránil ostatní lodě. Ty se snažily za něj ukrýt. Bitevník vypálil poslední dávku dronů. Ty poškodily dvě hive a vyřadily je dočasně z boje.
V místě bojiště se už vznášelo velké množství trosek, které občas narazily do přeživších lodí. Jeden takový velký kus způsobyl selhání štítů na jedné z těžce poškozených auror. Trup proražený na několika palubách se začal hroutit a do okolí loď vypouštěla vzduch. Zničení další lodě bylo jen otázkou času. Posádka se snažila evakuovat na jinou loď. V řadách antiků pomalu začala vznikat panika. Jen bitevníky toho byly ušetřeny. Ať vyšší stupeň výcviku posádek, nebo jen myšlenka na satelleskou gardu coby strážce pořádku, přiměla posádky dál plnit rozkazy.

To celé neustále pozorovala zamaskovaná venatorská loď. Venatoři neustále odesílali získaná data svým dvěma mateřským lodím. Z jejich výrazů se zdálo, že jsou bitvou velmi nadšeni. Dokonce to vypadalo jako by typovali vítěze.
Najednou jejich oči i obličej dostaly nový divočejší výraz. Obdrželi zprávu od mateřských lodí. Nebude to už dlouho trvat a vyrazí na velký lov.

_________________
Arma retinens treuga!
avatar
Ice
Autor
Autor

Poèet pøíspìvkù : 91
Join date : 17. 11. 09
Age : 32
Location : Fort Strathgorodon

Návrat nahoru Goto down

Re: Satelleská garda

Příspěvek  Ice za 02.12.09 21:57

část 3.

Jelikož energie všech lodí byla dosti vyčerpaná a drony už došly, tak admirál nařídil ústup. Bitevník Ornicus stále kryl ostatní lodě, před dosti již sporadickou a velmi slabou palbou wraithů. Ostatní antické lodě, tak využily chvilky oddechu a provizorně všechny opravily hyperpohon. Lodě nyní byly schopné letu hyperprostorem a připravovaly se na odlet na nouzové souřadnice, kde se měla flotila znovu setkat a přivolat posily.
„Pane senzory zachytily podezřelé energetické výkyvy. Pomalu se pohybují a kopírují pohyb celé bitevní flotily.“
„Jak to že jsme to nezaznamenali dřív?“
„Pane senzory byly primárně zaměřeny na bitvu a sledování wraithů a jejich lodí. Po nařízení evakuace na nouzové koordináty se systémy zaměřily i na sledování hyperprostoru a okolí.“
„O jaké energetické výkyvy se jedná Orixi?“
„Počítač to zrovna vyhodnocuje. Za chvilku by to mělo být.“ Řekl první důstojník Orix a ihned poté se na hlavní obrazovce objevila data ze senzorů a svítil u nich velký varovný nápis.
„Venatorská maskovaná loď!“ Skoro vykřikl admirál. Nemohl tomu uvěřit. Od počátku bojů s wraithy se venatoři objevovali až příliš často na místech bitev a nyní už to nepovažoval za pouhou náhodu.
„Nařiďte flotile okamžitý vstup do hyperprostoru!“ rozkázal admirál a upřeně se díval na data ze senzorů.


hudba k následujícím událostem + podobizna venatorů
kód:
http://cz.youtube.com/watch?v=cS5SKUJWuQk&feature=related


Něž však lodě aktivovali hyperpohon, tak senzory ohlásily přilétávající dva velké objekty. Ihned poté se otevřela dvě hyperprostorová okna a z nich vyletěla dvě stříbrošedá plavidla. Měla úzkou dlouhou příď a do zadu se rozšiřovala. Tvarem připomínala trojúhelník a zadní část vypadala jako velká křídla. Na nich bylo několik otvorů ze kterých pomalu vyjížděla dělům podobná zařízení. Zadní části dominovalo šest gigantických motorů, které byly schopné rychlé mezigalaktické přepravy, ale také lodím umožňovaly rychle a přesně manévrovat v boji. Lodě se svojí velikostí podobaly antickým aurorám, ale jejich bojová výbava se mohla srovnávat jen s antickými bitevníky.

Venatorské mateřské lodě vyhodnotily situaci z průzkumu a vydaly se na lov, než jim kořist uteče.
Ještě předtím než mohla jakákoliv loď zareagovat, tak venatoři zaútočily. Venatorské mateřské lodě rychle vypálily několik bílých energetických pulsů na každou loď, včetně wraithských. Předchozí bitvou oslabená plavidla nemohla těžkým venatorským zbraním vzdorovat. Velké bitevníky byly totálně ochromeny. Štíty, zbraně i pohon byly vyřazeny z provozu. To samé se stalo dvěma hives a jedné z auror, které byly v relativně dobrém stavu. Ostatní oslabené a již předchozím střetem poškozené lodě byly totálně zničeny a jejich trosky křižovaly vesmírným vakuem. Venatorská plavidla se připravovala na invazní výsadek na všechny přeživší lodě.
Ornicus byl sice poškozen a značně oslaben, ale jeho posádka dokázala velmi rychle zprovoznit hyperpohon díky přímému připojení na STE, které bylo nyní jediným energetickým zdrojem bitevníku.
„Admirále máme hyperpohon! Sice jen 20% výkonu, ale můžeme odletět! Štíty a zbraně stále mimo provoz. Generátory štítů jsou totálně zničené!“ Informoval admirála důstojník ze strojovny. Admirál se rozhodoval co udělat. Nechtěl nechat zbylé dvě antické lodě na pospas zkáze z řad venatorů, ale zároveň věděl, že sám nemá moc šancí jim nějak pomoci. Jeho rozhodování mu však trochu ulehčil kapitán druhého bitevníku.
„Zde kapitán bitevníku Sagitta. Admirále musíte nás tu nechat! Informujte nejvyšší radu že venatorské útoky nejsou pouhou náhodou, ale promyšleným plánem. Zajisté jste si toho také všiml. Ostatní se to musí dozvědět. My budeme bojovat do posledního dechu! Nedáme se lacino! Musíte uspět, aby se naše rasa zachránila.“
„Děkuji kapitáne. Držte se a ukažte jim, že si vybrali špatnou galaxii a špatnou rasu pro své lovecké choutky. Bylo mi ctí s vámi sloužit! Hodně štěstí!“ Řekl admirál.
„I mě bylo ctí admirále!“ Řekl kapitán Sagitty. Ještě před ukončením hovoru bylo slyšet jak vydává rozkazy. „Připravit na nepřátelské nalodění! Plná pohotovost celé posádce. Vydejte všem zbraně a osobní štíty! Satelleská garda obsadí důležité prostory!“ Poté bylo spojení ukončeno.
Admirál se pomalu posadil do křesla a díval se na senzory, které zobrazovaly dvě venatorká plavidla jak se pomalu přibližují.
Mateřské lodě venatorů se rozdělily. Jedna letěla směrem k wraithům a druhá k antikům. Zastavily v bezpečné vzdálenosti a začali skenovat všechny lodě a celé okolí. Když se ujistily, že jejich plán vyšel tak vypustily výsadková plavidla. Šlo o malé lodě velikosti jumperu, ve kterých bylo vždy po šesti venatorech.
Výsadková plavidla rychle překonala vzdálenost od svých mateřských lodí a pomalu se začala zachytávat na trupech nepřátelských plavidel. Zvláštním zařízením ve spod lodě prořízly venatoři plášť obsazovaných lodí a pak vnikly na jejich paluby.
„Aktivujte hyperprostorové okno!“ Rozkázal admirál Alopex a v jeho hlase byla znovu slyšet odhodlanost a hrdost. Ornicus vstoupil do hyperprostoru těsně před příletem venatorských výsadkových lodí.
Do hyperprostorového okna, které Ornicus vytvořil, vletělo i několik výsadkových plavidel, která nestačila zareagovat na novou situaci. Ta na tento druh přepravy nebyla stavěna a byla okamžitě zničena. Venatoři překvapení a zaskočení nastalou situací si nebyli jisti co dál. Jejich vrchní velitel však neztratil hlavu. Nařídil obsadit zbylá plavidla za pomoci dvou třetin výsadkových lodí. Se zbytkem výsadku na palubě své vlajkové lodi nařídil vstup do hyperprostoru.
Venatorská mateřská loď byla stavěna jako lovec. Byla tak vybavena nebezpečnými zbraněmi, ale také velmi výkonným arzenálem senzorů, pro sledování „kořisti“. Díky tomu dokázala sledovat poškozený antický bitevník i v hyperprostoru. Poškozené motory Ornicuse zanechávaly za sebou nepatrnou radiaci, kterou venatoři velmi pečlivě sledovali, jako když lovec stopuje poraněnou kořist.


hudba k následujícím událostem
kód:
http://www.youtube.com/watch?v=Wwp4AbtmXZc&feature=related


Mezi tím se na ostatní lodě již dostal venatorský výsadek. Antická aurora padla do jejich spárů velmi rychle. Její posádka byla značně oslabena předchozí bitvou a neměla sílu se dlouho bránit. Venatorští vojáci tím byli velmi znechuceni a po nakrmení se několika antickými vojáky, loď opustily. Poté mateřská loď vypálila dávku střel a aurora vybuchla.
Na wraithském bitevníku královna všem rozkázala pořádně se nakrmit. Chtěla mít posádku silnou jak jen to bude možné.
Když se do lodě dostaly první venatoři, tak uviděli ještě se krmící wraithy. Vypálily do nich několik dávek ze svých ručních zbraní, ale s wraithy to ani nehnulo. Ti byly po velkém krmení na nejvyšším stupni odolnosti. Ihned venatorům střelbu oplatily. Po celé lodi se strhly přestřelky, které však nemohly rozhodnout. Venatoři vybaveni svým brněním byly proti wraithským střelám také dost odolní. Obě strany si to brzo uvědomily. Wraithové vytasily své dýky a vrhli se na nepřítele. Venatoři se také připravily na krvelačný boj. Malé špičaté výrůstky na jejich předloktí vyrostly a získaly podobu několika centimetrových ostrých bodců. I venatoři se vrhli do boje používajíc své drápy. Začal tak nelítostný krvavý boj, který mohl skončit vítězně jen pro jednu stranu.
Stalo se však něco nečekané. Wraithské mateřské lodě nějak zprovoznily své hlavní zbraně. Obě hives vypálily plnou dávku na antický bitevník Sagitta. Ten byl stále nepřátelskou lodí a také obsazován venatory, takže wraithové ho vyhodnotily jako dobrý cíl. Také si byli dost jisti že útok na venatorskou mateřskou loď by moc úspěšný nebyl. Bitevník Sagitta bez štítů utrpěl devastující zásahy a došlo k totálnímu selhání všech systémů, včetně podpory života. Antický kapitán z posledních sil aktivoval autodestrukci lodě. Jelikož však byla strojovna dosti zničena, tak autodestrukce neaktivovala přetížení STE. Sagitta tak sice explodovala, ale výbuch byl malý a oproti kapitánovu plánu, okolním lodím nějak neublížil.
Hives ihned poté vystřelily dávku na venatorskou mateřskou loď. Jejich střely jen neškodně dopadly na venatorský štít, který při kontaktu se střelami rudě zazářil. Venatorská odpověď byla rychlá a nekompromisní. Nehledě na své vojáky venatorská mateřská loď vypálila plnou dávku ze všech zbraní. Velké, bíle zářící střely dopadly na trupy obou hives. Následné exploze obě lodě roztrhaly a další výstřely zničily trosky na prach. Zůstal tak už jen wraithský bitevník.

Ornicus letící hyperprostorem se blížil na nouzové souřadnice. Opravářské čety měly plno práce a osádka strojovny se snažila udržet hyperpohon v provozu. Když bitevník vyletěl na zadaných souřadnicích, tak admirál vydal rozkaz k nouzovému vysílání. Těsně potom, když to udělal se před Ornicusem otevřelo hyperprostorové okno a z něj vyletěla stříbrošedá venatorská mateřská loď. Celou dobu sledovala antický bitevník a připravovala se na příhodnou chvíli k útoku.
„Ihned vypněte vysílání a aktivujte znovu hyperpohon!“ Rozkázal admirál. Místo aktivace se mu však jen ze strojovny ohlásil hlavní inženýr.
„Admirále hyperprostorový generátor totálně vyhořel. Není šance to opravit. Nouzové vysílání bylo vypnuto.“
„Co zbraně?“ Zeptal se rychle admirál, který nervózně sledoval údaje ze senzorů.
„Nefunkční pane. Můžem se sice pokusit obejít hlavní obvody, přepólovat sekundární a pak zkusit připojit STE, ale to má energii jen na jeden výstřel a hrozí poškození ostatních energetických jednotek a tím i odpojení podpory života.“
„Zkuste to! Nemáme co ztratit. STE ale nepřipojujte dokud nedostanete rozkaz! Chci aby si venatoři mysleli že jsme bezbranní.“
„Provedu pane!“ Řekl hlavní inženýr a ihned se s ostatními pustil do práce.
Mezi tím se venatorská loď přiblížila na vzdálenost pro výsadek. Jejich senzory na antickém bitevníku nezachytily žádné velké energetické přenosy. To znamenalo že loď je ochromena a výsadek může začít.

Na wraithském bitevníku zatím probíhal krvavý a krutý boj. Na chodbách lodi leželo mnoho desítek mrtvých wraithů i venatorů. Na mrtvých venatorech bylo poznat, že wraithové k nim nemají daleko. I oni útočili na krk svými dýkami a když neměli ani ty, tak používali své ostré zuby. Mnoho venatorů mělo podříznutá hrdla a našlo se i několik bez hrudního brnění, na kterých se wraithové i nakrmili.
Venatorký styl boje byl podobný, ale na zabití protivníka používali jiné zbraně. Využívajíc svoji brutální sílu, svými drápy rozpárali protivníkovi hrudník nebo břicho a poté ho mohutným kousnutím do krku zabili, přičemž vyrvali z mrtvého část masa, které snědli.
Mrtvých na obou stranách přibývalo, ale venatorký tlak byl obrovský a wraithové byli pomalu zatlačováni. Ustupovali směrem k nejdůležitější části lodi. Tou byl můstek a komnata královny. Tu hlídala třicítka nejsilnějších wraithů, kteří měli vizáž brutálních zabijáků a bylo poznat, že prošli mnoha boji. Byly vybaveni nějakým typem organického brnění, které je celé obalilo a na hřbetech rukou vyčnívaly kostěné břity. Kdo by dostal úder od tohoto wraitha, tak by měl ošklivě rozřezaný obličej.
Samotná královna vypadala pořád stejně, jako by se jí nic nemohlo stát. Její ledově klidný obličej byl až zarážející. Nehnutě seděla na svém trůnu a vyčkávala na svou chvíli. Kolem leželo osm mrtvých a scvrklých lidských těl. Šlo o její uctívače a služebníky. Královna byla odhodlaná nepřátelské vetřelce zničit, tak se nakrmila i na svých otrocích, aby byla silná na nadcházející střetnutí.

Na antickém bitevníku ve strojovně probíhal shon aby se podařilo zprovoznit zbraně. Zbytek posádky, které už moc naživu nebylo, se připravoval na nepřátelské nalodění. Všichni měli osobní štíty a zbraně. Admirál měl dokonce hrudní kyrys podobný tomu co měli členové satelleské gardy. Členové gardy byly strategicky rozmístěni kolem strojovny, můstku a několika dalších důležitých sekcí. Celá posádka byla shromážděna kolem těchto míst, tak aby byli všichni pokud možno pohromadě a měli tak větší šanci se silnému nepříteli ubránit. Nedůležité sekce byly uzavřeny vzduchotěsnými dveřmi.
„Celé posádce! Hovoří admirál!“ ozvalo se v lodním interkomu. „Bojovali jste statečně a se ctí. Nyní nás ale čeká největší zkouška v boji, jaké jsme kdy čelili. Vybojovali jsme společně mnoho vítězných bitev, ale tato ukáže zdali jsme hodni být potomky našich předků. Věřím, že i nyní mě nezklamete. Je mi ctí a potěšením s vámi sloužit a třeba i padnout po vašem boku. Jsem na vás na všechny velmi hrdý!“ Řekl admirál a při těch slovech se podíval na nápis, který byl nad hlavní obrazovkou můstku. Šlo o válečné heslo posádky Ornicuse. Nahlas ho přečetl do lodního interkomu. „DECUS AUT MORTALITAS!!!“ a stiskl bojový odznak lodi, který měl na své uniformě. To samé udělali všichni členové posádky, včetně satelleské gardy a jako jeden muž, třikrát po sobě vykřikli.
„DECUS AUT MORTALITAS!!!“ tato tři slova v jazyce antiků znamenají jediné. Čest nebo smrt.

Venatorská mateřská loď proskenovala celý antický bitevník. Když se venatoři ujistily, že je loď skoro bez energie a neškodná, tak se otevřely hangáry a z nich vyletělo několik desítek výsadkových lodí. Na nich byli plně vyzbrojeni nejsilnější venatorští vojáci. Zřejmě tohoto nepřítele pokládali za velmi silného, jelikož všichni měli i svou bojovou zbroj a ostny na předloktích připravené k boji. Lodě se rozdělily do tří „proudů“ a velkou rychlostí zamířili směrem k antickému bitevníku Ornicus.

_________________
Arma retinens treuga!
avatar
Ice
Autor
Autor

Poèet pøíspìvkù : 91
Join date : 17. 11. 09
Age : 32
Location : Fort Strathgorodon

Návrat nahoru Goto down

Re: Satelleská garda

Příspěvek  Ice za 02.12.09 22:01

část 4.

Hudba k následujícím událostem na bitevníku Ornicus
kód:
http://www.youtube.com/watch?v=rc1YoWhxG9U&feature=rec-HM-fresh+div


Výsadková plavidla letěla na Ornicus a nejrychlejší z nich se již pomalu prořezávaly silným lodním antickým pancířem. Plášť bitevníku byl však velmi silný i po předchozí bitvě s wraithy. Venatorům trvalo dlouho než se dostali do vnitřku bitevníku.
„Admirále vnější plášť protržen na několika palubách. Venatoři jsou již na lodi. Vnitřní automatická obrana mimo provoz.“ Oznamoval první důstojník. Admirál se jen podíval na data z vnitřních senzorů a sledoval postup nepřítele. Ten vyčkával až bude na lodi víc vojáků a poté chtěl zaútočit na posádku.
„Šéfinženýre jak jste na tom?“ Otázal se admirál. Hlavní inženýr ve strojovně odpověděl jedním slovem.
„Hotovo.“
„Zbraňový důstojníku zaměřte energetické zbraně na nepřátelské plavidlo. Palte plnou možnou dávku na můj rozkaz!“ Přikazoval admirál. Zbraňový důstojník se pohodlně usadil ve svém křesle. To se rozzářilo a sklopilo. Systémy byly připraveny a zaměřeny na venatorskou mateřskou loď. Přesněji na její pravý hangár, který byl stále otevřen a po zásahu se nabízela možnost sekundárních explozí. Na monitoru zbraňových systému však stále svítil varovný nápis, že jsou zbraně bez energie.
„Admirále selhání vnitřních senzorů! Venatoři je vyřadily. Zdá se že jejich výsadek je kompletně na naší lodi.“ Hlásila obsluha senzorů.
„Šéfinženýre připravte se na zapojení STE za deset vteřin!“ rozkázal admirál. Na hlavní obrazovce se ihned objevilo odpočítávání. Když se na obrazovce ukázala nula, tak hlavní inženýr zapojil STE do zbraňových systémů. Graf monitorující energii ve zbraních ihned vylétl na 100%.
„Palte!!!“ důrazně rozkázal admirál. Z přídě bitevníku vyletěly dva zelené paprsky. První narazil do venatorského štítu, který se výrazně rozsvítil do ruda. V místě nárazu paprsku na štít, se utvořila na několik milisekund trhlina. To stačilo druhému paprsku aby pronikl skrz štít. Venatorská loď utrpěla zásah. Jakoukoliv jinou loď by antický paprsek značně poškodil, ale této se skoro nic nestalo. Byl pozorován jen menší výbuch poblíž pravého hangáru. Energii z paprsku totiž absorbovaly zvláštní panely, kterými byla venatorská mateřská loď pokryta. Ty tak energii výstřelu rozložily po celém plášti lodi. To mělo za následek jen minimální škody v místě dopadu a zbytek trupu lodi byl celkově oslaben o pouhou desetinu procenta. Jediný následek na venatory byl ten, že jejich vrchní velitel rozkázal výsadku ihned obsadit celou loď.
Další následky měly výstřely na antickém bitevníku. Výstřely vyčerpaly STE a jeho připojení nouzové obvody nevydržely. Mohutný průtok energie při výstřelu totálně spálil veškeré obvody. V provozu byla jen podpora života, která byla připojena na zcela oddělené systémy, ale hlásila funkčnost pouze na 50%. Kromě můstku a strojovny, kde ještě byly v provozu záložní zdroje, fungovalo jen nouzové osvětlení..


Hudba k následujícím událostem na wraithském bitevníku
kód:
http://cz.youtube.com/watch?v=lVvb1CHi2a8&feature=rec-HM-rn


Mezi tím na wraithském bitevníku venatoři postupovali dál do nitra lodi. Jejich postup však byl těžší než na počátku. Wraithové poslední energii převedli do růstových systémů lodě. Ta začala nečekaně a úplně náhodně uzavírat lodní chodby, které zarostly organickou hmotou. Stalo se tak, že několik venatorů loď doslova pohltila do své konstrukce. Ostatní se však nedali zastrašit. Stížený postup je jen víc rozdráždil. Pociťovali konečně pravou a velkolepou chuť lovu. Dokonce se předbíhali v tom, kdo bude v prvních řadách. Začínalo to vypadat, jako by neměli velení.
Veškeré pochyby však ukončil příchod hlavního velitele výsadku. Byl to venator průměrné výšky, ale jeho postava budila značný respekt. Byl celý oblečen jen do hrudního pancíře a chráničů nohou. Ruce i hlavu měl bez ochrany. Jeho paže byly obrovské a svalnaté. Hroty na předloktí měl dosud jen malé, ale jeho drápy byly jedny z největších mezi venatory. I jeho špičáky byly nadprůměrně dlouhé. Jeho obličeji dominovala obrovská jizva, která se táhla od jeho pravého oka až k bradě. V jeho očích byla vidět jen touha po krvi.
Ihned udělal pořádek mezi svými podřízenými. Ti se ho dost báli. Asi věděli proč. Když se venatoři znovu seskupili, tak pokračovali tvrdě vpřed, směrem ke komnatám královny. Ta byla navenek stále ledově klidná, ale uvnitř již věděla že toto budou její poslední chvilky.

Venatoři měli vítězství takřka na dosah. Wraithové byli zdecimováni a nejsilnější z nich spoutáni a odvedeni na venatorskou mateřskou loď. Budou pak obětováni bohům.
Hlavní venatorská útočná skupina byla už před vchodem na můstek a odtud se měla vydat do královniných komnat. Vchod byl však zarostlý mohutnou organickou hmotou, která tvořila neproniknutelnou zeď. Tohle však lovce zastavit nemohlo. Před zarostlý vchod, který teď vzhledem připomínal obrovský nádor, venatoři postavily velké, dělo připomínající, zařízení. Z hlavně vyrazil mohutný energetický paprsek. Ten se pomalu začal prořezávat živou hmotou lodi. Najednou se začaly ozývat velmi podivné zvuky. Jak se paprsek zařezával víc a víc do organické lodi, tak se zdálo, jako by loď křičela bolestí.
Na druhé straně třicet elitních wraithských vojáků sledovalo, jak se pomalu nepřítel prořezává skrz. Byly poslední kdo chránil královnu. Jejich velitel společně se čtyřmi nejlepšími hlídal vchod do královniných komnat. Ostatní jen čekali až se nepřítel dostane skrz a budou ho moci přivítat svými zbraněmi.
Jejich organické brnění je celé obklopilo. Vypadali jako by neměli kůži, leskli se jako polití lidskou krví. Byly vidět jen pulzující svaly a žilám či šlachám podobné svazky, které tvořily celé brnění. Na hřbetech rukou jim čněly ostré, kostěné výstupky. Konce jejich prstů se přetvořily na jakési drápy, připomínající orlí pařáty. Dostali tak vizáž jak z nejhoršího hororu.




Hudba k následujícím událostem
kód:
http://www.youtube.com/watch?gl=CZ&hl=cs&v=uibjWYxxyd0&feature=PlayList&p=7767CF9008BE3566&playnext=1&index=3

Mezi tím na antické lodi
Na antickém bitevníku se schylovalo k boji. Venatorské útočné jednotky, rozděleny na skupiny, postupovaly ve dvou směrech. První šla k můstku a druhá ke strojovně. Mateřská loď je informovala, že to jsou poslední sekce, kde je energie.
V koridorech kolem strojovny se setkalo několik antiků s venatorským průzkumem. Ihned po sobě začali střílet, ale antický osobní štít se zdál být mocnou ochranou. Avšak venatorské zbraně nastavené na maximum, mu ubíraly výdrž dosti rychle. Antikové, vyzbrojení metafúzovými puškami, však odpovídali dosti rázně. Těchto zbraní měli sice málo, ale střely nastavené na maximální ničivost, procházely venatorským brněním, jako nůž máslem. Průzkumná hlídka venatorů byla zlikvidována během pár minut, za cenu pouhých dvou mrtvých antiků.
Venatoři po ztrátě hlídky pozměnily taktiku. Využili svých loveckých vlastností. Zničili rozvody energií a vypnuli tak i nouzová světla. Loď se nyní zahalila do tmy. Očím venatorů však tma vůbec nevadila. Viděli stejně dobře v noci i ve dne.
Antikové mohli použít pár svých osobních senzorů pohybu, ale ti byly nedostatečnou náhradou za viditelnost. Venatoři přepadli antické vojáky rychle a s brutální silou. Štíty antiků selhávaly pod obrovským náporem střel. Jeden po druhém antikové umírali a nepřítele spatřili jen v záblescích energetických výstřelů. Sice se jim podařilo několik šťastných zásahů, které znamenali smrt několika venatorů, ale bylo to nedostačující.
Hlídky které kryly přístupové koridory ke strojovně byly zmasakrovány. Venatoři se již chystali k útoku na přístupové dveře do strojovny. Najednou osm venatorů, kteří byli nejvíce vpředu, upadlo na zem a zůstali ležet. Ostatní se divili co se stalo. Když je pozorně prohlédli, tak zjistili že jim někdo usekl hlavy. Rychle byli všichni ve střehu. Rychlost a také nečekanost tohoto útoku, venatory zaskočila a velmi překvapila.

Mezi tím na wraithském bitevníku
Venatorské energetické dělo se prořezalo skrz zarostlé dveře wraithského můstku. Ihned dovnitř vběhlo patnáct venatorů a další je následovali. Setkali se tváří v tvář s elitní wraithskou stráží. Ti na nic nečekali a vrhli se do boje. Byl to nelítostný a velmi krutý boj. Nevypadalo to jako boj myslících tvorů, ale jako boj krvežíznivých zvířat, které ovládla pouze touha po krvi.
Wraithská stráž nepříteli nic nedarovala. Jejich ostré kostěné výstupky na rukou způsobovali na tvářích venatorů velká a těžká zranění. Na podlaze leželo už několik mrtvých jedinců, kteří měli obličej rozřezaný hlubokými ranami a byli k nepoznání. Ohnuté drápy wraithů se zasekávaly do venatorského brnění a trhaly ho na kusy. Naopak venatorské zásahy do organické zbroje se jevily bezvýznamné. Jakmile venatorské drápy rozpárali kousek brnění, tak to se znovu zacelilo a místo zásahu prozrazovala jen jizva. Wraithové zatím měli navrch, ale to se brzo změnilo.
Na můstku se do boje zapojilo venatorské přepadové komando. To bylo vybaveno dlouhými a velmi ostrými meči. Tyto zbraně v jejich rukou organické brnění nepoškodily, ale rovnou z něj kus odřízly. Tak se brzo poměr sil otočil. Na podlaze leželo několik desítek mrtvých těl z obou stran. Wraithských vojáků ubývalo a ti živí pomalu začali ustupovat.
Venatoři zatlačily posledních několik wraithů až do úzké chodby, která vedla ke královniným komnatám. Tam jim však do zad padnul velitel wraithské stráže se svými čtyřmi nejlepšími vojáky. Ti byli ukryti v zarostlých výklencích v chodbě, ze kterých pak venatory přepadli. Nečekaný útok, do zad venatorů, přinesl výsledky. Venatoři mezi oběma skupinami wraithů byli pobyti. Skupiny se spojily a bránily chodbu, ve které venatoři nemohli plně využít svých dlouhých mečů.
Wraithská stráž dlouho vzdorovala, ale postupně mohutné přesile podléhala. Jejich velitel již neviděl způsob jak déle ubránit vchod do královniných komnat. Vydal rozkaz a posledních jeho pět vojáků se vrhlo doprostřed venatorského uskupení. Velitel wraithské stráže hned poté prošel dveřmi do královniných komnat. Jakmile se dveře uzavřeli, tak zazněl zvuk mohutné exploze a královnina komnata a její přilehlé okolí se dosti otřáslo. Poslední wraithští válečníci odpálili autodestrukční zařízení na svých tělech. Výbuch zničil celý můstek a vše živé na něm zabil.

Mezi tím na antické lodi
Vojáci bránící můstek si vedli o trochu lépe. Podařilo se jim díky vyřazení transportérů, omezit přístup k můstku jen na tři chodby, které se jim podařilo i trochu osvětlit. Tam utvořily provizorní barikády a za pomoci metafúzových pušek drželi venatory dál od hlavního centra lodi. Sice byli také pod palbou nepřítele, ale neutrpěli takové ztráty jako hlídky u strojovny. Zatím se drželi, ale bylo jen otázkou času, kdy se početnější nepřítel odhodlá k velkému útoku, který už nezastaví.
V chodbách obklopující strojovnu zatím nastala krutá bitva. Každou chodbu obsadilo deset příslušníků satelleské gardy a svými meči dělali v řadách venatorů zkázu. Jejich přilby vybavené i nočním viděním jim umožňovali velmi efektní boj a mohutné brnění jim zaručovalo dobrou ochranu proti venatorkým drápům. Roky tvrdého výcviku se také uplatnily. Obratnost, s jakou členové gardy zacházely se svými meči, byla neuvěřitelná. Chvilkama to vypadalo jako nějaký druh tance. Venatoři našli jestli ne silnějšího, tak alespoň rovnocenného nepřítele. Pod velkým náporem byli zatlačeni zpět.
Tohoto nepřítele dosud nepoznali, takže jim chvíli trvalo najít jeho slabá místa. Když však přišli na to, že spoje brnění u krku a u boků, se dají docela dobře prorazit, tak se boj dosti vyrovnal. Několik gardistů již padlo a ostatní se museli pomalu stahovat zpět ke strojovně. Sice připadali na jednoho mrtvého člena satelleské gardy tři mrtví venatoři, ale nebylo to dost. Venatorský výsadek byl velmi početný a opět získával převahu. Zatlačily gardisty až před hlavní masivní dveře do strojovny. Zde zbylých deset gardistů, opřeno zády o sebe, utvořilo kruh. Bránily se velmi dlouho, ale síly docházely a nepřítel posílal čerstvé vojáky.
Poslední člen satelleské gardy, bránící strojovnu padl, pod mocným úderem velitele venatorů, který mu rozpáral krk. Nyní již byla cesta do strojovny volná.
„Admirále strojovna je bez ochrany! Nepřítel se dostává skrz hlavní dveře.“ Hlásil první důstojník.
„Spojte mě pomocí nouzové stanice s hlavním inženýrem.“ Rozkázal admirál. Po chvilce mačkání tlačítek na komunikačním panelu, první důstojník hlásil splnění rozkazu.
„Šéfinženýre, co se děje?“ Ptal se naléhavě admirál a v jeho hlase byla poznat obava o osud posádky strojovny.
„Admirále dostávají se skrz! Budem bojovat do posled….“ Inženýr nedomluvil. Padl mrtev, když na něj skočil venator a zakousl se mu do krku. V reproduktorech bylo slyšet inženýrovo zachroptění a pak jen výstřely z antických i venatorských zbraní. Do toho se mísily smrtelné výkřiky antiků a vítězný venatorský řev.
„Dostali je. Teď jsme na řadě mi.“ Řekl potichu admirál.

Za dveřmi můstku se ozývala střelba, která začínala zesilovat. Kapitán satelleské gardy přistoupil k admirálovi. „Pane je čas. Prosím vydejte rozkaz a my zaručíme, že na tento den venatoři nezapomenou.“ Žádal kapitán.
„Máš pravdu Aeternusi Syndicu. Dnešek je dnem naší smrti. Není jiné možnosti.“ Řekl admirál.
Kapitán gardy ihned vydal patřičné rozkazy. Posledních dvacet členů satelleské gardy, kteří byli na můstku a chránily admirála a ostatní důstojníky, otevřelo dveře a vrhlo se do bojové vřavy. S osobními štíty na těle a meči v rukou se vrhli doprostřed bojujících venatorů.
Byla to vítaná pomoc pro již zdecimované obránce, kteří se snažily ubránit vchod na můstek. Garda v čele se svým kapitánem pustošila řady venatorů. Osobní štíty jim na několik minut poskytly takřka nezranitelnost. Díky tomu se odvážily dál mezi nepřítele. Jedním rychlým pohybem venatorům odsekávaly hlavy od těl. Přesně tak, jak se to učili při boji s wraithy. Venatoři se bránily svými ostny na rukou a vykrývali tak útoky ostrých mečů. Sami útočily ručními zbraněmi, aby co nejrychleji zničili osobní štít antiků. Poté se vrhli na členy gardy svými ostrými drápy. Byly tak ostré, že při zasáhnutí brnění se i zajiskřilo. Po jejich útoku zůstávaly ve zbroji gardistů hluboké rýhy.
Boj před můstkem trval víc jak půl hodiny. Na živu zůstávalo už jen dvanáct členů satelleské gardy a jejich kapitán. Ostatní členové gardy byli mrtví. Některé další přeživší obránce venatoři odvlekli pryč. Admirál vyhodnotil situaci a již ho nebavilo pouze přihlížet. Když měl zemřít, tak v boji. Svoji loď nedá lacino.
„Vojáci připravte se! Jdeme ven bránit naší loď!“ Rozkázal. Ihned poté se všichni co byli na můstku vrhli do bojové vřavy. Antikové bojovali, jak nejlépe dokázali, ale bylo jich málo. Venatoři měli stále dost vojáků, i když jejich velitel byl značně rozezlen velkými ztrátami. Na druhou stranu byl potěšen nálezem tak silných jedinců. Budou výtečnou obětí bohům.

Mezi tím na wraithském bitevníku
Velitel wraithské stáže přistoupil ke královně, která seděla v trůnu. Byla rozezlena a dosti nervózní. Nic však neřekla. Jen vojákovi pokynula a ten se postavil vedle ní. Oba čekali příchod nepřítele.
Dlouho to netrvalo. Venatorské síly během několika minut prorazily dveře a vešli dovnitř. Tam se zastavily a vpřed šel jen jejich velitel. U pasu měl zasunutou zbraň a v ruce držel dlouhý meč, který dosud nebyl od krve.
Zastavil se několik metrů před královnou. Ta se na něj dlouze a pronikavě podívala. Vycenila své zuby a zasyčela.
„Jak se opovažujete narušovat naše teritorium! To my jsme lovci této galaxie! To mi a nikdo jiný! Nikdo jiný nemá právo zasahovat do dění této galaxie. Zdejší loviště jsou naše a my je budeme bránit!“
Venator ji musel rozumět, jelikož vycenil své ostré zuby a vypadal jako by se smál. Královna zlostně zasyčela. Ihned poté se na velitele venatorů vrhl velitel její osobní stráže. Napřáhl se a vzduchem proletěla jeho ruka s mohutnými drápy. Venator udělal bleskový pohyb. Rychle vytaseným mečem wraithovi ruku uťal a poté mu vrazil meč do břicha. Organické brnění kladlo odpor a tak venator pořádně zatlačil. Meč se slyšitelným křupáním prorazil organické brnění i na druhé straně. Wraith upadl na zem i s mečem v břiše. Byl živ, ale jen tak tak. Venator měl v úmyslu si jeho smrt vychutnat až na palubě mateřské lodi.
Královna měla v očích zlostný a nenávistný výraz, ale také v nich byl vidět strach ze smrti. Vstala a udělala jakýsi pohyb rukou. Snažila se použít svých psychických schopností k ovládnutí velitele venatorů. Ten pod náporem její mysli poklekl a začal se podivně kroutit a třást. To trvalo několik minut a ostatní venatoři to pozorovali nehnutě, ale s velkým zájmem.
Jejich velitel se po chvilce přestal třást a znovu se postavil ve své plné výšce. Královna se na něj užasle podívala. Venator se jen mohutně zasmál. V jeho podání to však znělo jako řev lva. Již několikrát se s podobnými psychickými pokusy od wraithů setkal, a tak si časem vytvořil proti nim mentální obranu. Moc královny byla obrovská, takže ho to nejdříve překvapilo a skoro se královně podařilo ho ovládnou. Po chvilce ve své mysli se ale dokázal dostat do její a tím ji zbavit vlivu.
Královna se posadila do svého trůnu a pořád jen nevěřícně koukala a zhluboka oddechovala. Byla dosti vyčerpaná a nezmohla se již na žádný další odpor.Venator se otočil směrem ke svým bojovníkům a odcházel pryč. Když kolem nich prošel, tak něco potichu rozkázal. Ihned poté venatoři několika výstřely ochromily královnu. Šest z nich se k ní vrhlo a spoutalo ji. Další spoutali polomrtvého velitele wraithské stráže, který měl v sobě stále zabodnutý meč. Poté spoutané zajatce odnesli.
Během několika desítek minut venatoři opustily wraithský bitevník i se svými zajatci. Po přistání všech venatorských výsadkových plavidel na mateřské lodi, hlavní velitel nařídil zničení nepřátelského plavidla. Několik energetických střel zničilo wraithský bitevník. Poté venatorská mateřská loď nastavila kurz k obětní planetě a vstoupila do hyperprostoru.

Mezi tím na antické lodi
Boj byl vyčerpávající. Venatoři pomalu a jistě likvidovali poslední odpor. Několik členů důstojnického zboru, bylo zraněno a odvlečeno do venatorského zajetí. Ostatní byli pobiti. Jejich těla se mísila s venatorskými mrtvolami. Chodby kolem můstku byly zalité krví obou ras. Na živu zůstal admirál a tři gardisté, včetně jejich kapitána. Pouze kapitán nebyl dosud raněn. Admirál měl lehká zranění a zbylí dva gardisté se jen tak, tak drželi při životě. Oba měli ošklivé řezné rány po venatorských drápech.
Najednou se uprostřed venatorských válečníků objevila vysoká postava. Něco hodila směrem na admirála. Ten ve slabém světle zahlédl rychlý stín, ale uhnout se mu již nepodařilo. Poškozené admirálovo brnění probodla velká kostěná dýka. Zasáhla admirála těsně nad srdce. Admirál se zhroutil na zem, ale stále žil. Když to uviděl kapitán Syndicus, tak se k němu ihned vrhl. Zjistil, že admirál Alopex ještě žije. Okamžitě ho odtáhl na můstek. Poslední dva gardisté mu kryli záda. Za to zaplatily životem.
Kapitán uzavřel dveře můstku. Odnesl polomrtvého admirála do jeho velitelského křesla. Tomu ze rtů vytékala krev, a celá jeho hruď byla zbarvena rudě. Z posledních sil zvedl hlavu. Podíval se na kapitána. Ten jen přikývl. Z admirálova křesla vyjela malá konzole. Admirál na ni přiložil svoji ruku a kapitán přiložil jeho bojový odznak. Ihned poté se začalo s odpočítáváním autodesktrukce. Ta vzhledem k těžkým poškozením lodě nešla přenastavit. Zvukové znamení ohlásilo deset minut do exploze.
Kapitán Aeternus Syndicus se pak postavil čelem ke dveřím vedoucím na můstek. Venatoři se již dostávali skrz. Když se otevřely dveře, tak uviděli kapitána stojícího s mečem v pravé ruce. Po celé jeho zbroji stékala směs antické a venatorské krve. Kapitán se ani nehnul. Venatoři nezvykle, velmi pomalu a opatrně vešli na můstek. Nikdo však nezaútočil.
Kapitán si je velmi pozorně prohlížel a pak řekl: „Quis vestrum eas praetor?!“ To v jazyce antiků znamenalo jediné. Kapitán se ptal, kdo je vůdcem venatorů.
Na místo odpovědi se objevil vysoký venator. Byl celý oblečen do masivního brnění pokrytého ostny a dokonce měl i přilbu. Jen ruce měl holé, aby mohl používat své nebezpečné drápy. U pasu měl připnut nějaký meč. Jeho zbroj nebyla nějak ušpiněná krví. Asi nepokládal dosavadní protivníky za hodné jeho pozornosti. Nyní se to však změnilo. Zastavil se naproti kapitánovi a velmi pečlivě si ho prohlížel. Zdálo se, jakoby trochu pokývl hlavou. Zřejmě byl potěšen nálezem sobě rovného.
Kapitán gardy si pomalu sundal přilbu. Objevil se velmi mladý obličej. V jeho modrých očích však bylo poznat, že prožil víc jak někteří za několik životů. Jeho krátké, černé vlasy kontrastovaly s velmi světlou pletí na které bylo několik ošklivých jizev. „Jsem Aeternus Syndicus, kapitán a velitel satelleské gardy! Vstoupily jste a zaútočili na bitevník Ornicus, patřící k antické válečné flotile. Taková opovážlivost se trestá smrtí!“ Řekl a připravil meč k boji.

Velitel venatorů si sundal přilbu. Objevil se tak celý jeho hrůzný obličej. Oproti ostatním vypadal víc jako zvíře. Rysy jeho tváře byly ostré a oči měly výraz šelmy lačnící po krvi. Měl velmi dlouhé špičáky a jeho zuby byly opravdu velmi ostré. Dobrý pozorovatel by poznal, že tento jedinec se živí pouze masem.
Chvilku si prohlížel kapitána satelleské gardy. Pak vycenil své zuby, jako by se smál. Pokynul několika vojákům. Ti se ihned vrhli na kapitána Syndicuse. Ten však stál na místě jako přibitý a pouze udělal jakési gesto levou rukou. Útočníci odletěli zpět a prudce narazily na zeď. Měli zlámané všechny kosti v těle a byli mrtví. Kapitán použil své mentální schopnosti, které roky cvičil. Díky nim byl jedním z nejlepších vojáků v antické armádě. Sílu kterou někteří antikové používali k léčení, on dokázal použít k zabíjení a ničení.
„Jen my dva!!!“ řekl razantně kapitán a nepřipouštěl žádné další dohady.
Velitel venatorů se na něj upřeně podíval. V kapitánových očích viděl odhodlání bojovat, ale strach ze smrti tam nebyl. Zdálo se že tento muž se smrti nebojí. Venator dobře věděl, že takto silného nepřítele by musel zabít, pokud by nepřistoupil na souboj. To bylo co nechtěl. Toužil takto silného protivníka přivést živého před svého vrchního velitele. Tím by stoupla jeho prestiž a síla takového protivníka by při obětování byla jeho.
Venator se odhodlal. Vytasil svůj meč a připravil si drápy. Kapitán pevně sevřel svůj meč a přichystal se k boji. Chvilku takto oba na sebe hleděli, aniž by se pohnuli. Venator byl však velmi krvežíznivý a nyní již nedočkavý. Jako první se pohnul a zaútočil.


Hudba k následujícím událostem:
kód:
http://www.youtube.com/watch?v=L6NIBRAsATg&feature=related


Meče se střetly a zaklesly do sebe. Venator si byl jist svoji převahou, ale síla tohoto nepřítele ho zaskočila. Kapitán přes svůj průměrný vzrůst, měl obrovskou sílu. Venatorovi se vyrovnal a dokonce ho dostrčil zpět. Meče se do sebe začaly zakousávat stále prudčeji a venator přidával na razanci svých úderů. Oba protivníci se již několikrát pokusily svého nepřítele zasáhnout, ale ten úder vždy vykryl. Při jednom úderu musel venator vykrýt ránu svými kostěnými hroty na rukou. Podařilo se mu to, ale satelleský meč veškeré výstupky rozdrtil. Venator uskočil a děsivě zavrčel.
Kapitán na nic nečekal a pokračoval v útoku. Venator se však rychle vzchopil a po chvilce bránění, přešel do útoku. Jeho meč se střetával s protivníkovým, ale jeho drápy už několikrát zasáhly kapitánovo brnění. Zásahy drápů prozrazovaly hluboké rýhy v kapitánově zbroji. Ten se ale nenechal zahanbit a také uštědřil venatorovi několik zásahů. Při jednom mu prosekl brnění na levé paži a venator začal krvácet.
Kapitánovi však pomalu docházely síly. Vyčerpán předchozím dlouhým bojem pomalu ochaboval. Prudké a zuřivé útoky venatora začínal vykrývat stále obtížněji. Nepřítel to velmi dobře vycítil a byl stále zuřivější. Několika ranám kapitán sotva uhnul, ale před dvěma se mu to nepodařilo. Dostal těžký zásah do pravé ruky a hned poté mu venator probodl i pravé rameno. Kapitán Syndicus klesl na kolena a upustil meč. Rychle ho ale znovu sebral a bojoval levou rukou. Velmi krvácel a jeho krev zbarvovala podlahu můstku do ruda.
Venator cítil vítězství a chystal se k poslednímu úderu, tak aby kapitána pouze poranil a on zůstal na živu, aby mohl být obětován bohům. Velitel venatorů se mohutně rozpřáhl. V tom však kapitán udělal rychlé dva kroky vpřed a prudce bodl. Jeho meč projel skrz hrudník venatora celým ostřím. Tomu se jen zalesklo v očích. Upustil svůj meč a z úst mu vytekl proud černé krve. Zlostně se podíval na vyčerpaného a zraněného kapitána satelleské gardy. Venator z posledních sil prudce vymrštil své ruce vpřed a svými drápy kapitána probodl. Ten se pomalu osvobodil z venatorových drápů a poté upadl na zem ke křeslu admirála, který na něm stále seděl a umíral.
Velitel venatorů padl na zem a byl mrtev. Ostatní se na něj chvíli dívali, jako by nemohli uvěřit svým očím. Poté čtyři z nich mrtvé tělo vzali a odnášeli pryč. Ostatní venatoři šli za nimy. Zabitím velitele výsadku pro ně lov skončil. Pomalu nastupovali do svých výsadkových lodí a odlétali na svoji mateřskou loď.


Hudba k následujícím událostem:
kód:
http://www.youtube.com/watch?v=1kzj6wdJuyQ&feature=related


Kapitán Syndicus se pomalu připlížil k admirálovi. Ten na něj pohlédl a v jeho očích bylo poznat, že se při životě drží z posledních sil.
„Loď je opět vaše pane.“ Řekl ztěžka dýchající kapitán.
„Děkuji Aeternusi, příteli.“ Odpověděl admirál a zemřel.
Kapitán se zadíval na jeho tělo. Chvilku jako by přemýšlel a pak se jeho oči zakalily do běla. Najednou se kapitán postavil na nohy, jako by ho nyní ovládala nějaká jiná síla.
„Ale oni se jednou vrátí! Silní a hladovější než kdy dřív. Probuzeni z velkého spánku budou krvelační a nebezpeční. Ale potomci dávné rasy se navrátí do zapomenutého města a válka nabude nové podoby. Budou odhodláni bránit staré državy. I lovci se vrátí a budou hrozbou pro všechny dobré i zlé! To oni budou rozhodovat o vítězi a poraženém. To oni jsou rovnováhou.“ Řekl kapitán a poté se po celém můstku rozprostřela bílá, intenzivní záře.
Na místě kapitánova těla leželo na zemi jen jeho poničené a zakrvácené brnění. Ve vzduchu se vznášelo jasné bílé světlo. Chvilku bylo na místě a pak opustilo můstek. Proletělo celou lodí a na různých místech se k němu přidávala další. Veškerá těla členů satelleské gardy zmizela a bílá světla po chvilce loď opustila.
Bitevník Ornicus byl poté zahalen do tmy. Vše co na jeho palubě zůstalo, bylo mrtvé.



Venatorská mateřská loď nabírala zpět na palubu výsadkové lodě. Najednou se na jejím můstku rozezněl poplach dálkových senzorů. Vysokou rychlostí se k venatorskému plavidlu přibližovalo hyperprostorem několik neznámých lodí.
Venatoři se rychle chystali do bojových postavení, ale návrat výsadku a zaměřování zbraní na zničení antického bitevníku, vše značně zpomalovalo. Proto se jim podařilo loď připravit těsně před příletem neznámých plavidel. Ještě předtím, ale několika výstřely zničily celý antický bitevník.
Z hyperprostoru najednou vyletělo velké bojové uskupení antiků. Šlo o bojovou flotilu Beta, která byla vyslána na pomoc po zachycení nouzového signálu z Ornicuse. Flotila se skládala z pěti bitevníků třídy perseus a tří třídy heliaster. Dále byla doplněna osmnácti křižníky třídy aurora.
Jakmile lodě opustily hyperprostor, tak ihned identifikovali trosky Ornicuse a také venatorskou mateřskou loď. Antikové se nerozmýšleli a zahájily palbu na nepřátelské plavidlo.
Venatorská mateřská loď nemohla odolat takovéto přesile. Venatorský štít, pod náporem energetických paprsků z bitevníků, skoro okamžitě selhal. Drony vystřelené ze všech lodí prorazily i energetické střely pohlcující trup venatorské mateřské lodě. Ta byla během okamžiku zničena a sní i všichni na její palubě.

KONEC

Obrázek rozpadající se lebky, mrtvého kapitána venatorské mateřské lodi, po útoku antické bitevní flotily.

_________________
Arma retinens treuga!
avatar
Ice
Autor
Autor

Poèet pøíspìvkù : 91
Join date : 17. 11. 09
Age : 32
Location : Fort Strathgorodon

Návrat nahoru Goto down

Re: Satelleská garda

Příspěvek  Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru